Moc se všem omlouvám dřív mi to nevyšlo :( Včerejšek byl nějaký hektický. 

Pod Harryho nohama se objevila tmavá kamenná podlaha, úplně stejná, jako zeď z kamenů, ale byla hladká jako sklo. Člověk měl dojem, že stál na černém kluzišti. Vskutku impozantní, pomyslel si Harry a rozhlédl se po vzpomínkách. Jak si je postupně prohlížel, došlo mu, že to jsou všechny nepodstatné, byly na nich zobrazeny okamžiky všedního dne. Harry opatrně posunul první várku vzpomínek na stranu. Nebránily se, tak Harry pokračoval dál, dokud nenašel to, co hledal. Zdroj všech problému. Schovával se za vzpomínkami na ženu, kterou Harry neznal. Nechtěl být všetečný, tak ženu s miminkem v náručí posunul k těm ostatním. A konečně se mohl dostat k víru falešných emocí vyvolaných lektvarem. Harry ho obezřetně obešel, byl to vlastně chuchvalec purpurově černé barvy, který zle problikával, jakmile se k němu Harry přiblížil. Zkusil to ještě párkrát, než uznal, že tohle sám nedá. Poodstoupil dál tak, aby se mohl pohodlně rozhlédnout kolem, ale Severuse nikde neviděl. Posunul i zbytek vzpomínek, jenže muže nikde nenašel. Pak si vzpomněl na vítr, mohl být právě ten vítr? Ne, to není možné.

I přes své přesvědčení zavolal do prostoru: „Severusi, pojď sem, potřebuju tvou pomoc." Pořádně nedořekl poslední slabiku a kolem něj se prohnal vítr, který postupně nabral podobu strhaného Severus Snapea. Harrymu poklesla brada, nemělo cenu se ptát, jestli je v pořádku, očividně nebyl. Raději řekl to, co považoval v tuhle chvíli za nejlepší.

„Nesmíš se tomu tak poddat, Severusi, to všechno je kouzlo lektvaru, najdi v sobě sílu a společně to zničíme." Severus se na něj podíval tak prazvláštně, že Harry netušil, co si má myslet.

„Co ty jsi zač, Morteme?

„Nechápu," ozval se Harry. V hlase měl jasně zmatek.

Severus udělal něco, co by většinu lidí z jeho okolí vyděsilo. Rozesmál se. Nebyl to ale veselý smích, naopak, ten prostý zvuk trhal uši a v duši zasadil neklid.

Harry se přistihl, jak se v něm všechno sevřelo, srdce pokryl studený led. Čekal, že se společně vypořádají s problém, pak si oba půjdou svou cestou, jako doposud. Toto však byla situace úplně jiná, neuměl v ní chodit a Severus se pořád smál. „Dost!" zakřičel a chytil Severuse za ramena. „Dost, Severusi." Dlaně z ramen přemístil na Severusovy tváře, muž se přestal smát v momentě, kdy se ho Harry poprvé dotkl a teď se na něj vyjeveně díval. Harry mu pohled oplácel vůbec si neuvědomoval, že k Severusovi mluví uklidňujícím hlasem a mělo to své účinky. Severus zavřel oči a pomalu se uklidňoval, doslova z něj spadlo všechno napětí.

Harry stáhl dlaně z mužových tváří tehdy, kdy Severus oči zase otevřel. Byl v nich vidět klid a rozhodnost. Vzdálil se z mužova osobního prostoru a otočil se k tomu problému, kvůli kterému tady byl. Ucítil, že Severus si stoupl vedle.

„Mluvil jsi o nějakém lektvaru, chci slyšet víc," řekl Severus nadále nespouštěl pohled z toho chuchvalce, co se mu tady roztahoval a přinášel pouze zkázu. Nevšiml si proto Harryho překvapení.

