S příchodem jara se začaly probouzet i školní pozemky a my začali trávit víc času venku. Nechtěla jsem být uvnitř, když venku bylo tak krásně.

Protože se pomalu blížily i postupové zkoušky do pátého ročníku, začala jsem se na naléhání Lily pomalu učit. Většinou jsme se učily společně, někdy odděleně. Dnes jsem byla domluvená s Lily, že se sejdeme nedaleko jezera a společně si zkompletujeme poznámky do dějin.

Procházela jsem chodbou v prvním patře směrem na školní pozemky, když jsem z druhé chodby, kam jsem mířila, zaslechla hlasy. Jeden jsem okamžitě poznala, protože jsem ho poslouchala denně už několik měsíců - Sirius. Ten druhý byl nějaké holky. Nejspíš jeho další oběť, jak jsem ty holky ráda nazývala.

Otřásla jsem se. Nechtěla jsem tudy jít a dívat se na Siriuse a nějakou holku. Bohužel pro mě jsem tudy musela jít, pokud chci stihnout schůzku s Lily. Kdybych si to chtěla obejít, prodloužila bych si cestu o deset minut, jenže já tam měla být už za pět.

Zhluboka jsem se nadechla, zatnula zuby a vešla do chodby.

Sirius byl s tou holkou asi v půlce chodby. Doufala jsem, že si mě nevšimnou a budou se dál věnovat sobě. Nepotřebovala jsem se tu zdržovat. Jenže, nahoře mě má někdo opravdu rád a to štěstí mi prostě nedopřeje.

„Ahoj, Niko," ozvalo se, když jsem byla pár kroků od nich. Neochotně jsem se zastavila a podívala se na ně.

„Ahoj," vrátila jsem mu pozdrav a chtěla zase odejít, ale Sirius té holce přestal věnovat část své pozornosti.

„Kam jdeš?" zastavil mě.

„Ven," odsekla jsem. V duchu jsem se vyfackovala za to, že prostě nedokážu skrýt své pocity dost dobře. Prostě se musím prozradit v tu nejméně vhodnou chvíli.

„Děje se něco?" zeptal se a odstoupil od holky. Podle hábitu jsem poznala, že je z Mrzimoru.

„Nic, co by tě mělo trápit," zavrtěla jsem hlavou a snažila se znít nenuceně.

„Běž, potom si tě najdu," řekl směrem k té holce. Ta zklamaně přikývla a odešla. „Tak co se děje?"

„Už jsem řekla, že nic," zopakovala jsem s povzdechem.

„Jsi špatná lhářka," zasmál se.

„Neřeš to," řekla jsem a chtěla zase odejít. Tentokrát mě však zastavila jeho ruka, kterou chytil tu moji.

„Proč jsi taková?"

„Jaká?" zamračila jsem se nechápavě.

„Poslední dobou jsi uzavřenější, skoro se s námi nebavíš," vysvětlil. „Je to od té doby, co se bavíš s Malfoyovou."

„Naja s tím nemá nic společného, tak ji do toho laskavě netahej," odsekla jsem. „A bavím, to ty tam nejsi. Pořád jsi s nějakou holkou, kterou pak stejně po dni odkopneš."

Siriusovi v očích blýsklo pochopení. Na tváři se mu objevil úšklebek.

„Tak o tohle jde," zasmál se krátce. „Ty žárlíš."

„A na co?" zeptala jsem se nevěřícně. „Na ty holky, které mají místo mozku kaši, protože naivně věří, že s nimi budeš mít krásný a dlouhý vztah?"

„Ne, ty žárlíš na to, že jsem si tě nevybral." Vytřeštila jsem nevěřícně oči.

„To snad nemyslíš vážně, Siriusi!" vyjekla jsem. „Slyšíš se vůbec, co říkáš? Mluvíš o holkách, jako by to bylo něco, co si můžeš koupit v obchodě za pár srpců."

„Tak proč ti to tolik vadí?"

„Nechápeš, že jsou to pořád lidské bytosti, které mají srdce a city? Nenapadá tě, že jim to, jak jim slibuješ hory doly a dáváš falešné naděje, ubližuje?" zalhala jsem pohotově.

„Pitomá výmluva, protože tobě může být jedno, jak se ony cítí," namítl. „Ty prostě žárlíš, protože o tebe nikdo nemá zájem a o ně ano. Myslíš, že jsem si nevšiml, jak lítostivě se díváš na ty páry? Jenže to bys musela přestat být tak upjatá a nedobytná, aby se něco změnilo."

Zůstala jsem stát jak opařená. Doufala jsem, že jsem se přeslechla, ale ne. Slzy se mi nahrnuly do očí a já se je snažila udržet tam, kde jsou.

„Seš pitomec, Siriusi," řekla jsem ledovým hlasem, ačkoliv mi to dalo dost práce. Měla jsem pocit, jako kdyby mě bodl rozžhaveným pohrabáčem.

Sirius si musel ovšem všimnout slz v mých očích, protože se jeho postoj změnil.

„Niko," hlesl a udělal krok blíž ke mně. Ustoupila jsem o dva dozadu. „Nemyslel jsem to tak."

„My dva jsme skončili."

Otočila jsem se na patě a rychle zamířila chodbou pryč. Nereagovala jsem na volání svého jména a zahnula za roh. Byla jsem si jistá, že za mnou Sirius nepůjde.

