Se Siriusem jsem od toho dne nepromluvila. Holkám jsem samozřejmě všechno řekla a vyslechla si povzbuzování, které zahrnovalo takové ty klasické věty, jako že on za to nestojí a podobně. Wendy se s ním také přestala bavit, ačkoliv se Sirius choval, jako kdyby mu to bylo jedno.

Abych se zaměstnala a nemyslela na něj, upnula jsem se ke zkouškám. Často jsem sice na poznámky jenom hleděla a neučila se, ale nepřemýšlela jsem u toho na Siriuse, takže to svůj účel splnilo.

A samozřejmě našeho nebavení si všimli i ostatní. Devadesát procent školy nevědělo důvod, včetně mých sourozenců. Při vzpomínce na slova Moudrého klobouku jsem totiž dospěla k závěru, že nebudu riskovat.

Pravdu tak věděli jen Poberti, mé spolubydlící a Naja, která mi slíbila, že to nikomu neřekne. A slovo opravdu dodržela, protože od té chvíle uběhly téměř dva měsíce a nikdo jiný to nevěděl.

Slyšela jsem hodně drbů, včetně té, že jsem se stala jeho dalším zářezem a on mě pak odkopl, a proto jsme se pohádali a nemluvíme spolu. Jedna byla i taková, že jsem právě odmítla a Sirius se naštval, protože mu žádná holka, kterou si vybral, ještě neřekla ne.

Bylo to směšné a já se nenamáhala všechny ty teorie vyvracet, pouze v případě, když se mě na to někdo přímo zeptal. To jsem řekla, že ani jedna není pravdivá a to, co se stalo, je jen mezi námi dvěma. Netřeba do toho zatahovat celou školu...

Nakonec nastal červen a s ním i zkoušky, které mi vyhnaly Siriuse i náš konflikt zcela z hlavy.

-------------------------

Stála jsem před učebnou a čekala, až nás pustí dovnitř. Dnes se začínalo formulemi a po nich mě čekaly další dvě písemné zkoušky z lektvarů a run. Lily vedle mě klepala nedočkavě nehty o učebnici, zatímco Wendy na poslední chvíli projížděla své poznámky a snažila se doučit to, co nestihla, ačkoliv na nás všechny Lily dorážela.

Místy mi připomínala Hermionu s tím jejím zápalem pro učení, ale ne zcela. Byly si podobné a přitom byly tak rozdílné.

Náhle se dveře otevřely a ven vykoukla hlava profesora Kratiknota. Všechny si nás prohlédl a otevřel dveře dokořán, abychom mohli vstoupit.

„Posaďte se a schovejte si všechny věci do tašky," řekl profesor, když jsme kolem něj procházeli. Posadila jsem se zhruba do středu místnosti a tašku si položila vedle lavice. Před každým byl položený kalamář s brkem, takže jsme nic nepotřebovali.

Jakmile se i všichni ostatní posadili, profesor nám ještě k tomu řekl nějaké informace, načež mávl hůlkou a z katedry se rozletěly testy. Jeden přistál na mojí lavici. Kratiknot ještě obrátil přesýpací hodiny, které odpočítávaly čas. Pak jsem začala psát.

--------------------------

Ani jsem se nenadála a profesor vyhlásil konec. Odložila jsem brk a ještě jednou si prohlédla své odpovědi. Stihla jsem všechno, posledních pár minut jsem jen kontrolovala, zda mám vše dobře.

Najednou se všechny listy zvedly a odletěly směrem ke katedře, kde se poskládaly do komínku.

Poté nás profesor propustil. Do další zkoušky mi zbývala ještě hodina, a proto jsem zamířila na chvíli ven. Chtěla jsem se alespoň trochu zbavit nervozity a na to jsem měla jen jednu věc.)

Během školního roku jsem si našla na pozemcích místo, kam nikdo nehodí. Zašla jsem právě tam a sedla si do trávy. Začala jsem hledat v paměti nějakou mou oblíbenou písničku a začala si ji tiše zpívat.

Ihned jsem cítila, jak se uvolňuji a padá ze mě stres a nervozita. Vždycky jsem si zpívala, když jsem se do takového stavu dostala. Můj přírodní lék.

Byla jsem tak zabraná do zpěvu, že jsem si nevšimla chlapce, který se opíral o strom kousek ode mě. Úlekem jsem málem vyskočila z kůže, když se ozvalo zapraskání větvičky, jak ten někdo přešlápl. Otočila jsem se tam a spatřila Luciuse.

„Vylekal jsi mě!" obvinila jsem ho a chytla se za místo, kde mám srdce. Cítila jsem, jak se mi zrychlil tep díky adrenalinu.

„Promiň, nechtěl jsem," omluvil se a posadil se naproti mě.

„Jak dlouho jsi tam byl?" otázala jsem a doufala, že slyšel jen část mého zpěvu. Zpívala jsem ráda, ale pokud jsem měla zpívat před lidmi, pokud to nebyli mí blízcí přátelé, měla jsem jisté obavy.

„Dost dlouho na to, abych zjistil, že krásně zpíváš," odpověděl a usmál se. Cítila jsem, jak mi rudnout tváře. Doufala jsem, že jsem rudá už z tepla, které tu panovalo, aby to zakrylo nynější růž.

