Pokud možno přečíst!!!

Další kapitola :) Pokračováním to vypadá dost nejistě, protože korektorka odjela na dofču a nějak jsme nestihli doopravit pár kapitol dopředu. Teď jsem poprosila s prostřednictvím sestry její korektorku, aby mi opravila další kapitolu vzala to to ano ale něco na ní leze takže nevím, jak to dopadne. Budu muset sem tu příští kapitolu dát bez opravy, když se to nepovede a nebo někoho z vás na krátko hezky poprosit no uvidíme. Užijte si kapitolu.     

Harry nebyl v Příčné ulici od té doby, co povstal Voldemort. Upřímně měl dost práce, proto zůstal stát v šoku z toho, co se z Příčné ulice stalo. Málo které obchody byly otevřené, hodně z nich bylo vymlácených a některé tam nebyly vůbec, jako by nikdy neexistovaly. Koutkem oka si všimnul Brumbála, jak na něj netrpělivě mává, aby si pospíšil. Počkal, až se mu Harry postaví po boku než spustil: „Chlapče, mám nějaké zařizování, tady máš váček s penězi, je tam okolo osmdesáti galeonů, doufám, že to bude stačit. Vkládám v tebe plnou důvěru, že to zvládneš sám. Á nezapomeň si vzít seznam toho, co je potřeba koupit."

Harry nestačil zírat, on, který celý svůj život žil v obřím domě v životě neměl v ruce peníze a teď si bude nakupovat a platit sám!? Proboha, do čeho se zase s Brumbálovou pomocí namočil. Tušil, co má dělat, to ano, ale jen teoreticky! Praxe bude určitě jiná. Když se z toho šoku probral, zjistil, že má v rukou pytlík s penězi a seznam. Ředitel si to pelášil pár metrů od něj a pomalu, ale jistě, se ztrácel v davu. Nemělo cenu za ním chodit, vyjádřil se jasně. Takže si jen nahlas povzdechl a ještě jednou se bezradně podíval okolo sebe po ulici. Všimnul si, že Snape a Emily jsou taky pryč, bude se s tím tedy muset poprat sám, jako vždycky. Rozbalil seznam, první položka byly stejnokroje. Naštěstí věděl, kde se nachází obchod Madame Malkinové/ habity pro každou příležitost. Osobně tam ale nikdy nebyl, proč taky? Nikdy hábit nenosil. Složil seznam a zamířil si to k obchodu. Všude bylo plno lidí, kteří chtěli co nejdřív nakoupit a zmizet. Chodili ve skupinkách, nikdo se v téhle zlé době neodvažoval chodit sám. To jen pár šílenců, jako byl Harry. Cesta trvala jen chvíli, ocitnul se před obchodem, naposledy se zhluboka nadechl a nahodil nic neříkající obličej. Odhodlaně vstoupil do obchodu, zvoneček nad jeho hlavou zacinkal zvoneček hlasitě dal najevo jeho příchodu. Za pultem stála asi dvacetiletá čarodějka a hlučně žvýkala. Když Harry přistoupil, znuděně na něj pohlédla „Co to bude?" Zeptala se otráveně.

„Stejnokroj do Bradavic," odpověděl Harry.

Prodavačka se na něj překvapeně podívala, přitom jí praskla žvýkačková bublina, kterou tak pracně vytvářela. „Ty už nemáme. Je tu jen pár zbytků, co si zákaznici nevyzvedli a ty nevím, jestli jsou na prodej," řekla, přitom se těžce snažila dát všechnu tu žvýkací hmotu zpátky do pusy. Harry se na ní přitom zhnuseně díval. „ Mohla byste se jít teda někoho zeptat?" Procedil mezi zuby, začala mu lézt svým přístupem k práci pěkně na nervy.

Mladá prodavačka jen pokrčila rameny a znuděně šla někam dozadu. Po chvíli se vrátila v závěsu s majitelkou obchodu. Madam Malkinová se oproti prodavačce na Harryho usmívala. „Dobrý den mladíku, tady Matilda mi řekla, že potřebujete školní hábit do Bradavic, je to tak?"

Harry jen kývl a věnoval zmiňované prodavačce vzteklý pohled.

„Problém je, že hábity jsou už vyprodané a nové budou až za týden," řekla Madam Malkinová trochu smutně, možná nechtěla přijít o zákazníka.

