Překvápko !!!! Všem vám moc děkuju, za nabízenou pomoc, velmi si jí vážím. Udělala mi hroznou radost.  Tím děkuju moc dočasné korektorce za opravu kapitoly. 

Zároveň vám musím oznámit že stálá korektorka už je plně mobilní:)     

Harry byl jednoduše šťastný. Jestli jsou tohle jeho poslední bezstarostné okamžiky, než nastane peklo, nemohl být spokojenější. Velice dobře si vzpomínal na den, kdy Severuse a Emily uviděl. Tenkrát ho popadla nehorázná panika z člověka, ve kterém poznal Severuse. Myslel si, že se propadl do své osobní noční můry. Nebýt malé holčičky stojící u Severusova boku, směle by tomu i uvěřil. Severus se však za tu dobu změnil. S jakou láskou se díval na Emily, se dalo ledasco poznat, třeba to, že by své dceři nebyl schopný ublížit. Možná bylo na čase odpustit staré křivdy, nerad by byl, aby tu po něm zůstaly nedořešené křivdy, ať neděle dopadne, jak chce. Třeba poté, co mu Harry odpustí, dokáže Severus sám sobě odpustit také.

Sledoval ty dva, jak se spolu hašteří, nakonec si Emily naložila plný talíř salátu. Nedalo se přehlédnout, kolik tam najednou bylo kukuřice. Tato rodinná pohoda ho jen utvrdila v rozhodnutí, vyřešit vše co je třeba. Z jeho myšlenek ho vyrušil zvonek, co se ozval bytem.

Severus, který se chystal vrátit k jídlu, odložil příbor a vstal.

Harry s Emily pokračovali v jídle dál. Pár minut se nic nedělo, snad jen co bylo slyšet, byly vzdálené hlasy, kterým nebylo rozumět. Následně se ozvaly kroky a nebyly jedny. Ve vchodu do kuchyně se zjevil Severus, těsně následován Julianem Raddlem. Harryho instinkty křičely na poplach. Než ale stačil něco udělat nebo zamyslet se, co tu nehraje, ozvala se Emily.

„Tati, co se děje? On tu přece už nemá vůbec co dělat." Na Emily bylo vidět, jak jí otcovo chování mate. Severus si jí, ale nevšímal. Připravoval, totiž u kuchyňské linky kávu a Raddle si k Harryho vzteku sedl na židli, kde seděl před tím Severus a co horšího, klidně si nabídl z jeho nedojedené porce. Harry zatnul vzteky ruce do pěsti, jak on toho kluka nenáviděl. Nejraději by ho zabil, škoda jen, že nebyl zas tak prolezlý zlem, aby to mohl udělat. Banshee se v něm snažila dostat ven a rozpárat tomu klukovi hrdlo, a Harry dostal chuť, kdoví proč, jí to dovolit. Ale nemohl. Proto s obrovskou nechutí v sobě potlačil vražedné choutky. V jeho výrazu se ale musela promítnout ta krvelačnost, protože Raddle najednou zblednul. Harry si toho všimnul a rozhodl se to podpořit šíleným úsměvem, který nechal vklouznout na tvář. Nemělo to sice takový účinek, jako když byl v podobě Banshee, ale i tak strach nahnat dokázal.

„Tati?" Emily vstala od stolu a šla k otci, zatahala ho za rukáv, pro upoutání pozornosti. V momentě, kdy se k ní Severus otočil, staly se tři věci na jednou: Emily udělala dva kroky dozadu, Raddle sprostě zaklel a Harry vytáhl hůlku a Raddlea zpoutal. Rozhostilo se takové ticho, že Harry slyšel vlastní srdce prudce bít. Hůlku svíral až příliš křečovitě v ruce, mozek mu opožděně posílal informace až teď. První byla, že hůlku, kterou svíral, nebyla Harryho Mortema, ale Banshee. Druhá, Snape nebyl v pořádku. Harry rychlým krokem obešel stůl, vůbec si nedokázal vzpomenout, kdy vstal ze židle. To teď nebylo vůbec důležité. Podstatný byl Snape, co stál u kuchyňské linky a nehýbal se. Harry ho obešel a vstanul mu tváří v tvář. Na první pohled Harry poznal rozšířené zornice až se ztrácelo bělmo, na čele se mu rašil pot. Sáhnul mu na zápěstí, tep mírně zrychlený. Chytil ho za obě ramena a zacloumal, s ním. Nic, žádná odezva. Byl jak loutka, které někdo přestřihl lanka. Prudce do něj strčil, Severus klopýtl, než znovu našel rovnováhu, ale jinak se nic nezměnilo v obličeji se mu nepohnul ani sval, zrak upíral do prázdna. Harryho upoutal pohyb na židli, výraz vyhladil do nic neříkající masky.

