✧ Noah Bloom ✧

Noah utekl. To bylo to první, co ho napadlo. Jakmile si uvědomil, co udělal, prodral se mezi miliony lidí pryč a zadním východem vyběhl do nějaké uličky a až tam se zastavil. Opřel se o zeď, snažil se pravidelně dýchat.

   Byl opilý, tak moc opilý, hlava se mu točila a chtělo se mu zvracet, jenže to už nevěděl jestli z alkoholu nebo ze sebe.

   Připadal si jako ten největší lakomec. Když tančil s Runem, uvědomoval si, jaký život mohl mít, kdyby ho nedaroval hudbě. Mohl mít přátelé, chodit s nimi ven, užívat si, třeba si někoho najít. Ale takhle? Kvůli hudbě byl neměl čas, neustále seděl v notách, chodil na zkoušky, chystal se na soutěže, zaskakoval v jiných orchestrech, místy poskytoval soukromé hodiny. Potřeboval to, živilo ho to.

   Takže jakmile měl Runeho tak blízko u sebe, jeho chtíč ho ovládl a začal ho líbat. Nepolíbil nikoho už tak dobré tři roky, chtěl vědět jaké to je, chtěl být zase volný, alespoň na chvíli.

   Že líbal právě Runeho, si uvědomil až moc pozdě. Hned se odtrhl a nakonec utekl. Cítil se jak zbabělec.

   Dřepl si, ruce zabořil do dlaní. Musel tam takhle zůstávat několik minut, až nakonec někdo vedle něj vyrazil dveře klubu takovým způsobem, až se lekl. Uviděl před sebou Lociku - nebo to byla Rebelka?

   Zmateně se na ni podíval. Stála kousek ode dveří a divoce se rozhlížela vedle sebe. "L-Lottie?" zkusil to Noah. Hned se na něj otočila, takže si oddechl, byla to Locika.

   "Tady jsi! Panebože, všichni tě hledáme," přiběhla k němu a začala ho vytahovat na nohy. Motala se ale při tom snad víc jak Noah. "Máme problém. Velký problém. Rune omdlel, stěžoval si, že se mu špatně dýchá. Co tady vůbec děláš? To jsi neslyšel sanitku? Už jsou dávno pryč, ale - sakra, tak vstávej už!" zakřičela.

   Na Noaha se sypaly všechny ty informace jako lavina. Byl úplně mimo, a tak mu i chvíli trvalo, než je pořádně pochopil a uvědomil si, o čem a o kom to mluví.

   Vystartoval jako blesk. Lottie za ním volala jeho jméno, nakonec ho dohnala, popadla za paži a zastavila. "Už je pryč, Noahu! Hledali jsme tě snad půl hodiny, už je dávno v nemocnici."

   Noah si dal facku. Bylo to to první co ho napadlo udělat, aby se ujistil, že tohle není sen. Lottie se na něj tázavě podívala.

   "P-proč? Co se stalo?" vykoktal ze sebe. Hudba v klubu se ztišila a lidí ubylo. Kousek za Lottoe uviděly jak se k nim prodírá Mason.

   "Vůbec nevím. Zavolali jsme sanitku a pak jeho sestře. Sotva dýchal, když omdlel. Týpek ze sanitky ale říkal, že to není otrava alkoholem nebo tak, ale víc nám říct nechtěl, hnali do nemocnice."

   Noah by se nejraději schoval někam do kouta, dřepl se a rozbrečel se. Došel k nim Mason. "Kdes byl, proboha?"

   Noah se k němu otočil, jeho oči začínaly vlhnout. "Podělal jsem to. Všechno jsem tak moc podělal."

   "Ani v nejmenším případě nic z toho není tvoje chyba. Mluvil jsem s Runem ještě dobrých deset minut po tom... vašem. Začal se dusit z ničeho nic."

   "Neměli bychom za ním? Jel někdo s ním?" Noah se rozhlížel kolem sebe, jako by se snažil najít nejbližší východ, kterým by mohl utéct za Runem. Jenže si také uvědomoval, jak daleko odsud byla nemocnice a jakou měl hladinku alkoholu v krvi.

   Mason ho chytil za ramena, aby ho ustálil. "Peter jel s ním, Aurora je jeho kolegyně, tak jsme ho s ním poslali. Nemusíš se niče - uklidni se už!"

   Noah si ani neuvědomil, jak se začal znovu třepat, dokud na něj Mason nezvýšil hlas. Nejprve se na něj zmateně koukl, než se uvnitř něj probudil vztek. "Jak mám být sakra klidnej, když Runeho odvezla záchranka?" zakřičel na Masona zpátky. "Něco je s ním očividně špatně, znám ho pár měsíců a problémy s dýcháním nemá poprvé. Co se sakra děje?!"

   Překvapivě se do rozhovoru vložila Lottie. "Já znám Runeho dva týdny a pokud vím, Mason se s ním nebaví tolik co ty, takže tady po nás přestaň řvát, když ho znáš z nás nejlíp. Nevíme, co mu je, tak si to jdi třeba zjistit."

   Mason stáhl rty do úzké linky. "On do nemocnice nepůjde," řekl Lottie.

   "Proč?" zeptala se.

   "To není na mně, abych řekl."

   Noah se chytil za hlavu, dřepl si tam na tom místě uprostřed parketu a z očí mu začaly téct první slzy. Nechápavého pohledu Lottie si nevšímal a Mason si k němu dřepl. "Jdeme domů, ne? Ráno zavoláme jeho sestře, co se stalo."

   Noah se v tu chvíli nesnášel. Nesnášel se za to, že nebyl ani schopný vejít do nemocnice kvůli jeho minulosti. Nesnášel se za to, že nebyl u Runeho, když se to stalo. Nesnášel se za to, že ho políbil a pak utekl.

   Když se s Masonovou pomocí postavil zase na nohy, vedle Lottie už stála i Brooke. Noah si otřel oči. 

   "Jdu zavolat taxi," oznámil Mason a trochu se ode všech vzdálil, aby mohl v klidu telefonovat. Hudba už téměř nehrála.

   Noah měl plné práce prohledávání svých kapes, aby našel nějaký kapesník, když v tom ho někdo objal. Chvíli byl zmatený, jenže pak ho na nose polechtaly rezavé kadeře. 

   "Je mi to líto," zamumlala mu do ramene Brooke. "Asi musíš mít Runeho fakt rád, když jsi ho předtím políbil, a teď se stane tohle."

   Noah neodpovídal, nic nezapíral. Brooke smrděla kouřem od cigaret a i když Noah cigarety nesnášel, v tu chvíli mu to bylo úplně jedno.

   Do pěti minut pak už seděli s Masonem v taxíku. Dojeli do Noahova bytu, Mason ho doprovodil až úplně dovnitř a ujistil se, že bude v pořádku. Noah na něj byl celkem nepříjemný, přece jen na něj padala únava a vzhledem k okolnostem neměl vůbec dobrou náladu.

   Když Mason odešel, Noah si stoupl k oknu a sledoval, jak postava jeho kamaráda mizí v dáli. Jakmile měl jistotu, že je Mason úplně pryč, znovu si nasadil svou bundu. Vzal si mobil z nabíječky, (nabil se mu alespoň o osm procent), skicák povalující se na sedačce a vytáhl své kolo na chodbu. Bylo asi pět hodin ráno a pořád byl mírně opilý, ale v tu chvíli mu to bylo jedno. 

   Jakmile snesl kolo dolů, nasedl a vydal se k Runeho bytu.

✧