Z prašné cesty se práší
Smutná dívka po ní kráčí
Neví kam za svým osudem jít
Snaží se jen stále o tom snít

Dívce z očí tečou slzy
Doufá že cíl najde brzy
Víra ji však pohání
Čeká jí snad zklamaní?

Kroky její, tichou krajinou se nesou
Ruce zimou se jí třesou
Prach od jejích nohou stoupá
Její cesta připadá jí hloupá

Osud podlý umí být
Však musíš jen po prašné cestě jít