„ÁÁÁÁ!" zařvala jsem a vyskočila z mokré postele. Z vlasů mi odkapávala voda, stejně jako z oblečení , a byla mi neuvěřitelná zima. Holky se kousek ode mě smály jak pominuté.

„Vypadáš jako zmoklá slepice," vydolovala ze sebe Lily a začala se ještě víc smát. Všechny jsem je obdařila vražedným pohledem, který zajistil jejich úprk z pokoje. Povzdechla jsem si a sebrala zpod polštáře hůlku.

„Siccato," řekla jsem a namířila hůlku na postel. Potom jsem zamířila do koupelny, abych se osprchovala. Stejně už jsem byla mokrá.

Jakmile jsem byla hotová a měla i vysušené vlasy, byl akorát čas na to, abych se oblékla a šla dolů na snídani. Vzala jsem si tašku, do které jsem naházela učebnice nejpravděpodobnějších předmětů, a zamířila na snídani. Holky ani Poberti ve společence nebyli. V duchu jsem děkovala Merlinovi, že cesta do Velké síně nebyla nijak složitá.

Byla jsem téměř u vchodu do síně, když mi cestu zastoupila nějaká holka. Podle hábitu patřila do Zmijozelu. Ruce měla zkřížené na prsou a ve tváři povýšený výraz. Blonďaté vlasy měla rovné a rozpuštěné.

„Zajímavé," poznamenala zamyšleně.

„Cože?" zeptala jsem se nechápavě.

„Je zajímavé, že oba tvoji sourozenci jsou ve Zmijozelu, zatímco ty jsi u těch krvezrádců a mudlovských šmejdů," vysvětlila, jako kdybych se zeptala na nějakou pitomost.

„Budu dělat, že jsem tě neslyšela a pokračovat dál na snídani," řekla jsem a mile se usmála. „Ráda jsem tě poznala, i když jsi mi neřekla své jméno."

Chtěla jsem odejít, když mě zastavila její ruka na té mé.

„Být tebou, tak si dávám pozor, s kým se bavím. Lehce by se z tebe mohl stát krvezrádce a to nechceš. Přestože jsi v Nebelvíru, mohli bychom tě přijmout mezi sebe. Jsi z čistokrevné rodiny, tak si toho važ a nezahazuj se s nickama."

Její hlas byl ledový s náznakem varování. Kdo to sakra je?

„Odpal, Malfoyová." Otočila jsem se a spatřila Siriuse s Jamesem, jak stojí kousek za mnou. Strnula jsem v pohybu. Malfoyová? Že by měl Lucius Malfoy sestru?

„Táhni Blacku," odsekla a pustila mou ruku. „Nikdo se tě na nic neptal a nežádal si tvoji přítomnost."

„Ani tu tvoji," řekl James a probodl ji pohledem. Malfoyová si odfrkla a odešla pryč. Vděčně jsem se podívala na kluky.

„Díky," poděkovala jsem a přešla blíž k nim.

„Co ti říkala?" zeptal se James. Očividně ten rozhovor neslyšeli celý.

„Že si mám dávat pozor, s kým se bavím, protože by se ze mě mohl lehce stát krvezrádce. A kdybych chtěla, tak by mě vzali mezi sebe, přestože chodím do jiné koleje. Dál si mám vážit toho, že jsem z čistokrevné rodiny a nezahazovat se s nickama."

Pokrčila jsem nezúčastněně rameny. Vážně jsem nehodlala brát takové výhružky vážně.

„Nic si z toho nedělej, někdy je horší než její bratr," řekl Sirius a hodil znechuceným pohledem ke zmijozelskému stolu. To mi připomnělo, že bych měla jít za sourozenci a ujistit se, že se mnou ještě mluví.

Odpojila jsem se od Siriuse a Jamese a zamířila k Alectě a Amycusovi. Když si mě sestra všimla, pousmála se.

„Jakou jsi měla první noc na hradě?" zeptala se mě. Pohledy blízko ní se okamžitě přesměrovaly na mě. Nervózně jsem se ošila, ale snažila se to nedat příliš najevo.

„Dobrou," odpověděla jsem. „Dokonce se mi samotné podařilo trefit do Velké síně na snídani."

Amycus se pobaveně zasmál. „Už jsi psala rodičům?"

„Napíšu jim hned, jak budu mít dneska čas," ujistila jsem ho.