„Emily, odveď svého otce do ložnice a zavřete se tam!" Holčička se už už nadechovala, aby položila hromadu otázek, ale Harryho chladný hlas jí zastavil.

„Teď ne, Emily, běžte!"

Emily poslechla, skutečně odešla spolu se Severusem, kterého vzala za ruku a on ji, jako tělo bez duše, slepě následoval. Harrymu se ulevilo, ale stačilo se podívat na Raddlea a úlevu nahradil vztek. Ten se ještě zvětšil, když se Raddle začal pochechtávat. Harryho sebeovládání vzalo za své. Pár kroky se dostal až k židli a jednoduše mu vrazil. Raddleova hlava sebou škubla do strany. Posměšný smích nepřestal, naopak zesílil.

„Silou nic nezmůžeš Morteme, nemáš, proti mně šanci. Já jsem tady ten, kdo vlastní Severuse a někdo jako ty, mi ho nemůže vzít. Je můj!"

Raddle byl ve své řeči tak arogantní, že snad vynalezl novou stupeň arogance. Harrymu se vysloveně vysmíval.

„A mimochodem, ta rána nestála za nic, budeš muset přitvrdit, jestli chceš, abych tě bral jako svého soka," řekl Raddle a jazykem si setřel kapičku krve ze rtu.

Harry měl toho fracka plné zuby a nic mu neudělá větší radost, když přitvrdí. Silou odstrčil jídelní stůl, až to zadunělo.

Raddle už měl na jazyku nějakou štiplavou poznámku, když se židle prudce převrhla dozadu.

„Hej! Co to děláš brejloune," vyštěkl vylekaně, a kdyby mohl, házel by sebou na židli.

Harry si ho nevšímal, dotáhl ho doprostřed kuchyně a pomalu ho v kruzích začal obcházet.

„Juliane, Juliane. Jak jsi hloupé dítě, to tě otec neučil, že hrát si s ohněm se nevyplácí?"

Udělal kolem něj další kolečko. Od Raddlea slyšel jen samé posměšky, však ono tě to přejde, chlapečku, pomyslel si Harry. Zastavil se za chlapcovými zády tak, aby ho neměl možnost zahlédnout.

„Raddle, dám ti poslední šanci, buď necháš Severuse Snapea a jeho dceru na pokoji nebo dnes večer zažiješ něco, z čehož většina lidí přišla o zdravý rozum," varoval ho naposledy Harry.

Raddle se jen zasmál. „Morteme, nemůžeš mě mučit ničím, co už jsem nezažil. Víš, otec byl v mém výcviku velmi důkladný," chlubil se Raddle s úsměvem a v tiché nevědomosti netušil, co přijde, dodal: „Nedonutíš mě, se ho vzdát!"

Harry se neudržel a na tváři se mu objevil úsměv, ale nebyl milý nebo pobavený, tento úsměv byl šílený, v očích se mu dala vyčíst krvelačnost. „To rád slyším," zašeptal nebezpečně a kleknul si za Raddla. Dal mu hlavu na rameno. „To bych se ti pak nemohl ukázat ve své pravé podobě." Pak už jen stačilo zavřít oči a nechat Banshee volnou ruku s tím, že jí tiše udělil radu ohledně podoby. Nechtěl použít podobu, jako obvykle, na to se ten kluk příliš provinil. Zaslouží si lekci. Banshee to vzala opravdu zhurta. Vzala na sebe tu nejhorší podobu.

