✧ Noah Bloom ✧

Noah byl až překvapený, jak tvrdě Rune spal. Byl zvyklý, že je jeho přítel tvrdý spáč, ale když mu uprostřed noci začal na skleněném nočním stolku vibrovat telefon, který způsobil, že Noahovy odložené prstýnky řinčely o sklo, čekal by, že aspoň tenhle rámus ho probudí. Ale ono ne.

   Hlasitě si zívl. Jednu ruku měl pod Runem, a tak se nemotorně otočil a natáhl se pro svůj mobil na stolek. Jméno volajícího ho pěkně překvapilo - proč mu volala Aurora? Proč nevolala Runemu?

   Vyprostil svou druhou ruku a tiše se zvedl z postele. Mohl si být skoro jistý, že Runeho neprobudí, ale i tak se šel raději zavřít do koupelny. Když Rune přišel domů, vypadal naprosto vyčerpaně, a tak by nerad riskoval jeho probuzení.

   Ještě než Noah hovor vzal, koukl se na hodiny. Bylo dvanáct minut po půlnoci. Takto pozdní telefonát ho znervóznil.

   Pak konečně hovor zvedl. "Haló?"

   "Noahu?" 

   Opravdu to byla Aurora. Noah už se chvíli bál, že se jí třeba něco stalo a záchranáři volali první číslo v kontaktech, na které klikli.

   "Smím vědět, proč voláš tak pozdě a nevoláš svému bratrovi?" zeptal se.

   "Rune spí?" 

   Noah přikývl. Pak si uvědomil, že ho Aurora nevidí. "Jo. Jak zabitý. Přiše od toho doktora úplně vyčerpaný."

   Aurora si povzdechla. "Promiň, že volám tak pozdě. Vrátila jsem se z práce a modlila jsem se, aby Rune spal a já si s tebou mohla promluvit."

   Noah opět znervóznil. "Děje se něco?" zeptal se ustaraně.

   "Řekni mi, co ti Rune řekl, když se vrátil domů?" 

   Noah se zamyslel. "Kontrola byla v pohodě. Sice neměl tak dobré výsledky jako minule, ale furt byly dobré. Proč? Myslel jsem, že jsi byla s ním."

   "Já ho zbiju, fakt," zaklela Runeho sestra. "Lhal ti. Zase. Právě proto volám. Byla jsem s ním. Vím, není to moje věc a nejspíš mě za tohle zabije, ale on není v pořádku, Noahu. A když už nebydlí se mnou... Měl bys to vědět. Abys na něj mohl dávat pozor."

   Noah zavřel záchodovou mísu a sedl si. Tohle se mu ani trochu nelíbilo.  "O co jde?"

   "Na dnešní kontrole mu doktor řekl, že má špatné zprávy. Je na tom hůř, má nové prášky, více prášků, a doktor ho zapsal na seznam čekatelů na transplantaci. Jenže on má v hlavě furt jenom to, aby s tebou mohl hrát, takže ti nich neřekne."

   Noahovi běhalo v hlavě jedno jediné slovo. Transplantace, transplantace, transplantace. Jak mu Rune mohl tajit něco takového?

   "Jsi tam?" ozvalo se v telefonu.

   "J-jo," zakoktal. "Jen jsi mě zaskočila."

   "Promiň," povzdechla si Aurora. "Já bych neusla, kdybys to nevěděl. Když Rune nebydlí se mnou, ale už s tebou, měl bys to vědět. Ne jenom, protože jsi jeho přítel, ale kdyby se něco stalo." 

   Opět chvíli nemluvil. Když už mu Aurora takhle pozdě volala, nečekal, že to bude kvůli tomu, aby mu řekla, že mu Rune lže. Zase.

   "Nevím, co mám s ním dělat," povzdechl si Noah. "Je strašně tvrdohlavý."

