Sirius dojel hned druhý den ráno, jak byl s Jamesem domluvený. Kvůli němu jsem byla nucena otevřít oči, protože mě vzbudil smích z Jamesova pokoje. Každopádně jsem ještě zůstala ležet v peřinách a zírala na dálku z okna, ačkoliv jsem z něj viděla akorát tak bílou barvu sněhu.

Skoro jsem znovu usnula, když se ozvalo zaklepání na dveře. Nespokojeně jsem zamručela a přetáhla si peřinu přes hlavu.

„Neříkej mi, že ještě spíš," zasmál se James, který se následně posadil na mou postel. Odkryla jsem si obličej a zamračila se na něj.

„Už ne, protože se neumíte smát potichu," postěžovala jsem si a střelila pohledem po Siriusovi, který se opíral o rám dveří, mezi kterými stál. „Ahoj."

„Ahoj," pozdravil mě nazpět a nejistě se pousmál. „Jak se ti tady líbí?"

„Je to tu skvělé," přitakala jsem a posadila se. „A teď, když mě omluvíte, bych se ráda převlékla a šla do koupelny."

James obrátil oči v sloup a vyskočil zase na nohy. Jen pár vteřin poté zmizel i s Blackem ve svém pokoji. Abych měla jistotu, že mi do koupelny nevlezou, zamkla jsem oboje dveře.

--------------------

Vánoční prázdniny nakonec utekly rychleji, než bych si bývala přála. I přes to, že jsem se Siriusem od jeho příjezdu promluvila úplně minimálně, vlastně jenom to ráno, užila jsem si je. Napjaté atmosféry zmizely stejně rychle, jako přišly, Jamesovi rodiče si jich sotva všimli.

A za tu krátkou dobu jsem si navykla natolik, že se mi jen těžko balilo. A ještě horší bylo ten dům opouštět a loučit se s Euphemií a Fleamontem na nástupišti, kam nás všechny tři vyprovodili.

Po nástupu jsem začala prohledávat vlak, abych našla holky. Byla jsem s nimi dopředu domluvená, protože cestou domů jsem jela s kluky. Naštěstí moje rozdělování času mezi ně respektovali všichni, za což jsem byla opravdu ráda.

Holky seděly nedaleko od kluků, což tentokrát byla opravdu náhoda. Jindy bych vinila Jamese, ale protože zapadl do kupé dřív, než prošel kolem toho, kde seděla Lily, nejspíš ho akorát vedl instinkt. Jak jinak.

„Tak co?" zajímala se okamžitě Wendy zvědavě, jakmile jsem se objevila ve dveřích.

Posadila jsem se a usmála se. „Bylo to skvělé. Potterovi jsou opravdu úžasní lidé, nemohla jsem dopadnout lépe."

„Až na Pottera," ušklíbla se Lily. „Musí v koupelně trávit neskutečné množství času."

„Lily, James není tak strašný, jak si myslíš," namítla jsem trochu dotčeně. „Nebýt jeho, jsem v sirotčinci. Byl to on, kdo rodičům řekl o tom, co se stalo mezi mnou a mými sourozenci.

Navíc ho znáš jenom takového, jaký je ve škole. Neříkám, že není někdy na zabití, to je, ale on se jenom rád předvádí. Kdybys viděla, jak se choval doma, nepoznala bys ho."

Lily se na mě skepticky zamračila, než si rezignovaně povzdechla.

„A co vy? Jaké byly prázdniny?" pozměnila jsem téma.

„Byly by dobré, kdyby mi jeden nejmenovaný kluk neposlal otravné dopisy," poznamenala Lily s výrazem, který jasně napovídal, o kom mluví. No, budu si muset asi s Jamesem promluvit.

„My jsme s rodiči byli v Itálii," prozradila nám Annie s úsměvem.

„Tak daleko?"

„Jo," přitakala. „Jeli jsme lyžovat."

„Lyžování miluju," zasnila jsem se. Vzpomněla jsem si, jak jsem se učila lyžovat já. Jak jsem vyhrála slalom, když mi byly čtyři. Byla jsem nejmladší, a přesto jsem vyhrála.

„Co je to lyžování?" zamračila se Wendy. Úplně bych zapomněla, že je čistokrevná. Nejspíš o tom nikdy neslyšela.

„To máš takové dva kusy dřeva, vytvarované do speciálního tvaru, kterým se říká lyže," začala jsem s vysvětlováním, i když jsem si nebyla zcela jistá, zda to podle toho pochopí. „K tomu máš speciální boty, které připneš k lyžím, a jezdíš z kopce."

Wendy se zamračila. „A to někoho může bavit?"

„Náhodou je to zábava," zastala jsem se Annie. „Není lehké se naučit správně zatáčet a nepadat na zadek, ale to, jak kolem tebe fičí vítr, když jedeš rychle, je úžasné."

Wendy nevypadala zrovna přesvědčeně, ale dál k tomu nic neřekla. Určitě jí to muselo připadat zvláštní, ale to by mudlům přidala třeba famfrpál.

Než jsme stihly něco dalšího říct, na dveře kupé někdo zaklepal. Ohlédla jsem se a spatřila starou čarodějku, která před sebou měla vozík se sladkostmi.

„Dáte si něco, děvčátka?" zeptala se, když jsem otevřela dveře. Zamyslela jsem se.