„Kdyby cokoliv, dojdi," řekla Alecta. Přikývla jsem a zamířila k nebelvírskému stolu, abych se konečně nasnídala.

„Tu vodu si s vámi ještě vyřídím," pošeptala jsem Lily do ucha a pokračovala v cestě za klukama. Sedla jsem si vedle Siriuse a Jamese. Naproti seděl Remus s Peterem.

„Ahoj," pozdravil Remus s úsměvem.

„Ahoj," opětovala jsem mu. Než jsem stihla sáhnout po misce, přistál přede mnou rozvrh. Podívala jsem se nahoru a spatřila profesorku McGonagallovou.

„Slečno Carrowová, pan profesor Brumbál vám vzkazuje, že se za ním máte po snídani stavit. Chce s vámi probrat něco ohledně vyučování," řekla a pokračovala v rozdávání rozvrhů. Podívala jsem se na ten svůj. První hodinu jsem měla mít právě s McGonagallovou a tu další byly lektvary. Všimla jsem si, že většinu máme se Zmijozelem.

„Co máte první hodinu?" zeptala jsem se zvědavě.

„Přeměňování," řekl Remus a očkem se podíval i na rozvrhy kluků. „Kromě volitelných předmětů bychom měli mít všechny hodiny všichni stejně."

„Sedneme si spolu?" zeptala jsem se Remuse prosebně. Nechtěla jsem, aby na mě zbyl nějaký zmijozelský.

„Jasně," přikývl a pokračoval ve studování svého rozvrhu. Dnes jsem taky měla jednu hodinu volnou, kterou určitě použiju na oběd a cestu pro učebnice. Po ní jsem měla starodávné runy a bylinkářství. Uklidila jsem si rozvrh do tašky a pustila se do snídaně.

Protože jsem svůj rozvrh na dnešní den celkem odhadla, nemusela jsem spěchat, abych se stihla vrátit na kolej pro knihy. Což se netýkalo Jamese, Siriuse a Petera. Zatímco oni do sebe snídani naházeli a utíkali do sedmého patra, já tak nepospíchala.

Přesto jsem Velkou síň opustila první, abych ještě před vyučováním zašla za Brumbálem. Po cestě se mi podařilo potkat několik studentů a jednoho z nich jsem se musela i zeptat, jestli jdu správně. Nešla, ale naštěstí mě navedl správným směrem, takže jsem se k ředitelně dostala.

A k mému překvapení před chrličem stála profesorka McGonagallová.

„Čokoládové žabky," řekla, chrlič se odklonil a umožnil nám cestu do ředitelny. Vystoupala jsem schody až ke dveřím. Profesorka dvakrát zaklepala, než otevřela a vešla.

„Chtěl jste mě vidět, pane profesore?" zeptala jsem zdvořile.

„Ano, posaďte se," přitakal a ukázal na křesílko před jeho stolem. Poslušně jsem se posadila a čekala, co mi chce. McGonagallová přešla za stůl a stoupla si vedle ředitele.

„Stalo se něco?" zeptala jsem se zmateně.

„Ale ne," usmál se Brumbál zpod obrouček brýlí. „Omlouvám se, jestli jsem vás vyděsil. Jde jen o ty knihy, co jste mi půjčila. Přečetl jsem je a byl překvapen velkou spoustou věcí. Třeba tím, že by Peter Pettigrew zradil své přátele, nebo že se tam nevyskytuje několik postav, které by dle mého názoru měly."

„Taky mi tam něco nesedí," přikývla jsem. „Třeba to, že má Lucius Malfoy sestru. V knihách ani nikde jinde o ní není zmínka."

„No, každopádně jsem dospěl k závěru, že i kdybych chtěl, tak budoucnost nijak moc nezměním. Pokud se Malfoyovi a ostatní chtějí přidat na temnou stranu, já s tím nic nezmůžu. Jediné, co by se změnit dalo, je smrt Jamese a Lily Potterových."

„Někdo by je ale musel přesvědčit, aby nedávali Petera Strážcem tajemství," připomněla jsem mu. „Jenže jemu budou věřit víc než mě, pokud bych jim to řekla. Považovali by mě za blázna. Jediná dobrá možnost je ho odhalit dřív, než se budou muset schovat."

„Předpokládám, že se Peter přidal k Voldemortovi až po studiu?"

„Ano, mělo by to tak být," přitakala jsem.

