Je tu další kapitola:)  

Jeho tělo se začalo točit jako káča. Pevně zavřel oči, ústa a nechal svůj žaludek tiše trpět. Když už si myslel, že svou snídani vypustí ven, točení ustávalo až přestalo úplně. Otevřel oči a klopýtavě vyšel z krbu. Musel se opřít o nejbližší stůl, aby se udržel na nohách. Točil se s ním celý svět, zhluboka dýchal snažíc se zahnat ten hnusný pocit zvracení. Nerad by udělal hostinskému novou výzdobu podlahy. Když už je řeč o hostinském právě se k němu blížil. „Jste v pořádku, mladíku?" zeptal se mírně pobaveně sotva k němu dorazil. Harry jen slabě kývl, protože víc nestihl, za ním totiž zahučel krb. Rychle se proto narovnal, doufajíc, že si nikdo nevšimne, jak je bledý a klepou se mu nohy.

„Opravdu jste v pořádku? Kdyby něco, mám tu vyprošťovák," mrknul na něj hostinský na kterého by Harry málem zapomněl. Mrsknul po něm ledovým pohledem. „Vypadám snad jako někdo, kdo potřebuje nějaký vyprošťovák?" Hostinský pod jeho pohledem viditelně znejistěl. Snape za nimi mezitím s Emily vystoupil z krbu a odstraňoval z nich saze. Harry ale i nadále upíral své oči na muže před sebou. „Dobře mladíku, moje chyba," řekl hostinský a zmizel co nejrychleji z jeho mrazivého pohledu. Harry se viditelně uvolnil, v klidu vytáhl hůlku a také se očistil od sazí a špíny z krbu. Snape ho přitom pozorně sledoval. Harrymu se ten pohled vůbec nelíbil, běhal mu z něj mráz po zádech. Zrovna ukládal hůlku zpět do rukávu, kde měl připevněné pouzdro. Když se hospodou rozlehl ženský křik. Bleskurychle vytáhl znova hůlku a namířil jí na ženu, která k nim hnala. Padla Snapeovi kolem krku div mu nezlomila hůlku, kterou si právě ukládal zpět do kapsy hábitu. Harryho si ani nevšimla, měla oči jen pro Snapea. Když Harry viděl, že žádné nebezpečí nehrozí, schoval hůlku zpět a sledoval mladou dvojici se skrytou zvědavostí. Žena měla zrzavé vlasy do pasu a příjemný laskavý obličej, trochu míň výrazné zelené oči. Upřímně byl Harry překvapen, že jí od sebe Snape hned neodtrhl, naopak vypadal rád, že ženu vidí, teda aspoň to na první dojem tak vypadalo. Jenže pak jí poklepal po zádech a odtrhl od sebe se vší zdvořilostí. Musela být pro něj výmečná, jinak by se na ní takhle nedíval, měl sice pořád tu chladnou masku, ale oči byly měkké a dívaly se na ní s jistou laskavostí. „Severusi, ani nevíš, jak ráda tě vidím," řekla zrzka a hodně nahlas div že to neslyšela celá hospoda.

„Lily, tišeji by to nešlo?" krotil její nadšení Snape.

„Jasně, promiň," omluvila se Lily rozpačitě. „Á kdopak je ta roztomilá princezna?" Všimla si Emily stojící po Snapeově boku, držící se ho pevně za ruku.

„To je moje dcera - Emily Snapeová," prohlásil Snape pyšně. Lily na něj v šoku zírala. „Né ty máš dceru! To bych do tebe nikdy neřekla! Ale je nádherná," řekla s něhou v hlase a klekla si k holčičce a usmála se na ní. „Ahoj, já jsem Lily, tátova spolužačka ze školy a ty jsi?"

„Emily, ale to už vám táta řekl."

