Ples jsem si nakonec skvěle užila. Lucius byl výborný tanečník a mně se podařilo mu nešlápnout na nohu, za což jsem byla opravdu vděčná. On i rodiče mi během celého večera představili snad všechny čistokrevné, kteří za něco podle nich stáli, včetně Siriusových sestřenic Bellatrix a Narcisy.

Nutno dodat, že Narcisa se nezdála příliš nadšená mou přítomností celkově. Neustále zalétávala pohledem k Luciusovi, takže nebylo těžké uhodnout, proč to tak je. Merline, to mi opravdu chybělo.

Navíc tam byl ještě i Sirius, který se naštěstí zdržel jakýchkoliv slovních přestřelek mezi námi. Nechtěla jsem si kazit večer jenom proto, že je pitomec a neumí se omluvit.

Na poslední týden do Malfoy manoru pak přijeli mí sourozenci, sestry Blackovy a Regulus, jak se to původně plánovalo. Naštěstí Narcisa nijak nedala najevo své antipatie vůči mně, pokud jsem nepočítala zahlédání.

Každý den jsme se snažili dělat něco jiného, ale protože venku panovalo horko, většinou jsme jen seděli ve stínu a vykládali si. Kluci navrhovali i famfrpál, ale my jsme nechtěly a podařilo se nám je přehlasovat.

--------------------

První září bylo slunečné. Po snídani jsme se všichni vrátili na své pokoje a dobalili si veškeré věci, které jsme si sem přivezli. Zkontrolovala jsem, jestli v šuplících nebo skříni nic nezůstalo, než jsem ho zavřela a s malou cestovní taškou sešla do vstupní haly.

Lucius už tam na mě čekal a já se o něj částečně opřela, zatímco jsme čekali na ostatní. Nejvíc na čas si dávala Bella, ale ne tolik, abychom nestíhali.

Abraxas se s námi rozloučil na snídani, po které zamířil do práce. Pouze si se mnou potřásl rukou a popřál mi hodně štěstí u NKÚ, které mě v letošním roce čekají, stejně jako Luciuse a Naju. Bella naproti tomu byla o rok výš a Regulus s Cissou naopak níž, takže je čekaly pouze klasické postupovky.

Když jsme byli všichni, objevili se čtyři domácí skřítci. Přestože jsem na Belle, Regulusovi, Cisse a Luciusovi viděla, že se jim sahání na domácí skřítky příčí, udělali to bez nějakých povyků.

Luciusovi jsem to ale usnadnila. Jednou rukou jsem chytila jeho a druhou skřítka. Vděčně se na mě podíval a to bylo to poslední, co jsem viděla, než svět zmizel ve víru barev.

-------------------

Po naložení kufrů do vlaku jsem se rozloučila s Luciusem, protože jsem byla domluvená, že si sednu s holkami, zatímco oni se posadí do zmijozelské části vlaku.

Procházela jsem chodbičkou a hledala holky, když se naproti mně vynořila Rebeca. Zeširoka se usmála.

„Ahoj," pozdravila mě.

„Ahoj," řekla jsem a usmála se. „Jak se máš?"

S Rebecou jsem od našeho prvního setkání mluvila jen asi tři krát. Většinou to bylo v knihovně, kde jsme měly většinou jedinou možnost se potkat. Ona byla o rok výš, tudíž jsme neměly společné hodiny, a navíc v Havraspáru, takže jsem neměla možnost ji vidět ve společence.

„Dobře, co ty?"

„Taky," přitakal jsem.

„Slyšela jsem, že chodíš s Malfoyem," poznamenala nejistě.

„Jo," přikývla jsem souhlasně. „Rozumíme si a jsem s ním ráda."

„To je to hlavní," ujistila mě. „No nic, budu muset jít, řekla jsem holkám, že jdu jenom na záchod."