„Ale tady vaše prodavačka říkala, že máte ještě pár kusů na skladě." Harry se nehodlal jen tak vzdát, přišel sem pro školní hábit tak ho taky dostane! I Kdyby měl být ze zbytků!

Madam Malkinová musela poznat, že je Harry naštvaný, protože rychle dodávala: „Jistě, pár jich tam opravdu ještě máme, ale jsou nejvyšší kvality a mají už vyšité znaky kolejí v Bradavicích," dokončila svou řeč madam trochu váhavě. Čím víc se na toho chlapce dívala, tím víc jí na něm něco vadilo.

Harry to vyřešil jednoduše. „Jaký mají znak a kolik stojí?" Rukou rozdělal pytlíček a položil ho na pult. Majitelka koukala na ten pytlík peněz poněkud nedůvěřivě. „Dva jsou se zmijozelským znakem-"

„To mi stačí," přerušil jí Harry ostře. „Kolik stojí?"

„Deset galeonů jeden," odpověděla trošku zaskočeně majitelka a dívala se, jak mladík nasázel na pult dvacet galeonů. Mladá prodavačka Matilda si je bez pardonu vzala a dala do pokladny. Madam Malkinová mezi tím přistoupila k chlapci a přivolala k sobě metr. „Budu Vás muset změřit a upravit podle toho vaše hábity, mladý pane," řekla a odvedla ho na malý stupínek, kde ho donutila si vstoupnout.

Harry nad tím jen protočil očima, ale nechal si v klidu změřit vše, co bylo potřeba. Když madam Malkinová dokončila měření, viditelně si oddechla. „Tak za deset minut budou hotovy," oznámila a někam odběhla. Harry slezl ze stupínku a šel se v klidu opřít o zeď vedle vchodu do obchodu. Cítil neklid z majitelky obchodu, aby pravdu řekl, mírně ho to překvapilo. Musela vycítit, že je s ním něco špatně a takových lidí je opravdu málo. Naštěstí nečekal ani těch deset minut. Bylo to hotové ani ne za dvě minuty. Prodavačka mu to přinesla ve velké tašce. Harry si to v klidu převzal a hábity v ní zmenšil, aby se mu tam vešel i zbytek nákupu. Nerad by vypadal jak vánoční stromeček. Po rychlém rozloučení vyšel z obchodu. Další nákupy se naštěstí obešly bez komplikací. Dokonce sehnal i obyčejnou, nenápadnou hůlku. Té jeho se nemohla rovnat, ale pro krytí byla ideální.

