✧ Noah Bloom ✧

Noah si dal na záda obal s houslemi. Jeho ruce byly stále špinavé od barvy, ale neměl už tolik času, aby je pořádně umyl. Zkouška začínala za půl hodiny a ještě tam musel dojít.

   Z jeho neexistující chodby (která sloužila spíše jako odkládací prostor na plátna), si vzal kolo a vyšel z bytu. Nevěřil této části města natolik, aby si ho nechával ve sklepě budovy.

   Jeho byt byl spíše studio. V rohu měl nízkou, i když docela velkou postel, v druhém malou kuchyň. Obývák ani jídelnu by v něm člověk nerozeznal. Většinu místa mu zabíraly stojany na malování (měl dva), klavír a hodně kytek a obrazů. Ještě že k němu moc lidí nechodilo. A kdo jo, byli už zvyklí. 

   Venku už ho čekal Jacob. Noah si s ním na přivítanou plácl. Pak nasedli na kola a vyjeli.

   "Psal mi Mason, že jsi prý včera zase naštval dirigenta," ušklíbl se na něj, sotva vyjeli.

   Noah nakrčil obočí. "Naštval?"

   "Kvůli nějakýmu nováčkovi."

   Noah protočil očima a pousmál se. "Mason zase zveličuje. Jen jsme přišli tak o dvě minuty později, jelikož Runeho autobus měl zpoždění. Tak jsem to ukecal na sebe, že jsem mu ukazoval, jak to v orchestru chodí."

   Jacob si odfrkl. "Proč bys to dělal?"

   "Upřímně? Nevím," pokrčil rameny. "Ale nakonec jsem rád, že jsem to udělal. Když jsem včera tak přemýšlel, napadlo mě, že bych se ho později mohl zeptat, jestli by mě nedoprovázel na té soutěži příští rok. Teda pokud si budeme rozumět."

   "Není mu tak čtyřicet?"

   Noah se zasmál. "Myslíš, že bych se zastával nějakýho dědka? Je jak já, možná mladší. Proto by mohlo být fajn s ním na té soutěži pracovat."

   "Jeden den nejdu na zkoušku a o tolik toho přijdu," zavrtěl hlavou Jacob.

   Zabočili na křižovatce doprava a už se před nimi objevila budova divadla. Ze zastávky, která u divadla byla, právě odjížděl autobus a za ním se objevila povědomá osoba. Noah Runeho nepoznal hned, přece jen ho poznal teprve včera. Když ale kolem něj projížděli, Noah se otočil a pozdravil ho. Rune byl první zmatený, ale rychle zareagoval a s úsměvem pozdravil zpět.

   "To byl on?" zeptal se ihned Jacob, přičemž se otočil dozadu, aby na něj znovu viděl. Noah přikývl. "A nezapomněl jsi náhodou zmínit, že je snad hezčí, než celý orchestr dohromady? Být na kluky, mám na něj crush jak něco."

   Noah začal přibržďovat, jelikož už dojížděli k zadnímu vchodu divadla, kterým si mohli dát kola dovnitř. Pousmál se. Nijak nad Runeho vzhledem nepřemýšlel, ale Jacobova reakce ho překvapila.

   "Haló?" dožadoval se Jacob pozornosti, když ho Noah naprosto ignoroval. "Co říká tvůj gay detektor? Pozvi ho ven, ne? Zeptej se ho na tu soutěž už teď!"

   Noah otevřel zadní vchod a podržel Jacobovi dveře, aby mohl s kolem vejít. Ten nepřerušoval oční kontakt. "Žádný gay detektor nemám," odpověděl v klidu Noah. "A i kdyby jo, nezačal bych si nic s někým, kdo by mě měl doprovázet na soutěž. Bylo by to neprofesionální a určitě by mě to hodně rozptylovalo. A navíc mě na první pohled nějak extra neoslovil, to tobě z něj málem stojí."

   Noah se rozesmál, ale Jacob ho měl v tu chvíli chuť zavraždit pohledem. Odfrkl si. "Jsi divnej."

   "Ne, to nejsem, jen neskáču s lidmi do postele po prvním setkání jen kvůli tomu, jak vypadají," ušklíbl se.

