44| ranní krize a iluze
✧ Noah Bloom ✧
Další kolo soutěže proběhlo tak hladce, až si Noah myslel, že snad sní. Takže ano. Rune chtěl v soutěži pokračovat.
Noaha trochu jeho rozhodnutí znepokojilo, ale snažil se to nevnímat. Rune chtěl pokračovat, chtěl hrát. A Noah to respektoval.
Takže byl neskutečně rád, když dostali zlaté pásmo ještě s jednou dvojicí. Postoupili. Nic se nestalo.
Rune si našel to ráno, kdy se soutěžilo, meditační video na Youtube. Jestli to pomohlo? Kdo ví, ale Noah byl rád, že byl Rune v pořádku.
Když dohráli a sešli z pódia, Noah z Runeho nespustil oči. Šlo vidět, že mu právě spadl velký kámen ze srdce, ale neomdlíval, nestěžoval si na nic, šel vzpřímeně a spokojeně z jejich výkonu. Po vyhlášení výsledků se dokonce rozběhl Noahovi do náruče hned, jak byli mimo publikum.
"Máme to!" vykřikl nadšeně. "Jdeme dál! Už jen jedno kolo a jsme ve finále!"
Noah Runeho pevně stiskl v náruči. Chtělo se mu až brečet, když viděl, že je Rune v pořádku a ještě skáče radostí.
Pak Runeho pustil. Ten se široce usmál. "Vidím, že psychika dělá hodně. Minule jsem se málem sesypal a teď, když nemyslím na nejhorší, jsem naprosto v pořádku."
Noah se musel uchechtnout. "Málem sesypal? Ty ses taky sesypal."
"Pšt, o tom nemluvíme. Nemyslíme na nejhorší," mrkl na něj Rune. Noah chápavě přikývl.
Když přijeli domů, Rune byl unavený, ano, ale v klidu si společně s Noahem dali vanu a pak si šel lehnout. Bylo asi půl deváté, když usnul. Noah si mezitím pustil záznam jejich vystoupení.
Jakmile viděl Runeho hrát, bylo mu jasné, proč tak chtěl se soutěží pokračovat. Klavír byl jeho život. Noaha fascinovalo, když sledoval Runeho hrajícího se zavřenýma očima a stejně nešlápl ani jednou vedle. Ani jeho nemoc by mu nemohla hudbu z života vzít.
Na ten záznam se podíval celkem třikrát. Vždy, když si ho pouštěl znovu, si řekl, že tentokrát se nebude dívat na Runeho ale bude vnímat hudbu. Stejně mu nakonec pohled pokaždé skončil na Runem. Jeho aura a láska k hudbě z něj vyzařovala víc než z Noaha, to šlo poznat i z videa.
Nakonec si odložil telefon na nabíječku a lehl si vedle Runeho. Nemohl ho obejmout ani nic podobného, protože Rune ležel otočený k němu a objímal obří polštář. Noah se jen pousmál, dal mu krátký polibek na čelo a zachumlal se do přikrývky.
✧
Všechno totiž přišlo až na druhý den. Rune probudil Noaha se slovy, že se mu špatně dýchá. Bylo pět hodin ráno a slunce teprve vycházelo. Jakmile ho Rune probudil, Noah vystartoval z postele pro Runeho prášky. Pak mu pomohl se posadit tak, aby se opíral o čelo postele.
I když mu Rune ze začátku nechtěl nic říct, teď už byl plně poučený. Jako první inhalátor. I když Rune astma neměl, inhalátor mu pomáhal dýchat. Dále prášek, který si měl Rune vzít právě v případech jako byl tento, měl by mu udělat lépe v rámci minut. Krabička těchto prášků nebyla ještě ani otevřena.
Noah ještě běžel pro sklenici s vodou.
Po pár minutách další Runeho prášky, které by si vzal normálně v osm hodin. Kdyby se nic nelepšilo, zavolat záchranku, protože by jeho stav mohl napovídat k blížícímu se infarktu.