***

Zrovna vycházel s posledního obchodu a děkoval Merlinovi, že to ve zdraví přežil. V jednu chvíli si to úlevně kráčel po chodníku a v další byl sražen k zemi mužem, který řval: „Blíží se Smrtijedi!" To jeho řvaní nešlo přeslechnout. Takže to slyšeli ostatní kolemjdoucí a ulicí se začala šířit panika. Lidé křičeli a utíkali do nejbližších obchodů, nebo se přemisťovali. Harry se zvednul a propálil mužova záda vzteklým pohledem. Tašku opřel o zeď obchodu a vytáhl z ní právě nově koupenou hůlku a vydal se tam, odkud ostatní utíkali. Nemusel ani utíkat, byli vidět už z dálky, ničili a zabíjeli vše, co jim přišlo do cesty. Mohlo jich být tak třicet, víc ne, přesto ale dokázali lidi zastrašit. Harry na sebe vykouzlil Zastírací kouzlo a vydal se ke skupině Smrtijedů. Už byl jen pár kroků od nich, když se všude začaly přemisťovat další postavy, Fénixův Řád dorazil. Harry tedy pokračoval nenápadně dál v další odbočce uviděl Snapea s Brumbálem bojovat asi s deseti Smrtijedy. Bylo znát, že oba spolu nebojují proti přesile poprvé, byli sehraní a žádný Smrtijed proti nim neměl moc šancí. Harry se rozhlédl kolem, nikde totiž neviděl tu Snapeovic holku a instinkt mu říkal, že rozhodně není v bezpečí. Pro jistotu se ještě jednou rozhlédl, ale nikde tu holku neviděl. Za to si všimnul černého Smrtijedského pláště, který ležel kousek od něj. Přešel k němu a vzal ho ze země a bez zaváhání si ho oblékl. Na hlavu si dal kápi a změnil barvu pláště z černé na smaragdově zelenou. Sejmul ze sebe Zastírací kouzlo, v bezpečí pláště se nemusel vůbec omezovat. Zneškodňoval každého Smrtijeda, kterého potkal bez špetky litování. Banshee snadno pronikla do lidské duše a ukazovala tak Harrymu, kdo si ještě zaslouží šanci a koho naopak poslat rovnou ke Smrti. Ta už se sama rozhodne, jak s nimi naloží. Ti, kteří měli tu možnost své chyby napravit jednoduchým immobiles znehybnil a potom svázal. Ve své práci byl rychlý a precizní. Málo kde se zastavil, aby se ujistil, jestli je dotyčný, nebo dotyčná po útoku Smrtijeda v pořádku. Nebyl na to čas, však o ně se pak postarají lékouzelníci od Svatého Munga. Uviděl svůj další cíl, hlouček Smrtijedů stál v uličce nedaleko a nad něčím se náramně bavili. Je na čase jim tu zábavu trochu pocuchat, pomyslel si Harry a pomalu se k nim blížil, téměř neslyšně. Smáli se tak nahlas, že to bylo dá se říct zbytečné. Konečně byl dostatečně blízko, aby viděl do uličky. Stála tam holčička, šatičky od bláta a v očích strach. Přesto jim hrdě čelila, aniž by uronila slzu. Koutkem oka si Harry všimnul, že jeden ze Smrtijedů pozvedává hůlku mířící jí na děvčátko. „Tak co fracku, už na tebe tatíček někdy použil Crucio?" Zeptal se slizce muž v masce. Dítě zalapalo po dechu. Smrtijed byl u vytržení. „Podle tvé reakce hádám, že ne, tak to vyzkoušíme, co říkáš?" Otočil se na své kolegy a ti začali kývat hlavami a smát se. Muž tedy zaměřil znovu svou pozornost k děvčátku. „Připrav se děvče, budeš pykat za skutky, tvého milovaného otce," řekl a chystal se vyslat kouzlo. Jenže než se vůbec dostal k první slabice, jeho hlava se sama prudce otočila dozadu, ozvalo se zvuk lámající se kosti a muž padl mrtvý k zemi s vytřeštěnýma očima. Smrtijedi se začali vystrašeně dívat okolo sebe. Nemuseli ale tápat dlouho, osoba s kápí na hlavě se prodrala dopředu před ně. Čelem k nim a zády k vyděšenému dítěti v jasném náznaku chránit jí.
„Víte, co nikdy nepochopím?" Ozval se zpod pláště chladný hlas. „Proč vy muži, jste takový zbabělci. To si Tom vybírá, jen ty, kteří jsou tak slabí, že utočí na jednu malou, bezbrannou holku? Jak já vás lidi nenávidím, ubližovat, týrat, zabíjet děti. Jaká to ohavnost! Děti bychom měli chránit a hýčkat a vy lidi ten mladý život zahubíte." V tom hlasu, byl takový odpor že se nikdo neodvážil promluvit, byli jako paralyzováni tím chladným hlasem, který je studil až do morku kostí. Jejich magie se sama stahovala do ustraní před tímto mocným člověkem. První, kdo se vzpamatoval, byl Smrtijed stojící naproti Harrymu. Rychle pozvedl hůlku a vyslal na Harryho kletbu černé magie. Harry to čekal a než se ho kletba stačila dotknout vyčaroval, před sebe štít. Druhou rukou šáhl za sebe a nahmatal vyděšené tělíčko a stáhl ho celé za svá záda. Do pláště se mu zaryly křečovité prsty. Víc Harry nestihl, protože ostatní napodobili svého kolegu a pálili do jeho štítu jednu kletbu za druhou. Štít byl sice pevný, ale nemohl vydržet věčně. Harry proto v nestřežený okamžik štít odstranil. Smrtijedi byli tímto činem mírně vykolejeni, tak na chviličku přestali s vrháním kleteb. Harry toho využil a než se vzpamatovali, vyřídil jich nejméně polovinu. Ti zbylí neměli moc šancí, muž v kápi byl tak rychlý a mrštný, že se ho nedotklo žádné z vyslaných kouzel, byli mrtví a dobře to věděli.
