Zhangjing

Ráno vyjdu z toho domu a pomalým krokem dojdu k brance, kde už čeká Justin a Zeren. Vytřeští oči, když mě vidí a zalapají po dechu.

„Tak, hm?" prohodím ledabyle, ale s neskrývanou pýchou v hlase, když vidím jejich výrazy. Něco zažbrblají.

„No co, jeden den zvládne každý!" vyjekne. Protočím oči a mávnu rukou nad jejich slovy a rozejdu se s nimi směrem ke mně domů.

„já svoji část splnil teď vy" zaprskám a on nakonec bledě přikývnou. Vím, že se nechtějí ptat Xinjieho, ale teď musí muhaha. Před mým domem se rozdělíme a vejdu pomalu dovnitř.

„králíčku!" ozve se hned a přiběhne ke mně táta a začne mě dusit v objetí.

„Hoseok takhle ho akorát zabiješ" zpraží ho máma a dá tátovi pohlavek. Ziyi se tátu hned vystřídá, a i jemu dá mám pohlavek. Sednu si s nimi na sedačku a poslouchám, jak táta málem volal na policii, když se o mě bál. Protočím oči a ujistím ho, že mi žádné nebezpečí nehrozilo.

Další dny probíhají obyčejně. V neděli mi přijde od Justina zpráva s číslem. Nadšeně vypísknu a zatetelím se štěstím. To... to je jako sen. Mám jeho číslo panebože. Ležím na posteli a přemýšlím co mu napsat, než sebou trhnu, když se ozve jemné tupé ťukaní na sklo. Zadívám se hned k oknu a překvapeně se usměju, když mi na okně sedí vrána. Pomalu okno otevřu a vrána hned slétne dovnitř. Zasměju se, když vidím tu vránu, jak ťapká po zemi a občas si něco zakráká a párkrát rozmáchne křídly jako by člověk rozhodil nevěřícně rukama.

„copak tady děláš maličký" natáhnu ruku a hned mi na ní přistane a zadívá se na mě. Něco zakráká. Jemně ho pohladím po hlavě. Jeho pírka jsou tak hebká, u krku má na zimu malé chmýříčko. Nikdy jsem je neviděl takhle zblízka a nevěděl jsem, že tyhle ptáci dokáží být tak krásní. Chvíli ho hladím, než na okně přestane druhá vrána. Něco na tu první zakráká a ta jen zakroutí hlavou a rozmáchne křídly a pak vzlétne. Dolétne na okno a zakývá na mě hlavou, asi jako rozloučení. „papa" zamávám na ní a ona se hned rozletí pryč. Pokrčím rameny a dojdu do své koupelny dát si dlouhou a horkou vanu. Zatím co ležím ve vaně tak v ruce převaluju telefon a přemýšlím, jestli mu mám napsat. Ale trhnu sebou a málem upustím telefon do vany, když mi přijde zpráva.

Justin

Došli jsme k závěru, že to byla neplatná zkouška!

Protočím oči nad jeho zprávou.

Máme pro tebe nabídku, kterou nebudeš moct odmítnout! Řekneme ti víc ve škole!

Končí jeho zpráva, ty dva si prostě nedají pokoj, zajímalo by mě, co vymysleli tentokrát.

na druhý den dojdu do školy a ty dva mě bohužel odchytí hned před třídou.

„no dobře tak fajn co jste vymysleli" protočím oči.

„příští týden, je týden volno! Takže jsme se rozhodli že tam strávíš aspoň dva dny a ve noci! A když to zvládneš...tak ti Xinjie zařídí rande!" vyjekne nadšeně Justin. Vytřeštím oči. R-rande? Se Syangem? To jako vážně? To, ne počkat, když na to přistoupím určitě si zase potom vymyslí něco jiného – ale čert to vem!

„víte co? Já mám lepší nápad, strávím tam celý ten týden prázdnin, vy mi domluvíte rande se Syangem a pak mi dáte s tímhle už pokoj hm?" pozvednu obočí. Vytřeští oči a zalapají po dechu a sborově začnou kývat hlavou.