„Podívej se na mě, hošánku."

Julian se suverénně otočil. „ÁÁÁÁ," zařval a kulil oči v čiré hrůze na stvoření, které mělo hlavu položenou na jeho rameni a propalovalo ho očima bez zornic s rudým bělmem.

„Zeptám se tě jen jednou, hošánku, a radím ti, aby si odpověděl pravdivě, co jsi udělal mému druhovi." Banshee vůbec nevěnovala pozornost tomu, že se chlapec snaží, odtáhnout z jejího dosahu. Dál si v klidu hověla hlavou na jeho rameni. Věděla, že se chlapec bojí, jeho strach cítila tak silně, až se jí z toho slastně zamotala hlava. Čekala přesně půl minuty a jediné, co z chlapce dostala, byly prosby a pláč. Ne že by se jí to nelíbilo, milovala způsobovat strach. Škoda, že Harry byl takový měkkota a lidumil, to bylo samé: lidi musíme chránit. Prdlačku, lidé jsou už od pradávna sobecká, zlá stvoření a většinu neštěstí si dělají sami. Během svých myšlenek mimoděk prsty přejížděla chlapci po krční tepně, která strachy zběsile pulzovala. Kluk byl čím dál víc mimo sebe a Banshee docházela trpělivost.

„Tak hele, milánku, nemám na to celý den, takže ti radím, mluv už konečně smysluplně a přestaň tady natahovat moldánky! Jinak..."

Ostrými špičatými nehty zatlačila na krční tepnu. Vycítila, jak se Harryho vědomí, které dosud stálo stranou napjalo a chtělo vyrazit v před a převzít kontrolu. Banshee se nedala, na to ji to až příliš bavilo. Harryho surově zase odstrčila na kraj vědomí. Získala tak čas, než se vzpamatuje, dostat z toho vypelichaného kuřete vše, co bude chtít. Dívala se, jak se kluk párkrát zhluboka nadechnul a těžce polknul a konečně začal zpívat: „V-yrob-il jsem pa-rfém," vykoktal mezi vzlyky.

Banshee zůstala na něj překvapeně zírat. Ten pidižvík si z ní normálně utahuje, asi se nebojí dost. To se dá ale snadno napravit.

„Milánku, říká ti něco pojem kastrace?" zašeptala mu do ucha a náramně si užívala, když se kluk roztřásl jako list ve větru.

„Prosím, věřte mi, říkám pravdu!" vykřikl v panice, která nad ním opět přebírala vládu. Stačilo si vybavit, co se mu chystá ta zrůda udělat a měl žaludek na ruby.

„Hmm, promiň chlapečku, nějak ti nevěřím, asi to neříkáš dost přesvědčivě," zasmála se Banshee a vstala z pokleku, přešla před něj. Hůlkou otáčela mezi prsty. „Neboj, mohu tě uklidnit, zbavování vyčnívajících částí, nedělám poprvé," poplácala ho chlácholivě po hlavě jako psa. „Tak, kde začneme?" zeptala se vesele a pomocí jednoduchého kouzla mu odstranila kalhoty. Jaké bylo překvapení, když zjistila, že chlapec nemá spodní prádlo.

„No fuj! To tě doma neučili nosit něco pod kalhoty." Hrála pobouřenou, ale ve skutečnosti měla co dělat, aby se nezačala smát. Protože to, co měl kluk mezi nohama, bylo tak malé, že to snad nebylo možné.

„Hochu, tak kvůli tomuhle děláš takové cavyky? Vždyť na to, abych mířila přesně, bych potřebovala brýle."

Na Juliana šly mdloby, hned potom, co mu zmizely kalhoty. V duchu tu zrůdu zabíjel všemi způsoby co znal, na hlas ale nevyslovil nic. Slova, které následně vyslovila, ho rozpálily do běla, takže si nedal pozor na jazyk.

„Nech mě na pokoji, zrůdo a přestaň mě urážet, jinak toho budeš litovat."

Tak jak se vám líbila Banshee? Já osobně bych měla trochu problém z hlasivkami :D