Harry víc vidět nedokázal, roztřesenou rukou zamrazil vzpomínku. Vzpomínka se zastavila, jako když stopnete film v televizi. Harry dýchal, jako kdyby právě uběhl deset kilometrů. Kolena se mu třásla, přesto nemohl odtrhnout zrak od stopnuté vzpomínky. Díval se na mladého Severuse, jak otevírá dopis, v tmavě hnědých očích se odrážely tisíce pocitů. Všechno byla lež, pane bože, tolik let v podvodu. A jen kvůli zahořklé ženské, co se potřebovala mstít. Harry byl tak mimo, že málem nezaregistroval pohromu, co se na ně valila v podobě purpurově černé zkázy. Naštěstí s Banshee to co viděla, tak neotřáslo, takže v momentě, kdy šlo do tuhého, Harryho probrala z ochromení. Ten sebou cuknul, když se mu v hlavě rozezněl její naléhavý hlas. Nerozuměl tomu, co na něj řvala, ale stačilo se zaposlouchat do tónu a hned věděl, že je zle. První zkontroloval pohledem Severuse, ležel na zemi a nevypadal vůbec dobře, jenže tu byl větší problém. Ta věc se zvětšila do obřích rozměrů a postupně požírala vše co jí přišlo do cesty. Rychle se k Severusovi rozeběhl a odtáhl ho dál. Kleknul si k němu, jeho hlavu si dal do klína. Kriticky si ho prohlédl, vnější zranění Severus naštěstí neměl. Horší bylo že ho nevnímal, zorničky byly bez odezvy, rozšířené a když se k němu ještě víc naklonil, zjistil že si Severus tiše mumlá.

„Já nechtěl, já nechtěl, já nechtěl."

Nic víc z něj Harry nedostal a ta věc pohlcovala čím dál víc Severusových vzpomínek. Nebylo času nazbyt, musí začít jednat a to pěkně rychle. Harry bez rozmyslu přenechal vedení těla Banshee. Ta snad Snapea přivede k rozumu, Harry zatím Banshee mocí ochrání všechny vzpomínky.

***

Banshee kroutila hlavou. „Severusi Tobiasi Snape, budu ti muset podrobně vysvětlit, co se skrývá pod pojmem šťastné vzpomínky." šeptala mu blízko obličeje a sálem plných vzpomínek, dobrých i špatných, nechala proniknout z nitra i svou lásku. Věděla, že tohle Severuse probudí z nicoty, do které se propadl a taky že jo. Za chvíli muž prudce zamrkal. Banshee se rozšířil úsměv na tváři. Nemohla si pomoct, její ruka sama od sebe pohladila muže po tváři. Severuse, který se do teď rozhlížel zmateně kolem, dotek donutil zaměřit svou pozornost na mladíka nad sebou.

„Co se stalo?" zeptal se ochraptěle.

„Stalo se to, co nikdo z nás nechtěl, podlehl jsi tomu běsu, ale jelikož jsi na něj nebyl sám, tak se to dá ještě zachránit." Banshee mluvila rychle, aby jí do toho Severus nemohl skočit a neustále ho hladila po tváři.

Severus v sobě ucítil závan paniky, ta se však neudržela dlouho. Mohla za to snad ta dlaň, která byla příjemně teplá a vřelá. Severus nechal paniku panikou, raději se celým svým bytím položil do toho milujícího doteku. Nemohl si vybavit, kdy se ho naposledy někdo takhle dotkl...

***

Vzpomínky se mezi sebou začaly promíchávat, až se nakonec do popředí dostala jedna, byla na ní sotva půlroční holčička. Seděla Severusovi na klíně, muž se na ní mračil něco jí očividně říkal, jenže holčička ho nevnímala. Dívala se na něj, jako kdyby její otec byl z jiného světa. Snad si to potřebovala ověřit, tak svou malou ručku zvedla, aby jí neohrabaně položila na Severusovu tvář, div mu tak nevypíchla oko. Muže to v proslovu zastavilo, na tváři cítil teplo. Neohrabané prstíky se ho snažily hladit po tváři a Severus po dlouhé době ucítil ve svém nitru vřelé teplo.

Severusovy vzpomínky se začaly předhánět, ukazovaly se postupně všechny vzpomínky, na kterých byla ona holčička. Snapeova dcera Emily Snapeová. Purpurově černá zkáza, neměla proti vzpomínkám na Emily šanci, postupně se začala zmenšovat, přesto se tak lehce nevzdávala. Snažila se ukořistit jakoukoli vzpomínku, kterou by se přikrmila, od toho tu byl však Harry, který jí v tom zabraňoval svou Banshee mocí. Měl toho parazita v hrsti, už se pomalu radoval, když viděl, jak se začíná zmenšovat. Bohužel to zakřikl, purpurově černá věc sáhnula po vzpomínce co pro Severuse hodně znamenala.

***

Banshee se, na rozdíl od Harryho, neradovala předčasně a vše pozorně sledovala. Nepřekvapil ji proto poslední zoufalý tah. Jenže Harry překvapený byl, takže mu trvalo několik sekund než správně zareagoval. Severus, kterého držela bezpečně u sebe, nevědomky opět tu zkázu začal přiživovat svým strachem. Banshee to chápala, lidé jsou na typy takových vzpomínek dost sentimentální a to i někdo jako je Severus. Narození dítěte a to když ho poprvé držíte v náručí je asi dost vzácná vzpomínka a Severus toho ztratil už tolik...

***

Harry si nadával do blbců a pracně bojoval o vzpomínku. Naštěstí ji ta věc nestačila do sebe pojmout, jinak by byl Harry nahraný a mohli by začít od začátku. Banshee mocí i svou mocí kouzelníka, jí vzpomínku doslova vyrval a schoval do úkrytu. Skryl ji za silnou kamennou stěnu, ke které se ta purpurově černá věc bála i jen přiblížit. Harry stěnu stvořil z pozitivních pocitů, co kdy Severus pocítil během života a přimíchal tam i Banshee lásku, spolu s jeho respektem k Severusově osobě. Harry se opravdu snažil dostat všechny vzpomínky k sobě, ale to nebylo možné zvládnout. Hodně jich ta věc pozřela, naštěstí šla první po těch, ve kterých bylo nejvíc smutku, tím pádem většina byla spojená s tím hadím vejtahou. Harry by ji nejraději nechal sežrat všechny, ale nemohl, vzpomínky z člověka dělají to kým je, nemít Severus vzpomínky všeho druhu, stal by se prázdnou schránkou. Harry, i když nerad, si sám sobě přiznal, že na Severusovi by nezměnil ani vlas. Líbí se mu takový, jaký je. Cítil mužovu paniku, když se ta věc před chvílí zmocnila jeho nejcennější vzpomínky. Harry jednal, tak rychle jak jen mohl, najednou se pocit paniky rozplynul stejně tak jako ta věc a zbytek vzpomínek si spokojeně proplouval kolem, bylo po všem. Harry, zvědavý čím Banshee zastavila Severusovu paniku, se lehce napojil na svůj zrak a okamžitě zůstal zírat, kdyby mohl, otevřel by pusu, jako leklá ryba. Ti dva se líbali a jak se líbali, rozhodně to nevypadalo, jako nevinné hubičkování. Harry se v šoku ani nepokusil převzít vládu nad tělem, stáhnul se a nechal ty dva ať si dělají co chtějí, akorát ho to mrzelo. Přeci jenom bylo to jeho tělo co zažívalo první polibek. Chápal jednání Banshee, musela nějak odvést Severusovu pozornost, ale musela ho líbat! Z knih, které Harry kdy přečetl pochopil, že na první polibek se nezapomíná. S povzdechem si pokrčil kolena a dal si je pod bradu, objal si je rukama a zavřel oči. Na jednu stranu to nebylo zas tak zlé, vysvobodili Severuse. Zase jednou spolu posunuli hranici nemožného. Harry by měl mnohem větší radost, kdyby ho najednou nepřepadla melancholická nálada. To prozatím neměl tušení, co si ti dva na něj vymyslí, v tu ránu by ho ta podivná nálada přešla.

***

Banshee viděla, jak jde všechno do kopru. Severus panikařil, přesto to na sobě nedával znát, jenže pozapomněl, že tam kde se oba momentálně nacházejí, jeho přetvářka nemá smysl. Pokoušela se ho uklidnit hlazením, ale bezúspěšně, jejího doteku si vůbec nevšiml. Díval se na vzpomínku, kterou se snažila pohltit zkáza. Vzdala jakékoli hlazení, bylo na čase nasadit větší kalibr. Vzala ho za bradu a prudce otočila jeho hlavu směrem k sobě. Oba byli v šoku, když se jejich rty setkaly. Banshee to sice v plánu měla, ale ono plánovat a realizovat, je něco trochu odlišného. Dívali se na sebe, oči vytřeštěné, ani jeden se nehýbal. Banshee byla první, kdo zavřel oči a pohnul rty. Rozhodla se pro teď vše hodit za hlavu a užít si to, co nejvíc to půjde. Problém byl, že Severus vůbec nereagoval, byl jako z kamene. Snažila se ho povzbudit k akci, tím že nejprve lípla spodní ret, pak ten vrchní, byla opatrná, netlačila na Severusovy rty. Bylo to něžné, i když nepohodlné, jelikož Severus měl hlavu na jejím klíně. Posbírala poslední zbytky odvahy a přejela špičkou jazyka po dolním rtu. Najednou se jí vzadu za krkem objevila ruka, Severus se zvedl do sedu, přitáhl si ji na klín a konečně se taky zapojil. Čekala, že si okamžitě bude žádat vstup do jejich úst, ale on Banshee zase jednou překvapil. Byl něžný, jeho rty po těch jejích klouzaly pomalu, jako kdyby si chtěl zapamatovat každou křivku. Banshee první přerušila hranici něžného líbání. Hlavu ještě víc naklonila na stranu a mužův spodní ret vzala mezi zuby a hravě skousla. Oběma projela touha, jako rozžhavený šíp. Severusovy ruce, které se do teď nacházely na jejím pase vjely do dlouhých bílých vlasů. Banshee dosud nezažila, aby se někdo dotkl jejich drahocenných vlasů. Rozkoší zasténala, jak to bylo příjemné.

Severus nikdy neměl problémy se sebekontrolou, byl na sebe právem hrdý, že on rozhoduje, kdy a jak a né jeho tělo, jako u některých mužů. Obzvlášť u puberťáků, vždyť to bylo až trapné, jak někteří muži běhali za ženami a mysleli si, jací jsou mistři a přitom žena rozhodovala. Ona je měla ve své moci a ti uslintaní pitomci, si to kolikrát ani neuvědomili. V duchu se jim pokaždé smál a sám se sebou, někdy i s Luciusem, uzavíral sázky co žena udělá nebo odhalí, aby ten trouba souhlasil se vším co navrhne. Myslel si, že on se nikdy v takové situaci neocitne, vždy měl rozum navrch. Nikdy se nenechal strhnout chtíčem. Nedokázal to s ním ani Julian a to byly chvíle, kdy to velmi usilovně zkoušel. Nakonec pochopil, že Severus se nikdy úplně neuvolní. Připisoval to Severusově povaze, pravda byla však jiná. Julianovi nikdy, tak úplně nevěřil a nechtěl s ním mít kromě sexu nic společného, kdo mohl tušit, že Raddle si namlouval něco víc.

V okamžiku, kdy zaslechl Banshee zasténat, jeho mozek totálně vypnul a odmítal naskočit. Nevnímal nic, kromě mladého pružného těla, co se k němu tisklo a vůni vanilky, smíchanou se špetkou skořice. Banshee mu zatlačila na ramena, donutila ho tím si lehnout. Severus pomalu vplul jazykem do jejích úst, přejel po zubech, které mu přišly ostřejší než normálně, ale v momentě, kdy se Banshee rozhodla zapojit také svůj jazyk na to zapomněl. Hodnou chvíli mezi sebou vedli souboj o nadvládu, než se Banshee vzdala a nechala se vést. Severus se sám pro sebe usmál. Měl rád vůdčí roli, nerad si nechával v životě diktovat, bohužel ředitel i Temný Pán na to nikdy nebrali zřetel. Přetočil Banshee pod sebe a cítil, že jim pomalu dochází kyslík, ale nedokázal se přinutit ten okamžik přerušit jen kvůli pitomému kyslíku. Poznal, že se Banshee líbá poprvé, bylo to znát na její neohrabanosti, dokud se mu nepoddala a nenechala se vést.

Klouzala dlaněmi po jeho zádech, sem tam mu vklouzla prsty do vlasů, ale to se Severusovi nelíbilo. Poznala to díky ztuhnutí těla, které pokaždé nastalo. Vrátila se k ramenům a už to nezkoušela. Raději prozkoumávala zbytek těla ke kterému měla přístup. Měla radost, když pomocí dlaní ucítila silné mužské tělo a né vychrtlou kostru. Hábity dokázaly klamat, naštěstí. Znovu zatlačila na Severusova ramena, aby ho od sebe odtáhla, ale nejraději by udělala pravý opak, jenže oboum docházel kyslík.

Severus se zhluboka nadechl hned, co od sebe odtrhli napuchlé rty. Oplácel pohled zeleným očím, které měly okolo panenek žlutý plamen. Jasný důkaz, že Banshee pro teď ovládá tělo. Zatímco zprudka dýchal, Banshee ho hladila po tváři a měla rty roztažené do podivného úsměvu. Najednou si uvědomil proč, jeho penis byl ztopořený. V šoku se z Banshee odvalil, i když trochu pozdě, musela ho cítit. Silou vůle se donutil nečervenat. Bože tohle se mu snad ještě nestalo. Být vzrušený z pouhého líbání. Vedle něj se Banshee pohnula a než stačil zareagovat položila mu hlavu klidně na hruď.

„V klidu Severusi, nic se neděje," promluvila tiše. „Náhodou, mě to lichotí."

Severus její úsměv spíš vycítil než viděl, proto si mohl dovolit se uvolnit. „Tak to jsi asi jediná, já se propadám hanbou," řekl kousavě a rozhlédl se překvapeně kolem, do uší se mu dostal Banshee smích. „Kam to zmizelo?" zeptal se.

„Nikam společně jsme ji zničili." odpověděla Banshee vesele a víc se ke svému druhovi přitulila. „Už ti nic nehrozí, teda pokud nehodláš dál pít to, co máš v té skříni." Zamračila se, nechtěla aby její druh tolik pil.

„Neboj, to nemám v plánu! Nehodlám Emily, tebe a Harryho znovu ohrozit." Severusova ruka objala Banshee okolo ramen. Bylo zvláštní mít ji po svém boku a přitom to ani nebylo doopravdy, všechno se dělo jen v jeho mysli. Rozhodně by si na to ale dokázal zvyknout.

„Co se stane až se naše vědomí odpojí?" zeptal se podruhé, jak on nesnášel, když se musel ptát, ale štěstí přeje připraveným.

„No dá se říct, že ti Zkáza sice něco vzala, ale také ti hodně dala. A než se mě zeptáš jak to myslím, jednoduše brala první ty špatné vzpomínky, naštěstí jsme pak zasáhli, neměla proto čas vzít ti celou identitu. Takhle, až se rozdělíme budeš chvíli zmatený, ale časem zjistíš, že ty nejčernější vzpomínky ztratily moc tě trápit. Dá se říct, že se ti bude lépe žít. "Banshee zvedla hlavu, aby se podívala na Severusovu reakci.

„To nemyslíš vážně, že ne?" Hlesl tiše a oplácel Banshee pohled.

„Naprosto Severusi, věřím že teď tvůj život bude jednodušší." zašeptala a svou mocí propustila zbytek vzpomínek, které se skrývaly za zdí.

Leželi si v náručí už hodnou chvíli, beze slov si užívali ten klid, kde na ně nemohly Voldemortovy intriky. Nad nimi pluly Severusovy vzpomínky.

„Musím si získat Harryho" prolomil ticho Severus. Z hlasu mu sálala rozhodnost.

„To bude těžké, je jak nedobytná pevnost."

Tak jo další kapitola je za námi a dá se říct že jsme se trošku posunuli z místa :) Dlouho tady někteří z vás čekali na intimčo :D Tak jste se ho dá se říct dočkali:) Doufám že nejste zklamaní.  

Děkuju za vaší podporu jste skvělý.