Ve sněhu zrozena,
vězněna v ledu.
Zažila přepych
i zkusila bídu.

Prvorozená z temných sil.
Sotva by někdo uvěřil,
že klisnička kdysi tak nevinná,
z temnoty a smrti je zrozena.

Tolikrát v životě vězněna,
tolikrát byla sama.
Tolikrát nastala změna
a musela do neznáma.

Známá je láska, radost i zlost.
Temný duch zemřel, však nastala noc.

Láska s vinou se střídala.
Nejednou, nutno říct.
Nejednou za vinu si dávala
že láska jí zbarvila líc.

První láska, hříbě druhé.
Bývala to idylka.
Radost měla z věty pouhé
co vyšla z úst hřebce či jejího miminka.

Láska druhá, hříbě první.
Proč to prohozeno je?
Láska začala nenávistí
a hříbě to odskakuje.

Láska třetí s hříbětem
ze samoty je zrozena.
Hříbě se stává sirotkem
a láska předčasně pohřbena.

Známá je láska, radost i zlost.
Temný duch zemřel, však nastala noc.

První láska umírá,
druhá stále žije.
Třetí se vězněna užírá
než osvobozena je.

Další láskou nešťastnou,
jenž k té druhé patří.
První hříbě si osvojí
v den kdy ho nešťastné spatří.

V prvním hříběti nenávist,
jež zasela jeho matka.
Na sestru pevná je závist,
láska však velmi vratká.

Dcera temnoty ke světlu se vrací
však kvůli druhé lásce opět se ztrácí.
Třetí opouští, pozvání přijímá.
Že za tím je něco víc bohužel nevnímá.

Známá je láska, radost i zlost.
Temný duch zemřel, však nastala noc.

Cítíte že konec se blíží
v meči je dávné prokletí.
Ze zlosti stvořen, zlost jen dál šíří.
Neslouží vyvolenému hříběti.

Hříbě je otrokem meče a síly,
otrokem temné magie.
Jenž ve světlo prý změněna byla,
zlou však navždy zůstane.

Známá je láska, radost i zlost.
Doteď byl den, teď nastala noc...

Ach, chytla mě básnická nálada xD
Zkuste tomu porozumět i když i já se v tom trochu ztrácím a není to psaný konkrétně kvůli spoilerům x'D

Btw, už mám tak půlku šesté etapy Srdce.
Začnu ji vydávat až bude celá a asi se dám na pravidelnost :')