Ahoj lidičky mám k vám prosbu.  

Korektorka nebude mít o prázdninách moc času a tak jestli by se nenašla hodná duše, která by měla přes prázdniny čas na Banshee :) pokud se nikdo nenajde, tak bych to přes prázdniny stopla a začalo by se zase až v září :)

A teď  hurá na další kapitolu:) 

„Lžeš, Severusi, Eileen by mi tohle řekla!" Žena obviňovala chlapce ze lži, uvnitř sebe si však tak jistá nebyla. Sestra se až příliš rychle a bláznivě zamilovala. Agnes ji dříve podezřívala, že chtěla jen pouze utéct od rodiny a ten mudla byl vhodná záminka. Dva roky po odchodu Eileen se odhodlala ověřit svoji teorii. Adresu měla už od svatby, kde Eileen trvala na tom, že ji musí někdy navštívit.

*

Přemístila se do křoví, aby se náhodou nestalo, že ji uvidí kolemjdoucí mudlové. Ono bohatě stačilo mudlovské oblečení, které měla na sobě. Tiše nadávala, když vylézala z křoví, přemístila se totiž do toho nejvíc pichlavého. V ruce pevně svírala lísteček, na kterém byla naškrábaná adresa: Tkalcovská ulice. Šla rázně ulicí, mudly co minula jí nestáli ani za pozdrav. Víc se zavrtala do dámského sáčka, co měla na sobě. Litovala, že na oblečení nepoužila oteplující kouzlo. Počasí nebylo vůbec příjemné, i když co bychom chtěli od Londýna. Mrholilo a pofukoval vlezlý vítr.

Dívala se na lísteček a postupně minula ošuntělé domy. Pro sebe si přitom mumlala odcizující komentáře. Prošla kolem dalšího domu a konečně by měla být u cíle. Dům, ve kterém bydlela sestra se svým manželem byl snad ještě horší, než ty, které minula. Trávník působil, jako kdyby ho roky nikdo nesekal. Omítka na domě byla oloupaná a horko těžko se dalo poznat, jakou barvu měla původně. Zamířila k brance. Opatrně se ji snažila otevřít. Branka též držela silou vůle a příšerně vrzala, Agnes se celá přikrčila, když zaslechla ten zvuk. Dveře od domu se otevřely, zřejmě vrzání branky muselo být slyšet až ven. Jakmile Agnes zahlédla Eileen, zapomněla na branku. Její srdce se zastavilo šokem, neviděla sestru rok, což nebyla zas tak dlouhá doba, jenže tu ženu, která stála ve dveřích málem nepoznala, nebýt jejího typického nosu a hnědých očí, které na dálku působily černě, ale zblízka byly jako hořká čokoláda. Eileen vyběhla ze dveří a běžela k Agnes. Ta se stále nemohla vzpamatovat. Eileen už od mala byla parádnice. To jí zůstalo i do puberty. Kdejakého kluka v Bradavicích pobláznila. Teď měla na sobě hnědé tepláky, růžové tričko a modrou puntíkovanou zástěru. Vlasy o které pečlivě pečovala měla v ledabylém ohonu.

„Agnes! Konečně tě zase vidím!" zakřičela Eileen šťastně a padla sestře okolo krku. Agnes se ze své strnulosti vzpamatovala a Eileen obejmula. Chvíli tam spolu stály, než je vyrušil muž, který vyšel z domu.

„Eileen, kdo tu zase otravuje?" zakřičel nerudně.

Agnes svého švagra viděla poprvé na svatbě a i když se Eileen snažila, aby si ti dva padli do oka, nestalo se. Manžel její sestry se Agnes zprotivil hned při prvním setkání. Choval se k ní jako buran a ještě si myslel, jak to není vtipné.

„Agnes, moje sestra," řekla Eileen šťastně. „Potkali jste se na svatbě, nevzpomínáš si?" Eileen se na manžela otočila, čekajíc na jeho reakci.

„No jo, tak si aspoň zalezte do baráku, ať neděláte čumilům divadlo." Prošel okolo a natahoval se po chatrné brance.

„Kam jdeš, drahý?" zeptala se Eileen mile.

Do muže, jako když střelilo. Naštvaně se na ženu utrhnul. „Říkal jsem ti přece, že musím za Leonem!"

„Uh, promiň mi, já jsem nějak zapomněla," omlouvala se Eileen s úsměvem, jako kdyby se nic nestalo. Ještě dala tomu pitomcovi pusu na rozloučenou, když za ním zavírala branku.

Agnes nestačila zírat, bylo to, jako kdyby Eileen někdo nadopoval lektvarem lásky.

„Pojď, Agnes, dáme si spolu čaj a ty mi řekneš, co je nového." Vzala jí Eileen okolo ramen a vedla do domu. Agnes se upřímně nechtělo do toho ošuntělého domu hrůzy, ale podle sestřina výrazu pochopila, že kdyby odmítla, hluboce by ji tím urazila. Vešly do domu. Předsíň nepůsobila zrovna přátelsky. Tím, že za nimi Eileen zavřela dveře se to ještě zhoršilo. Ani žárovka, kterou Eileen rozsvítila to nevylepšila. Agnes si neohrabaně vyzula boty a sundala sáčko. Nestihla ho málem pověsit, když jí Eileen brala za ruku a táhla k dalším dveřím.

