Mladý chlapec seděl ve společenské místnosti a četl nejnovější vydání časopisu Děravý kotlík. Zrovna, když byl zabrán do článku mu někdo zaklepal na rameno. Naštvaně se odtrhl od časopisu a podíval se na malého druháka, který mu podával přeložený lístek pergamenu.

„Co to je?" zeptal se podezřívavě, nespouštějíc pohled z kluka.

„To ti posílá pan ředitel Brumbál!" odsekl malý Zmijozel a trhl rukou, ve které držel pergamen směrem k Severusovi.

„Polož to sem!" Ukázal Severus na stolek vedle sebe.

Kluk jen protočil oči, ale pergamen položil na určené místo a odešel.

Severus počkal, dokud nezmizel z dohledu, než vytáhl hůlku. Podezřívavě vyzkoušel pár kouzel, jestli je pergamen skutečně od ředitele. Byl, tak ho vzal do ruky a otevřel.

„Pane Snape, přijďte do ředitelny hned, jak vzkaz dostanete.

ř.A.B.

P.S. Heslo je citronová šťáva"

Severus neměl ani tušení, co po něm ředitel mohl chtít. Pobertům se po tom incidentu vyhýbal, jak se dalo. Neměl na vybranou, pokud chtěl zjistit, co je tak důležitého, že si ho žádá sám ředitel. Zvednul se, časopis hodil na křeslo, hůlku schoval do rukávu a rozešel se ke vchodu ze společenky.

Cesta do ředitelny proběhla bez problému, Severus se tak brzy ocitl před chrličem chránící vchod do ředitelny. Zřetelně řekl heslo a kamenná socha se dala do pohybu, aby odkryla točící se schody. Severus se na jeden z nich postavil a nechal se vyvézt až nahoru. Dveře ředitelny byly otevřené, to bylo první, co Severuse zarazilo. Přiblížil se až k prahu místnosti a uviděl ředitele, jak mluví s plačící ženou, ve které chlapec poznal svou tetu Agnes. Hrklo v něm.

Jeho teta nikdy neplakala, vždy byla nad věcí a působila jako vznešená dáma. Severus vždy miloval, když s ní mohl trávit víkendy, vařit lektvary a objevovat nové přísady do lektvarů.

Brumbál si ho všiml a tiše ho pozval dál. Teta Agnes si rychle otřela slzy do kapesníku.

„Pane řediteli, mohl byste nás nechat o samotě?" ozvala se Agnes chraplavě.

„Jistě, madam, kdyby jste něco potřebovala, budu nahoře." Brumbál se podíval lítostivě na Severuse a odešel.

V Severusovi se probouzelo zlé tušení, přestávalo se mu to líbit. Rozešel se ke křeslu, které stálo hned naproti tomu tetinému. Posunul ho blíž, teprve pak si sednul. Pozorně si prohlédl její vzhled. Hábit na ní doslova visel, na několika místech byl pomačkaný, jasný důkaz, že ho několik dní neměnila. Vlasy, které vždy nosila pečlivě upravené a čisté byly teď splihlé. Ležely na ramenou a na první pohled bylo poznat, že se lepí k sobě a začínají se z nich tvořit mastné provázky. Všechno to působilo zle, ale nejhorší byl obličej. Tváře propadlé, pod očima kruhy, popraskané rty. Bylo to, jako kdyby zestárla o několik let. Vnitřní hrdé světlo plné tepla, co zářilo jen v přítomnosti jeho matky zmizelo! Severusovi tato myšlenka proběhla hlavou jen mimoděk. Už otvíral ústa, aby se zeptal, co se stalo, když to na něj dopadlo tak tvrdě, jako morová rána. Zalapal po dechu, kterého měl najednou žalostně málo. Před očima se mu zatmělo, svět se s ním zatočil, nedokázal určit, kde je nahoře, a kde dole. V hrudníku mu prudce bušilo srdce, až to bolelo. Z tohoto stavu ho vytrhlo něco lechtivého, co se dotklo jeho ruky. Otočil hlavu až na podruhé, mozek se totiž rozhodl stávkovat, jako kdyby mu ani nepatřil. Na ruce mu seděl Fawkes, Brumbálův mazlíček. Tiše začal zpívat melodii plnou smutku, ale když se člověk pořádně zaposlouchal, našel v ní i utišení. Na chvíli to i pomohlo.

