✧ Noah Bloom ✧

Kdyby Noaha někdo praštil po hlavě kladivem, pravděpodobně by ho pořád bolela méně, než ono ráno.

   Dlouho mu trvalo, než vůbec otevřel oči, jelikož mu bylo jasné, že světlo mu způsobí ještě větší bolest. Bylo mu i špatně.

   Jenže nakonec byl donucen oči otevřít, když si uvědomil, že v posteli není sám. A že vlástně zčásti na někom leží.

   Včerejší den si téměř nepamatoval. Vzpomínal si, jak se bavil před zkouškou s Runem a když zkouška skončila, šel do klubu. A pil. Ani se nedivil, že vedle něj někdo leží.

   Noah se nehýbal, zatímco se snažil rozlousknout situaci. Jestliže si dotáhl někoho z klubu, proč byl plně oblečený? Skousl si ret, nadechl se, a-

   Ta vůně byla povědomá. Noah párkrát zamrkal, aby se vzpamatoval. To nemohla být pravda. Jenže pak poznal svetr, na kterém se mu tak pohodlně spalo celou noc.

   Byl to Runeho černý rolák, který mu vždycky tak slušel. 

   A i když se celou dobu snažil nehýbat, aby neprobudil toho druhého, teď se od Runeho odkutálel takovou rychlostí, že málem sletěl z postele. Možná by to bylo i v pořádku, jenže Rune už dávno nespal. Pobaveně se na Noaha podíval.

   "Co to předvádíš?"

   Noah se posadil a odvrátil zrak. "P-promiň. Já se strašně moc omlouvám, nevím, jak se tohle stalo. Naprosto nic si nepamatuju, nevím ani, kde ses tady vzal, takže jestli jsem něco zkoušel, i když je mezi námi konec, je mi to-"

   "Klid, prosím tě," zastavil ho Rune. Noah na něj zmateně koukal, něco se mu na Runem nezdálo. "Jak se cítíš?"

   Noah nasucho polkl. "Jako by mě desetkrát přejel parní válec," odpověděl popravdě.

   "Nedivím se ti. Prospal jsi půlku dne a to jsi usnul tak ve dvě ráno. Za chvíli budou čtyři odpoledne."

   "Co se včera stalo?"

   "Mimo to že si snad stokrát omdlel? Že jsem byl strachy bez sebe o tvůj život? I když jsem tě pak týral metalovou hudbou. Už jsem přemýšlel, že si najdu na internetu, jak ti vypumpovat žaludek."

   Noah se podíval do zrcadla, které měl opřené pod oknem, jelikož ho za ty dva roky ještě nebyl schopný pověsit. Vypadal strašně. Přesně jako teenager po jeho první velké párty.

   Podíval se zpátky na Runeho. "Tak od devítí mám naprosto vymazanou paměť. Ale děkuju. Já si říkal, proč se mi zdálo, že jsem na metalovém koncertě."

   Rune si stoupl a rychle se s lehkým úsměvem protáhl. "Byla to dlouhá noc," přiznal. "Několikrát ses v noci vzbudil. Tak do pěti do rána ses budil snad každou půl hodinu. Nejspíš kvůli těm metalovým koncertům."

   Noah se chytil za hlavu. Měl pocit, že mu praskne. Ani si neuvědomil, že Rune stihl odejít do kuchyně, dokud před ním nestál se sklenicí vody. Noah ji vděčně přijal.

   "Chtěl jsem s tebou něco probrat, ale vidím, že asi nejsi zrovna ve stavu vážného rozhovoru, co?" uchechtl se Rune.

   Noah mávl rukou. "Klidně mluv. Zkusím udržet pozornost."

   "Okay. Ale první by ses měl dát do pořádku. A tím myslím pořádnou sprchu."

   Noah zakňučel. Věděl, že musel být špinavý a smradlavý jako snad nikdy, ale na sprchu vážně neměl náladu. I tak se ale překonal. Zavřel se v koupelně, osprchoval se, vyčistil si zuby a učesal mokré vlasy, které stejně hned zase rozcuchal ručníkem. 

   Když se vrátil, Rune seděl na jeho rozpadající se sedačce s hrnkem čaje v ruce. V jeho černém roláku vypadal naprosto zabydleně a Noah se musel pro sebe usmát. 

   Rune se k němu otočil. A kdyby si Noah nebyl tak jistý, že k němu Rune nic necítí, řekl by, že se právě málem zadusil na čaji při pohledu na něj. Jenže to bylo jen v jeho představách.

