Stáli na opačných stranách postele. Snape vypadal, že každou chvíli vybuchne od zvířecího vzteku, který se v něm hromadil. On ho však nedokázal ovládat, jako kdyby se najednou ocitl mimo své tělo. Vnímal, co se děje, ale nedokázal to zastavit, jeho tělo ovládaly pouze základní pudy a pocity. Vztek byl jedním z nich a bohužel měl navrch. Ve své mysli křičel hrůzou do ochraptění, když se tělo hnalo k Harrymu a Emily. Nabádal v mysli Mortema, ať proti němu vytáhne hůlku. Kluk ho nemohl však vyslyšet, proto mohl pouze pozorovat tu hrůzu v očích. Znovu se to pokusil zastavit, ale stal se vězněm ve vlastním těle. Vydechl proto úlevou, když se vedle chlapce objevil Anki, jeho úleva netrvala dlouho, skřítek přenesl sice jeho dceru do bezpečí, ale na Harryho jaksi zapomněl.

Stal se němým pozorovatelem. Viděl, jak sebou Mortemovo tělo smýklo pod postel, než se ho vůbec stačil dotknout. Ústa, která neovládal, ze sebe vydaly zvířecí zvuk, až by Severusovi přejel mráz po zádech, kdyby byl vládcem svého těla. Mortem vylezl z druhé strany postele. Zírali na sebe.

Severus v Harryho očích uviděl něco, po čem se mu ulevilo, bojovnost a poznání. Té druhé emoci Severus zprvu nerozuměl, dokud mu to Harry nezačal v bezpečí na druhé straně postele vysvětlovat.

„Snape, vím, že tam někde jsi, vzpamatuj se a bojuj! Podle mě ti někdo přimíchal do alkoholu lektvar na zvýšení emocí. Takže máš dvě možnosti, buď to v sobě ovládneš, nebo tě proženu po hradě, dokud nepadneš vyčerpáním."

Severusovi spadl kámen ze srdce, ale né proto, že věděl, co se s ním děje, jeho úleva pramenila z pohledu do těch nezdolných očí, které ho ujistily, že ať to dopadne jakkoli, nedovolí, aby Severus někomu z dětí v Bradavicích ublížil. Měl je sice za fakany bez kouska myslícího mozku, pořád to však byly nevinní tvorové, kteří neměli proti vycvičenému dospělému čaroději šanci.

Severus se musel ve svých myšlenkách ztratit až příliš dlouho, jelikož tělo se bez jeho přičinění znova pohnulo a Severus se o pár okamžiků později propadl do své dětské noční můry.

Harry se snažil Snapeovi domluvit, ale bylo to zbytečné. Akorát polevila jeho ostražitost a toho Snape využil. Pohnul se rychleji, než Harry považoval za možné, naštěstí to bral přes postel, tím dal Harrymu čas dostat se na druhou stranu pokoje. Nestačil ani překročit práh místnosti, když ho Snape strhnul surově zpět do pokoje. Harry tvrdě dopadl na podlahu, až se mu zatmělo před očima. Svět nabíral barvy pozvolna, instinkty ale pracovali na plný výkon, proto vycítil spíš, než viděl, že se kněmu Snape blíží. Vykopl nohama směrem, kde tušil Snapea, ozvalo se vyheknutí. Trefa! Harry se otočil na břicho a snažil se dostat na nohy. Zrak už byl v pořádku, ale asi bude mít vzadu na hlavě pořádnou bouli. Konečně stál pevně na nohách, jenže se mu kolem krku obtočila Snapeova paže. Harry ani na minutu nezpanikařil a donutil vší silou své tělo do předklonu. Snape automaticky šel za ním. To, co následovalo potom, Harry dělal hrozně nerad, obzvlášť když věděl, jak moc to bolí, ale udeřil Snapea do slabin. Stisk okolo krku zakolísal. Pořád na něm ale Severus visel. Harry ho druhou rukou chytil za bradu, zaklonil hlavu, potom sebou celý smýknul. Snape ho neudržel a spadnul na zem. Harry toho začínal mít plný zuby, na chvíli se mu v mysli objevil bizardní obraz, jak Snapea omračuje pánvičkou. Harry byl tak zoufalý, že by tu pánvičku i uvítal, hlavně aby se nemusel bránit holýma rukama. Otočil se čelem ke Snapeovi a s lítostí v duchu konstatoval, že je připraven na další kolo. Snape se na něj znova rozeběhl a Harry uhnul přesně, když po něm Snape chňapal, ještě mu natavil nožku, takže se Snape znovu válel po zemi. Harry na něj skočil ve snaze ho znehybnit. Bohužel Snapeovi nedělo problém unést dejme tomu padesát kilo na zádech. Prostě se s ním zvedl jako nic a Harry měl co dělat, aby se na jeho zádech udržel. Visel na Snapeovi jako medvídek koala a odmítal se ho pustit. Muž si uměl však velmi rychle poradit. Postavil se zády ke zdi a zacouval prudce dozadu. Ozvala se tupá rána a Harryho zaúpění. Harry se svezl podél zdi, záda ho bolela, jako čert. Pokusil se zvednout, když ho pevná pěst srazila zpět na zem. Chytil se za bolavou čelist, lehce s ní zkusil zahýbat, bolelo to, ale nebyla zlomená. Propálil Snapea vzteklým pohledem. „Začínám toho mít plný zuby, Snape, do teď jsem ti nechtěl ublížit, ale jestli mě ještě jednou praštíš, natrhnu ti ucho," procedil Harry skrz zuby. Snape zřejmě nebral jeho slova vážně, protože se napřahoval k další ráně.