„Já si dám čtyři čokoládové žabky," rozhodla jsem se.

„Já čtyři sirupové košíčky," promluvila Wendy a zašátrala v kapse pro peníze.

„Lékořici, čtyřikrát," řekla Lily. Podívala jsem se na Annie.

„Čtyřikrát dýňové paštičky."

Čarodějka to všechno dala do sáčků a předala mě, abych to předala zase holkám. Potom jsem jí dala od všech peníze a zavřela dveře kupé, zatímco čarodějka pokračovala k dalšímu kupé.

-----------

Nakonec jsem se rozhodla navštívit i kluky v době jízdy. Přešla jsem jen kolem několika kupé a byla u nich. Slušně jsem zaklepala a počkala, až mi otevřou.

Toho se zhostil Remus. Vstoupila jsem dovnitř a už mě vtáhl do obětí. Peter mi jen pokynul na pozdrav. Nikdy jsme se jinak nezdravili, nejspíš si všiml mé odtažitosti vůči němu. Bylo mi jedno, že k Voldemortovi ještě netíhne, prostě jsem ho neměla ráda už teď.

„Jaké byly prázdniny?" zeptala jsem se a posadila se vedle Jamese.

„Dobré," přikývl Remus s úsměvem. „Spíš ale chci slyšet, jak ses měla ty."

„James ti to určitě už vykládal," namítla jsem.

„Ale já to chci z tvého pohledu," nedal se a nasadil psí obličej. Docela ironie, když je vlkodlak. Tak třeba vlčí obličej? To nezní tak roztomile.

„Bylo to úžasné," usmála jsem se od ucha k uchu. „Jamesovi rodiče jsou opravdu úžasní lidé. Neumím si představit, že bych skončila někde jinde. Je to jako sen."

„Jsem rád, že se ti u nás líbí." James mě vzal kolem ramen a objal.

„Abych nezapomněla," odtáhla jsem se od něj. „Potřebuju s tebou v soukromí mluvit."

„Fajn," pokrčil rameny a vyšel z kupé. Následovala jsem ho. Protože ne všichni jeli na Vánoce domů, byla některá kupé volná. Do jednoho jsme vešli a zavřeli se v něm.

„Děje se něco?"

„Jak se to vezme," odpověděla jsem. „Jde o Lily."

„Stalo se jí něco?" začal panikařit a vyskočil ze sedačky.

„Nic se jí nestalo!" vyhrkla jsem rychle, abych ho zastavila. James se trochu zklidnil a posadil se zpět.

„Tak co se děje?" zeptal se zmateně.

„Jde o to, jak jí pořád vypisuješ," vysvětlila jsem. „Jak na ni pořád pokřikuješ, ať s tebou jde na rande, nebo že tě neskonale miluje, ale nechce si to přiznat."

„Nechápu," nakrčil obočí.

„Typický kluk," zamumlala jsem a zhluboka se nadechla. „Já chápu, že ji opravdu máš rád, ale tímhle si ji nezískáš."

„Proč myslíš?"

„Já to vím," namítla jsem. „Jenom ji tím rozčiluješ. Ona tě nenávidí, a to jenom proto, že tohle děláš."

„Tak co mám podle tebe dělat?" zeptal se zkroušeně a zavrtal se do sedačky.

„Přestaň na ni pokřikovat, kamkoliv dojde," odpověděla jsem. „Nikde neříkej ty drby, že spolu chodíte. Přestaň se před ní předvádět, protože tím ničeho nedocílíš. Taky bys trochu mohl omezit to vjíždění rukou do vlasů."

„To se musím celý změnit?" vyjekl nevěřícně.

„Ne změnit," zavrtěla jsem hlavou, „dospět."

„To je nemožné."

„Máš Lily opravdu rád?" zeptala jsem se na zcela pitomou otázku.

„Samozřejmě, že ano!" přitakal.

„Tak to pro ni uděláš," řekla jsem nesmlouvavě. „Pokud to alespoň z části zvládneš, slibuju, že se váš vztah někam pohne."

„Ale musíš mi pomoct," požádal mě. „Sám to nezvládnu."

„To si jako myslíš, že bych tě nechala na holičkách?" zeptala jsem se hraně dotčeně. „Samozřejmě, že ti pomůžu."

„Dobře," usmál se a vtáhl mě do objetí. „Už jsem říkal, že jsem rád, že jsme tě adoptovali?"

„Možná, ale ráda si to znovu poslechnu," zakřenila jsem se.

„Pochytáváš pobertovské ego," zamračil se a odtáhl. „To není dobré."

„Ale prosím tebe," mávla jsem nad tím rukou. „Tím chceš jako říct, že mě kazíte?"

„Nejspíš ano," přitakal.

„A co je na tom špatného?"

„Že jestli budeš jedna z nás, rodiče asi trefí."

„To se nemusíš bát," odporovala jsem. „Vaše žertíky jsou super, ale nestojím o návštěvu Zapovězeného lesa, umývání kotlíků, leštění plaket ani dalších trestů. Budu se v tohle ohledu raději držet holek a učit se."

„To bude nejlepší," souhlasil se širokým úsměvem. „Už bychom ale měli jít."

„Jo," přitakala jsem a stoupla si. Přešla jsem ke dveřím a naposledy se na Jamese otočila. „Uvidíme se na koleji."

James přikývl. Usmála jsem se a zamířila zpět do kupé k holkám.