Školní rok skončil a my odjeli domů na prázdniny. Už jsem se nemohla dočkat na ty dva měsíce klidu. Jediné, co mě trochu trápilo, bylo to, že Sirius k Potterovým jezdí na prázdniny. Ty letošní tam stráví dokonce celé.

Pořád jsme se nebavili, ale přežili jsme prázdniny u Potterových o Vánocích, tak přežiju určitě i ty letní. Navíc ho nemusím vídat pořád, jak mi James slíbil, kdybychom si začali lézt opravdu na nervy.

Cestu zpět jsem seděla s holkami, protože se celé prázdniny neuvidíme. Samozřejmě si budeme psát dopisy, ale ty nenahradí osobní rozhovor.

Na nástupišti nás pak vyzvedla Euphemie se širokým úsměvem na tváři a s její pomocí jsme se přemístili domů.

----------------------

První polovina prázdnin utekla rychleji, než jsem si představovala. A ačkoliv mi kluci kolikrát lezli opravdu na nervy tak, že jsem raději nevycházela skoro z pokoje, užila jsem si je.

Jenže pořád nepřišly výsledky ze zkoušek NKÚ a každým dnem se zvyšovala šance, že je sovy donesou. Euphemie mi proto na ministerstvu zjistila datum, kdy výsledky budou posílat, a to bylo dnes.

Byla jsem jako na trní. Bála jsem se, že jsem to pokazila, přestože jsem si odpovědi pak kontrolovala v učebnicích a poznámkách. Co když jsem to ale měla špatně poznačené a tím pádem špatně naučené?

James naopak zůstával absolutně v klidu, stejně jako Sirius. Někdy bych chtěla být taky tak lhostejná k určitým věcem. Třeba by se mi líp spalo, kdyby mě netrápilo tolik zbytečných věcí.

Oba ještě spali, čemuž jsem se nedivila. Podle toho, co jsem slyšela, tak byli dlouhou dobu vzhůru. Mám takový pocit, že si Jamesovi rodiče zabezpečili ložnici, aby je případný hluk, který jejich syn nadělá, nerušil ze spánku. Takové kouzlo by se mi taky hodilo.

„Snídaně!" ozvala se ze spodního patra Euphemie. Polekaně jsem sebou trhla a otočila se od okna, ze kterého jsem neustále vyhlížela sovy z Ministerstva kouzel.

Už jsem byla na chodbě, když Euphemie zavolala podruhé. Následovala dutá rána vycházející z Jamesova pokoje. Nadzvedla jsem obočí a přešla k vedlejšímu pokoji.

Hned po otevření dveří jsem měla co dělat, abych se nezadusila smíchy. James ležel rozpláclý na zemi a na něm Sirius. Nevím, jak se jim to podařilo, když každý spal na své posteli, ale zjišťovat jsem to nechtěla.

„Měli byste jít na snídani, dokud je ještě teplá," doporučila jsem jim a vyšla zpět na chodbu, ze které vedly schody do spodního patra.

V jídelně jsem se posadila na své obvyklé místo a pustila se do snídaně, i když tam kluci ještě nebyli. Kdybych na ně totiž měla čekat, nejspíš bych umřela hlady, stejně jako Jamesovi rodiče. Kluci totiž přišli o dobrých patnáct minut později, když jsem svou porci vajíček a slaniny dojídala.

Euphemie před ně postavila jejich talíře plné jídla a popřála jim dobrou chuť ve chvíli, kdy se ozvalo zaťukání na okno. A protože Jamesova máma zrovna stála, přešla k oknu a převzala si od sov dopisy.

„Došly dopisy z Bradavic i s výsledky NKÚ," oznámila nám a každému dala jeden dopis. Podívala jsem se na kluky a poprvé u nich uviděla nervozitu. Ani je nakonec výsledky nenechaly úplně chladnými.

Roztrhla jsem pečeť Bradavic a vytáhla dva pergemeny. První z nich byl se seznamem učebnic a potřeb do dalšího ročníku. Nic nového.

Druhý byl naopak s výsledky. Roztřeseně jsem ho vzala do ruky a rozevřela ho.

Čím víc jsem četla, tím líp se mi dýchalo. Zvládla jsem to a dokonce líp, než jsem očekávala. Hlavně v dějinách a péči o kouzelné tvory. Astronomie mě trochu zklamala, myslela jsem, že mám dost odpovědí dobře na V, ale nevadí. Hlavně, že jsem z ničeho nepropadla.

„Tak jak jste dopadli?" zeptala se Euphemie nedočkavě. Vzhlédla jsem a podívala se na Jamese, pak na ni.

„Tři N a šest V," odpověděla jsem s úsměvem. Měla jsem pocit, jako kdyby mi spadl obrovský kámen ze srdce.