V místnosti se ozvalo hlasité PUF, pak už Harry viděl, jak Snapea spoutávají kouzelné provazy. Unaveně otočil hlavu směrem, odkud vzešlo kouzlo. Lucius Malfoy s napřaženou hůlkou stále mířenou na Severuse, který se momentálně snažil dostat z pevně utažených provazů.

Lucius si svého dlouholetého přítele měřil šokovaným pohledem, ani se to nesnažil schovat pod Malfoyskou masku nadřazenosti, natolik ho to, co viděl, vykolejilo. Rád o sobě tvrdil, že zná Severuse jako svou vlastní hůlku. Proto ho šokovalo, když se u nich v komnatách objevil vystrašený skřítek spolu s Emily na pokraji hysterie. Trvalo dlouho, než ji uklidnili. Skřítek jim pak řekl, proč Emily přenesl. Lucius neváhal a okamžitě nakázal skřítkovi, ať ho přenese. Bylo to právě včas, Lucius jednal spíš instinktivně, než s rozmyslem. Okrajově si uvědomoval, že na Severuse seslal "Pouta na tebe" dřív, než stačil Mortema praštit.

Harry se nesnažil zvednout, raději volil cestu více při zemi. Prostě udělal dva kroky ke Snapeovi po kolenou. Snape sebou cukal jako o život. Harry na to ale nedbal, chystal se mu přiložit prsty ke spánkům. Když ho kouzlo odmrštilo přes celou místnost, zastavil se až o zeď, do které už po druhé za tu noc narazil. Že se na to...

„Můžete mi říct, proč jste to udělal?" vyjel Harry z ostra na Luciuse poté, co se s námahou postavil na nohy.

„Co jste chtěl Severusovi provést!?"oplatil mu Lucius stejnou mincí a nepřestal na něj mířit hůlkou.

„Vysát mu mozek z hlavy!" Rozpřáhl Harry ruce do stran, ale rychle je zase dal podél těla. Zaprvé se jeho dobitému tělu nelíbil ten náhlý pohyb. V zádech ho zabolelo tak ostře, že měl co dělat, aby nezalapal po dechu. Za druhé, Luciuse tím pohybem ještě víc znervóznil. „Podívejte," promluvil klidně, Harry. „Nesnažil jsem se mu ublížit, jen jsem se chtěl podívat do jeho mysli a zjistit, jak na tom je. V případě z něj to svinstvo dostat." Lucius nevypadal, že by mu věřil. Harry však nezakusil další let a následnou srážku se zdí, to bral jako malé plus.

„Jak vám mám věřit?! Vždyť ještě před chvílí z vás chtěl Severus vymlátit duši!" pokračoval Lucius ve stejném duchu, nehodlal jen tak sklonit hůlku, dokud nebude mít stoprocentní jistotu. Červíček někde v mozku mu tiše našeptával, že si tu stejně hraje na šaška, proti Banshee neměl žádnou šanci a ten kluk mu na nervech moc nepřidal. Byl tak neuvěřitelně nad věcí, že Luciusova zmijozelovská stránka vystrčila růžky. „A jestli dobře vidím, tak se do vás aspoň jednou trefil, nemám pravdu?"