„Děkuji," usmála jsem se nazpět.

„Víš, napadlo mě, jestli bys nešla na rande?" vypadlo z něj náhle. Překvapeně jsem otevřela pusu, hned ji ale zase zavřela. Opravdu mě právě Lucius Malfoy pozval na rande?

Ihned jsem si vzpomněla, jak jsem byla platonicky zamilovaná do jeho budoucího syna, Draca. Opravdu si byli Draco a Lucius podobní, rozdíl byl v tom, že v Luciusově tváři byly tvrdší rysy a měl dlouhé vlasy. Draco měl Luciusovy rysy, které zjemnily Narcisiny rysy, a krátké vlasy.

Chtěla jsem odmítnout, protože jsem k němu žádné hlubší city nechovala, ale rozmyslela jsem si to. V podstatě ho vůbec neznám, všechno se může změnit. A nebylo by na škodu ukázat Siriusovi, že se pletl.

„Dobře," souhlasila jsem.

„Ttento víkend se jde naposledy do Prasinek," připomněl mi. „Můžeme jít spolu a někde si sednout."

„Moc ráda," přikývla jsem a pousmála se.

„Co máš teď za zkoušku?" změnil téma.

„Lektvary," odpověděla jsem.

„Tak to bychom měli jít, protože i já ji mám v deset, což je za dvacet minut," vyzval mě. Souhlasně jsem přikývla. Lucius si stoupl a potom pomohl na nohy mě.

Společně jsme pak zamířili zpět do hradu.

--------------------------

U učebny ve sklepení už postávalo několik studentů, kteří netrpělivě čekali na začátek zkoušky. Mezi nimi byli i Poberti, k mému překvapení všichni čtyři. Holky ovšem chyběly, a tak jsem zůstala stát s Luciusem a vykládala si s ním.

Zaregistrovala jsem naštvaný pohled Siriuse, kterým propaloval hlavně Luciuse, který ho ovšem neviděl, protože stál k němu zády. Ignorovala jsem ho a dál se s Malfoyem bavila. Překvapovalo mě, že jsme toho měli dost společného.

Když se pak objevil Křiklan a pustil nás dovnitř, popřála jsem Luciusovi hodně štěstí a posadila se do lavice, která byla zařízená úplně stejně jako při kouzelných formulí.

--------------------------

Jedinou výhodou zkouškového období bylo, že se obědy podávaly ve společenských místnostech, protože ve Velké síni se konaly zkoušky NKÚ a OVCE, tudíž byla neustále plná. Skřítci na dva týdny postavili do společenky velký švédský stůl, na nějž posílali všechna jídla a pití, které se běžně dělaly na oběd.

Po zkoušce z lektvarů, ze které jsem měla dobrý pocit, jsem šla rovnou na oběd na kolej. S holkami jsme si plné talíře odnesly do pokoje, kde jsme se posadily na postele a vykládaly si.

„Jak to, že jsi vlastně stála před zkouškou s Malfoyem?" zajímala se Annie zvědavě. Při cestě na kolej jsme se bavily o zkoušce, a tak nezbyl na tohle čas.

„A o čem jste si vykládali?" dodala Wendy.

Povzdechla jsem si. „Po formulích jsem šla na chvíli ven a Lucius tam za mnou došel. Pozval mě na rande."

Holky svorně zalapaly po dechu.

„To ne!" vyjekla Alice. „Sám zmijozelský princ tě pozval na rande?"

Musela jsem se zasmát. Takové přezdívky mi vždycky připadaly vtipné, ale měly něco do sebe. V každé koleji byl někdo, kdo stál nahoře, ke komu všichni vzhlíželi. Ať už to bylo kvůli schopnostem, povaze nebo jménu.

U nebelvírských to byli už teď Poberti, tedy z velké části. U zmijozelských to byl právě Lucius.

„Souhlasilas?" zajímala se Lily.

Přikývla jsem. „Za zkoušku nic nedám."

„Je hezký, to se nedá popřít," uznala Wendy, „ale ta jeho povaha to celé kazí."

„Třeba z toho nic nebude," namítla jsem a raději odvedla téma pryč.

--------------------------

Odpojila jsem se od Lily a Remuse před učebnou starodávných run a přešla k Naji, která postávala u okna.

„Mám novinu," začala jsem hned.

„Slyšela jsem," přitakala s úsměvem.

„Od koho?" zamračila jsem se zklamaně.

„Sám bratr," ušklíbla se.

„Aha," protáhla jsem. „Co si o tom myslíš?"

„No," odmlčela se, „není na škodu, abys Blackovi ukázala, že to co řekl, není pravda. Navíc, nemůžeš se tím trápit do nekonečna. Měla by sis rozšířit obzory."

„Neříkáš to jenom proto, že je Lucius tvůj bratr, že ne?"

Naja se zeširoka usmála a zavrtěla hlavou. Obrátila jsem oči v sloup a otočila se k učebně, jejíž dveře se náhle otevřely. Po jejím boku jsem vplula dovnitř a posadila se do lavice.

Profesorka nám kouzlem dala test a obrátila přesýpací hodiny. Poslední zkouška toho dne začala.