✧ Rune Johansen ✧

Rune byl jak na jehlách. Jakmile se vrátili z nahrávání skladeb pro film, vše zajelo do starých kolejí, jezdil na zkoušky orchestrů, dohadoval se se sestrou a navštěvoval Noaha kvůli soutěži. A furt se rozhlížel, jestli někde kolem není Jacob.

Přece jen nebydlel daleko od Jacoba a kdykoliv se mohli potkat. Přišlo mu, jako by žil v neustálém strachu.

A tak se stalo, že Noah poprvé navštívil Runeho. Sám se nabídl, že tentokrát mohou zkoušet u Runeho, aby nemusel chodit a bát se Jacoba. Runemu to přišlo až komické, ale byl rád.

Aurora měla být v práci. A Rune si byl jistý, že měla být v práci až do osmé hodiny, opravdu byl. Takže opravdu nečekal, že se uprostřed jeho zkoušky s Noahem, objeví Aurora.

Nikdy Noaha nepotkala. Runemu se dařilo, aby se nepotkali, a chtěl to tak, jelikož z nějakého neznámého měla prostě v hlavě, že se Runemu Noah líbí, i když jí to neustále vyvracel.

Rune s Noahem hráli a hráli a vůbec si jí nevšimli. Až když udělal Noah chybu, přestal hrát, aby si zanadával (normálně by se nezastavil, jenže on chybu neudělal už snad tři dny v kuse) a Rune se rozesmál, se Aurora ozvala a oba hudebníci ztuhli.

"Vždyť to bylo dokonalý! Proč jste přestali?" zvolala. Rune byl ke dveřím od svého pokoje zády, a tak se rychle otočil. A když se mu potvrdilo, že tam opravdu stojí jeho sestra, znervózněl.

Noah také vypadal překvapeně. A Rune si uvědomil, že by mohl promluvit.

"Uhm. Co tady děláš?" zeptal se. V hlavě si začal hned nadávat, že by třeba mohl Noaha s Aurorou seznámit.

"Bydlím," odpověděla s otráveným pohledem Runovi. Pak se podívala na Noaha a usmála.

"Noah, že? Strašně pěkně hraješ, vážně." Její oči najednou zářily a Runeho to mírně uraazilo, když to porovnal s tím, jak se na něj podívala před pár sekundami.

"Děkuju," zamumlal Noah, nejspíš se styděl. Rune se musel pousmát, pobavilo ho, jak byl hudebník velikosti Noaha najednou tak malý.

"Můžeš odejít? Prosím? Ta soutěž už je za týden, potřebujeme cvičit," pobídl ji. Aurořin pohled se opět naprosto změnil a zamračila se. Něco si zamumlala a odešla.

"Jak jsi říkal, že se jmenuje? Aurora?" zeptal se hned Noah. "Trochu jsem se cítil blbě, že si ani její jméno nepamatuju."

Rune přikývl, pořád trochu mimo. Aurora byla hned ve vedlejší místnosti, což znamenalo, že je uslyší hrát, povídat si, všechno. Pravděpodobně už i teď vše slyšela, ale Rune Noahovi neřekl, že jejich stěny jsou pravděpodobně jen z papíru.

"Promiň, vážně jsem myslel, že bude ještě v práci. Musel jsem si to nějak splést," omluvil se.

Noah nad tím mávl rukou. "Však nám nijak nevadí, ne? Můžeme-"

Noah přerušil větu kvůli nadšenému výkřiku z obýváku. "Za chvíli budou dávat Lvího krále! Pojďte se dívat někdo se mnou, prosím!"

Rune jen protočil očima, připraven vykouknout z pokoje a říct sestře, že nemají čas, jenže Noah zareagoval opravdu nečekaně. Jeho oči se rozzářily jak nikdy a na tváři se mu objevil veliký úsměv. Nadějně se podíval na Runeho. "Hráli jsme už dneska moc, ne? Dal bych si menší přestávku."

Rune se podíval na neexistující hodinky na ruce. "Hráli jsme tak dvacet minut."