Když padl konečně poslední Smrtijed, Harry udýchaně sklonil hůlku. Nikdy by neřekl, jak je těžké bojovat bez toho, aniž by se jedenkrát pohnul z místa. Navíc kombinovat svá kouzla s těmi Merlinovými dá zabrat. Na chvíli unaveně zavřel oči. Pak je ale rychle otevřel a s konečnou platností se pokusil otočit. Nepodařilo se mu to, malé ručky držely jeho plášť pevně. Trochu s námahou, dal ruce dozadu a ty malé křečovité prsty jeden po druhém povoloval. Když se mu to povedlo, ozval se za ním pronikavý křik: „Ne, nechci je vidět prosím, dej je pryč." Harry sebou málem trhnul, jak byl ten hlas plný děsu a paniky. V jednu chvíli Harrymu nedocházelo co je špatně, ale pak mu pohled padl na mrtvá těla všude kolem a v duchu si dal pořádnou facku. Zvedl ruku a luskl prsty a těla zmizela. „Jsou pryč," šeptl, sklonil hlavu dolu a uviděl, jak za jeho zády vykoukly dvě modré oči plné neprolitých slz. „Co se s nimi stalo?" Její hlas byl najednou tak tichý, sotva slyšitelný. Harry se sám pro sebe zamračil. Nelíbila se mu její reakce, vzala to až moc dobře. „To je jedno, Špunte, radši mi řekni, jestli ti něco neudělali." Odpovědí mu bylo jen prudké zavrtění hlavou a slzy, které se konečně spustily z očí. Následně ho oběhla. Harry, který si myslel, že chce utéct jí chytil prudce za ramena. To malé holčičce stačilo, aby začala hlasitě vzlykat tak jí Harry rychle pustil, jako by se popálil v domnění, že jí nějak ublížil. Stalo se to tak rychle. Emily Snapeová se bleskurychle otočila čelem k němu a než se stačil Harry vzpamatovat, měl její ruce okolo pasu a její uplakaný obličej zabořený v břiše. Objímala ho tak pevně, že Harry neměl možnost se vymámit. Zatímco Emily usedavě plakala, Harry panikařil. Stokrát by znova bojoval se Smrtijedy, než aby utěšoval malou holku. „No tak, Špunte, už je to v pořádku," snažil se jí Harry uklidnit a dát do svého hlasu trochu něhy. Jenže docílil, jen toho, že se k němu ještě víc přimkla. Takže tam jen stál jak osel a nechal Špunta plakat. Po dlouhé chvíli začaly vzlyky ustávat až přestaly úplně. Harry sundal její ruce ze svého pasu a mírně poodstoupil. Trochu s ostražitostí se díval dolů na malý uplakaný obličej. Dívali se na sebe, teda hlavně Harry. Emily z jeho obličeje neviděla nic, jen kápi. Harry se najednou pohnul, v jeho ruce se objevil bílý kapesník. „Na, utři si oči a nos," řekl a dal jí před obličej kapesník. Emily si ho váhavě vzala a udělala, jak jí řekl. Harry z ní přitom nespouštěl oči. Neušlo mu proto, že se začínala mírně třást. Rozhlédl se kolem sebe a v rohu uličky uviděl pár kamínků. Bez otálení se tam rozešel, modrým pohledem přísně sledován. Pro jeden z nich se sehnul a stačilo jedno 'lapis in stragulum' a z kamínku byla jedna velká, hnědá, teplá deka. Když jí pak dával deku přes ramena, její oči se zaměřily na jeho hůlku. „Proč je vaše hůlka zelená?" Nenechala otázka na sebe dlouho čekat. Harry trochu zmateně kouknul na svou hůlku. Kruci! Vždyť předtím měl tu obyčejnou nebo ne? Zaboha si nemohl vzpomenout, kdy se mu zelená hůlka ocitla v rukou. Byl tak zabrán do svých myšlenek, že si nevšiml Emily, jak se po ní zvědavě natahuje. V poslední chvíli stačil ucuknout a schovat si jí pro jistotu do rukávu. „Nebuď zvědavá, Špunte," Okřikl jí mírně, kdo ví proč na ní nedokázal křičet, nebo být nepříjemný. Díval se na ní a viděl malou holku, která je zabalená v jeho vyčarované dece, která se snaží být statečná a přitom stačí jen malinko přitlačit a znovu by se sesypala. „Vezmu tě za otcem, pojď a drž se u mě!" přikázal a bez ohlédnutí se rozešel z uličky. Za sebou slyšel malé šoupavé krůčky. Harry se na kraji uličky rozhlédl a poznal, že je dávno po boji. Všude se nacházeli lékouzelníci od Svatého Munga. Oba tedy v klidu vyšli z tmavé uličky. Prvních pár metrů se skutečně Emily držela u něj, ale čím déle šli, tím víc její krok váznul. Harry chvíli dělal, že to nevidí. Vzdálenost byla mezi nima čím dál větší, proto se bez varování otočil a vrátil se pro ní. Emily si mezitím mnula obě oči snažila se zůstat vzhůru, ale nešlo to. Do jejího zorného pole padl stín. Zvedla hlavu a uviděla muže, co jí zachránil. Její mozek jí musel vypovědět službu, protože natáhla ruce nahoru v jasném gestu. Harry chvíli nemohl uvěřit, co po něm chce. Nakonec ale uznal, že to bude asi to nejlepší. Dítě je unavené a tím, že by se za ním plahočilo by budilo kolem sebe pozornost. Vzal jí váhavě do náruče a trochu neohrabaně kolem ní upravil deku. Emily ho objala okolo krku a hlavu si unaveně položila na jeho rameno. Harry ztuhnul, tak důvěřivé gesto nikdy nezažil, na chvíli z toho přišel o dech. Pak ale jen mírně potřásl hlavou a Emily si ještě víc přitáhl k sobě. Toho holčička využila a zabořila mu tvář do krku. Její víčka byla čím dál těžší a její boj z únavou brzy prohrála. Harry šel opatrně Příčnou ulicí. Lidé byli příliš zaměstnaní děním okolo sebe, takže ho nikdo neřešil. Za to byl Harry nesmírně rád. Ocitl se přesně na tom místě, kde by měl být Severus Snape spolu z Brumbálem. Všude byl chaos a hemžilo se tam hodně Bystrozorů a novinářů. Harry opatrně vykoukl zpoza rohu, byl tam, obskakovala ho horda Lékouzelníků a už takhle z dálky bylo vidět, že mu to není příjemné. Po jeho boku stál Brumbál s tou zrzkou a o něčem se živě bavili.