   "To bylo jednou!" vykřikl Jacob v obranu, zatímco parkoval kolo u zdi v šatnách. Noah se nepřestával smát.

   "Budu ti to předhazovat dokonce života, s tím počítej."

   "Já tě nesnáším," zamumlal Jacob a vydal se hlouběji do divadla bez toho, aby na Noaha počkal. Nestěžoval si, pořád se smál jejich rozhovoru, zatímco si bral telefon a klíče z taštičky na kole.

   "Dobrá nálada, vidím."

   Noah zamrzl při odmotávání sluchátek z klíčů. Pomalu se otočil. 

   Rune se na něj lehce usmíval a Noah usoudil, že ano, možná měl Jacob pravdu, byl pěkný. Jen ho v tu chvíli naprosto mátlo, co dělá téměř ve sklepě.

   "Ztratil ses?" zeptal se Noah. 

   Rune zavrtěl hlavou a s rukama v kapsách se přiblížil o pár kroků blíž k Noahovi. "Ne. Jen jsem ti chtěl poděkovat za ten včerejšek, neměl jsem jak včera. Takže děkuju, vážně. Dirigent je fakt takovej rapl?"

   "Jak kdy," odpověděl Noah. "Ale chození pozdě na zkoušky nesnáší. Když víš, že bys přišel o pět minut pozdě, raději nechoď vůbec."

   Jakmile se mu úspěšně podařilo oddělat sluchátka od klíčů, strčil je zpátky do tašky a klíče si vzal s sebou. Narovnal se a dal se do chůze. Rune se k němu přidal.

   "Řeknu to takhle," pokračoval Noah. "Máš se ještě co učit, jak to tady chodí. Já jsem tady tak rok a pořád zjišťuju nový věci."

   "Něco dalšího, co bych měl hned vědět?" zeptal se Rune.

   Noah se na chvíli zamyslel. "Nic, co by teď napadlo. Jestli chceš, chodíváme někdy s Jacobem a Ellou po zkoušce do kavárny nebo tak, mohl bych ti říct, jak to chodí s koncerty a tak. Dneska přímo jdeme."

   "Jacob a Ella? Ella je ta, co hraje na fagot, že?" Rune si skousl ret.

   "Jo. A Jacob je trumpeťák. Seznámím vás, jestli půjdeš."

   Rune si dal chvíli na přemýšlení, až se vydal chodbou špatnou stranou. Noah ho chytil rychle za paži, aby ho zastavil a zasmál se. "Jdeš špatně."

   Rune se na něj zmateně podíval. "Já-"

   "Ty ses ztratil, že? Proto jsi došel skoro až do sklepa." Noah si překřížil ruce na hrudi a čekal na Runeho odpověď. Ten si povzdechl.

   "Možná," přiznal tiše.  

   "Takže včera jsi strefil a dneska ne? Zajímavý."

   Rune pokrčil rameny. "Včera jsem byl tak ve stresu a běžel jsem, že ani nevím kudy. Dneska mi přišlo, jako bych tady byl poprvé."

   "Kolik ti vůbec je?" zeptal se zničehonic Noah. Jak tak Runeho sledoval, musel být mladší jak on sám.

   Rune se zatvářil nejdříve zmateně, ale odpověděl. "Dvacet."

   Noah si odfrkl. "Takže mi kradeš místo nejmladšího v orchestru? Dobře, budu si to pamatovat."

   "Jsi nejmladší?" zeptal se překvapeně.

   "No, teď už ne. Je mi dvacet jedna, pak je tady až Jacob právě, kterému je ale dvacet tři, to samý Ella."

   Rune chápavě přikývl. A Noah měl v tu chvíli jasno. Přece nenechá Runeho, aby se bavil s nějakými třicátníky nebo ještě staršími. Byla to téměř povinnost, aby ti dva byli kamarádi.

   "Půjdu s vámi," vyhrkl najednou Rune. "To odpoledne. Pokud to teda nevadí."

   Noah se usmál. "Vůbec ne. A teď běž ladit, už tam pár lidí čeká."

✧✧✧