✧ Noah Bloom ✧

Tři dny. Už tomu byly tři dny a Noah se stále nevzpamatoval.

   Neustále mu přišlo, že je pořád zaseknutý v čase, sedí na pódiu se slzami v očích a dívá se, jak zdravotníci dávají Runemu srdeční masáž a umělé dýchání. Pak kolem něj proběhne zděšená Aurora, ale někdo ji taky zastaví. Složí se vedle Noaha, ale on pochybuje, že o něm vůbec ví. Pak přiběhnou i Runeho rodiče, paní Johansenová volá, že je doktorka a je to její syn, ať ho k němu pustí. Nakonec se k němu dostane, ale jediné, co dokáže, je brečet.

   V sále zavládne naprostý zmatek. Pořadatelé se snaží dostat lidi ze sálu, všichni na sebe pořvávají a Noah jen hledí. Hledí před sebe na Runeho klidnou tvář a nic jiného nevnímá.

   Doslova za pár minut přijede sanitka. Zdravotníci do té doby furt provádějí srdeční masáž, píchli do něj injekci s látkou, která mu měla nakopnout zase srdce, dokud ho lidé ze sanitky nepřipojí na přístroje. Až v tu chvíli se Noah zvedne, chce jet s Runem v sanitce, ale jediný, koho dovnitř pustí, je Runeho matka.

   Noah neví, co má dělat. Stojí jako solný sloup, slzy mu tečou proudem a sleduje, jak vozítka odvážejí Runeho ven. Ještě, než zmizí za dveřmi, se jeden záchranář otočí na zdravotníky a křikne: "Je zpátky! Už dýchá."

   Noahovi se do očí nahrne další nával slz. Dřepne si na zem a schová tvář do dlaní, když ho někdo popadne pod pažemi a zvedne.

   "Dělej," zasyčí někdo. "Jedeme za ním." Mason. Otočí si Noaha k sobě a pořádně si ho prohlédne. Noah v jeho očích vidí starost.

   Pak už se ženou k Masonovu autu. Noah celou cestu jede se zavřenýma očima a modlí se. Modlí se, aby byl Rune v pořádku.

   Jenže samozřejmě hned jak dojedou, nikdo jim nechce nic říct. Však je Noah jen pitomý přítel, že? Po několika minutách, kdy se Mason snaží vybojovat, aby Noahovi řekli aspoň něco, to Noah vzdá a sedne si na nejbližší židli v čekárně. Hlavou mu běhá tolik myšlenek, že mu to dokonce přijde jako sen. Kéž by to nebyla realita.

   Trvá asi patnáct minut, když do čekárny vběhne Aurora a rychle se rozhlíží. Když uvidí Noaha, se slzami v očích se k němu rozběhne a jako první Noaha obejme. "Ještě se neprobudil, ale zvládl to," zašeptá mu. "Měl hodně na mále."

   Pak mu Aurora slíbí, že až se vše zase trochu uklidní a ona se vzpamatuje, zařídí, aby Noah za Runem taky mohl.

   A tak tady seděl u Runeho postele. Už třetí den. Háček? Rune se stále ještě neprobudil.

   Byl to jako návrat do minulosti. Když mu bylo šest a on každý den trávil v nemocnici se svou sestrou. Po tom, co se dělo teď, nenáviděl nemocnice snad ještě třikrát víc. 

   V Runeho pokoji bylo rušno. Noah tam seděl téměř bez přestání, to samé Aurora, Runeho matka musela po dvou dnech odjet, aby si odpracovala ještě pár směn, než si vezme volno, aby mohla být u Runeho, a jeho otec právě odvezl paní Johansenovou, ale měl se vrátit dříve jak ona.

   Noaha pohled na Runeho ničil. Ležel bez jediného pohybu připojený k několika přístrojům a na obličeji měl kyslíkovou masku. Je to moje chyba, pomyslel si Noah. Celá ta pitomá soutěž. Je to moje chyba.

   Blížila se osmá hodina večer, když si Aurora stoupla ze sedačky, kde poslední hodinu podřimovala. "Jsem na řadě s jídlem, že? Chceš nějakou bagetu? Třeba kuřecí?"