„To je úžasné," usmála se od ucha k uchu. Poté se podívala na svého syna a Siriuse. „Co vy dva?"

„Z ničeho jsem nepropadl," zakřenil se James na matku.

„Jamesi," pokárala syna Euphemie.

„Čtyři N a pět V," odpověděl James a obrátil oči v sloup.

„A ty Siriusi?"

„Jako James," zakřenil se Sirius a plácl si s Jamesem.

Euphemie nás obdařila širokým úsměvem, který dával jasně najevo, že je na nás tři pyšná.

„Dnes zajdeme na Příčnou ulici, abychom nakoupili, co říkáte?" navrhla nakonec a sjela nás pohledem. Do jednoho jsme přikývli, takže bylo rozhodnuto.

Uklidila jsem dopisy do obálky, dala si ji vedle talíře, abych na ni při odchodu nezapomněla, a pustila se do toho mála jídla, které mi ještě zbývalo na talíři.

---------------

Bylo něco po druhé hodině, když jsme se vydali na slavnou kouzelnickou ulici. Touhle dobou tu bylo hodně kouzelníků a já se ani nedivila. Byla půlka prázdnin, dvě odpoledne, studenti už mají své seznamy, tak proč hned nevyrazit na nákupy, že?

„Potřebuje někdo z vás nový hábit?" zeptala se Euphemie a přelétla nás pohledem. Přikývla jsem, to samé i Sirius. „Dobře. Vy dva teda zajdete k madam Malkinové pro nové hábity, zatímco my dva do lékárny."

Sirius předal Jamesově mámě peníze, které sloužily na potřeby do lektvarů, a mě Euphemie dala peníze zase na nový hábit.

„Nemusíš mi to platit," namítla jsem. „Dostala jsem nějaké po rodičích."

„To si nech, až budeš dospělá, bude se ti to hodit," mrkla na mě s úsměvem. Vděčně jsem se na ni usmála a zamířila se Siriusem po boku do krámku nedaleko Děravého kotle.

----------------------

Jakmile jsme měli své hábity, vrátili jsme se na přeplněnou ulici. James s Euphemií na nás čekali před krámkem, takže jsme se naštěstí nemuseli složitě hledat. Společně jsme pak prošli postupně ještě obchod s brky a pergameny, zvěřinec a nakonec skončili v knihkupectví.

Tam jsme se rozdělili, abychom to zvládli co nejrychleji. Přece jen tam bylo opravdu narváno a zbytečně neustále chodit sem a tam se nikomu z nás nechtělo. Každý jsme dostali pár předmětů, do kterých jsme měli donést knihy.

Já zamířila první pro ty do lektvarů. Ty byly v regálech řazeny od začátečníků, přes zdatnější a pokročilé až po mistry.

Zůstala jsem stát u těch zdatnějších a začala hledat. K mému překvapení tam knihy nebyly. Se zamračeným výrazem jsem přešla k pokročilým. Až tam jsem knihy nakonec našla. No, Křiklan nám asi dost věří.

Vytáhla jsem tři svazky a pokračovala ještě do sekce starodávných run a péči o kouzelné tvory. Pro sebe jsem si vzala jeden výtisk do run a potom dva do péče o kouzelné tvory pro kluky. Přestože jsem dělala NKÚ z péče, rozhodla jsem se v tom nepokračovat. Nijak mě to neoslovilo.

Namísto toho ale runy ano. Bylo to pro mě jako dělat nějaký další cizí jazyk, což taky byl. V mudlovské škole mě jazyky velmi bavily, tady jsem si to vynahrazovala runami. Byla to sice makačka překládat některé texty, ale zároveň to byla i zábava.

Ke kase jsem došla jako poslední z naší skupinky. Nejspíš jsem se moc dlouho zdržela u některých regálů, aniž bych si to uvědomila. Položila jsem knihy na pult a čekala, až to všechno prodavačka spočítá.

James se Siriusem pak dostali rozchod, aby si zašli pro potřeby na famfrpál a k Taškářovi. Euphemii nejspíš bylo jasné, že nemá cenu jim zakazovat tam jít, protože by to buď koupil někdo jiný z jejich party, nebo by to koupili v Prasinkách, až by byli zpět ve škole.

My dvě jsme místo toho zašly do zmrzlinářství, které bylo zhruba v polovině ulice. Společně jsme se posadily k jednomu stolku a povídaly si, zatímco jsem pozorovala procházející lidi.

Někdy mě stále překvapovalo, jak někteří kouzelníci nebo čarodějky chodili oblékaní. Samozřejmě jsem si na hábity zvykla, ale některé byly obzvláště bizarní.

Klukům nakonec trvalo víc jak dvacet minut, než se k nám připojili. Společně s kluky jsem si dala další zmrzlinu a potom jsme se zase přemístili i s nákupy domů.