Harry neměl rád, když byl stažen do podvědomí, nebyl tak schopen ovládat své tělo. To se dnešním dnem rozpadlo na prach a stačilo k tomu jedno uklouznutí. Nechat Banshee, ať se na tom klukovi vyřádí podle libosti byl špatný nápad. Litoval toho. Nechal se příliš ovládnout nenávistí. Tou prostou emocí, která napáchala tolik škody, že to nikdy nedokáže dát do pořádku.

Tohle všechno probíhalo Harryho myslí a pouze okrajově vnímal vládnoucí Banshee. Z jeho sebelítosti ho probral až Bansheein úžas a pocit hrdosti. Uklidil vzpomínky do truhly a opatrně nakoukl co se děje. Na chvíli se tak oba dva dívali jedním zrakem, každý se ale u toho cítil jinak. Banshee samolibě a Harry radostně věděl, jak Emily trápilo, že se v jejím věku ještě neprojevila magie. Škoda jen, že se nemůže radovat spolu s ní. Štěstí nahradil tíživý kámen smutku a viny. Stáhnul se zpět v tiché naději, že už nebude muset nikdy vylézt. Po nějakou dobu to skutečně tak bylo, dokud ho málem nepovalily Bansheeininy pocity. Takové u ní ještě nikdy nezažil, on sám měl problém některé z nich zařadit do správných kolonek. Proti svému přesvědčení opět nakoukl, jelikož byl u vytržený z těch pocitů. Chtěl vědět, co dokázalo v Banshee rozpoutat takovou bouři. Vzápětí toho litoval, mohlo ho napadnout, že za tím bude Snape. Ke kolotoči pocitů se přidalo i Harryho mírné rozhořčení, ale zároveň se nemohl od té podívané odtrhnout. Byl jako šmírák, který nakukuje klíčovou dírkou. Banshee ho nemohla za žádnou cenu postřehnout, protože nezasahoval do nervového systému. Harry by měl zatajený dech, kdyby to bylo možné. To, s jakou něhou se ho dotýkala, jako by uctívala zem, po které chodí. Harryho najednou zamrzelo, že neměl možnost Severuse Snapea poznat. Banshee na tohle, jak je vidět, už svůj názor měla. Stačilo jí deset vteřin a hned věděla, že Snape je pro ně ten pravý. Harry byl v tomhle ohledu víc lidský, také ho táhlo pouto druha, ale né tolik, jako Banshee a proto mohl zůstat tím obezřetným.

Pravda, Snape udělal před lety chybu, která ale nebyla z části jeho. Větší vinu na tom, co se stalo nesla Agnes, která využila Severusova žalu a poštvala ho proti nim. Harry si myslel, že mu to nebude moct nikdy prominout, ale situace se poté, co přišel sem do školy změnila, Severus svých činů litoval. Sice nebyl ukázkový tip dobrého člověka, měl své mouchy, ale to má každý. Hlavní bylo, že v něm Harry dokázal najít člověka, kterému může odpustit. Navíc tu byl ten souboj, co nevypadal pro něj vůbec dobře, tak proč nechat věci hnít. Raději oboum ulehčí zbytek života. Úplně se ztratil v myšlenkách a příjemné pocity, co cítil od Banshee tomu jen pomohly. Vůbec si neuvědomil, kdy se stáhl a přestal je sledovat. Proto ho vlna bolesti protkaná smutkem převálcovala jako tornádo nejvyššího stupně. Harry lapal po vzduchu s vypětím sil se snažil emocionální tornádo uklidnit, ale neměl šanci. Pokaždé, když už to vypadalo v pořádku, vrátilo se to jako boomerang a silou ho to praštilo. Musel to vzdát a raději se to pokusit ignorovat, občasné záškuby prozrazovaly jeho selhání. Donutil se přemýšlet, co mohlo Banshee takhle rozhodit, že se těmi pocity málem zalkla. Napadla ho jen jedna situace, která to mohla způsobit. Sálem podvědomí se prohnala Harryho lítost a ta se ještě zvětšila, když se vedle něj objevila Banshee ve své druhé podobě.

„Vy lidé jste tak přízemní," spustila hned a začala před Harrym chodit sem a tam.

Harry, který dosud seděl v tureckém sedu se nenamáhal ani zvednout hlavu, když se zeptal: „Co se stalo?" V tónu hlasu neměl ani špetku zájmu. Hrál to, protože znal Banshee, čím víc by dal najevo zájem, tím víc by ji to rozzuřilo.

„Co se stalo?! Ty se ještě ptáš?" Prudce se k němu otočila, až jí bílý hábit zavlál okolo kotníků. „Severusovi záleží na tom spratkovi Pána Zla! Možná ho dokonce miluje, jen je dost tvrdohlavý, než aby si to přiznal!"

Harry překvapeně nenacházel slova. Banshee byla rozzuřená, jako ještě nikdy a on po chvíli pochopil proč. Banshee si to představovala daleko jednodušší, spoléhala na pouto druhů. Naivně si vysnila, že jim Snape skočí kolem krku, ale jak by mohl, když je nezná a jediné, co si s nimi pojí je vzpomínka, kterou si skoro vůbec nevybaví, jelikož byl malý a tu druhou má určitě tak hluboko v mysli, jak to jen jde. Harry se na jednu stranu Snapeovi nedivil, že se od Banshee distancoval. Za prvé to pro něj musel být šok, viděl ji téměř poprvé v životě a jak znal Banshee, určitě mu hned tlačila do hlavy pouto druhů. Není div, že se stáhl. Za druhé bylo jasné, že Raddle mu nebyl lhostejný, nemusel ho rovnou milovat, ale záleželo mu na něm natolik, že nechal Banshee a spěchal za Raddlem. A konečně za třetí, Snape ví, co má Harry v plánu a ví, co je v sázce. Život jeho kmotřence.

