Vracet se zpět do těla nebylo zrovna to nejlepší, co Harry kdy zažil. Dalo se to popsat asi takhle: Už jste si někdy přeleželi ruku, nebo jakoukoli část těla? Jestli ano, tak si tu bolest a následné mravenčení představte v celém těle. Harry musel zatnout zuby, když se bolest měnila na to protivné mravenčení. Seděl v tom křesle asi deset minut, než si byl jistý, že může vstát. Stejně byly jeho první kroky, jako kdyby byl těsně před důchodem. Teprve u dveří se to jakž takž srovnalo, chytil za kliku a otevřel. V chodbě nikdo nebyl, vyšel ven z ložnice a dveře za sebou pečlivě zavřel.

V obývacím pokoji na první pohled nikdo nebyl a Harry už si chtěl odechnout úlevou. Jenže se přepočítal, jen co vešel víc dovnitř, tak si koutkem oka všiml Luciuse a Draca. Oba okamžitě zareagovali na jeho příchod. Lucius uctivě kývnul hlavou a Draco ho k Harryho překvapení napodobil. Mimoděk ho napadlo, co se za tu dobu stalo, že Malfoy tak obrátil. Upřímně, ta jeho drzost byla osvěžující.

„Máte, co jsem chtěl?" zeptal se Harry poté jim kývnutí oplatil.

„Jistě, pane Morteme," reagoval Lucius hbitě a podal mu malý balíček.

„Děkuju, na shledanou," rozloučil se Harry a co nejrychleji se hnal k východu, podle hodin na stěně nad vchodem do chodby bylo něco po dvanácté. Nejvyšší čas po anglicku zmizet. Bohužel dneska si na něj musel někdo zasednout, protože něco tak obyčejného, jako odejít z tohohle prokletého místa mu nebylo dopřáno.

„Harry," ozvalo se za ním. Zvaná osoba prudce zavřela oči a v duchu posílala všechny svaté do pekel.

„Pane profesore," otočil se Harry ke Snapeovi čelem. Dívali se na sebe ze vzdálenosti celého pokoje. Severus stál ve vchodu, kde se nacházely ložnice. Harry naopak mířil ven z bytu.

„Potřebuji s vámi mluvit, pane Morteme." Snape to řekl tak, že většina studentů by se krčila strachy a bez řečí profesora následovala. Harry nebyl většina a navíc nebyl tak úplně student.

Harry neměl v úmyslu se Severusem mít další rozhovor obzvlášť, když s ním mluvil takovým tonem.

„Promiňte, pane profesore, musím se pustit do lektvaru." Harry byl ve své řeči chladný a odtažitý. Tak nějak doufal, že se Snape urazí, a než se jeho ješitnost dá dohromady, bude Harry připravený mu čelit.

„Nech ho jít, Severusi, ať se mezi vámi stalo cokoli, vyřídíte si to jindy. Pan Mortem musí stihnout připravit lektvar a času není nazbyt." Přiklonil se nečekaně na Harryho stranu Lucius Malfoy.

Severus se minutu nezmohl na slovo, jak ho přítelova reakce překvapila. Poměrně rychle se však vzpamatoval a věnoval Malfoyovi staršímu podrážděný výraz.

„Ty se do toho nepleť! Nic o tom nevíš!" zašeptal nebezpečně.

Lucius nasadil výraz snoba, aby tím zamaskoval všechny pocity. Svému příteli ale nezůstal jako správný zmijozel, nic dlužen. „Měl bys ses nad sebou zamyslet, začíná se z tebe totiž stávat větší prevít než obvykle." Pak se elegantně otočil a s nosem nahoru odkráčel ke krbu, kde se odletaxoval.

Draco se za otcem ani neohlédl, místo toho si to zamířil přímo k Harrymu. „Je mi líto, jak jsem se před tím zachoval, Morteme," šel Malfoy rovnou k věci. „Otec mi vše objasnil."

Harry se při poslední větě zamračil v mysli se mu vybavilo, jak některé kouzelnické rody objasňují dětem některé věci.

„V pořádku, Malfoyi," odbyl ho Harry, upřímně neměl náladu dnes cokoli dalšího řešit.

„Draco, odejdi prosím, potřebuju být s panem Mortemem o samotě."

Malfoy se otočil na Snapea. „Počkám tady na matku," řekl a rozešel se ke gauči.

Severus z toho neměl radost, ale nic nenamítal. „Můžeme do mé pracovny, pane Morteme." Neptal se, prostě to oznámil. Harry se Snapem opravdu nechtěl mluvit, proto mu mozek jel o sto šest, aby našel výmluvu. Pohled mu padnul na balíček, který držel stále v ruce, jeho spása!

„Severusi, nechme rozhovor na zítřek." Schválně ho oslovil jménem, dal mu tak znamení, že to co se stalo vyřeší, ale ne teď navíc, když se s ním bude hádat, nikam se nedostanou a lektvar je potřeba udělat co nejdřív. Snape ho rychle zbavil předčasného pocitu vítězství.

„Lektvar můžeš udělat i tady. Následuj mě do laboratoře, prosím." Severus nečekal, co mu Harry odpoví, prostě se otočil na podpatku, až za ním zavlál černý plášť.