Rozloučily jsme se a každá pokračovala ve své cestě. Holky jsem se mi podařilo najít až v nebelvírské části vlaku. Otevřela jsem dveře kupé a vpadla dovnitř.

„Niko!" Lily okamžitě vstala a objala mě.

„Ahoj," pozdravila jsem a usmála se. Postupně jsem se objala se všemi holkami a usadila se na místo vedle Wendy. Naproti nám seděla Annie, Alice a Lily.

„Co prázdniny?" zeptala se Annie a načala tak zdlouhavé téma. Každá jsme povykládaly, co jsme dělaly, ačkoliv většinu z toho jsme si to už napsaly v dopisech.

Lily po chvíli musela do kupé pro prefekty, a tak jsme pokračovaly bez ní. Když se pak vrátila, byla zrovna řada ně mně.

„Co vlastně ty a Remus?" změnila jsem téma po chvíli ticha, která nastala, když jsem jim povykládala o plese, který se před týdnem konal.

„Co?" snažila se hrát blbou, ale my věděly své. Viděly jsme to na ní, ale nic nám neřekla.

„Víme, že se ti Remus líbí," řekla Lily a Annie si povzdechla.

„Vždyť spolu skoro ani nemluvíme," namítla a pokrčila bezradně rameny.

„Kluci jsou v tomhle hrozní," připomněla jsem jí. Chápala jsem celkem Remuse, že si k sobě nechce nikoho pustit. Jenže taky se nemůže trápit tím, že bude sám.

Rozhodla jsem se, že zajdu za Remusem a promluvím si s ním. A rovnou mu i řeknu, že vím o jeho malém chlupatém tajemství. Nebaví mě se pořád přetvařovat a dělat ze sebe blbou se mi taky neustále nechce.

„Nic si z toho nedělej," řekla Lily a pohladila ji po zádech.

„Omluvte mě." Zvedla jsem se ze sedadla a vyrazila z kupé pryč.

--------------

Najít kupé Pobertů nebylo tak těžké, jak jsem čekala. Remus a James okamžitě vyskočili na nohy a objali mě, nestihla jsem je ani pozdravit. Peter mi pouze kývl na pozdrav a Sirius se otočil zpět k oknu, jakmile zjistil, že jsem to já.

„Reme, můžu s tebou mluvit?"

Překvapeně přikývl a vyšel z kupé. Zamířila jsem chodbou zpět a vlezla do volného kupé, nejspíš jediného, které se ve vlaku nacházelo.

Zabezpečila jsem nás proti odposlouchávání a otevření kupé. Pokynula jsem mu, aby se posadil, a sama se posadila naproti něj.

„Stalo se něco?" Zhluboka jsem se nadechla a vydechla. Asi to nebude tak lehké.

„Vím to," řekla jsem pevně. Remus trochu zbledl.

„O čem to mluvíš?"

Stejně jako před tím Annie, i on se snažil dělat blbého. Opravdu by se k sobě hodili. Protočila jsem očima.

„O tom, že vím, že jsi vlkodlak."

Remus rázem ještě pobledl, až jsem měla strach, aby to s ním neseklo. To by se mi asi těžko vysvětlovalo klukům.

Nahlas polkl a vyhýbal se mi očima. „Od koho to víš?"

„Zjistila jsem to sama," odpověděla jsem. Vlastně to nebyl lež, opravdu se to stalo, ale nechala jsem si to celou tu dobu pro sebe. Pravdu jsem věděla. „Seděla jsem ve společence, když jste jednou moc nestíhali. Sirius tehdy řekl, aby si Peter pohnul, protože do přeměny nezbývá moc času. Když jsi na druhý den byl na ošetřovně, spojila jsem si dvě a dvě dohromady."

Remus vypadal překvapen tím, jak jsem to zjistila. Škoda, že to byla lež.

„Takže to víš i o Wendy." Vytřeštila jsem oči. Wendy a vlkodlak? Cože?

„Wendy tam ten večer nebyla," zavrtěla jsem hlavou. „Ona je vlkodlak?"