Rychle jsem vyběhla schody do druhého patra a jako velká voda vletěla do umývárny Ufňukané Uršuly. Až tam jsem nechala své slzy volně téct. Sesunula jsem se podél zdi, která byla za rohem, a složila si hlavu do dlaní.

Náhle jsem uslyšela zaskřípání dveří a kroky. Že bych se spletla a Sirius za mnou přece jen šel?

„Niko?" ozval se dívčí hlas.

„Tady," řekla jsem a doufala, že to slyšela. Následovaly kroky, načež se zpoza rohu objevila Naja s ustaraným výrazem.

„Co se stalo?" zeptala se a klekla si naproti mě.

Povykládala jsem jí všechno, co se na té chodbě odehrálo. Na konci jsem se rozbrečela na novo. Nevěděla jsem, jestli je to tím, co řekl, nebo že jsem ukončila naše přátelství.

„To je idiot," zanadávala Naja naštvaně. „Nic si z toho nedělej. Za to trápení a slzy ti nestojí."

Přestože se mě snažila Naja uklidnit, moc se jí to nedařilo. Když viděla, že mě to nijak neuklidnilo, posadila se po můj bok a objala mě. Schoulila jsem se jí do náručí a ani se nesnažila zadržovat další slzy.

Nakonec jsem usnula.

----------------------------

Cítila jsem, jak mě někdo nese. Netušila jsem, kdo by to mohl být, ale nechtělo se mi to ani zjišťovat. Nechávala jsem dál oči zavřené.

„Ten pitomec!" zanadával ten, kdo mě nesl. James.

„Nekřič tak, nebo ji probudíš," napomenul ho druhý, tentokrát Remus.

„Promiň," řekl James tišeji, „ale je to pitomec. Jak to mohl udělat?"

„Taky to nechápu," přitakal Remus. „Hlavně potom, co nám řekl."

„Ještě si to s ním vyřídím," odsekl naštvaně James.

„Ještě že máme Pobertův plánek, jinak by ji buď Malfoyová musela donést před naši kolej, nebo tam s ní zůstat celou noc."

„Jo."

Chtěla jsem přestat předstírat spánek, aby mě James nemusel nést celou cestu na kolej, ale než jsem to stihla udělat, James znovu promluvil a já si to rychle rozmyslela.

„Nechápu, proč ji nechtěl hledat."

Takže mu nestojím ani za to, aby mě po tom, co mi řekl, šel hledat. Cítila jsem, jak se mi do očí derou další slzy.

„Doufám, že to nijak neovlivní naše přátelství," promluvil Remus.

„To já taky," přitakal James. „Kvůli Tichošlápkově blbosti si nenechám zkazit přátelství."

Najednou jsme zastavili. Než jsem stihla popřemýšlet, proč jsme zastavili, ozval se hlas Buclaté dámy.

„U Merlina, co se stalo?" vyjekla.

„Nic, Buclatá dámo. Je jen vyčerpaná. Měla za sebou dlouhý týden a usnula v knihovně."

„Už jsem se lekla, že se jí něco stalo," vydechla úlevně dáma.

„Obrana," řekl Remus. Uslyšela jsem jemné zaskřípání, když se obraz odklonil a umožnil tak vstup dovnitř.

Byla jsem rozhodnutá dál hrát, že spím. Neměla jsem náladu někomu vysvětlovat, co se stalo. Kluci už to stejně věděli a holky jednu noc počkají.

„Co s ní je? Kde byla?" James mě nejspíš položil na sedačku, protože jsem ucítila čalounění pod zády.

„Pouze spí," vysvětlil Remus rychle. „Našli jsme ji v umývárně ve druhém patře. Malfoyová tam s ní byla. Řekla, že usnula vyčerpáním."

„A co se stalo?" zajímala se Lily.

„Měla by vám to říct sama," odpověděl James.

„Odneseš ji do našeho pokoje?"

James nic neřekl, pouze mě zase vzal do náručí a někam nesl. Cítila jsem, jak stoupáme po schodech a jak mě položil do postele.

„Díky, že jste ji našli," řekla Lily. Živě jsem si představila, jak se teď James asi tváří. Musel vypadat, jako by chytil Zlatonku, která mu dlouho utíkala.

„Je jako naše sestra," odpověděl James. „Záleží nám na ní."

Lily poté Jamese vyprovodila z pokoje s tichým přáním dobré noci a zavřela za ním dveře.

„Měly bychom ji nechat spát. Pochybuju, že by nám dnes něco řekla," ozvala se Wendy.

„Asi máš pravdu, jenom jí zatáhnu závěsy a zakryju ji," řekla Annie. Následně jsem ucítila, jak mě někdo přikryl přikrývkou. Zvuk zatahování závěsů mě ujistil o jejích slovech.

„Jdeme zpět dolů?" Nikdo nic neodpověděl, pouze se otevřely a zase zavřely dveře. Teprve teď jsem otevřela oči. Promnula jsem si je, abych si přivykla na světlo. Podívala jsem se na okno. Venku už byla tma. Nejspíš jsem propásla večeři, ale nijak mi to nevadilo.

Hlad jsem stejně neměla. Vyhrabala jsem se zpod deky a vykoukla ze závěsů. Pokoj byl opravdu prázdný.

Rozhodla jsem se rychle převléct z oblečení do pyžama a následně si zase lehnout. Přestože jsem spala minimálně čtyři hodiny, byla jsem stále unavená. Ještě jsem si odmalovala řasenku, jejíž zbytky zvýrazňovaly cestičku slz a vlezla si zpět pod deku.