18 + (Pro jistotu)

Slova prosvištěla vzduchem jako bič. Banshee stála v jednu chvíli naproti Julianovi, který jen, co ta slova vyřkl, zbledl jako stěna. Už otvíral pusu, aby se omluvil, slova mu ale odumřela na rtech poté, co se Banshee sklonila k jeho obličeji tak blízko, že zastínila vše okolo.

„Nikdo mi nebude říkat zrůdo. A už vůbec ne někdo, jako ty," zasyčela vztekle. Hravá nálada ji úplně přešla. Nadešel čas ukázat klukovi skutečnou bolest.

„Řekni mi, co jsi dal Severusovi?" zeptala se lhostejně. Kluk musel pochopit, že jde do tuhého, jelikož začal bez vytáček mluvit.

„Dobře, nejlepší bude, když začnu od začátku. Vynalezl jsem lektvar lásky v podobě parfému," vyhrkl rychle a hlavu se snažil oddálit od Banshee. Na jeho vkus byla totiž až moc blízko. Brzy pochopil, že nemá cenu se jakkoli snažit jí naznačit, že je mu její přílišná blízkost nepříjemná. Tak toho zanechal a radši pokračoval, ať to má za sebou. „Bylo mi jasné, že klasický lektvar by nikdy nevypil, vymyslel jsem proto tohle." Očima kmitl k náprsní kapse u košile.

Banshee nezaváhala a z vyboulené kapsy vytáhla maličkou lahvičku. Narovnala se a odstoupila od kluka dál. Flakonek se zájmem nastavila oproti světlu. Nic nenasvědčovalo tomu, že jde o lektvar lásky, barva byla průhledná a mírně zakalená.

„Vím, že to na první pohled tak nevypadá, ale říkám pravdu, věřte mi!" přispěchal Julian s vysvětlováním, když viděl, jak se Banshee tváří.

„Ztrácím tu s tebou svůj drahocenný čas, červe," zavrčela Banshee a jedním krokem byla zpět u chlapce, dlaň mu přiložila na čelo a něco si pro sebe zamumlala.

Julian nestačil ani hlesnout a v tu ránu ho zachvátila obrovská bolest hlavy. Nejprve se to dalo snést, tuhle bolest nezažil poprvé, otec tuto metodu používal velmi často, takže byl na to zvyklý. Jak moc se ve svém rychlém úsudku mýlil poznal za pár okamžiků, bolest se totiž stupňovala a nepomáhalo, že nechal nitrobranu otevřenou a nebránil se. Nikdy nic takového nezažil, bolest neustupovala, naopak byla tak silná, že se neudržel a vykřikl bolestí. Pouze okrajově cítil, jak se mu spustila krev z nosu. Chtěl křičet, prosit, nadávat. Nešlo to, vědomí bylo zahlceno ukrutnou bolestí a jestli hned nepřestane, jeho mozek se uškvaří a on skončí buď na prkně, nebo u Svatého Munga.

Banshee vstoupila do chlapcova vědomí s úmyslem zjistit vše, co bude důležité a to, jak moc ho to bude bolet, nevzala na vědomí. Proč taky, byl to jen člověk, který jí chtěl vzít jejího druha, tak ať trpí. První vzpomínku našla okamžitě, jednalo se o ten ohavný lektvar. Opravdu to byl lektvar lásky, dělaný jako parfém a kdyby to nebylo použito na jejího druha, bylo by to briliantní. Nejenže vymyslel nový způsob jak lektvar lásky aplikovat, ale dokázal, aby to působilo pouze na určenou osobu. Nemohlo se tak stát, že by parfém účinkoval na někoho jiného, i kdyby ho omylem použil na někoho, komu nebyl určen. To nejhlavnější už věděla, pak už to byla pouze rutina, zjistit o něm první poslední, udělat opatření v klukově paměti a konečně vypadnout.

Sundala ruku z chlapcova čela a zvedla druhou ve které svírala onen lektvar. Schovala ho hluboko do svého hábitu, později ho společně s Harrym prozkoumají. Kluk se na židli zavrtěl, očividně se probíral. Čas na zábavu. Klekla si do dřepu před něj a čekala, až se chlapec plně probere.

„Jak moc se ti líbilo, když ti Severus způsoboval rozkoš?" zeptala konverzačně té špíny, co si dovalila sahat na něco, co patřilo jí!

