Světlo v kvítí stále svítí.

Když majitel usíná, světlo uhasíná.

Oči zalité krví, vlasy havraní,

kůže bledá jako když vánice se zvedá.

Lesem bloudí, společnost loudí.

Kdo má dosti kuráže, ať se v lese ukáže.

Kompas očarovaný směr udává klamný,

stín se blíží, křovím se plíží.

Ruka bledá ostrý nůž zvedá,

Až se krev z žil vylije, mech a jehličí ji vypije...