   "Já vím," potvrdila Aurora. "Ale jak říkám, budu hned klidnější, když to budeš vědět. Bylo mi jasné, že ti to ten idiot neřekne hned, jak odmítl, abych s ním šla nahoru a řekl mi, že mám jet domů." Odmlčela se. "Řekni mu, že jsem ti to vykecala. Ať ti řekne vše, co jeho nová léčba přináší. Není toho moc, jen má více prášků a pár drobností, ale i tak."

   Noah ze sebe vyfoukl všechen vzduch a zavřel oči. Přišlo mu, že teď neusne on. "Jasně. Díky, že jsi mi to řekla. Bude lepší, když to budu vědět, jelikož s ním bydlím."

   "A protože jsi jeho přítel," odfrkla si Aurora. "Už jen proto bys to měl vědět."

   Noah se uchechtl. Na to měl Rune asi jiný názor. 

   Chvíli na to se s Aurorou rozloučil. Zůstal ovšem sedět. Podíval se na zavřené dveře. Za nimi klidně spal Rune, jako by ho vůbec netížilo, že Noahovi lže. Byl v tu chvíli docela naštvaný, proto bylo možná i lepší, že Rune spal.

   Hlasitě si povzdechl. Stoupl si, odložil svůj telefon vedle umyvadla a pustil studenou vodu. Umyl si obličej, přičemž doufal, že ho to uklidní. Omyl.

   Najednou se cítil strašně vyčerpaně. Popadl mobil a dal se na odchod, připraven jít opět spát. Jenže sotva otevřel dveře, málem narazil do svého ospalého přítele, který měl sotva otevřené oči. Možná to bylo kvůli tomu náhlému světlu z koupelny, proto zhasl.

   Skousl si ret. "Proč nespíš?" zeptal se ho.

   Rune s ním navázal oční kontakt. "Nebyl jsi v posteli a v koupelně se svítilo," odpověděl, jako by to snad mělo něco vysvětlovat.

   Noah se uchechtl. "Jo, potřeboval jsem na záchod." Chystal se Runeho obejít, ale ten mu zastoupil cestu.

   "Někdo ti volal," konstatoval. "Proč by ti někdo volal v tuhle hodinu?"

   Noah nad tím mávl rukou. "Mason je opilý." Nechtěl to celé teď vytahovat. Ne skoro v jednu ráno. Den je dlouhý, můžou to vyřešit později.

   Rune sklopil hlavu. "Já vím, že ti volala Aurora, takže mi lhát nemusíš."

   Noah se cítil, jako by se v něm vařila voda. "A ty mi lhát pořád můžeš?" zeptal se ho trochu drsněji, než plánoval. Byl v tu chvíli rád, že byla tma a místnost prosvětloval jen měsíc, protože ho pak neranil pohled na Runeho.

   Ten protočil očima. "Samozřejmě, že ti to řekla," zamumlal spíše pro sebe.

   "Ano, samozřejmě mi to řekla! Už spolu bydlíme, nemyslíš, že bych to měl vědět? Co kdyby se něco stalo?"

   "Nic se nestane," uklidňoval ho Rune.

   Noah se uchechtl. "Nejde jen o to, kdyby se něco stalo. Myslel jsem, že mi věříš, když jsem tvůj přítel. Ale tohle už je podruhé, co jsi mi to plánoval zatajit. A ani poprvé bych to z tebe nejspíš nedostal, kdyby tvoje máma nezmínila ty prášky." 

   Byl nervózní z toho, jak v klidu Rune byl. Jako by ho netížilo, že mu lhal a že je na něj naštvaný. 

   "Omlouvám se," řekl po chvíli Rune. "Věřím ti, samozřejmě, že ti věřím. Ale bojím se, že bys vyjel kvůli té soutěži."

   Noah zavřel oči. Ta soutěž. Ta pitomá soutěž. Kéž by s ní nikdy nezačínal. Kdyby ale skončil teď, Rune by si to dával za vinu a nenechal by ho. Ano, skončil by kvůli Runemu, ale jen protože je jeho zdraví pro Noaha důležitější, takže by mu to ani nevadilo.