Ta malá Snapeová se nezdála, byla prostě celý tatínek. Ostrý jazyk, který uměla použít na svou obranu prvotřídně. Upřímně celé to setkání na Harryho působilo jak jedna velká slaďárna se špetkou pepře. Kdo ví proč měl z toho smíšené pocity. Neodvažoval se je ale dešifrovat, na to neměl odvahu. Stačilo, že kousek od něj stál člověk, který mu před lety tak moc ublížil a má s sebou dceru, kterou očividně miluje nadevše. Láska obou byla vidět na sto honů, když se člověk pořádně díval. Zdá se, že i té ženě to došlo, protože se na oba dívala jak na svatý obrázek. Byl z toho všeho tak strašně zmatený a k tomu všemu musel držet Banshee na uzdě pokaždé, když Snape promluvil. Strašně ho to vyčerpávalo, neměl ani tušení, jak by reagovala, kdyby Harry povolil ze svého soustředění. Naštěstí mu k tomu pomáhala zeď, která ho držela co nejvíce od nežádoucích emocí. Neměl zkrátka jinou možnost už v ředitelně to setkání zvládl jen tak tak. Nemohl si dovolit selhat před tolika lidmi. S veškerým soustředěním si založil ruce na hrudi a zadkem se opřel o hranu stolu a čekal na ředitele, nevnímající svět okolo. Bojující ve svém nitru s Banshee. Nemohl si tedy všimnout pohledu, který mu věnoval jeho ředitel koleje.

Severus si toho kluka prohlédl už v ředitelně, nazval ho frackem. Čekal, že ten kluk zrudne vzteky a bude hledat zastání u Brumbála. Ale on ne. Místo toho se klidně hádal se Severusem do krve. Nejvíc ho ale překvapilo Brumbálovo chování k Mortemovi. Očekával spíš, že svého mladého příbuzného bude vynášet do nebes jako to dělal s tím pitomcem Longbottomem a že skončí v Nebelvíru. Všechno bylo ale jinak. Brumbál se k mladému Mortemovi choval přinejmenším nevhodně. Už jen to, jak ho táhnul k tomu krbu, Severusovi za vteřinu došlo, že ten kluk nikdy letaxem necestoval. Zajímavé bylo, že ani nepípl přestože bylo vidět, že má strach. Vůbec to bylo divné, šestnáctiletý kluk co nikdy necestoval krbem. Objeví se tu z čista jasna s historkou, že je Brumbálův vzdálený příbuzný. Ředitel ho s otevřenou náručí přijme. Ne, v tom je něco víc.

Severus měl vždy dobrý instinkt na tyhle věci a momentálně mu něco říkalo, že ten kluk něco skrývá a Severus si bude na něj muset dávat, hodně velký pozor. Navíc ho ten kluk musel znát z dřívějška, dobře viděl, jak se tváří. Když si myslel, že ho nikdo nevidí, byl téměř na omdlení. Severus si usmyslel, že zastrašit ho bude snadné, ale kdoví proč se ten kluk oklepal a ještě mu dokázal čelit tváří v tvář. Bylo to jako když někdo luskne prsty. V jeden moment byl na zhroucení a v další byl Mortemův pohled plný nenávisti a chladu, přestože se to pokoušel maskovat.

Příjemná to změna, to musel Severus uznat. Konečně nebude vidět jen ty obdivné pohledy studentů. Po tom, co odešel od Voldemorta vyšla pravda jak to vlastně celé bylo. Samozřejmě, že si to Brumbál nezapomněl přikrášlit a vyšlo z toho, že je vlastně hrdina. Tím se rozpoutalo malé peklo, kouzelníci a čarodějky si o něm udělali mylné mínění a začali ho pronásledovat kam se jen hnul. Emily dokonce jeden čas využili, aby se dostali k němu. Hráli si na velké kamarády ochranáře a pak, když se vlastně ukázalo o co jim šlo, to Emily zlomilo. Nakonec oba přišli na to, že si vystačí sami. Nikoho třetího k sobě už nikdy nepustili. To, že potkal Lily byla vlastně náhoda. Myslel si, že je někde v zahraničí a plní tam úkoly pro Řád, spolu s jejím manželem Jamesem Potterem. Severus z toho nebyl moc nadšený. Nenáviděl Pottera s tou jeho partou Pobertů. Black s Lupinem navíc učí od letošního roku na škole. Když se to tenkrát dozvěděl, vlítl do ředitelny jak tajfun. Nebylo mu to k ničemu, ale aspoň si na něčem schladil žáhu, v tomto případě to odnesly Brumbálovi serepetičky co tam měl tak hrdě vystaveny. Na druhý den na to úplně zapomněl, protože si ho Brumbál nechal zavolat do ředitelny. Tušil, že dostane vyhazov, ale ten se nekonal, situace byla vážnější. Ten hlupák si navlékl na prst očarovaný prsten s černou kletbou co požírala pomalu, ale jistě. První to pochopitelně zasáhlo jeho ruku a hrozilo, že se bude rozšiřovat. Díky svým lektvarům to dokázal zpomalit, ale né na dlouho, dával tomu tak rok. S touto diagnózou měl Brumbál žít. Tedy až do dnešního rána, kdy přišel na snídani plný energie a co víc, ruka byla zdravá. Stejně tak celé tělo, kletba byla pryč. Severus by dal krk na to, že zatím je ten kluk, ale proč a jak? A kdo ho donutil nosit tak otřesné brýle?!