„Takže jsi mě vnímal," konstatoval prostě. „Ono toho není moc co říct," pokračoval Harry. „Lektvar je hodně starý, dá se říct, že první jeho vznik se zaznamenal, kdy jsem já byl ještě v plenkách. Tehdy se povídalo o ženě, která ho vyrobila kvůli muži, co se málo projevoval v posteli. Bohužel nedomyslela své jednání. Jakmile muž lektvar vypil, nezvedla se v něm touha, ale agrese a svou ženu zabil. Ministerstvo skandál ututlalo, jelikož se jednalo o velmi vlivného a vysoce postaveného muže. Lektvar se vyrobil pouze jeden, tou nebohou ženou, a recept se záhadně ztratil. Nikdo neví o existenci takového lektvaru, jenom muž, který zabil svou ženu. Výčitky ho před dvěma lety dohnaly k pomalé bolestné smrti."

„A jak o tom víš ty?" Severus stál vedle mladíka ve tváři se mu nepohl ani sval.

„Já byl ten, komu se svěřil při posledních okamžicích života, jak svou ženu miloval. Vyprávěl mi svůj celoživotní příběh. Musel si vzít dívku, kterou nikdy neviděl ihned po škole. On se do ní zamiloval na první pohled, jeho láska však ne. Lišili se ve všech směrech. On měl rád klid, ona zase ráda kde jaké večírky, kde si užila s kýmkoli, kdo padnul zrovna do oka. Nebylo proto divu, že jí manžel nestačil. Muž, který nikdy nic pořádně nezažil a do manželství vstupoval jako panic. Svou ženu miloval a nikdy jí nic nevyčítal, přesto v sobě měl skrytý vztek, co v sobě léta dusil. Vždyť přece, komu by se líbilo, když mu žena spí s jinými muži? Časem se ty zhýralé večírky musely někde projevit. Dívka se najednou začala chovat jinak, přestala chodit na večírky, víc si všímala svého muže. Ten byl nadšený a těšil se na jejich společný život. Jenže ten přelud trval pouze pár dnů. Muž jedno sluneční ráno vstal z postele spokojeně se oblékl a šel na snídani. U stolu ho čekala manželka, před sebou měla svůj vlastní výtisk novin. Popřál jí dobré ráno a pustil se do své snídaně a u toho popíjel čaj, který se mu zdál poněkud hořký, ale neřešil to, dál jedl. První příznaky se dostavily za pár sekund, stačila k tomu špatná zpráva v novinách.

Prý si ani po letech nedokázal vybavit, o čem ten článek byl. Ví jen to, jak se v něm zvednula nepříčetná zloba a chuť zabíjet. Chtěl to ovládnout, ale nedokázal to. Lektvar otevřel dvířka Pandořiny skřínky, která byla léta pevně zavřená. Napadl svou ženu a prakticky jí ubil k smrti přitom na ní vykřičel vše, co za ta léta v sobě dusil. Trvalo dva dny, než lektvar vyprchal, jak se stalo, šel se sám udat. Ministerstvo mu zprvu nevěřilo, ale pak provedli testy a ty mluvily jasně. Muže osvobodili, předtím mu však sdělili, že jeho žena byla v jiném stavu, pátý týden těhotenství. Muže to zlomilo, jelikož mu došlo, proč se najednou chovala jinak a díky tomu vznikl ten šílený lektvar, chtěla v něm probudit touhu a vyspat se s ním, aby mohla tvrdit, že je dítě jeho. Kdyby jen věděla... Lidé z ministerstva zjistili, že na lektvar neexistuje protilék, stačilo jen v sobě nic nedržet a lektvar ztratil účinnost."

Harry nemusel dodávat víc, Severusovi to došlo i tak. Ta hrůznost, co se mohla stát mu zamrazila krev v žilách. Nebýt jeho, zabil by svou bezbrannou dceru a potom... Zavřel křečovitě oči, tělo nastavil tak, aby mu nemohl číst z obličeje.

Chuchvalec purpurově černé barvy se zvětšil, Harry nahlas polknul, než promluvil: „Někdo zná tvé strachy, proto použil ten lektvar. Věděl, co se stane, chtěl zaútočit na tvé srdce, Severusi."

