✧ Noah Bloom ✧

Víkend skončil. Nastalo opět pondělí, což znamenalo zkoušku orchestru.

   Noah Runeho od včerejšího rána neviděl. Trochu se jejich shledání bál, jelikož se více než den neviděli, měli čas přemýšlet, mohlo jim vše v hlavě usednout. 

   On názor nezměnil. I když ho ta celá věc šokovala, nevadilo mu to. Jen se bál, aby nechoval k Runemu ještě silnější city než teď.

   "Takže s Runem chodíte?" zeptal se Mason. Seděli v šatně divadla, kde se odehrávaly zkoušky orchestru. Mason byl na zkoušce vždy brzy, kvůli blbým spojům autobusu, a Noah měl domluvenou konzultaci s dirigentem ohledně soutěží, a tak už tady zůstal také. A mezitím zasvětil Masona do situace.

   "Ne!" vyhrkl. "Nebo jako... bohužel ne. Myslím, že jsme se chtěli oba jen uvolnit, no. Pochybuju, že by Rune ke mně něco cítil a dělal to z jiného důvodu." Začal si hrát se svými prsty, aby se nemusel dívat na Masona.

   "Já ti nevím," přiznal Mason. "Celý mi to přijde divný, že tak zničehonic tohle celé začal. Jestli se ti ale Rune líbí, není chytrý v tom pokračovat. Aby ses pak nenapálil."

   Noah pokrčil rameny. "Já ani nevím, jestli to bude pokračovat." Začal si přendávat prstýnek z prstu na prst. "Nijak jsme o tom nemluvili a-"

   Nepokračoval. Do místnosti v tu chvíli vešel Rune s taškou přes rameno a širokým úsměvem na rtech. Okamžitě se začal zdravit s ostatními. Noaha až překvapovalo, jak rychle se stal Rune v orchestru oblíbeným.

   Pak se jejich pohledy střetly. Noah málem uhnul, ale nakonec oční kontakt nepřerušoval a Rune se k jeho překvapení usmál snad ještě víc. Bože, tak moc ten úsměv miloval.

   "Uhh, bude i pusa na přivítanou?" zacvrlikal Mason, až se Noah bál, že ho Rune slyšel. Proto ho kopl, zatímco Runeho zastavila po cestě Ella.

   Pak Rune došel k nim, ale k Masonovu zklamání žádná pusa nebyla. Noah byl stále lehce nervózní, jak se budou mezi sebou chovat, ale když se Rune posadil vedle něj, i když měl na výběr místo vedle Masona nebo ještě třetí volnou sedačku, uklidnil se.

   "Ahoj," pozdravil je zvesela Rune. "O čem jste se bavili, můžu se přidat?"

   Mason se ušklíbl. "Vlastně jo, fakt by mě zajímalo, jestli jsi-"

"Zajímá ho, jestli jsi opravdu z Norska, on mi nevěří, víš?" přerušil ho pohotově Noah a významně se na Masona podíval.

   Runeho to očividně zaskočilo. "No... Mí rodiče jsou Norové. Proč myslíš, že mám takové jméno a moje sestra se jmenuje Aurora?" podíval se pobaveně na Masona.

   "Znám ještě jednu Auroru a ta z Norska teda není," zamumlal Mason, očividně otráven Noahovým vyrušením.

   Rune si je oba přeměřil pohledem, bylo mu jasné, že šlo o něco víc. Naštěstí se ale nevyptával. A i kdyby chtěl, Noah už změnil téma. "Vybírám skladby na tu soutěž, chceš taky? Abychom pak nehráli něco, co se ti bude hrát blbě."

   "V pohodě," mávl nad tím rukou Rune. "Já zahraju cokoliv. Kdy začneme zkoušet?"

   Noah pokrčil rameny. "Času máme milion, klidně až za několik týdnů. Soutěž je až příští rok."

   "No," usmál se Rune. "tak mezitím bychom mohli pokročit v té naší skladbě."

   Kdyby se Noah mohl v tu chvíli propadnout do země, nejspíše by se to i stalo. Najednou ho jako pěstí praštilo uvědomění z pátku.

   Rune měl domluvené na další neděli rande. Už málem zapomněl, jak ho prosil o pomoc a jestli by se u něj mohl nachystat. A jak se domluvili, že předtím budou pracovat ještě na jejich písničce. Sám teď nevěděl, jestli si to Rune uvědomoval.

   "Um, jasně," odpověděl Noah. Na to se postavil a dal se na odchod. "Musím si jít připravit smyčec," zamumlal.

   Doslova cítil pohledy Runeho a Masona na svých zádech, ale nezastavoval se, přešel na druhou stranu místnosti a vzal si své housle.

   Vadilo mu to. Vadilo mu, že měl Rune rande, i když by nemělo. Bylo po něj mnohem lepší, když na to úplně zapomněl.  

   Vzal si do ruky smyčec a kalafunu a opřel se o stůl za ním. Svou pozornost plně přesměroval na svůj smyčec, ale i tak periferně zahlédl, jak se k němu blíží. 

   "Jsi v pohodě?" zeptal se ho Rune jako první. Noah přikývl, zatímco se sám sobě v duchu smál. Tak se bál, aby to mezi nimi nebylo divné, ale teď to sám způsoboval. Ale nevěděl, jak to chodí. Můžou lidé ve vztahu kamarádi s výhodami chodit na rande s jinými? A byli vůbec kamarádi s výhodami?

   "Jo," odpověděl Noah. "Jen trochu naštvaný. Dirigent mi zajistil koncert na jednom gala večeru v den, kdy jsem měl jet navštívit rodiče, protože to byl můj jediný volný termín."

   To Noah nelhal. Kromě konzultace vhodných skladeb na soutěže mu dirigent tak oznámil tuhle novinku, ze které nebyl zrovna nadšený.

   "To je mi líto," řekl upřímně Rune.

   "Nemusí. Je to klasika," usmál se falešně Noah. "Ale jaký život jsem si vybral, takový mám. Pořád si musím sám platit nájem, že jo."

   Rune se zhoupl na špičky a zpátky. Pak se přiblížil tak blízko, že stačil malinký kousek, aby se Runovy rty dotkly jeho ucha. "Můžeme pak k tobě?" zašeptal. Hned se zase oddálil do bezpečné vzdálenosti s úšklebkem na rtech.

   Dobře. Asi to nebyla jednorázová akce. Rune viditelně naznačoval více.

   Noah si ale dal čas na rozmyšlenou. Kývnutí by znamenalo, že už nebude cesta zpět bez nulových následků. 

   Ale i tak přikývl. Přes jedno zlomené srdce se už kdysi dostal, dokázal by to když tak znovu. A co? Třeba jeho pocity k Runemu nezesílí.

   Jak šeredně se pletl.

✧