„Pojď, musíme to spolu všechno probrat, určitě máš spoustu novinek, takže si dáme čaj. Nebudeš mi to možná věřit, ale upekla jsem bábovku, původně měla být pro Tobiase, ale co, on to jednou přežije." Bezstarostně mávla rukou. Otevřela dřevěné dveře s neprůhledným sklem uprostřed.

Agnes vedená svou sestrou se tak ocitla v kuchyni. No, kuchyně v slabém slova smyslu. Linka, která byla původně asi bílá měla na povrchu tisíce škrábanců, jako by ji někdo používal místo prkýnka. Barva taky ztratila svůj lesk, teď se zdála zašedlá stářím. Na dní byly kachličky, jenže vůbec nebyly jednotvárné, naopak, každá z nich měla jiný tvar. Prvotřídně odfláknutá práce. Horní dřevěné skřínky též neoplývaly krásou, měly ledasco za sebou a na několika místech se z nich odlupovalo světle hnědé dřevo. Jídelna zde neexistovala, potvrzoval to masivní černý stůl se čtyřmi židlemi okolo. Jedno se muselo místnosti nechat, působila čistě a až pedantský uklizeně. Agnes to připisovala Eileen, ta nepořádek a špínu nesnášela.

„Já vím, není to podle tvého standartu, ale pro mě je to domov," ozvala se Eileen do ticha. Přerušila tak sestřiny myšlenky.

Agnes chtěla ukázat dobrou vůli, tak řekla po pečlivém zvážení to, co její sestra potřebovala slyšet, přestože by nejraději konala jinak a svého švagra nakopala do patřičných míst.

„Nemusí to být podle mého standartu, hlavní je, že ty jsi spokojená a šťastná. Na tom mi záleží především."

Slova na Eileen měla kýžený efekt.

„Ty vždycky víš, co říct viď?" Eileen se ze široka usmála a pustila sestřinu ruku. „Sedni si, připravím čaj."

Agnes uposlechla a sedla si na jednu z těch rozvrzaných židlí. Eileen se pustila do přípravy čaje. Na tom by nebylo nic divného, snad pouze to, že ho připravovala čistě po mudlovsku. Žádná kouzla, dokonce i ohřátí vody neurychlila.

„Eileen, tobě se něco stalo s hůlkou?" zeptala se opatrně Agnes. Ztráta hůlky v jakémkoli smyslu bývá pro kouzelníka citlivým tématem.

„Ne, má hůlka je v pořádku, jen se nechci odlišovat," odpověděla Eileen vytahující bábovku z trouby.

„Odlišovat?! Jak to mám chápat-" Na chvíli se Agnes zarazila. V hlavě jí hučelo jako v úlu myšlenky létaly jedna přes druhou, když zčista jasna souvislosti zapadly do sebe. „Proboha, snad jsi se nerozhodla přestat kouzlit?"

Žádná reakce, ticho se v místnosti prodlužovalo. Jediným zvukem bylo klepnutí talířků, jak je Eileen položila na linku.

Agnes naskočila husí kůže na rukách, do pusy se jí vrátily žaludeční šťávy. Mlčení znamenalo jediné souhlas. Prudce vstala, až se židle převrhla. Před očima se jí objevily černé tečky. Pěti rozzuřenými kroky se dostala Eileen.

„CO SI MYSLÍŠ ŽE DĚLÁŠ?!" zařvala nepříčetně a čapla sestru surově za loket, aby ji otočila k sobě.

Eileen se takové zacházení nelíbilo. „Pusť mě, to bolí, co to do tebe vjelo, pro Merlina?!" Vytrhla se. Dívala se při tom na svou sestru, které v očích vyčetla vztek.

„Do mě? Snad do tebe! Ty nevíš, co se stane kouzelníkovi, který přestane používat kouzla?!" Agnes se snažila svoje emoce zkrotit, tohle nebyla Banshee, do které si mohla bez problému bouchnout. Zatnula ruce v pěst a napočítala do deseti. Eileen nikdy neublížila, vždy ji chránila. Agnes byla starší, i když o pár minut, ale byla tím pádem na ní padla zodpovědnost. Ona byla ta tvrdší. Ta, co se postaví kouzlu do cesty, když to bude potřeba. Milovat a chránit, to je to, čeho se držela v případě své sestry. V hloubi duše věděla, že kdyby jí dal někdo na vybranou mezi Eileen a matkou, volila by sestru. Matku milovala, vážila si ji pro její nezlomnost. Jenže Eileen je srdce, a to, když selže, tak Agnes zemře...

Tak doufám že se vám kapitola líbila. 

Všem moc děkuju za podporu jste skvělý a všem vám přeju hezké prázdniny. Pokud se nenajde hodná duše tak v září na viděnou :)