✧ Rune Johansen ✧

   Rune nevěděl, jestli měl být rád z faktu, že ho Noah nikdy nedoprovázel na lékařské prohlídky nebo ne, kvůli jeho nenávisti k nemocnicím. Na jednu stranu by byl rád, kdyby s ním chodil, jelikož většinou strávil v nemocnici půl dne úplně sám, ale na druhoustranu nikdy nevěděl, jaké výsledky by mohly jeho pravidelné kontroly přinést.

   Od prvního kola soutěže uběhly skoro dva týdny, když byl Rune opět v nemocnici, tentokrát s jeho sestrou. Ta teď trvala na tom, že bude chodit alespň chvíli všude s ním, protože ji jeho zkolabování na soutěži znepokojilo.

   Rune ale věděl, že mu jen nevěřila. Nevěřila, že by jí řekl pravdu, kdyby se něco zhoršilo. A možná měla i pravdu.

   Přímo hleděl slepě do stropu v čekárně,když mu do výhledu vešla Aurora s kelímkem něčeho teplého v ruce. Zaostřil na ni pohled. "Latté neměli, tak tady máš alespoň cappuchino."

   Rune ho tiše převzal a zamumlal poděkování. Položil horký nápoj na stolek vedle sebe.

   Modlil se, aby už na něj přišla řada. Čekárna byla plná starých lidí, kterým kvůli věku nefungovalo srdce tak, jak mělo. A pak tu byl on. Lidi se na něj často dívali s údivem v očích.

   Netrvalo dlouho, než z dveří vykoukla sestřička a zavolala jeho jméno. Rune ze sebe vydechl všechen vzduch a vyšel ke dveřím. Aurora se automaticky vydala za ním, jako by byla máma devítiletého chlapce, co šel na prohlídku.

   Vešli dovnitř. Pozdravili se s doktorem Bakerem, posadili se a čekali. Doktor si vytáhl Runeho složku položil ji na stůl a povzdechl si. "Nemám dobré zprávy," řekl jako první.

   Rune nijak nezareagoval. Tak trochu to čekal, poslední dobou se necítil nejlépe.

   Aurora vykulila oči. "Proč?"

   "Nechci vás tady zatěžovat nějakými lékařskými pojmy a řečmi, ale budeme muset změnit léčbu. Silnější prášky. Taky jsem Runeho napsal na seznam čekatelů pro transplantaci srdce. Hned, jak by se našlo vhodné srdce, by proběhla operace."

   Doktor mluvil spíše k Auroře, a tak si Rune opravdu přišel jako její malé dítě. Možná to bylo proto, že nijak nereagoval.

   Pak se ale doktor otočil k němu. "Jinak platí to samé. Vyhýbejte se stresu, žádný sport nebo alkohol. Buďte opatný."

   Rune přikývl.

   Strávili u něj v ordinaci ještě dobrou půl hodinu. Doktor popisoval Runemu nové prášky, dal mu seznam doktorů, které musí ještě navštívit a několik příruček o tom, co by měl a neměl dělat.

   Byl neuvěřitelně rád, když se dostai ven. Cítil se, že by mohl každou chvíli usnout, klidně i ve stoje. Celou cestu autem s Aurorou nepromluvili. Teda do té doby, než přijeli před budovu, kde měl Noah byt, a Aurora se začala odepínat.

   "Co děláš?" zeptal se jí.

   Aurora se na něj podívala, jako by to snad nebylo jasné. "Jdu s tebou? Musím Noahovi vše říct, abys na to nebyl sám. Těch prášků je hodně."

   "Není mi deset," zamračil se Rune. "Řeknu mu to sám."

   "Pamatuješ si vůbec všechno? Vypadal jsi, jako bys byl půlku času mimo." Taky že byl. Ale to nebylo to důležité.

   "Pamatuju. Stejně budeme hned hrát, musíme cvičit," podotkl.

   Aurora si povzdechla. "Ta souěž se mi taky ani trochu nelíbí. Ale to už asi ani nemá cenu vytahovat, že? Ty neodstoupíš."

   "Přesně tak," pousmál se Rune a odepl si pás. Natáhl se na zadní sedačku a vzal tašku s prášky. Nacpal si je všechny do batohu. Aurora se na něj podezíravě podívala.