„Co mám udělat, abych se toho zbavil?!" Otočil se na Harryho zcela ignorujíc jeho předešlá slova.

„Nepotlačujte v sobě nic negativního, naopak, zkuste v sobě nechat proznít něco, čemu vy říkáte sentiment." Harry udělal dva kroky dozadu s úmyslem nechat Snapeovi trochu soukromí.

Severus nebyl typ člověka, který dával najevo, co cítí. Odmala ho otec učil, že správný chlap je tvrďák. Nedej, Merline, když Severus zaplakal, dostal díky tomu takový výprask, že v sobě neudržel tělesné tekutiny. To ponížení bylo kolikrát horší, než samotný výprask, otec se na něj poté díval jako na kus mršiny, a né jako na syna. Po čase se Severus naučil emoce ovládat. Kdyby byl otec ještě na živu, třeba by mu šel i poděkovat, protože díky jeho drsné výchově dokázal při Cruciátu nekřičet. Měl ústa plná krve, ale nekřičel. V sobě měl příliš zábran, aby dokázal jen tak povolit léta zarezlé zámky emocí.

Pokoušel se v sobě probudit něco hezkého, jenže ta věc byla jako mozkomor. Pokaždé, když v sobě našel střípek něčeho šťastného, okamžitě to ten pocit překroutilo do něčeho tak hnusného, že se chtělo Severusovi zvracet. Docházely mu síly, začal se tomu nedobrovolně poddávat. Tu věc setsakramentsky podcenil. Doteď si o sobě myslel, že je silný muž, přesně takový, jaký si přál jeho otec. Ve všem se mýlil, byl nula, co zabíjí nevinné pouze proto, že může. Nedokázali se mu ubránit, proč taky, nikdy jim nedal fér šance.

***

Před očima se mu zjevila jeho první oběť, zabil ji na příkaz Voldemorta, aby prokázal svou věrnost. Byly jí teprve dva roky, měla zrzavé vlásky, zelené oči, ne tak jako Lily, ale v očích zelená byla. Neplakala, alespoň ne nahlas. Severus od ní neslyšel jediný slyšitelný vzlyk. Z očí se jí ale spouštěly slzy tak velké, že za chvilku měla vlhké bodíčko ve kterém chodívala spát. Nahlas však nezaplakala ani jednou, Severus nevěděl, jestli jí má děkovat, nebo ji nenávidět. V náruči své pološílené matky vydechla naposledy, Severus v ruce stále svíral hůlku, když jí zavíral oční víčka. Do uší se mu zařezával křik její matky. Nepoužil oblíbenou kletbu Pána Zla, volil raději po svém, děvčátko zemřelo na zástavu srdce. Matka ho tehdy napadla, sápala se mu po obličeji ve snaze mu co nejvíc ublížit. Jak moc jí chtěl nechat, ať ho klidně zabije, musel však hrát svou roli špiona. Po hmatu našel svou hůlku, co mu při napadení vypadla z ruky a kouzlem Depulso odhodil ženu od sebe. Ta si při pádu nešťastně zlomila vaz. Severus za svůj omyl tvrdě zaplatil, vítal kletbu Cruciatus s otevřenou náručí, aspoň na chvíli přehlušila pocit viny, tak ostrý v oblasti žeber, že měl Severus dojem, že už z té podlahy potřísněné krví obětí nikdy nezvedne. Té noci, jakmile dorazil pomlácený domů, vyzvracel se ihned ve vstupní hale a nebyl schopen přestat, přál si přitom jediné, zemřít. Poprvé od svého dětství plakal. Polykal hořké slzy zoufalství a zhnusení v sám sebe. Zaplatil krutou daň za uvědomění své chyby, Pán Zla nebyl ten, kdo je vyvede na světlo a ukáže jim nový svět, ve kterém si budou všichni kouzelníci rovni. Kdyby tenkrát věděl, že na té podlaze bude obracet vlastní žaludek ještě mockrát, obrátil by vlastní hůlku proti sobě.