„Jinak doufám, že vám nemusím připomínat, abyste o budoucnosti nikomu neříkala," řekl Brumbál a já souhlasně přikývla.

„Jen jste mi mohl říct, že to řeknete profesorce McGonagallové," poznamenala jsem a střelila pohledem ke zmíněné.

„Ach, ano," přikývl ředitel. „Profesorka McGonagallová nikomu nic neřekne. Řekl jsem jí to, protože jí věřím, a také, kdybyste si potřebovala o budoucnosti s někým promluvit nebo poradit, můžete se obrátit i na ni," vysvětlil své počínání.

„Pan profesor Brumbál mi ty knihy dal také přečíst, takže všechno vím," přitakala a na její tváři s věčně přísným výrazem se objevil jemný úsměv. „Pokud byste potřebovala, kdykoliv přijděte."

„Dobře, děkuji."

„Už byste měla jít. Pokud se nemýlím, tak vám za pár minut začíná hodina tady s paní profesorkou. Určitě vás ráda doprovodí do své třídy," vyhnal nás nenápadně Brumbál. Přikývla jsem a stoupla si.

„Na shledanou," rozloučila jsem se a zamířila s profesorkou pryč.

Do třídy jsme dorazily těsně po zvonění, kdy už všichni byli na svých místech. Očima jsem vyhledala Remuse a utíkala si za ním sednout. Pohotově jsem si vytáhla pergamen, učebnici a brk s kalamářem. Mezitím došla McGonagallová ke katedře.

„Kdes byla tak dlouho?" zašeptal potichu Remus, aby ho nikdo kromě mě neslyšel.

„Až pak," sykla jsem zpátky, protože jsem si nechtěla u McGonagallové udělat špatný dojem hned první den.

„Vítám vás v novém školním roce," řekla profesorka na uvítání, zatímco stála za katedrou. „Tuto hodinu započneme tím, že mi každý předvedete, jak změníte sirku na jehlu. Je to opakování z minulých ročníků, takže byste to každý měl umět."

Mávla svou hůlkou a krabice na jejím stole začala levitovat. Zatímco proplouvala mezi lavicemi, sirky se samy rozdávaly. Vytáhla jsem si vlastní hůlku a v hlavě hledala správné zaklínadlo.

Na poprvé se mi to sice zcela nepovedlo, jehla nebyla zcela špičatá, ale při druhém pokusu už to byla jehla se vším všudy. Rozhlédla jsem se a uviděla, jak McGonagallová pomalu prochází mezi lavicemi a nahlíží na práci svých studentů. Sem tam někomu vyčinila, že už to má dávno umět, ale valná většina třídy to měla správně.

„Dobrá," řekla profesorka, jakmile měla zkontrolovanou celou třídu a vrátila se ke katedře. „Drtivé většině z vás se to podařilo, takže přejdeme dál." Mávla svou hůlkou a na tabuli za ní se objevil křídou napsaný zápis. „Tohle si opíšete. V další hodině se budeme učit přeměnit sklenici na kapesník a tohle je k tomu návod."

Čekala jsem, že se třídou ozve nesouhlasné mumlání, ale nikdo si nedovolil říct jedinou hlásku. Věděla jsem, že profesorka přeměňování měla u svých studentů vždy vydobytý respekt, ale tohle bylo něco. Napodobila jsem tedy ostatní, přitáhla si volný pergamen k sobě, zatímco jsem druhou rukou brala brk z kalamáře, a začala přepisovat slova.

----------------------

Jakmile skončilo přeměňování, zamířila jsem s kluky do sklepení na lektvary. Nedaleko od nás jsem zahlédla i holky, které ze třídy odešly dřív než my, a vycítila příležitost, jak Lily vrátit to ranní probuzení. Tiše jsem se k ní přikradla zezadu a naklonila se blíž.

„Baf," zašeptala jsem jí do ucha a rychle uhnula dozadu. Jak jsem čekala, Lily vyděšeně vypískla a poskočila, načež se na mě otočila. Začala jsem se smát.

„To už mi nikdy nedělej!" vyjekla a snažila se popadnout dech.

„Pokud už mě nebudete budit tak drastickým způsobem," navrhla jsem kompromis a Lily souhlasně přikývla. V tu chvíli se dveře učebny otevřely.

Vešla jsem dovnitř a uvědomila si, že stoly jsou minimálně po čtyřech. Nejistě jsem zamířila za svými spolubydlícími.