Jenže Noah už pokládal housle na postel, celý nadšený z toho, že dávají Lvího krále. Už se vydal ke dveřím, když se zastavil a otočil se na Runeho. Odkašlal si. "Můžeš jít první? Přece jen tvou sestru neznám. Ale budeme se dívat, že jo?"

Byl roztomilý. V tu chvíli měl Rune chuť si ho strčit do kapsy, aby od něj nikdy neutekl. Pobaveně se postavil. "Vážně? Lví král týden před soutěží?"

Noah pokrčil nevinně rameny. "Já to fakt zbožňuju."

Rune se krátce zasmál, než kolem něj prošel a vešel do obýváku. Slyšel, jak už Aurora dělá popcorn a vaří vodu na čaj. Rune na ni zavolal: "Přidej vodu, my chceme taky."

Aurora se otočila, jako by právě uslyšela zloděje. Nejspíš ani trochu nečekala, že by se k ní přidali, což upřímně nečekal ani Rune. Popadla konvici a napustila do ní ještě více vody, aby mohla udělat čaj pro všechny. Rune šel mezitím alespoň nachystat popcorn.

Jakmile se vrátil i s mísou popcornu k televizi, Noah už seděl na gauči. Na ten gauč se vlezli dva lidé, ale věc se měla tak, že vždy, když se na něco se sestrou díval, gauč byl výhradně jen její, i když měl pozvané kamarádky na filmovou noc. Takže se zasmál: "Radil bych ti jít do křesla, Aurora považuje tento gauč výhradně za její majetek a nikdy na něj nikoho nepustí a už vůbec ne při film-"

"Zůstaň!" přerušila Runeho jeho sestra, která nesla už dva hotové čaje. "Dneska se cítím na křeslo. Fakt jo, křeslo je moje, gauč je váš."

Runemu to hned docvaklo. Vrhl na Auroru vražedný pohled, ale ta už byla na cestě pro poslední čaj. Už plánoval, jak si Noah sedne do křesla, Aurora obsadí své území na gauči a on si sedne na zem, což mu nevadilo, sedával na zemi často. Ale prokoukl, kam tím Aurora míří. Omluvně se na Noaha usmál.

"O co se pokoušíš?" zašeptal Auroře do ucha hned, jak se k ní zezadu přiblížil. Ta se na něj jen široce usmála.

"Co myslíš?"

Chytil ji za ruku, aby stála na místě. "Proč najednou křeslo? Nikdy nesedáš v tom křesle, vždyť ho doslova nenávidíš, jak je nepohodlné."

"Ne že bych ho nesnášela. Je pěkný a hodí se mi k ostatnímu nábytku," pokrčila rameny. Pak se přiblížila k jeho uchu a zašeptala: "Doufám, že usneš jako vždy. Bylo by roztomilý, kdyby ti hlava spadla na jeho rameno."

Rune ji kopl. Nenapadlo ho v tu chvíli nic jiného, a tak udělal. Aurora vyjekla, Noah se otočil, ale sourozenci se na něj jen usmáli.

"Já tě zabiju," zamumlal ještě, když kolem ní procházel za Noahem. Opatrně si sedl vedle něj, jako by snad měl nějakou nemoc, zatímco se Aurora se šibalským úsměvem posadila do křesla. Film začal do několika sekund, takže se Rune natáhl a zhasl lampičku na stolku vedle gauče, aby si to více užili.

A hned, jak se vrátil do své původní polohy, mu na rameno dopadla Noahova hlava. Nespal, jen se tak usadil.

A Rune možná tak poprvé zažil gay paniku v Noahově přítomnosti. Protože ano, něco se na jeho pohledu na Noaha měnilo, a to sakra rychle.

✧

Normálně tady moc nekomentuju, ale fuck, běžte si poslechnout mou momentální lásku života, co je v médiích, he's the definition of talent. And also, omlouvám se, jestli je tahle kapitola shit, ale půlku času psaní jsem jen poslouchala ho a teď ho jdu kreslit, bye-