Mladá slečna, patnáct let,

pro dospělé ještě dítě, 

ubírali od patnácti deset let.

Dospělá byla jen pro malé dítě.

A sebe samu! Viděla v sobě dospělou,

že času na to má a bude mít mraky,

nechtěla slyšet ani náhodou.

Kdo jí řekl, aby počkala tři roky

byl u ní ihned osel nebo husa.

Říkala, že čekat mohou jiní

a na vodítku ať si drží psa.

Škoda slov, škoda mluvení.

Jednou pohár trpělivosti přetekl,

ona dívka nůž zvedla,

proud rudé krve vytekl

pokaždé, když bodla.

Nocí se rozezněly sirény,

tak i sobě život vzala.

Domem se rozlehly rány,

avšak pomoc pozdě přijela.

Kdyby sousedka zavolala

dispečerovi dříve,

nejeden život by zachránila

a neměla strop od krve.