Julian se probral a hned by nejraději zase omdlel z toho chladného hlasu, co slyšel. Nemělo cenu lhát o něčem, co byla pravda. „Ano, a ani nevíš jak moc," odpověděl troufale a napřímil se, aby jí mohl oplatit pohled, ve kterém se zračil vztek, spolu se žárlivostí a právě ta emoce jménem žárlivost v jejích očích ho donutila pokračovat: „Ale copak, stvůro, žárlíš? No to víš, s tebou by Severus do postele nešel a to můžeš mít jakou podobu chceš. Vždyť se na sebe podívej, určitě jsi stará, jak Jeruzalém a žádná s tvých podob není zrovna pěti hvězdičková. Severus má rozhodně na lepší!" Poslední slova po ní prsknul. Sám nevěděl, co to do něj vjelo takhle tu zrůdu provokovat, ale za tu bolest v jejích očích to rozhodně stálo. Užíval si chvilkové převahy, kterou měl. Bohužel netrvala dlouho.

Ozval se zvuk lámajících kostí, těsně následován křikem. Prsty na chlapcových rukou se ohnuly do nemožného úhlu. Další mávnutí hůlkou, nehty zmizely, zůstala po nich jen krev, která čůrkem tekla na zem. Křik zesílil do vřeštění po třetím mávnutí hůlkou. Mezi chlapcovými stehny se objevila krev a zbarvovala místo do ruda. Hlasivky postupně vynechávaly.

„Stal se s tebe Eunuch," řekla Banshee klukovi, co byl stále při vědomí. Měl výdrž, to se muselo nechat. Dívala se, jak kluk zděšeně zírá mezi nohy, kde tekla krev, tak hustě, že zakrývala uříznutý penis. Škoda jen, že to poslední kouzlo byla reálná iluze, která za pár minut zmizí. Banshee už zvedala hůlku po čtvrté, když se za ní ozval hlasitý vzlyk. Otočila se tak rychle, že to lidské oka těžko postřehlo.

Pohled jí padnul na malou Emily Snapeovou, mimoděk udělala jeden krok vpřed. To byla obrovská chyba, holčička zakřičela, v očích surový děs. Banshee se v panice stáhla a přenechala tělo Harrymu. Ten se okamžitě přeměnil do podoby, ve které ho Emily znala. Klekl si na kolena v domnění, že tak zmírní její strach.

„Prcku," zašeptal tichounce, nemělo to žádný účinek, Emily sebou škubla, jako kdyby zařval. Harryho z toho píchlo u srdce. „Neboj se mě, nikdy bych ti neblížil." Opatrně k ní natáhl ruku, bláznivě se jí toužil dotknout a ujistit se, že je v pořádku i když byla všechno, jen né v pořádku. Dotkl se jí konečky prstů. Odskočila. Ruku rychle stáhl v hrudi mu explodovala bolest.

„N-edo-týkej se mě, ty zr-ůdo," vykoktala Emily a natiskla se na zeď.

Harrymu se udělalo špatně od žaludku a v uších mu hučela krev. Srdce mu sevřela obří pěst a bolestivě zmáčkla. Uzavřel se před tou agonii, co se na něj ze všech stran valila. Něčí ruce ho prudce strčily, až spadl na záda.

„Jdi pryč, zrůdo!" Emily křičela slova, která se do Harryho zabodávala, jako tisíc nožů, přesto našel dostatek síly, aby aspoň řekl: „Emily, jsem to pořád já..."

„Ne," zakroutila Emily hlavou. „To, co tu bylo předtím, jsi nebyl ty, ale zrůda, která ráda ubližuje."

Strčil vás někdy někdo, pod ledovou vodu? Bez možnosti se včas nadechnout? Tak, že vám plíce naplnila ledová tříšť, která nemilosrdně trhala plíce zevnitř?

Harryho nikdy nikdo skutečně netopil, ale připadal si tak. Díval se do Emiliiných očí a přál si vrátit čas, nebo aspoň najít v sobě slova, která by to dokázala všechno napravit. Nedokázal nic z toho. Jediné, co dokázal vnímat, byly modré oči plné strachu a výčitek. Myslel si, že už to snad nemůže být horší, jak on se mýlil.

„V jednom jsi měl pravdu, ty nejsi člověk," řekla Emily tvrdě, odlepila se od zdi a utekla. Slova, která vyřkla, zatloukla poslední hřebík do rakve a Harryho bolest proměnila v něco, co se nedalo slovy popsat. Zíral na místo, odkud Emily utekla, chtěl se zvednout a utíkat za ní, ale mělo by to smysl? Už pro ni není přítel, je zrůda. Opakoval si to jako mantru ve své mysli. Zrůda, zrůda, zrůda, zrůda... Hlas, který mu to šeptal v hlavě měl dříve podobu Agnes Princeové. Dnes tomu bylo jinak. Hlas nebyl Agnes, ale Emily. Z jeho osobního pekla ho vysvobodila až Banshee, která jemně odsunula jeho týranou mysl a převzala vládu nad tělem. Ještě předtím, než tak učinila, vytáhla z truhly, kterou oba střežili jako oko v hlavě, všechny hezké vzpomínky. Moc jich nebylo, ale na to, aby zalepily krvavý šrám, musely stačit. Zrak se zaostřil, Banshee se bez problému zvedla v podobě Harryho. Už nechtěla měnit podobu, raději zůstane v této podobě. Ona sama ji sice neměla v lásce, vždycky jí tato podoba byla trnem v oku. Nechápala, proč Harry nepoužívá jejich prostřední podobu, získali by díky tomu mnohem víc. Kdo se dnes neklaní a neplazí před krásnou tváří? Vzhled je v této době hodně klíčový a prostřední podoba k tomu byla ideální. Harry ale upřednostňoval svou lidskou podobu, skrčka s černými krátkými vlasy, za kterým se na ulici, nikdo neohlédne. Z jejích myšlenek j probral pohyb u vchodu do kuchyně. Stály tam všichni tři Malfoyovi, bledí víc než obvykle.