Pokud to ještě šlo, Remus zbledl ještě víc.

„Nejspíš sis jí nevšimla, šla chvíli před námi," vysvětlil a já přikývla. „Hlavně jí neříkej, že jsem ti to řekl."

„Neboj," pousmála jsem se, „nic jí neřeknu."

„Jak dlouho to víš?"

Pokrčila jsem rameny a v hlavě vymýšlela, jak dlouho bych to mohla vědět.

„Od května."

„Jsem rád, že se tvůj názor na mě nezměnil," hlesl a vděčně se na mě usmál.

„Nemůžeš za to," zavrtěla jsem hlavou. „Navíc, v krvežíznivou bestii se měníš jen jednou za měsíc. Jinak jsi jak beránek."

Zabralo to přesně tak, jak jsem chtěla. Remus se krátce zasmál a konečně vzhlédl.

„Kluci mi hodně pomáhají, už od třetího ročníku," řekl.

„Jak ti můžou pomáhat?" zamračila jsem se naoko.

„Jsou neregistrovanými zvěromágy. Ve zvířecí podobě mohou být v mé blízkosti a úplňky mi tak zpříjemňovat."

„A Wendy chodí s vámi?"

„Ano," přikývl Remus. „Před kluky mi pomáhala Pomfreyová. Dováděla mě k Vrbě mlátičce a ráno pro mě zase došla. Když nastoupila Wendy, napadlo ji, že by se ke mně mohla přidat. Pak došli kluci s tím, že se stali zvěromágy, a tak jsme začali společně překonávat úplňky."

„To je úžasné," žasla jsem a myslela to doopravdy. Věděla jsem, že se kluci stali zvěromágy, aby Remusovi pomáhali. Stále mě to udivovalo, jak dokážou být přátelství opravdová. „Já ale myslela, že je to nesmírně těžké."

„To je," přitakal Remus s mírným úsměvem. „Když někdy v prvním ročníku zjistili moje tajemství, neřekli mi to. Místo toho začali hledat způsob, jak by mi mohli pomoct. Od druhého ročníku začali s procesem, ale plnohodnotná přeměna se jim poprvé podařila až na konci třetího ročníku. Od čtvrtého se mnou a Wendy začali trávit úplňky."

„Brumbál o tom ví?"

Remus zavrtěl hlavou a do tváří se mu vlil provinilý ruměnec.

„Chtěl jsem, aby mu to kluci řekli, ale odmítli," odpověděl. „Máš ještě nějaké otázky? Nestává se často, že bych o tom mluvil."

„Spíš radu," přiznala jsem. „Nestraň se kvůli tomu lásce. Vím, že se bojíš, že by tě holky kvůli tomuhle nechtěly, ale to si jen namlouváš. Ne všechny jsou takové a jsem si jistá, že máš blízko sebe dívku, která by na to, že jsi vlkodlak, vůbec nehleděla.

A holky by si taky zasloužily vědět pravdu. Jste přece přátelé, nikdo z nás se na tebe nebude dívat jinak."

Remus překvapeně zamrkal. Nejspíš něco takového nečekal. Zvedla jsem se z místa a kouzlem odjistila kupé.

„Popřemýšlej o tom." S tímhle jsem vyšla z kupé a šla k tomu našemu.

------------

Cesta rychle ubíhala dál. Než jsem se nadála, slunce zapadlo a vyšly hvězdy. Převlékly jsme se do hábitů a vyčkávaly, kdy vlak dojede do Prasinek.

Po zastavení jsem chvíli počkala, než se chodba trochu vylidnila, a poté s holkami vyšla do vlhkého večera. Zhluboka jsem se nadechla a ucítila známou vůni lesa. Usmála jsem se a pokračovala ke kočárům.

Nasedly jsme do jednoho a nechaly se odvést až na nádvoří, odkud jsme zamířily do Velké síně na zahajovací večeři.