   Noah jen přikývl. Když kolem něj Aurora procházela, pohladila ho po zádech.

   Byl přesně ten čas, kdy se měli s Aurorou vyměnit. V místnosti byla jen jedna sedačka, a tak se měl jít alespoň trochu prospat on. Ale necítil se na to.

   Místo toho si stoupl a vydal se na druhou stranu Runeho postele, tam kde nebyl připojený na všechny ty přístroje. Taky tam bylo více prostoru, jelikož když tu byla naposledy sestřička, aby Runeho trochu umyla, musela s ním mírně manipulovat, a tak ležel spíše na jedné půlce.

   Noah se tam posadil na postel. Jediné, co slyšel, bylo pípání strojů. Sledoval Runeho zavřené oči a snažil se myslet na to, jak vypadají, když jsou otevřené a koukají na něj se vší radostí a láskou. Potřeboval tyto oči vidět znovu.

   Propletl si s Runem prsty. "Říká se, že pomáhá, když na tebe někdo mluví, že?"

   Noah zavřel oči. Cítil se tak divně. Neustále očekával, že mu Rune odpoví s jeho dávkou energie jako vždy. 

   "Napadlo mě, že bych ti mohl něco zahrát," zamumlal. "Víš, něco, co máš rád. A nebo bych ti mohl pustit metal, jako tys kdysi mě, abych neusnul. Třeba by tě to taky probudilo," pousmál se. Rune se ani nehnul.

   Noah si povzdechl. Vyzul si boty a opatrně celým tělem vylezl na Runeho postel. Lehl si na bok a jednou rukou Runeho objal. Nejspíš tohle neměl dělat, ale na žádných hadičkách neležel a ničemu nepřekážel.

   "Vím, že máš rád, když tě objímám ve spánku," zašeptal. "Sice tohle zrovna není tvá nejoblíbenější pozice, ve které spíš, ale nic jiného nám nezbývá." 

   Žádná odpověď. Samozřejmě. Noahovi se chtělo brečet. Přišlo mu neuvěřitelně divné povídat si takhle sám se sebou, ale doufal, že ho Rune slyší. Že mu to pomůže.

   Do pár minut se pak vrátila Aurora. Noah čekal, že jakmile si ho všimne, odežene ho od Runeho, aby se mu nic nestalo, ale neudělala tak. Noah dělal, že spí, aby nemusel odpovídat na otázky typu, co že to vůbec dělá. Co asi dělal? Potřeboval být u Runeho.

   Aurora na stůl odložila bagety s lahvemi vody, co přinesla. Chvíli jen stála a dívala se na Runeho s Noahem v posteli, než vzala ze židle Noahovu bundu a došla k němu. Přikryla ho.

   Pak postel obešla a sedla si na místo, kde půlku dne seděl Noah. Chytila Runeho za druhou ruku a sklopila pohled k jejich propleteným prstům. Začala tiše vzlykat.

   "Jestli se neprobudíš kvůli mně," zašeptala mezi vzlyky. "Udělej to alespoň pro Noaha."

   Noaha v tu chvíli píchlo u srdce.

   Aurora pokračovala: "Přijel jsi sem za mnou, aby sis splnil sen. Pak ses odstěhoval, což bylo ještě v pohodě, ale já tě nemůžu ztratit úplně."

   Aurora brečela. Noah už to nevydržel a zvedl se, slezl z postele a došel za ní, aby ji objal. Nejprve byla překvapená, že je vůbec vzhůru, ale když si za ni stoupl a zezadu si objal, jak tam seděla, přitulila se k němu a slzy jí začaly stékat jako vodopády.

   "On se probudí," snažil se vyslovit Noah co nejjistěji, i když už také cítil slzy. "Je to Rune, ten nejvíc tvrdohlavý člověk, co znám. Probudí se už jen proto, aby nám ukázal, čeho je schopný."

   Vůbec si svými slovy nebyl jistý. Ale pevně věřil, že měl pravdu.

✧