„Jak dlouho tu stojíte?" zeptala se bez varování chladně a otočila se k nim zády.

„Dost dlouho," odpověděl Lucius a v duchu si gratuloval, že se mu nezatřásl hlas. Sledoval, jak Banshee luskla prsty a Raddle, syn pána Zla, byl najednou úplně v pořádku, přitom ještě před chvíli z něj tekla krev a oděv měl potrhaný. V bezvědomí byl ale stále a když luskla po druhé, osoba ze židle zmizela. V úžasu pootevřel ústa. Takovou magii nemá ani pán Zla!

„Dobrá, aspoň nemusím vysvětlovat vše." Promluvila Banshee a otočila se zpět na rodinu Malfoyů.

Nebýt toho, že měl Mortem okolo panenek žluté plamínky, nebylo by poznat, kdo v těle momentálně vládne. Proto Lucius nenápadně ukryl balíček, který měl pro Harryho Mortema, do kapsy.

Banshee by si toho za jiných okolností všimla, ale i na ní se podepsala předchozí událost, co se tu před chvílí odehrála i když se to snažila nedát znát. „Raddle se dopustil kolosální chyby, proto jsem mu trochu pocuchala fasádu, ale to není zas tak důležité," řekla Banshee a protáhla se okolo nich do chodbičky vedoucí do obýváku. Snažila se přitom ignorovat jejich obličeje plné nevyslovených otázek. „Teď je prioritní dostat ze Severuse to svinstvo."

Lucius si nebyl jistý, jestli si Banshee mluví nahlas pro sebe, nebo jim vysvětluje, co se stalo. Čím si byl ale stoprocentně jistý, že mu detaily unikají.

„Počkejte, o čem to mluvíte? Jaké svinstvo?" odvážil se zeptat a se zatajeným dechem čekal, jaké následky to ponese.

Banshee ani nezpomalila, když promluvila tónem, jako kdyby mluvila s idiotem. „Ten tupec dokázal najít způsob, jak do Severuse dostat nápoj lásky."

Luciuse se dotklo, s jakým tónem s ním mluvila. Být to kdokoli jiný, proklel by ho na místě. Dobře si však uvědomoval s kým má tu čest, tak raději svůj vztek spolkl.

Přešli přes obývací pokoj, aby se ocitli v další chodbě ukrývající čtvery dveře naproti sobě. První dvoje dveře minuli bez povšimnutí. Lucius se tiše divil tomu, jak se tu Banshee vyzná, šla na jistotu. U dveří Severusovy ložnice se ale zarazila a po chvilce váhání se otočila přímo na Narcisu.

„Paní Malfoyová, mohla byste prosím?"

Lucius ani Draco nechápali, co se děje. Narcisa ale ano. Chápavě kývla na Banshee, která jí kývnutí oplatila, odstoupila ode dveří a zacouvala dál do chodby, kam nedopadalo světlo z loučí. Narcisa mezitím vešla do ložnice, pokoj byl ponurý, hořelo pouze pár svíček rozmístěny chytře po místnosti. Postel byla prázdná v Narcise poskočilo srdce strachem. Už chtěla přivolat ostatní, když si všimla Severuse sedícího v křesle s Emily spící na klíně. Křeslo se nacházelo v rohu napůl ve tmě, nebylo proto divu, že si ho na první pohled nevšimla. Divné však bylo, co dělalo v rohu. Jindy se nacházelo u malého krbu, který se v ložnici nacházel ihned vedle malé knihovny. Narcisa mírně zakroutila hlavou, aby vyhnala přebytečné myšlenky. Raději se potichu rozešla ke křeslu. Čím byla blíž, tím víc cítila pulzující energii, udělala ještě jeden krok, když ji zastavil průhledný pevný štít chránící celé místo okolo Emily a Severuse. „No tohle," hlesla a na rtech se jí objevil úsměv.

Tak co splnila jsem vaše představy o mučení?

Děkuju všem za komentáře hvězdičky a čtení.