   "Opravdu mu vše řekneš a nebudeš mu to zase tajit? Zaslouží si to vědět."

   Rune protočil očima. "Samozřejmě, že řeknu."

   Pak se se svou sestrou rozloučil. Najednou ho měla potřebu objímat a líbat na tvář, při čemž se Rune mračil celou dobu. Pak ho konečně pustila.

   Rune vystoupil a počkal, až Aurora opravdu odjede. Pak vzhlédl. Noah byl doma, jelikož se u něj svítilo. Nposledy si zkontroloval batoh, jestli ho má dobře zavřený. Noah by se určitě zděsil, kdyby viděl tolik léků.

   Vyšel schody nahoru. Nemohl se dočkat, až si lehne. Naštěstí Noah nechal odemknuto, a tak jen vešel bez složitého hledání klíčů.

   Noah, jak jinak, seděl u not a procházel je. Runemu spadl pohled na plátno, na kterém Noah pracoval, když odcházel, ale skoro nic na něm nepřibylo. Jakmile za sebou Rune zabouchl dveře, Noah se otočil.

   "Oh, už jsi tady? Dneska to byly jen necelé tři hodiny, že by se v nemocnici zlepšovali?" usmál se na něj.

   Rune práskl svým batohem o zem. "Nevím. Ale jsem strašně unavený," přiznal se. Přešel k posteli a sedl si. Až v tu chvíli si vyzul boty a sundal bundu. Noah z něj nezpouštěl oči.

   "A jak to šlo? Všechno v pohodě?"

   Rune si skousl spodní ret, přece jen ho Noah neviděl. Letmo se podíval na batoh, kde měl léky a taky lékařskou zprávu. Odkašlal si. "Jo. Ne tak dobrý jako minule, ale nic strašnýho. Furt dobrý. Jdeme hrát?" zeptal se se snahou změnit téma.

   "Říkal si, že jsi unavený, ne? Můžeme hrát až zítra, hráli jsme celé dopoledne."

   Rune si oddechl. Za tato slova byl v tu chvíli Noahovi neuvěřitelně vděčný, protože si vážně chtěl už jen lehnout a koukt do blba. Odhodil boty a bundu stranou a vyvalil se na postel. "Nemocnice jsou tak únavný," zamumlal.

   Slyšel, že si Noah stoupl. "Jdu si udělat čaj, chceš taky? Nebo kakao?"

   Rune otočil hlavu, aby na něj viděl. Udělal psí očka. "Kakao, prosím."

   Noah se uchechtl. "Jak malý dítě, fakt." Bez dalších námitek ale i tak zamířil do kuchyně.

   Rune se zahleděl zpátky na strop a po chvíli zavřel oči. Kdyby Noah nebyl pár metrů od něj, možná by se i rozbrečel. Protože sakra, jeho zdravotní stav se zase zhoršil. A Noahovi to říct nemohl, protože věděl, že ho Noah nechává soutěžit jen pro to, že měl poslední dobou na kontrolách dobré výsledky.

   Vážně neměl chuť se s nikým hádat.

   Netrvalo dlouho a uslyšel, jak mu Noah pokládá kakao na noční stolek. Usmál se a poděkoval mu, i když už cítil, jak na něj jde spánek. Měl jasno, že mu kakao opět jen vychladne. Hned na to také ucítil, jak ho Noah přikrývá.

   Ještě než se Noah stihl vzdálit, Rune ho popadl za ruku a stáhl ho k sobě. Pro Noaha to bylo tak nečekané, že měl co dělat, aby Runeho nezalehl a nemotorně dopadl na matraci za ním.

   "Obejmi mě, prosím. Ať nemám špatné sny," poprosil ho Rune, možná až trochu moc vážně. 

   "Opravdu bylo v nemocnici všechno v pohodě?" zeptal se ustaraně.

   Rune přikývl. "Jo. Jen chci usnout s tebou vedle sebe."

   Noah už se na nic víc neptal a uposlechl Runeho. Vlezl za ním pod deku, přitiskl se na jeho záda a objal ho. Pak mu dal ještě lehký polibek na temeno.

   Rune začal mrkat, aby zahnal slzy, ale přece jen se mu to nepovedlo. Za chvíli mu jich pár steklo po tváři. To ale Noah neviděl.