Celý týden je takový nudný, jelikož je týden prázdnin, myslím že tomu říkají zkouškové prázdniny, kdy se v lednu před zkouškami studenti týden učí, tak na přednáškách toho moc neprobíráme, spíš opakujeme a není toho moc co bych neuměl, takže mě to moc nebaví. Sbalím si sebou k němu učení a aspoň zabiju čas tím, že se tam budu učit. Bude tam příjemný klid a upřímně se na to těším. Poslední hodinu mám nakonec jinou než ty dva satani, takže končím i hodinu dřív. Rychlím krokem se vydám do skříňky, než se mi znovu zatmí pod očima, ale tentokrát nedopadnu na zem. Otevřu oči a hned je vytřeštím, když mě do nosu praští ta nádherná vůně.

„hádám že je to část mého šarmu, že mi padáš k nohám?" zasměje se. Připitoměle se zahihňám a dám si vlasy za ouško. „už jsi skončil?" pozvedne obočí a pohladí mě po pažích, když mě pouští ze své náruče. Jak moc se mi nechce, aby mě pouštěl. Je přikývnu, nevěřím vlastním ústům, že by dokázali vyloudit nějaký přijatelný zvuk, natož slovo. „škoda, bude mi tu smutno, když neuvidím tvou tvářičku" mrkne na mě. Zrudnu a zalapám po dechu vítězně se usměju a ani mi nevadí být v tuto chvíli kořist, chci, aby mě ulovil, takže se tomu ani nebráním. Mávne na mě a s mrknutím, což je děsně sexy se rozejde pryč. Je rozhodnuto, já tam ten týden sakra strávím i kdyby to mělo být to poslední co udělám!

Doma je to hodně náročné. Hlavně protože táta plánoval, jak pojedeme o prázdniny na výlet na naši chatu abych se mohl v klidu učit. Když jsem mu řekl že ten kamarád, u kterého jsem spal minule jede taky na chatu s dalšími spolužáky a že pojedu s nimi. Brečel, dlouho, mezi pláčem mi říkal že má o mě strach a že mě tam nedej bože zabijí nebo znásilní. Ani nevím kolikrát jsem protáčel oči na jeho slova. Díky dalšímu máminému zákroku se táta naštěstí uklidnil a svolil. Je mi za těžko mu lhát ale ani normální rodič by nedovolil svému dítěti spát v cizím domě, a ještě ke všemu opuštěném celý týden. Je to pro jeho dobro. Celý víkend jsem doma a v pondělí ráno s e rozloučím s rodinou která přece jen odjede na chatu, akorát beze mě.

„tak si to tam užijte, hezky si zalyžujte" usměju se, když máme chatu v horách. No máme těch chat více ale tahle je na horách. Táta mě drtí v objetí a opakujeme, jak mě má rád a jak mám na sebe dávat pozor a kdyby cokoliv tak mám zavolat a že si vezme firemní vrtulník a přiletí pro mě. Nejděsivější na tom je že ani nepřehání, udělal by to. Hned jak naši odjedou, tak si vezmu kufr, který jsem měl připravený u dveří a rozejdu se směrem do lesoparku. Hned jak se blížím k domu, tak se mi nad hlavou obkrouží pár vran. Usměju se a zamávám na něj zatím co si srovnám čepici a jedna z nic se snese a posadí se mi na rameno. Hned se mi hlavou otře o tvář a zakráká.

„ahoj" usměju se na ní a otevřu branku která hlasitě zavrzá, možná bych jí měl namazat. Projdu zarostlou zahradou až ke dveřím a pomalu je otevřu. „halo? Jun?" zavolám dovnitř a pomalu vejdu dál. Kufr nechám pod schody a hlasitě si povzdechnu, když se podívám na ten nepořádek, co tu za ten týden zase udělal a založím si káravě ruce. Vrána na mém rameni souhlasně zakráká.