Harry se mezitím díval na Emily a Lily Potterovou. Samotného Severuse ani nevnímal. Víc ho zajímalo, jak se ta Potterová snaží zalíbit tomu malému špuntovi. Různě jí hladila po vlasech, po tvářích a ptala se na vlezlé otázky. Ten malý špunt se snažil nenápadně tahat Snapea za kalhoty. Nemělo to bohužel žádný efekt, její otec byl myslí někde jinde a svou dceru nevnímal.

Harry se chtě nechtě začal nudit, kde je ten Brumbál? Nejraději by byl od té trojice co stála kousek od něj co nejdál. Kdo ví proč ho nejvíc iritovat ta žena, dělala kolem toho špunta příliš velké haló. K tomu všemu se malé Snapeové začaly lesknout oči. Netušil, jestli z toho, že se nemůže zbavit té ženy nebo z otcova nezájmu. Harry snesl skoro všechno, ale slzy ne, obzvlášť ty dětské ne. Odlepil se od stolu a šel k těm dvěma. „Promiňte madam," promluvil na zrzku a poklepal jí lehce na rameno. Ta se lekla a zmateně se na něj otočila. „Co chceš?" vyštěkla na něj nepříjemným tónem.

„Já nic, ale vy byste měla trochu přibrzdit ,jinak tady toho špunta rozbrečíte." Harry se snažil s ní mluvit v klidu, ale uvnitř něj to vřelo. Žena se na něj navíc dívala jak kdyby spadl z višně. „Co ty se do toho pleteš, ty skrčku?" Okřikla ho jak malé dítě. Harry si jejich výlevů nevšímal, místo toho se podíval za jejim ramenem na Snapea, který už díky Merlinovi plně vnímal a právě se skláněl ke své dceři, která mu něco horlivě šeptala do ucha.

„Jen jsem nechtěl zbytečné slzy. To už ale nehrozí, takže sbohem." Otočil se a šel si stoupnout zase zpět ke stolu. V tu chvíli konečně zahučel letax. Brumbál se uráčil dorazit. Vystoupil z krbu bez jediného smítka na oblečení. Rozhlédl se po lokále a pohled mu padl na trojici. Otočil se na Harryho a rukou naznačil ať chvíli počká. Pak se rychlými kroky, vydal ke Snapeovi a Lily Potterové. „Rád vás vidím, Lily," přivítal se Brumbál s paní Potterovou, která svůj zamračený pohled věnovala Harrymu. Když pak na ní ředitel promluvil lehce sebou cukla „Jé, pane řediteli, ráda vás opět vidím," řekla a potřásla si s ním rukou snažící se ve svém výrazu nedát znát rozčílení. „Mluvil jste s Jamesem? Chtěl vám hlášení předat sám." Nikomu z přítomných neušel, ten hořký tón na konci.

„Jistě," kývl Brumbál. „Vše je v pořádku a teď - jestli nás omluvíš, máme ještě hodně zařizování," rozloučil se s ní spěšně ředitel a otočil se na rozzlobeného Severuse. Ten propaloval rozčíleným pohledem Lily a ta před ním klopila zahanbeně zrak.

„Půjdeme, Severusi?" Zeptal se nejistým hlasem ředitel a vypadal překvapený, Severusovým postojem vůči Lily Potterové.

„Ano, jistě, řediteli, čeká se jen na vás," odsouhlasil mu to Snape a vydal se spolu s Emily k malému dvorku mezi zdmi. Harry společně s Brumbálem ho následovali. Jak šli, zvuk lokálu slábnul než se ocitli u cíle. Dvorek to byl opravdu malý, kromě popelnice a mechu tam byli jen holé zdi. Harry se trochu nejistě rozhlédl, nikde neviděl dveře, nebo jiný východ jen zdi tvořené červenými cihlami. To už ale Snape vytahoval hůlku a nad popelnicí odpočítával cihly. Zeď před nimi se začala hýbat. Čekali, dokud neutvoří pohodlný vhod pro všechny. Když se tak konečně stalo, přešli na chodník Příčné ulice a zeď se za nimi opět uzavřela.

Tak co? Názory dojmy budou vřele vítány :) 

Všem moc děkuju, že se mnou máte takovou trpělivost:)