***

Další vzpomínka se k Severusovi vrhla. Na ní byl zobrazený nedokončený dětský pokoj, celý v růžovém. Mladá žena s těhotenským bříškem seděla v houpacím křesle. Paže měla založené na hrudi a mračila se na svého manžela. Severus si postupně vybavoval, o co tenkrát šlo. Dozvěděli se pohlaví dítěte. Léčitelka od Svatého Munga hrdým rodičům šťastně oznámila, že čekají holčičku. Čekala obvyklou reakci šťastných rodičů. Ta se ale nedostavila. Novopečená maminka rázně vstala z lehátka, ignorujíc přitom Severuse. Obešla zkoprnělou léčitelku, přitom cedila mezi zuby: „Sakra, já nechci holku, v naší rodinné linii se vždy napoprvé rodili potomci. Za to můžeš ty, Snape!" Otočila se na svého manžela s výčitkou vepsanou ve tváři. Severus nedostal šanci k jediné reakci, jeho žena se vyřítila ze dveří. Zmíněný muž se chladně omluvil za vniklé nepříjemnosti a následoval svou ženu klidným krokem. Odletaxoval se domů, měl na ženu vztek, nesnášel ty její scény na veřejnosti. Poté, co vystoupil z krbu se očistil od sazí. Objevil se u něj domácí skřítek, hluboce se uklonil a informoval, kde se nachází paní domu. Našel svou manželku v dětském pokoji. Ta růžová kolem ho málem donutila vycouvat. To by si nesměl všimnout roztrhaného plyšového hypogrifa. Vztek to v něm ještě umocnilo, překročil práh dveří a rázným pohybem za sebou zavřel dveře. „Co si myslíš že děláš, Dario?!" Žena dosud zírala na bílou postýlku, pomalu otočila hlavu k Severusovi.

„Nic, co by tě mělo zajímat, radši přemýšlej, jak změnit pohlaví dítěte!" přikázala Daria manželovi, jako kdyby byl jeden z domácích skřítků.

Severus zatnul ruce v pěst, Darina uměla cvičit s jeho sebekontrolou kolikrát víc, než kterýkoli žák Bradavic. „Proč jsi tak posedlá chlapcem, Dariano?" zeptal se a sehnul se k plyšové hračce, tedy k tomu, co z ní zbylo.

Těhotná žena se zvedla tak rychle, jak jí požehnaný stav dovolil. Z očí jí sršely blesky. „Ty hlupáku, to ti nedošlo v jakém jsme problému?! Pán Zla upřednostňuje chlapce, chce mít silné Smrtijedy a ne holky. Ten, kdo bude mít chlapce, stoupne u Pána Zla v ceně."

„Plácáš hlouposti, Dariano!" odbyl ji Severus mrazivě.

„Já že plácám hlouposti? Co si to dovoluješ?! Ty jeden ignorante!" zařvala Daria hystericky. „Víš ty co, nikdy bych si tě nevzala, nebýt rozkazu Pána Zla! Jsi mi k ničemu, ani chlapce od tebe nedostanu!"

Severus toho měl plné zuby! Jeho manželka byla sice krásná, ale megera prvního kalibru. Zahodil hračku a pár kroky přešel k Darianě. „Je úplně jedno, co čekáš za dítě, stejně skončí jako smrtijed v čele armády!" Díval se na manželku z despektem a taktně pomlčel o tom, že jakmile se děvče narodí, ukryje se s ní veškerá špionáž tím pádem skončí. S Brumbálem měli jasný plán.

***

Přišla na řadu poslední vzpomínka, tahle měla v Severusově srdci vlastní místo, byla upomínku ztráty nevinnosti v mnoha ohledech. Severuse strašila ve snech den co den.

Tak co vy na to máte kapesníčky? 

Všem moc děkuju za povzbudivé komentáře a hvězdičky jste skvělý.