„Zhangjing?" ozve se z patra nevěřícně. Málem se přerazí, když utíká ke schodům a ztuhne, když vidí můj pohled a lehce se přikrčí.

„jak to že je tu zase nepořádek hm? Co v těch tlapách neudržíš koště abys zametl ty svoje chlupy?" pozvednu obočí. Lehce se přikrčí, když jde po schodech.

„promiň" špitne ale pak si odkašle. „máš...další sázku?" dojde ke mně.

„hm" přikývnu a vidím na mě, jak svěsil ramena. „aaaaw myslel jsi si, že jsem přišel kvůli tobě?" řeknu jemně nadechne se, ale zarazí se, protože neví, co má na to říct. „to víš že jsem přišel i kvůli tobě, vlastně jsem navrhl tenhle dům abych tu mohl být s tebou" mrknu něj, pozvednu obočí, když zavrtí ocasem. Zahihňám se. „aaaaw jsi rozkošný, jako pejsek" zasměju se a nevím proč jsem to udělal asi reflex, ale natáhnu ruku a podrbu ho za uchem. Tiše zavrní a pak uskočí několik kroků dozadu a odkašle si.

„to...se mi stalo poprvé, bylo to jen um příjemné promiň" zabručí si pro sebe a odkašle si. Podrbe se nervózně v zátylku a jakmile vidím, jak potom pohybu spadalo z jeho krku několik chlupů taj mlasknu a povzdechnu si. Udělám jídlo a ty si zatím sedni. Poruším mu. Přikývne a sedne si na gauč a já zatím dojdu do kuchyně. Začnu vařit jednoduché jídlo a lehce si u toho broukám. „Jun odneseš mi kufr do pokoje?" zavolám na něj od plotny. Slyším jeho zabručení a pak mohutné kroky po schodech. Dodělám jídlo a vypnu sporák. Minu ho na schodech, když jdu nahoru do pokoje. Zadívá se na mě a já mu jeho pohled opětuji. Dívá se na mě tak zvláštně. Dojdu až do pokoje a vyndám z kufru oblečení. Naskládám ho do skříně, a nakonec vyndám svůj hřebena počítač.

„co máš rád za filmy-uaaa" vyjeknu, když se mi noha sveze po schodech, jelikož mám plné ruce tak se nestačím chytnou zábradlí abych nabral rovnováhu. Zavřu oči, když čekám na pád. Ticho protne můj křik, zavrzání židle a několik zakrákání. Ale náraz nepřijde, naopak se ocitnu v něčem měkkém a příjemném. No nosu mě praští příjemně levandulová vůně a já pomalu otevřu oči.

„v pořádku?" ozve se hluboký hlas. Zadívám se na jeho tvář a když si uvědomím že jsem v jeho náruči tak zalapám po dechu. nevím, jak se ke mně dostal, tak rychle ale bylo to až neuvěřitelné. Drží mě v náruči zatím co mě snese až dolů a posadí na sedačku.

„děkuju" špitnu a uvědomím si ten hlad co mě poplil po tom co jsem opustil teplo jeho náruče. Odkašlu si. „jaké filmy máš teda rád?" špitnu. Jen pokrčí rameny se slovy, že je mu to jedno. Tak tedy nakonec vyberu nějaký film a před sedačku postavím stoličku. „tak si sedni, dívej se a já ti zatím vyčešu srst" řeknu s úsměvem. Chvíli na mě hledí jako by zvažoval, co má dělat, podívá se za mě a ani se nemusím otáčet, protože se zamnou ozve kráknutí, jako by se ptal na radu té vrány, co byla za mnou. Nakonec si sedne na stoličku a povzdechne si. Zapnu film. Vrány sletí na sedačku a jako by se také dívali na film. Zatím co se posadím za něj a začnu hřebenem projíždět jeho huňatou srst a vypadané chlupy házím do koše co jsem si k sobě přistavil. V krbu praská dříví a zaplňuje místnost příjemným teplem. Je zvláštní jak pro někoho, tak strašidelné místo, dává mě pocit bezpečí a pohody.