Harryho ovládl vztek, takže než si stačil uvědomit, už naštvaně klusal za Snapem. Svou chybu poznal, když stanul v laboratoři, dveře za ním pevně zavřené. Laboratoř byla obrovská, Harry v úžasu pootevřel ústa, vztek co v něm ještě před chvíli bublal se rozplynul do nicoty. Laboratoř byla úžasná doslova pro lektvaristu ráj na zemi. Harry se jako v tranzu otáčel do kola. Kotlíky všech druhů a velikostí. Váhy malé, velké seřazené také podle velikosti. Naběračky dřevěné, cínové, stříbrné i zlaté. Harry se otočil na druhou stranu a za velkým pracovním stolem se vyjímala obrovská skříň s prosklenými dveřmi. Ve skříni byly až pedantsky seřazeny baňky, skleněné lahvičky, křišťálové lahvičky kapátka. Bylo toho tolik, svatý Merline! A to zdaleka neviděl všechno.

„Jsem rád, že na tebe má laboratoř zapůsobila," ozval se do Harryho bubliny ohromení Severusův hlas.

Harry se na něj omámeně otočil. „To bezpochyb, Severusi," hlesnul.

„Harry, já potřebuju vysvětlení."

Jak málo stačilo, aby nastoupila opět realita a závan falešného klidu se proměnil v bušící srdce zvonící na poplach.

Harry se stáhnul do sebe. Emoce, které mu hrály na tváři zmizely a nahradila je maska lhostejnosti.

„Buď konkrétnější, Severusi." Harry věděl, na co Severus naráží, ale chtěl to slyšet naplno. Přešel k pracovnímu stolu, balíček odložil na stůl. Dlaně mírumilovně zapřel o desku stolu.

„Nechápu jednání Banshee, proč mi lhala?"

Harry se rozesmál nahlas. Smích se v něm rozezněl jako struna, na kterou prsty pozvolna brnkaly. Bohužel, každá struna jednou ztratí možnost hrát líbeznou melodii. Smích se pomalu začal měnit na hořký plný ironie.

Severus zkřížil paže na hrudi a popošel blíž k Harrymu, chtěl mu vidět do tváře. „Nevidím na tom nic směšného!" zavrčel a stoupnul si bokem k Harrymu.

„Já ano, Severusi, copak ti nedošlo, že to byl pouze trik?" Harry se narovnal, přitáhl balíček k sobě a hbitě se pustil na odstranění motouzového provazu, který držel balíček pohromadě.

„Trik?" Severus nazvedl obočí ve stylu, jak to uměl jen on. Díval se na Harryho, jako na hádanku, kterou je třeba rozlousknout. Harry napjatě sledoval, jak mu to postupně dochází.

"Ou" bylo jediné znamení toho, že mu došly souvislosti.

Harry ho nechal, ať si vše srovná v hlavě. Vyndal z balíčku vše, co potřeboval, překvapilo ho, že toho bylo tolik, ale nemínil si stěžovat. Tyto přísady byly velmi vzácné a jestli jich Lucius Malfoy sehnal tolik za tak krátkou dobu, to už o něm něco vypovídalo.

„Mohu si z tvé laboratoře půjčit vše, nebo je to na některé věci omezené?" Harry nechal zmizet obal i motouzový provaz. Odpověď však nepřicházela. Harry se otočil na Snapea. Ten mu ale nevěnoval sebemenší pozornost, jako v tranzu zíral na přísady, které byly rozprostřeny na stole. Harry nemusel dlouho přemýšlet, aby mu došlo co se stalo.

„Svatý Merline," hlesnul Severus a otočil se čelem ke stolu. S náboženskou úctou se natáhl a pohladil ukazováčkem květy Krvanky.

Harry si nemohl pomoc, aby se nezašklebil jako idiot. „Koukám, že Vás mé přísady imponují, pane profesore." Harry si zase jednou nedával pozor na pusu. Takže slova z něj vylítla dřív, než je klasické lidské síto mozek dokázal zadržet. Zrudnul snad až na zadku a dokonce se bezmyšlenkově odtáhl o kousek dál. Zvětšil tak mezeru mezi nimi.

Severus ze šoku zapomněl dýchat. Naštěstí tělo si o to řeklo samo, zhluboka nadechl, obrátil zrak na Harryho, který teď byl červený jak rak. Věděl, že to co řekl, nebylo úmyslně, vždyť slovo Imponovat se dá vyložit mnoha způsoby. Nemohl za to, že si Mortem vzpomněl zrovna na jeden z mnoha. Raději ho ale nebude trápit, oba se pohybují příliš na tenkém ledě, než aby si to mohl dovolit. To však neznamená, že mu flirtování, i když neúmyslné, nezalichotilo. „Můžeš si půjčit vše, co uznáš za vhodné, Harry," odpověděl trochu opožděně na otázku.

Harry si mezitím v duchu představil hodně tlustou betonovou zeď, do níž bušil hlavou a nadával si do blbců bez mozku. Byl proto nesmírně rád za změnu tématu, a že to Snape nijak nerozmazává.

Postupně si donesl vše, co bude potřebovat, mohl použít kouzla, ale tak nějak to potřeboval rozchodit. Harry postupně položil na stůl vše: Přes bronzový kotlík až po ochranné rukavice. Chyběla pouze poslední věc, ta nejpodstatnější. Nechtěl slídit, tak se otočil na Severuse.

„Doufám, že to není troufalé, ale máš ve své úžasné laboratoři bronzový nůž?

Tak konečně je tu další kapitola a já už napjatě čekám na vaše dojmy :) 

Ale především děkuju za obrovskou podporu jste super:)