   "Ehm," odkašlal si Rune. "Dobrý vlasy," řekl a Noah se musel zasmát. On v tu chvíli své vlasy nesnášel, protože mu padaly mokré prameny do očí.

   Opřel se o stěnu u vchodu do koupelny. "Tak o čem jsi chtěl mluvit?"

   Rune si s odpovědí dával na čas. Odložil svůj hrnek s čajem na stůl, pohodlněji se na sedačce usadil a především se tedy vyhýbal Noahovu pohledu. "O tom, jací jsme idioti."

   Noah vybuchl smíchy. "Cože?"

   "Vážně," zastavil ho Rune s úsměvem. "Jsme idioti."

   "Myslím, že tě stále nechápu," pokrčil rameny Noah.

   "Pořád tě bolí srdce? Furt jsi to v noci opakoval dokola. Bylo to roztomilý." Rune se při té vzpomínce usmál. Noah si přál, aby si to pamatoval. Ale aspoň věděl odpověď.

   "Říkal jsem ti, že to bude chtít čas. Asi jsem se neměl tolik opíjet kvůli tobě, já vím, ale ještě se mi nikdy nestalo, aby mi neopětoval někdo city, takže to byla má premiéra."

   Rune zavřel oči a jeho úsměv se ještě rozšířil. Noah neměl tušení, co se v tu chvíli dělo. "O tom mluvím. Oba jsme idioti. Usmyslel sis z naší konverzace, že tě nemám rád a že jsme to mezi sebou ukončili, protože jsem si uvědomil, co ke mně cítíš, ale já to tak neměl, že?"

   Noah nechápavě přikývl. "A ne snad?"

   Rune se na chvíli odmlčel. "Já si ale usmyslel úplně to samé. Že jsi zjistil, co k tobě cítím, ale tys to tak nechtěl."

   I když Noaha příšerně bolela hlava, přišlo mu, že to začal chápat. Že začal chápat, co se mu tady Rune snažil říct. "Takže počkej. Chceš říct, že se nám dvakrát povedlo se vyjádřit tak blbě, že jsme se prostě nepochopili?"

   Rune přikývl. "Myslel jsem si, že ke mně nic necítíš. A ty zas že já nic k tobě. Ale není to pravda, ne?"

   Noah se na Runeho díval jako na osmý div světa. "Děláš si ze mě srandu, že jo. Chceš říct, že teď trpím tou nejhorší kocovinou v mém životě úplně zbytečně?" Plácl se do čela a Rune se zasmál. To už u něj stál, připraven Noaha obejmout.

   "Úplně zbytečně ne. Bez tvého stěžování, jak tě bolí srdce, by mi to nedošlo,"uchechtl se Rune. To už měl Noah zabořený obličej v jeho krku a ruce obmotané kolem jeho úzkého pasu. 

   "Abych pravdu řekl, nejprve jsem se bál, že sis z opilosti vymýšlel," přiznal Rune, když se z objetí vyvlékl.

   "Já? Já jsem v opilosti až moc upřímný. Takže se omlouvám za vše, co ses o mně touto cestou musel dozvědět."

   Noah by nejraději Runeho políbil. I když teď věděl, že mu v tom nic nebránilo, stejně se držel zpátky. Nebo spíše jejich situace. V tu chvíli to vypadalo, jakoby jim objetí stačilo.

   Ačkoliv měl Noah za sebou snad dvanácti hodinový spánek, stejně se cítil unaveně a točila se mu kvůli kocovině hlava. Rune jako by to vycítil, chytil Noaha za ruku a začal ho někam vést. "Nic peprného jsi na sebe neprozradil, neboj. Ale zmínil ses, že i když už jsi tak starý, miluje kakao. Tak ti jedno teď udělám."

   Rune ho dovedl k posteli a donutil ho si lehnout. Přikryl ho dekou. "Ale odpočívej. Doslova jde vidět, jak tě bolí hlava."

   Noah se vděčně usmál. A netrvalo dlouho, než se k němu Rune sklonil a jemně ho políbil. Byl to krátký polibek, ale zato procítěný a něco znamenal. Už se líbali předtím, ano, ale nebrali to vážně, byli jen kamarádi s výhodami. Teď ten polibek znamenal začátek něčeho nového.

   Rune se do polibku usmál. "Konečně můžu," zašeptal. Než Noah stihl nějak zareagovat, Rune už zmizel v kuchyni, aby mu přichystal kakao.

✧