Jenže nic netrvá věčně, píseň dostala ke svému konci a Fawkes se naposledy otřel hlavičkou o jeho ruku, bolest byla zpět. Fénix pochopil, že tady už nic nezmůže, bolest je ještě příliš čerstvá, než aby se dala zahnat. Odletěl tedy ke svému bidýlku a pohodlně se na něj usadil, věnoval osobám v ředitelně poslední smutný pohled.

„Severusi?" Agnes položila chlapci ruku na koleno, aby získala jeho pozornost. Její synovec reagoval otázkou, kterou Agnes čekala a doufala, že se na ní Severus zeptá, jen ne tak brzy.

„Kdy zemřela. A jak?"

Chlapec se ptal s takovou ignorancí, že tím Agnes zaskočil, najednou jako by mu bylo jedno, že Eileen zemřela. Pod tíhou té myšlenky jí opět vhrkly slzy do očí. „Severusi, přede mnou nemusíš skrývat bolest." Pohladila Agnes synovce po koleni v domnění, že si chce hrát na hrdinu.

„Já neskrývám bolest, teto Agnes," řekl Severus chladně. „Bolest je pro slabochy, pouze se tě snaží zastavit ve vyšších cílech. Otupí tvé myšlenky natolik, že sejdeš ze své cesty."

Agnes zalapala po dechu, v srdci se jí vytvořila další otevřená krvácející rána. „Co to povídáš, Severusi!?"

„Tetičko, já nehodlám pro svou věčně slabou matku truchlit. Tu nemoc si stejně uhnala sama s věčného strachu z otce!" vykřikl slova, která už nikdy nemohl vzít zpět a přesto, jak byl jeho hlas tvrdý a plný ledové nenávisti, jeho oči mluvily pravý opak. Nitrobranu se teprve učil, byl v ní dobrý, ale ne perfektní, jako v pozdějších letech.

Říká se, že oči jsou zrcadla do duše a ty Severusovy mluvily o obrovské bolesti ze ztráty matky.

Agnes neměla tu schopnost číst v lidech, takže něco tak očividného přehlédla.

Na chlapcově tváři něco ostře zaštípalo. Konečně to odsunulo tu strašnou bolest v srdci. Opožděně se chytil za tvář, když mu mozek oznámil, že dostal facku.

„Ty! Jeden malej nevděčnej spratku!" Agnes vytáhla hůlku, než vůbec stačil mrknout. Tělo se mu napjalo, následně sebou cuklo, protože ústa měl plná mýdlové vody, která šla i nosem. Rychle se předklonil a snažil se to vykašlat. Podvědomě slyšel svou tetu křičet.

„Buď rád, že to nebylo něco horšího, být to kdokoli jiný, na místě bych použila jednu ze zakázaných kleteb!"

Severus naslouchal jejím slovům a připadal si jak ve zlém snu. Dlouho věděl, že jeho drahá teta sympatizuje s pánem Zla, přímo líbala zem, po které chodil. Možná proto k sobě měli blízko. Teta jediná jej neodrazovala stát se smrtijedem. On Pána Zla obdivoval, ne tak, jako teta, samozřejmě, ale rád mu bude stát po boku, až nastolí společně nový svět.

„Teto, ty nic nevíš!" zasípal Severus spíš, než promluvil. I nadále měl pusu plnou mýdla, potřeboval se toho zbavit dřív, než se začne bránit tetiným obviněním.

Z rukávu vydoloval hůlku a jedním úlevným švihnutím mydlinky odstranil.

„Nevíš vůbec nic teto, Agnes! Máma nikdy nebyla tak svatá, jak si myslíš!"