„Já ho chápu," řekl Harry tiše, ale pevně.

Vzteklé kroky ustaly, následně byl Harry silou vytažen na nohy, aby se mohl dívat do rozzuřené tváře Banshee.

„Takže ty ho chápeš, jo?" Zacloumala s Harrym, jak s pytlíkem bonbonů. „Tak mi teda vysvětli, proč běžel za tím spratkem?!" zařvala nepříčetně Harrymu přímo do obličeje.

Harry se jí vyvlíkl a promnul si bolavá předloktí. „Protože nás nezná, viděl nás sotva dvakrát v životě a to nebyla žádná sláva." Banshee už se nadechovala k protestu, ale Harry jí nedal prostor k vyjádření. „Školu nemůžeš počítat, netušili jsme, že tu vyučuje, když jsme sem přišli, navíc polovinu času, co tu jsme, nás měl za Harryho Mortema, vzdáleného příbuzného Albuse Brumbála."

Banshee mlčela pomalu jí začalo docházet, jak se věci mají. Na konci vypadala rezignovaně. „Je to náš druh!" chytala se posledního stébla.

Harry byl nemilosrdný. „A jsme my jeho?" Schválně větu položil do otázky, chtěl vědět o poutě druhů.

Banshee sklopila oči, a kdyby ji Harry neznal, přísahal by, že oči měla skelnější než obvykle. „Ne, nejsme. Pouto druhů není vzájemné."

Harry to čekal, proto ho to nijak nezdrtilo. Netušil ale, co přijde dál.

„My, bájné bytosti, jako Banshee, vlkodlaci, víly, upíři a mnoho dalšího si pouze jednou najdeme druha na celý život. Tak to osud zařídil." Banshee si během vyprávění sedla na zem a Harry ji bez váhání následoval, tak nějak tušil, že to bude potřebovat.

„Bohužel, jako všechno to má pár háčků, první, ale lehce překonatelný je, že bájná bytost se vždy zamiluje první." Při slově zamiluje hodila Banshee kyselý výraz. „Pak už zbývá donutit k tomu i lidskou část. Pak když už je to tak, jak má být, přijde druhý háček a ten je, že ne vždy se do bájné bytosti vybraný druh zamiluje."

Harry pocítil lítost vůči Banshee. Nikdy o poutě druhů spolu nemluvili a Harry už chápal, proč Banshee nechtěla nic uspěchat, dokud si nebude jistá, jak to Snapem je. No, je vidět, že ne moc dobře. Harry by to ale neviděl zas tak černě.

„Podívej, ty tvrdíš že Snape je náš celoživotní druh, ale vůči němu nic takového necítím..." řekl Harry.

„Protože jsi s ním nestrávil dost času, aby vaše magie mohly zjistit, že jsou zcela kompatibilní. Věř mi, v tomhle se nepletu." Banshee na Harryho zírala v tiché výzvě. Jako by říkala: Zkus mít něco proti.

Harry byl čím dál víc zmatený, nešlo mu do hlavy Bansheeinino uvažování. Fakt to bylo celé pomatené. Banshee si všimla Harryho nechápající ho pohledu.

„Ty to asi vážně nechápeš, pitomče!" vyštěkla na Harryho. „Pokud se ty a Severus nedáte dohromady, aspoň do přátelské úrovně, zlomí mě to a zešílím, asi ti nemusím říkat, co se pak stane!"

Harry se zmohl na otevření a zavření pusy. V mozku mu to šrotovalo o sto šest.

„Takže stačí, když s ním budu, dá se říct, dobře vycházet a sem tam ho vídat?" Otázku Harry pokládal hodně opatrně, protože už teď vypadala Banshee jako papiňák před výbuchem, nerad by zažil i ten výbuch.

Banshee přikývla. „V podstatě ano, pokud druh k nám nic necítí, nezbývá nám nic jiného, než se spokojit přátelstvím."

Banshee byla k Harrymu upřímná, jako ještě nikdy a tak se ve své hlouposti rozhodl jít s pravdou ven. Ptáte se, jestli zuřila? Tak k Harryho překvapení ani moc ne, pouze mu slíbila, že jednou za to zaplatí. S lektvarem na utlumení souhlasila pod podmínkou, že vynechá krev jednorožce. S tím Harry neměl problém. Harrymu bylo najednou tak neuvěřitelně lehce. Sám sobě si přiznal, že by o Banshee nerad přišel, vždyť byla jeho jedinou společností, celých devadesát devět let. Upřímně neměl ani ponětí, že Banshee to vezme tak neuvěřitelně lehce a to ji znal líp, než kdokoli jiný.

***

Po dlouhém povídání o ničem se Harry rozhodl ujmout zpět těla. Ještě ale, než se tak stalo za ním Banshee křikla: „A Harry, pozor ať se do Severuse během toho kamarádění nezamiluješ!"

Harry by přísahal, že ji slyšel se přitom pochechtávat.

Všem vám moc děkuju za krásné komentáře a podporu díky tomu má Banshee ve Wordu už 300 stran nevěřili byste tomu!!!

Jste báječní!