„Můžu si sednout s vámi?" zeptala jsem se. Bez váhání se na mě usmály a pokynuly mi, abych se posadila.

„Až tu zítra bude Wendy, budeme se muset přesunout k většímu stolu," poznamenala Annie. „Bude fajn, když nás bude víc."

Vděčně jsem se na ni usmála a začala si chystat věci. Než jsem se nadála, profesor Křiklan začal s hodinou.

„Vítám vás s novém školník roce a velice zde vítám i slečnu Carrowovou, který je zde nová," uvítal nás se širokým úsměvem na tváři. „Dnes mi každý uvaříte lektvar na bezesný spánek. Jeho postup najdete na straně deset."

Vytáhla jsem si učebnici a nalistovala příslušnou stranu. Tenhle jsem už dělala, pomyslela jsem si, když jsem spatřila jeho postup. Byl celkem jednoduchý. Nebo se mi to alespoň zdálo, protože se to podobalo vaření, které jsem milovala. Jen tu platila přísnější pravidla.

Pustila jsem se do něj a plně se soustředila, abych nic nepokazila. Už tak jsem vzbuzovala pozornost, nechtěla jsem vypadat jako naprostý idiot hned první den školy. Sem tam jsme si s holkami vyměnily pár slov, týkající se lektvaru, ale to bylo vše.

Po půl hodině jsem usoudila, že mám hotovo. Lektvar měl správnou barvu, alespoň podle učebnice, a taky měl správnou konzistenci. Vzhlédla jsem od svého kotlíku a všimla si, že jen Lily, Snape a Remus mají také hotovo. Stejně jako oni jsem zvedla ruku na důkaz, že jsem skončila. Křiklan postupně prošel kolem ostatních, až se nakonec zastavil u našeho stolu.

„Výborně slečno, uděluji Nebelvíru deset bodů," rozzářil se Křiklan a přejel pohledem přese mě na Lily a zase zpět. „Máte opravdu talent, stejně jako tady slečna Evansová."

Oddechla jsem si a naplnila jeden z flakonků lektvarem, který jsem předala profesorovi. Teď jsem neměla co dělat, protože skoro všichni ještě pracovali. Někteří museli dokonce začít několikrát znovu, protože udělali něco špatně.

Abych se zaměstnala, začala jsem s úklidem svého pracoviště.

------------------

Po dějinách, které následovaly, jsem měla pocit, jako kdyby mi někdo vymyl mozek. Hodiny dějepisu jsem milovala, ale profesor Binns dokázal svým monotónním hlasem uspat téměř všechny, nevyjímaje mě. Vnímala jsem sotva každé třetí slovo, takže jsem to vzdala a požádala Lily, jestli by mi její zápisky poté nepůjčila.

Bylo vidět, že jí to není zrovna po chuti, ale nakonec souhlasila. Budu si muset koupit samopsací brk, který bude výklad zapisovat za mě.

Hodina kouzelných formulí mě dokázala ovšem probrat, protože jsme kouzlili. Kratiknot chtěl, abychom mu všichni předvedli sérii kouzel z minulého roku. Protáhlo se to na celou hodinu, protože se zase našel někdo, komu to zcela nešlo.

Poté jsme všichni zamířili na oběd. Tentokrát jsem seděla s holkami a vykládala si s nimi. Byla jsem ráda, že ačkoliv jsem tu druhý den, přijaly mě mezi sebe. Byly jsme sice spolubydlící, ale nemusely se se mnou bavit. Nehledě na to, že moji sourozenci už několikrát obdařily Lily oslovením mudlovská šmejdka.

Jakmile jsme dojedly, společně jsme ještě zašly na kolej, abychom si vyměnily knihy, než se naše cesty rozešly. Já s Lily jsme zamířily na hodinu starodávných run, zatímco Annie a Alice si zvolily péči o kouzelné tvory.

Lavice v učebně byly rozestavěné po řadách, takže si vedle sebe mohli sednout klidně i čtyři přátelé. Ke mně a Lily se tak mohl přidat Remus, který si jako jediný z Pobertů vybral tenhle předmět.

„Co si vybrali ostatní?" zeptala jsem se zvědavě.

„Péči o kouzelné tvory," odpověděl s mírným úsměvem, zatímco hledal ve své tašce slovník.

Přikývla jsem a opřela se o opěradlo židle. Trvalo jen pár chvil, než se objevila profesorka a započala výklad.