Harry se naposledy podíval do tváře spící holčičce. Když mu usnula po cestě v náručí tak hrozně se vyděsil, protože se nejdříve leknul, že se jí něco stalo. Po zjištění, že jen spí se mu nehorázně ulevilo. Jenže až teď mu došlo co to znamená, bude jí muset předat osobně. Nadechl se a vydechl, pak teprve vykročil zpoza rohu. Nohy měl jako z rosolu a musel se nesmírně soustředit na každý svůj krok. Všechno kolem utichalo, dav si začal všímat, ukazovat a rozestupovat se. V každém obličeji byl vidět děs, ale také jistá dávka uznání. Věděli o koho jde, Banshee, četli o ní různé články v novinách, ale nemohli uvěřit, že jí vidí i ve skutečnosti. Harry cítil všechny ty pohledy upřené na svou osobu, ale jen jeden ho dokázal roztřást. Severus Snape na něj koukal s vykulenýma očima v očích tisíc emocí, které se nesnažil ani zakrýt. Harry se ale v jeho očích ani na sekundu nepokoušel číst, na to se příliš soustředil, aby zůstal v klidu a bez nehody mu donesl jeho dítě. Konečně stanul přímo před ním, dělilo je od sebe jen pár krůčků. Severus se okamžitě začal natahovat po své dceři a Harry s trochou námahy sundal její ruce z jeho krku a bez okolků mu jí dal s úmyslem co nejdřív zmizet. Otočil se od nich a sotva udělal krok tak ho za paži chytly dlouhé elegantní prsty. Severus toho chtěl tolik říct, ale jeho racionální já ho zastavilo, nebyl na to čas a už vůbec ne místo. Věděl, kdo se v kápi skrývá, ten, komu tolik před lety ublížil. Několikrát se s tetou Agnes pohádal kvůli tomu, že ho k němu nechtěla pustit. Vyhrožoval, prosil, ale ty dveře do jeho křídla domu mu byly prostě zodpovězené. Teď je tady přímo před ním a on nedokáže nic, jen se dívat do temnoty, která skrývala jeho obličej. Mohl doufat, že jednou mu za záchranu své dcery bude moct poděkovat a zároveň poprosit o odpuštění v soukromí. Jediné, co udělal teď bylo, že zamumlal tiché 'děkuju' a od postavy zahalené v plášti se mu dostalo váhavého přikývnutí. Potom pomalu a zdráhavě pustil rukáv jeho pláště. V tom momentě se Harry roztřeseně přemístil.

Tak co na to říkáte stálo čekání za to? za minulé komentáře, hvězdičky moc děkuju poháníte mě tím dopředu:)