Noah udělal vše, jak měl. A Rune do pár minut začal v klidu dýchat a uklidnil se.
"Můžu ještě trochu vody?" zeptal se tiše Rune po chvíli, co jen seděl a soustředil se na pravidelné dýchání. Noah mu podal sklenici s vodou, kterou držel.
Pomalu se napil, skoro vypadal jako ve zpomaleném filmu. Vypadal už ale v pořádku, to Noahovo srdce ale bilo jako o závod.
Rune mu sklenici zase podal. "Asi proto je teda dobrý, aby jsi o mně všechno věděl, že? Protože já bych si sám asi ani pro prášky nedošel."
Noah odložil sklenici s vodou na stolek za ním. Trochu se pousmál. "Přesně tak," přikývl. Položil Runemu ruku na srdce - někdy prý mohlo jeho srdce bít trochu nepravidelně. "Nejhorší je za námi, řekl bych," konstatoval.
Rune také zvedl ruku a položil ji na srdce zas Noahovi. "Abys ty ještě nedostal infarkt," uchechtl se.
Noah jeho ruku odstrčil a zamračil se. "Tak promiň, že se o tebe bojím, když jsi mě probudil nečekaně v pět ráno s tím, že nemůžeš dýchat," zamumlal. "To člověka vyděsí."
"Promiň," odpověděl Rune se zavřenýma očima. Vypadal, že každou chvíli usne. "Zdála se mi noční můra a probudil jsem se. Myslel jsem, že to přejde, tak jsem tě nechtěl ani budit-"
"Vždycky mě musíš probudit," přerušil ho Noah. "I kdyby to měl být planý poplach, jasný?"
Rune otevřel oči a podíval se na něj. Pak pomalu přikývl.
"Co se ti zdálo?" zeptal se pak Noah jemně. Rune si povzdechl.
"To nechceš slyšet."
"Chci."
"Nechceš."
"Ale jo," trval na svém Noah.
Rune se znovu na něj podíval, ale tentokrát mnohem smutněji. Pak promluvil. "Zdálo se mi, že jsem umřel. Hned na začátku snu, pak už jsem se jen díval na to, jak se s tím vypořádáváš a já s tím nemohl nic udělat. Nemohl jsem ti pomoct a jen jsem se díval, jak brečíš a držíš v sobě všechnu bolest."
Dobře, kdyby Noah věděl, že se mu zdálo o jeho vlastní smrti, možná by to opravdu slyšet nechtěl. To byl přesně Noahův styl - držel by všechnu bolest v sobě. Rune ho znal.
Po chvíli se pousmál. "Tak ještě že to není realita, co? Ještě že neumřeš," snažil se ho povzbudit.
"Nikdy nevíš," zamumlal Rune zpátky a kdyby to nebyl Rune, možná by mu dal i facku.
"Nemluv tak," zamračil se Noah. "Jak jsi říkal včera. Nemyslíme na nejhorší, ne?"
Rune stáhl rty do úzké linky, ale nakonec přikývl. "Promiň," zašeptal pak, než se přemístil tak, aby si mohl lehnout Noahovi do klína. Noah ho nechal, stejně už ani jeden neusnou. Bylo pů šesté ráno a oba šli spát brzy.
Leželi tak skoro hodinu a půl, než Noah dostal hlad, a tak se Rune nabídl, že udělá snídani. Noah nejprve protestoval, že může něco udělat on, ale Rune trval na svém, a tak ho Noah nechal. Snažil se si připomínat, že nesmí z Runeho dělat neschopného. Rune se nesmí cítit tak, že je k ničemu, to by byl jeho konec.
A tak ho Noah nechal. A za chvíli měl před sebou talíř s vaječnou omeletou a tunou zeleniny, hlavně červené papriky, kterou měl nejraději.
Rune byl zatím v pořádku. A to bylo vše, na čem záleželo.
✧
pamatujete si, jak jsem u MR dělala průzkum, koho máte raději? tak tady by mě to taky zajímalo, hehe. máte raději Noaha nebo Runeho? nebo oba?
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro