Všem vám moc děkuju že jste se nabídli na opravování Banshee patří vám můj dík. Možná teď budou kapitoly o trochu delší takže si je víc užijete :) 

18+

Agnes neměla ponětí proč si vzpomněla zrovna na tohle. Byla to bezvýznamná vzpomínka, která skončila tím, že ji Eileen bez pardonu vyhodila z domu. Tím ukončila jejich sourozenecký vztah na několik let. Horší bylo, že ta zapomenutá událost odstartovala zbytek vzpomínek. Najednou v nich viděla vše, co zapírala nejen Eileen, ale i ona. Vždyť ta mudlovská věc na obličej, co zakrývala modřiny, měla své nedostatky, sem tam se modrá místa na obličeji přehlédnout nedaly. Neodvážila se na tento detail nikdy zavést řeč. Nechtěla Eileen ztratit a byl tu Severus, její synovec, kterého milovala jako vlastního syna.

Kolik toho Eileen tajila, co všechno byla lež?! Bolest v hrudi byla ještě horší, zklamala neochránila svou malou sestřičku. Pohledem zavadila o Severuse, zvedl se v ní neuvěřitelný vztek. Byl tak podobný svému otci, až se Agnes udělalo špatně. Nehodlal truchlit pro svoji matku, tím pro Agnes skončil. Probudila se v ní pomstychtivost, chtěla mu ublížit stejně, jako on jí. Zbourat mu ideály o někom koho div neuctíval.

„Dobře Severusi, chápu, že ti tvá matka ublížila, a mrzí mě to." Nasadila Agnes lítostivý pohled, aby bylo divadýlko víc uvěřitelné. „Ale nezasloužila si takový konec!" povzdechla si Agnes, téměř plačtivě. V duchu se poplácala po rameni, za její herecký výkon by ji mudlové nominovali na Oscara.

Severus neměl tušení, co přijde. Teta před pouhou minutou vypadala, že ho na místě zabije, a najednou bum, je jí to líto?! Zmijozel v něm byl na pozoru.

„Přišla za mnou Severusi, chtěla to mezi vámi urovnat, přála si, aby to mezi Vámi fungovalo. V tu dobu jsem netušila, co se mezi vámi stalo a Eileen mi to odmítala říct. Nezbývalo mi tedy nic jiného, než to respektovat. Vypadala hrozně, rakovina byla v posledním stádiu. Eileen mluvila jen a jen o tobě. Když jsem se jí ptala, jak se cítí, řekla že dobře, ale bude jí ještě líp, když se usmíří se svým malým chlapečkem."

Agnes poznala, že uhodila na správné místo, protože Severus k ní zvednul oči plné neprolitých slz. Zase to byl chlapec, který potřeboval matku. Zvedla se z křesla a přešla k chlapci, vzala ho za ramena. Zranitelnost ze Severuse přímo čpěla. Agnes zasadila poslední úder. Nikdo, nebude špinit památku Eileen, a to ani její vlastní syn.

„Severusi, ty ani nevíš, jak moc tě milovala." Pohladila chlapce po tváři a nasadila smutný úsměv. Uvnitř se však smála, jako šílenec co byl připoután ke kůlu na hořící hranici. „Přišla, aby dostala příležitost ti to říct. Potřebovala uzdravit a ty víš, kdo jí tento dar mohl poskytnout." Schválně mluvila v hádankách, Severus nebyl hloupý kluk, takže mu to brzy došlo.

„Chceš říct že..." zašeptal, z tváře mu zmizela i ta poslední barva, která se tam držela.

„Ano přišla jí poprosit o pomoc, myslela si, že jí vyhoví už jen kvůli tobě."

Severus začal prudce trhat hlavou ze strany na stranu, přitom se pokoušel Agnes vytrhnout. Žena v očích chlapce jasně četla nevíru, bolest a zklamání.

Severus se přestal bránit, raději upřel pohled na tetu. „Řekni, že to není pravda!" Neúmyslně ženě obtočil prsty okolo loketních jamek a silně se zaryl.

„Ty tady svojí matku snad někde vidíš?" Zasmála se krutě Agnes. „Zabila jí, prachsprostě ti matku zavraždila!" Pustila zmítajícího se chlapce, který padl na kolena. Agnes se konečně dočkala slz, kapičky tiše dopadaly na zem, zatímco chlapec se otřásal tichými vzlyky.

Agnes v tu chvíli nepřemýšlela, protože kdyby ano, nikdy by si z prstu nesundala rodinný prsten. Klekla si, naproti synovci, prsten si dala mezi ukazováček a palec.

„Můžeš to s ním skončit hned teď." Agnesin hlas byl jako syčení hada.

Severus zvedl hlavu, prsten, který držela v rukou Agnes, poznal okamžitě. „Ne to neudělám!" vykřikl v očích děs.

Agnes chlapcovo jednání překvapilo. Myslela, že už ho má, nevadí, bude muset ještě trochu přitvrdit.

„Proč ti na něm tak záleží? Viděl jsi ho, když jsi byl malej spratek a to sotva dvě minuty! Tak mi sakra řekni, v čem je lepší než tvoje matka."

JÁ NEVÍM!" zařval bezmocně chlapec a zajel si rukama do vlasů. Dýchal ztěžka, jako by se za ním hnala smečka hladových vlkodlaků. „Já nevím teto a proboha tě prosím, nenuť mě mu ublížit." Severus sám, nevěděl proč ji prosí, ještě nikdy se k něčemu podobnému nesnížil, až do teď a to pro bytost, která snad ani nebyla člověk.

„Nepros Boha, jsi kouzelník, ne mudla!" Agnes rázně vstala z podlahy a jak se dívala dolů na synovce, dostala neodolatelnou chuť ho zkopat, jak moc ji zklamal. „Dobrá Severusi, když si ty od své matky myješ ruce, pomstím jí tedy já!" otočila se od té hromádky zoufalství, s úmyslem odejít z ředitelny krbem. Nedošla ani do půli cesty, když za sebou zaslechla šramot, a následně rychlé kroky. Sláva Salazarovi, konečně se ten kluk k něčemu rozhoupal, pomyslela si Agnes vesele a otočila se na Severuse, který jí chtěl v odchodu zabránit.

„Co chceš dělat?" zeptal se zmijozel, se špatně skrývaným strachem v obličeji.

Agnes na chlapce laškovně mrkla. „Nic zvláštního, dá se říct. Vyzkouším, kolik toho vydrží a kam až že ta její nesmrtelnost sahá." pronesla a na oko se zamyslela, zatímco spokojeně sledovala Severusovu reakci. „Co říkáš, trhání nehtů, lámání kostí, rozřezávání. Zajímalo by mě, když ji rozříznu a vyndám vnitřnosti, uzdraví se? To stojí za pokus, nebo ne, Severusi?"

Severus pochopil, že prohrál. Nač mu byly prosby, teta se pomsty nevzdá, i kdyby zmijozel prosil do konce života.

„Udělám to," rezignoval Severus a natáhl ruku pro prsten. „Udělám to, ale po svém a rozhodně jej nezabiju s tím nepočítej!" určoval si Severus podmínky.

„Mě je jedno, jak to uděláš, drahý synovče, jen ho zlom, zbav ho naděje, ať ve svém životě nezažije už nikdy nic dobrého, jen šeď."

Severus tiše polknul, když ho studený kov prstenu zastudil v dlani. Rychle přikývnul, na tetu se ani nepodíval, svižně jí obešel a došel ke krbu. Volnou rukou si nabral letax, druhou ruku měl křečovitě v pěst. Prsten ho v dlani pálil, jako kus rozžhaveného železa. Hodil prášek do ohně a hned co se plamen zbarvil do zelena nečekal, a jako robot vlezl do krbu, zřetelně vyřkl adresu. Bylo mu úplně jedno, jak to Agnes vysvětlí řediteli, popravdě si to uvědomil až teprve, když vypadl z krbu. Poprvé za život vypadl z krbu, jako nějaký neandrtálec. Možná, stát se to v jinou dobu, zanadával by si, teď se prostě jen zvednul. Tvář měl bez výrazu, když sahal do svého školního hábitu chvíli šátral, než nahmatal dvě správné lahvičky. V duchu se omluvil Luciusovi, jelikož ten první co právě odzátkoval, měl být původně pro něj. I když stále nepochopil k čemu on potřebuje lektvar vášně. Nad druhým lektvarem váhal, párkrát ho přetočil v ruce, nakonec ho otevřel a kopnul do sebe. Udělat to kdokoliv jiný, nazval by jej bláznem. Každý správný lektvarista totiž ví, že lektvary co jsou z úplně jiných přísad se míchat nemají, hrozí velké riziko nežádoucích účinků. On, ale lektvar na zklidnění potřeboval a momentálně mu bylo někde, co se s ním stane. Prázdné lahvičky uklidil do hábitu, ruce měl jisté, jako nikdy předtím. Rozešel se domem, který dosud nazýval domovem, to se ale dneškem změní...

Prošel celým domem, dokud nestál v zakázaném křídle. Tak si ho pojmenoval, když byl malý a teta ho tam odmítala pustit. Křídlo oddělovaly bílé dvoukřídlé dveře. Severus si živě vzpomínal, jak se je marně pokoušel otevřít, jakýmkoliv způsobem. Nikdy se mu to nepodařilo. Donutil, se nadechnout a vydechnout než přikročil těsně ke dveřím. Prsten vložil do rýhy nad klikami, kde byl malý důlek, přesně pro prsten.

Odněkud se ozvalo tiché cvak a dveře se samy, se skřípotem, otevřely. Severus nahlédl do dlouhé chodby, která měla po stranách několik dveří. Nebyly tu žádné obrazy, chodba byla pustá, proto ozvěna Severusových kroků byla slyšet víc, než normálně. Postupně pootevřel všechny dveře. Čím míň dveří zbývalo, tím víc v něm stoupala naděje, že tu Banshee není. Naděje je ale zrádná potvora, takže Severus našel Banshee v posledních dveřích. Otevřel dveře tiše a na malou škvírku, aby mohl jen nakouknout. Srdce se mu sevřelo, když uviděl spící Banshee, veškeré naděje, že se tomu vyhne byly v tahu. Opatrně je zase zavřel a s povzdechem se opřel zády o dveře. Tohle nemůže udělat, prostě ne. Nikdy k tomu nikoho nenutil násilím. Jeho dosavadní partneři s tím vždy souhlasili, pravda Severus nebyl vybíravý. Otravný hlásek v hlavě mu našeptával, že pokud to neudělá, čekají Banshee daleko horší věci, než to co se chystá udělat teď. Donutil své emoce ustoupit a na tvář nechal proklouznout vztek a pohrdání. Nebylo to vůbec těžké, stačilo si před očima vybavit Agnes. Otočil se ke dveřím a prudce je otevřel, až práskly do zdi. To spící Banshee probudilo, otočila k němu svůj pohled a málem tím donutila Severuse vše odpískat. Emoce znovu shledání se draly na povrch, silou je v sobě potlačil. Přestože vypil uklidňující lektvar, měl pocit, že má tělo v jednom ohni. Banshee se na posteli pohnula. Severuse zachvátila panika, vytáhl hůlku a tvrdě jí přirazil zpět k posteli.

„Ani se nehni, ty zrůdo!" začal nepříčetně řvát, na tvářích ucítil slzy.

„Vysvětlím ti to, Severusi," šeptala Banshee.

Severus se držel jen silou vůle a pokud ještě jednou vysloví jeho jméno, takovým způsobem, tak všechno půjde do trollí prdele. „Ty nic neříkej! Vím vše a zakazuju ti ještě někdy vyslovit mé jméno!" Poslechnula, jako věrný pes svého pána a podobně se i na Severuse podívala. Sakra, vždyť ta bytost nepotřebovala mluvit, stačilo, aby se jí Severus díval do očí. Četl v jejím pohledu, jako v otevřené knize. Udělalo se mu zle ze sebe samého. Právě teď zničí jediného člověka, který ho při své smůle miloval.

„Prosím, vysvětlím ti to, zkus mě jen na chvíli poslouchat." Nevzdávala to Banshee. Severus dělal, že její prosby neslyší. Raději šel zavřít dveře, nerad by tu byl, jak ve výkladní skříni.

Ozvalo se cvaknutí zámku. Banshee na posteli, sebou mimoděk škubla.

„Ty ani netušíš, jakou bolest teď prožívám," řekl zle Severus, do hlasu dal co nejvíc nenávisti a modlil se, aby se odrazila i v jeho očích. Musel v tom být zřejmě dobrý, jelikož Banshee odvracela tvář. Přešel k posteli, na kterou si kleknul a pomalu se blížil až k ní. Podle zrychleného dechu a rychle se zvedajícího hrudníku poznal, že z něj začíná mít strach. Severus nedokázal snést pohled do jejích očí, proto ji pomocí kouzla přetočil na břicho. Na sekundu se zarazil, naštěstí se to nedalo ani poznat. Zavřel křečovitě oči a skrz zuby těžce procedil kouzlo. Přinutil se je otevřít teprve, až když byla Banshee svázaná. Banshee sebou začala cukat a Severus viděl, jak se jí provazy zařezávají do zápěstí.

„Ale copak? Bolí?" sklonil se k jejímu uchu a doslova se jí vysmíval. „Věř mi, bude to bolet víc, daleko víc." varoval Banshee zlověstně. Nechal z ní zmizet košili, do uší se mu přitom zařízl její prudký nádech a následné zadrhnutí. Ignoroval to a nechal zmizet i kalhoty. Severus zaslechl zašustění, ale byl tak moc soustředěný na svou roli, že to v momentě zase vypustil. Tělo chlapce před ním leželo téměř nahé a bezmocné. Ruce se mu chvěly, když si povoloval pásek a koutkem oka viděl, jak Banshee celá ztuhla. Severus vzal pásek pevně do ruky a zvednul paži nahoru, jen aby ji následně spustil prudce dolů, na chlapcova záda. Spona rozřízla jemnou kůži, z rány se spustila krev. Chlapec ani nemukl. Zato Severus se uvnitř sebe lámal na kousíčky, s každou ránou v sobě cosi ztrácel. Nevnímal prosby ani sliby. Čím víc Banshee prosila, tím byl Severus brutálnější. Snad se v něm probudila nelidskost. Sám nevěděl. Přestal se ovládat, tělo na posteli sebou při každé ráně bolestivě trhlo, jinak nic a Severus pokračoval, jako smyslů zbavený pomalu z chlapcových zad dělal krvavou břečku. Ruce i pásek byly od krve a zvuk, s jakým pásek narážel do zraněných zad, ho bude ve snech strašit ještě hodně dlouho. Odhodil pásek a zprudka oddechoval. Chtěl zavřít oči, aby se nemusel dívat na krvavou spoušť co způsobil, ale nešlo to, jako kdyby si potřeboval zapamatovat každý detail. Agnes tohle, ale stačit nebude. Ledovými prsty, špinavými od krve, si rozepnul zip u kalhot.

Banshee k němu zvedla hlavu. „Tohle nechceš udělat, věř mi." Snažila se ho zastavit, jenže tohle už zastavit nešlo.

Severus zvedl ruku a vší silou Banshee uhodil. „Drž hubu ty zrůdo, nic jiného si nezasloužíš!" Poslední zbytky rozumu ho opustily, když zalehl Banshee. Severusovi bylo jedno, že bude od krve. Hlavně mu šlo o to té zrůdě co nejvíc ublížit. Namáčkl se na něj, pravou rukou vzal do ruky svůj polotvrdý úd a prostě do něj nasucho zajel. Bolelo to, ale nebylo to nic proti tomu, co zažívala Banshee. Pokojem se ozval první křik a pak další a další. Pro Severuse to bylo jako rajská hudba, konečně splnil to, co po něm Agnes chtěla a zároveň zachránil Banshee. Od teď se ji, ale musí naučit nenávidět, jinak nebude moct žít s tím, co udělal. Tolik tu věc pod sebou nenáviděl. Připravil ho o osobu, kterou nejvíce miloval, zaslouží si to všechno! Tohle si pro sebe opakoval jako mantru.

Severus musel uznat, že ty první pohyby byly i pro něj nepříjemné, postupně, ale bolest zmizela. Podíval se dolů na jejich spojení a uviděl, jak jeho penis vráží dovnitř a ven celý od krve. Další krev, usmál se pro sebe jako šílenec. Kdo by to byl řekl, že ta rudá tekutina je dobrý lubrikant. Díky ní to měl Severus snazší, nebylo proto divu, že se blížil ke svému orgasmu. Mohl za to děkovat hlavně lektvaru, který vypil, jinak by tu byli až do rána. Nevnímaje výkřiky pod ním, přidal na tempu. Penis sebou začal cukat. Severus přirazil naposledy, sperma s krví se smísilo dohromady. Chvíli vydýchával silný orgasmus, než vytáhl svůj úd potřísněný krví, neváhal a zhnuseně ho otřel o kousek čisté přikrývky, pak si natáhl se spokojeným výrazem kalhoty. To celé bylo divadlo pro skřítky, Agnes byla známá tím, že své skřítky používala na špehování. Z postele se ozývalo tiché bolestivé sténání. Severus se zvedl z postele, bez jediného pohledu na Banshee se sehnul, aby odhodil její kalhoty. V jedné z kapes něco zašustilo. Po bližším zkoumání poznal že je to dopis a nebyl by Zmijozel, aby do kapsy nesáhl a dopis z ní nevytáhl. Otočil ho v rukách, podíval se komu patří. Jaké překvapení bylo, že byl pro něj. Písmo bylo známé vídával ho na nákupních seznamech a vzkazech na ledničce. Roztřesenými prsty rozlomil pečeť a vyndal dopis.

Netrpělivě budu čekat na vaše komentáře a možná se budu zase opakovat ale děkuju vám za ně neuvěřitelně mě těší stejně tak hvězdičky děkuju moc jste fakt skvělý.