Za nedaleké bílé pláně
Se kdysi pásly mladé laně.

Místo chráněno bylo
A laním se tam dobře žilo.

Toť v nedaleké vesnici
Vedli život marnící.

Znali hlad, bídu a lež
A starosta ? Líná veš.

Však jednou si usmyslil
A dobře se ujistil,
Že za nedalekou krajinou,
Měli zvěř mu potřebnou.

,,Podejte mi flintu na ně,
Já postřílím ty mladé laně".

V tu ránu jel na svém koni
V tu dobu, kdy v kostelní věži zvoní
Krásné a hlasité zvony.

Viděl horizonty, pohlédl za ně
A uviděl ty mladé laně.

Po chvíli laně spí
A nikdo už je nevzbudí .

Než pán stihl utéci
Hnal se dav běsnící
S ním rovnou na šibenici.