Harry jako naschvál pokrčil rameny, nenechal se Zmijozelem tak lehce vyprovokovat. „Je mi jedno, jestli mi věříte, nebo ne, bude vám muset stačit ujištění, že Snapeovi ublížit nehodlám. A teď uhněte z cesty!" Harry nečekal, až tak Lucius učiní, beze strachu ho obešel a trochu kulhavým krokem se rozešel ke svázanému Snapeovi. Ten ležel na zemi bez hnutí. Harry si kleknul k jeho zádům, otočil ho z boku na záda. Muž sebou ani necuknul, když s ním Harry manipuloval. Musel být vyčerpaný z nestálého zápasu s provazy. Harry si dal Severusovu hlavu na klín, otřel mu kapičky potu ze spánku. Temné oči se na něj dívaly unaveně, pryč byla ta nenávist. Harry přiložil jemně prsty ke spánkům a téměř něžně zašeptal: „Legilimens." Byl už v mnoha myslí lidí, domníval se, že ho proto nemůže nic překvapit. Pokaždé to bylo podobné, snažil se prorazit jejich obranu, pokud nějakou měli. Tady to bylo jiné, obrana mysli Severuse byla dokonalá skoro stejně, jako jeho vlastní. Harry se obával toho, že se k němu nedostane, aniž by mu způsobil mentální poškození. Stál před zdí tvořenou z černých lesklých kamenů. Za ní se nacházelo Severusovo vědomí. Zeď byla svojí velikostí zastrašující, její barva tomu jen přidávala.

Harry začal chodit sem a tam, líp se mu přitom přemýšlelo. Po chvíli si všimnul, že se kameny lesknou a leskly se o to víc, když se hýbal. Naschvál ustal v chůzi a pozorně sledoval kameny. Jak předpokládal, přestaly se lesknout. Cuknul rukou do strany, nepouštějíc zrak z černé zdi a hle, kameny se lehounce zablýskaly. V hlavě ho začal otravovat nápad i když Harryho racionální já kroutilo hlavou. Byla to blbost největšího kalibru, ale za zkoušku nic nedá a silou na to jít nechtěl.

„Severusi!" zvolal do prostoru, čekal na nějaký náznak. „Vím, že mě slyšíš!" zakřičel znovu. „Chci ti jen pomoc se zbavit toho lektvaru."

Prostorem zahučel vítr, který sebou nesl hlas Severuse. „Jdi pryč, proboha! Nestačí ti, co už se stalo? Vypadni!" Vítr s Harrym silně zacloumal, až spadnul na kolena. Cítil, že se ho Severusova magie snaží vyhodit. Harry ale byl liška podšitá. Nepoužil sílu, ale něco, proti čemu byl muž bezbranný. Nechal sebou prostoupit Bansheeininu lásku, tak čistě ryzí, až to bralo dech. Harry poznal, že vítr už neútočí, naopak teď Harryho celého obalil, jakoby nechtěl přijít o žádný z těch pocitů. Chlapec však ještě neskončil, s láskou se promíchala další emoce byla to úcta, která tentokrát pramenila z obou. Harryho úcta byla jen krapánek jiná, vážil si Severuse pro to, co všechno dokázal, nikdo jiný neměl lektvarský titul v tak mladém věku. Za jeho obrovskou odvahu čelit Voldemortovi jako špion... Bylo toho tolik! Harry ale neměl čas to všechno v sobě poskládat, aby to mohlo ven, on sám měl v sobě zmatek a zeď stále stála na svém místě. Přišel čas vytáhnout poslední kartu.

Odpuštění. Tak silné, že by mohlo skály lámat se z Harryho vyvalilo tak prudce, až se vítr kolem něj zarazil, aby se následně proměnil v meluzínu. Její nekonečný křik plný žalu donutil Harryho přikrýt si uši. Přes slzy v očích uviděl, jak vítr kvílivě rozrazil zeď, která se rozpadla, jako kdyby tam nikdy nebyla. Za ní se skrývala laboratoř, ale místo kotlíků a různých dalších náčiní tu byly vzpomínky.

Ták lidi šup sem skomentářema nemůžu se dočkat na vaše názory klidně mi řekněte jsetli jsem to nepřehnala? 

Příště se můžete těšit na pár střípků Severusovi minulosti! 

Moc všem děkuju za podporu :)