Mladý zmijozel vyskočil z křesla nevědomky, tak docílil toho, že se nad svou příbuznou tyčil.

„Matka, která se nepostaví za své dítě není pro mě máma!" vykřikl ta slova tetě přímo do obličeje.

Agnes nechápala, o čem to Severus mluví. Znala sestru odjakživa, Eileen byla povahou trochu slabší, to ano, ale nikdy by nedovolila, aby někdo ublížil jejímu jedinému dítěti.

„Severusi," zašeptala. Chtěla něco říct, ale nevěděla, co její momentální psychický stav je, tak rozedraný, že v jeden moment měla vztek a druhý zase záchvaty lítostivého pláče. Severus ještě sypal sůl do rány.

„Zajímavé, že se ti nikdy nepochlubila," prohodil Severus téměř bezstarostně. Donutil své dolní končetiny k pohybu a přešel k oknu. Stál zády dao místnosti, nechtěl vidět následné zhroucení své tety, ale přišel čas, aby jí někdo otevřel oči.

„Nechávala se od svého dokonalého mudlovského muže bít. To, co ti každou návštěvu nalhávala nebyla pravda. Otec byl alkoholik, co neměl práci. Máma ho i tak milovala, až to nebylo normální. To je jedna z prvních věcí, za kterou jsem ji nenáviděl. Pokaždé, když otec zmizel na pár dní, trpělivě čekala na jeho návrat. Mezitím vydělala pár šušňů v místní večerce. Zaplatila jimi nájem a zbytek dala stranou pro něho, až se vrátí. O jídlo se nemusela moc starat. Tím, že pracovala ve večerce měla dovoleno si vzít za poloviční cenu co chtěla a pokud bylo jídlo aspoň den prošlé, měla jej za darmo. Druhou možnost využívala častěji, samozřejmě. Otec brzy zjistil, kde kápne, tak se pokaždé, když mu došly peníze, vrátil."

Severus zatnul pěsti, v krku se mu tvořil čím dál větší knedlík. Oči začaly nepříjemně pálit, ale musel pokračovat, nemohl přestat, když už jednou začal.

„Matka byla šťastná, vždy mu podstrojovala oblíbená jídla. Má nenávist díky tomu rostla. My dva jsme pomalu neměli co do úst a ona si dovolila otci podstrojovat jako králi jen proto, že se milostpán vrátil. Scénář byl pořád stejný, otec se objevil, nažral se, zmlátil matku poté, co spolu měli sex. Pak se zbalil a odešel i s penězi."

V místnosti bylo ticho jako před bouří, Severus se neodvážil otočit, na to bylo ještě brzy, to nejhorší mělo teprve přijít.

„Změna nastala, když mi bylo sedm. Otec se po dlouhé době opět objevil, matka se jako vždy mohla přetrhnout. Udělala hotovou hostinu. Všichni jsme seděli u stolu, když otec z neznámého důvodu začal na matku řvát. Ve mně se probudila poprvé magie, převrhl jsem stůl, nádobí bylo na padrť a to nemluvím o jídle. Otce to vytočilo doběla, měl za to, že ze mě nebude zrůda, jako z matky. Málem mě tenkrát přizabil a matka t stála a ani se v tom otci nesnažila zabránit."

Severus se pomalu otočil do místnosti. V tetiných očích našel nevíru a zlost. Nic víc.

Vím co jste čekali ale do soukromích zpráv se mi ozvalo pár lidí že povídku děsně protahuju a že je to nudí. (Mě nevadí kritika beru jí)  Tak se vás raději zeptám chcete abych napsala Harryho znásilnění i z Severusova pohledu nebo se mám posunout dál ?   

Tak teď něco trochu veselejšího :) co za povídky rádi čtete a v případě jestli byste chtěli aby na to napsala povídku tak mi napište do kementářů. 

Já osobně čtu:

Harry potter a páry jsou HP/SS, HP/LM, HP/DM HP/LV, ( Tom Raddle)

pak Sharlock :) 

Teen Wolf 

Jinak všem moc děkuju za podporu jste skvělý.