   "Nebudeme dneska žádnou soutěž řešit," zavrtěl hlavou Noah. "Vím, že tvůj názor nezměním, protože jsi snad ten nejvíc tvrdohlavý člověk na světě. Je ti skoro dvacet dva, nemůžu ti rozkazovat, můžeš si dělat, co chceš."

   Noah mluvil jako tělo bez duše a věděl, že si toho Rune všiml. Taky viděl, jak ho Noahova odpověď překvapila. Taky byl ze sebe v tomto ohledu překvapený, ale věděl, že svým přítelem nepohne, ani kdyby zaprodal svou duši ďáblu.

   "O-omlouvám se, vážně," zakoktal Rune. "Měl jsem ti to říct." Ztišil hlas. "Měl bys to vědět už jen proto, že jsi pro mě ten nejdůležitější člověk."

   Noah protočil očima. "Nehraj mi na city."

   Rune zvedl bleskově hlavu a přestal skenovat podlahu. "Nehraju! Cítím se teď naprosto strašně, vážně. Jako ten nejhorší přítel na světě. Dvakrát jsem ti takhle lhal a ty jsi pořád tak v klidu, jakoby to nic nebylo."

   "Máš svoje chyby, ale nejhorší rozhodně nejsi," odpověděl Noah. Nejraději by Runeho přes to všechno objal, ale chtěl si zachovat tu image, že je zklamaný z Runeho lži. "A klidný vypadám proto, že ty a tvoje srdce jste mě naučili zvládat vztek. Jinak bys už stál bosý venku a já ti házel věci z okna."

   Rune se uchechtl. "Dobře, slibuju, že už se tohle nestane, abys neměl znovu chuť vyhazovat mé věci z okna. Vážně je mi to líto, máš plné právo být na mě naštvaný."

   "Teď jsem moc unavený na to, abych byl naštvaný. Jen ráno nepočítej s kakaem do postele, hezky si vypiješ to, co ti vychladlo na nočním stolku," řekl mu zamračeně. "Taky máš štěstí, že tvoje ty tvoje tajnosti tentokrát vydržely jen pár hodin, protože to bys už fakt byl z tohoto bytu venku."

   V měsíčním světle uviděl, jak si Rune skousl ret a opět sklopil pohled. Noah už ho moc dobře znal, věděl, že toho opravdu lituje, a tak neodolal a přešel k Runemu zabalenému v dece. Vtáhl ho do objetí, přičemž ucítil, jak sebou Rune překvapeně cukl.

   "Už mi nelži, prosím," zašeptal Noah, protože věděl, že ho Rune slyší. "Nemáš to zapotřebí. I když se mi tvoje odhodlání pokračovat v soutěži nelíbí, respektuju tvoje rozhodnutí. Ale nejsi na tvou nemoc sám, jsem v tom s tebou a to bys taky mohl konečně pochopit. Chci vědět, jak se cítíš, jak ti je. Jestli se tvoje výsledky zlepšují nebo zhoršují. Chci vědět všechno."

   Noah sám nevěděl, proč najednou mluvil takhle dojemně, protože nejenom že ukápla slza jemu, ale i Runemu. 

   Runeho stisk kolem Noahova pasu zesílil. "Já si tě nezasloužím," zamumlal mu do hrudi. Noah cítil Runeho slzy, jak se mu vpíjí do trika. Stáli tam ještě pár minut, než se rozhodli jít opět spát.

✧

minulý týden jsem kapitolu nestihla, tak tady máte o něco delší, jeeej!

miluju noaha s runem, fakt jako. snad i více jak jaye a codyho. zařiďte mi někdo taky takový vztah, pls.

a taky - pamatujete si, jak jsem říkala, že tohle bude mít asi 50 kapitol? well,,, znáte mě líp než já samu sebe, protože na 50 kapitol mi to nevyjde a bude to mít o něco víc, přesně jak kdosi z vás psal :'D