Moc se všem omlouvám za opoždění kapitoly.    

Severus tomu nemohl uvěřit. Sám se považoval za nadprůměrně chytrého člověka. Jak mohl ale přehlédnout to, co bylo na pohled očividné? Když se na to zpětně podíval, uvědomil si, v čem udělal chybu. Příliš se zaměřil na Harryho Mortema jako na osobu a nevšímal si okolností kolem sebe. Spekuloval až moc složitě. Pohyb na klíně přerušil jeho myšlenky. Podíval se do obličeje Emily a viděl, jak se škodolibě šklebí. Následoval její pohled a překvapilo ho, když mu zrak padl na bledého Draca. Něco musel propásnout. Okamžitě nasadil svůj profesorský pohled, rozhodnutý zjistit, co se děje.

„Draco, jsi v pořádku?" zeptal se.

Dal do svého hlasu tolik autority, že nebyl pochyb o tom, že na svůj dotaz chce pravdivou odpověď.

Draco byl studentem zmijozelské koleje, takže poznal, že lhát svému kolejnímu řediteli, navíc kmotrovi, nemá cenu, obzvlášť když jsou u toho rodiče. Ti ho teď sledovali stejně intenzivně, jako zbytek obecenstva v místnosti. Musel s pravdou ven. Opatrně odložil šálek s čajem, který Anki přinesl společně s otcovou holí. Klepaly se mu přitom ruce. Koutkem oka se podíval na otce. Mračil se, takže si jeho slabosti v podobě třesu musel všimnout. Kupodivu to Draca netrápilo. To otce přejde, jen co se dozví, čeho se dopustil.

„Neměl jsem ani tušení, co je Mortem zač, tak jsem včera před Zmijozely rozhlásil, že jakmile potkám Harryho Mortema, vyzvu ho oficiálně na souboj." Sklonil pohled k zemi, nedokázal se podívat nikomu do očí. Slyšel ale jejich reakce a neslyšitelnější byla ta otcova.

„Ty idiote! Na co jsi pro Merlina myslel!"

Otcův hlas byl tak plný zlosti, že se Draco přikrčil v křesle. Věděl, co teď přijde, automaticky se celý napnul v očekávání na bolest. Ta ale nepřišla. Draco zvedl zrak a brada mu div nepadla na zem. Otcovu paži, ve které držel napřaženou hůlku, držela Banshee v podobě Mortema. Lucius se prudce otočil v domnění, že je to jeho žena, kdo ho zadržel ve vykonání kouzelnického výprasku. Draco napjatě sledoval otcův výraz, když mu došlo, kdo se mu dovolil postavit.

„Pane Malfoyi, bít svého syna není právě teď nejlepší řešení." Harry Luciuse donutil silou sklonit paži dolů tak, aby hůlkou nemířil na svého syna. Lucius se neodvažoval protestovat, nezapomněl však provrtat Draca pohledem hodný Malfoye. Poté se otočil na Harryho a nahradil ho podlézavý až uctivý tón.

„Omlouvám se, jenže to, co udělal je nehorázná hloupost, nehodná rodu Malfoyů! Vyzvat vás na souboj, to může jen snad nebelvír!" Malfoyovi naskákaly na krku červené fleky od rozčílení.

„Vím," uťal ho Harry a zamířil ke krbu. „Je to komplikace, ale tak nějak jsem ji očekával." Klekl si k hořícímu ohni a natáhl ruce blíž, aby si zahřál prokřehlé prsty. „Mohu Vás ale uklidnit, pokud k tomu souboji dojde, Váš syn bude v bezpečí."

„Jak si tím můžete být tak jistý! Kdykoli se může stát, že se přestanete ovládat a Draco zemře!" Narcisa poslední slovo zasípala a zvedla se z pohovky. Udělala dva kroky ke křeslu, kde seděl Draco.

„To se nestane!"

Všichni v Harryho hlase slyšeli naprostou jistotu a paní Malfoyovou to na chvíli uklidnilo. Stejně ale dala ruku na Dracovo rameno a jemně ho zmáčkla. Koutkem oka si všimla Severuse a Emily. Oba po celou dobu byli potichu, až to bylo podivné. Oba dva se dívali na chlapce podobným, přesto jiným, pohledem. V očích Emily převládala emoce zbožňování. U Severuse se jí málem zatajil dech, takový pohled znala, přesně takhle se na ni díval její manžel na začátku manželství. Pak na její místo nastoupil pán Zla, který jí Luciuse vzal ve skoro každém slova smyslu. Už pro něj nebyla nejdůležitější osobou na světě. Severus měl totožný výraz ve tváři. Díval se na toho chlapce s takovou láskou s míchanou kapkou vášně, že to kohokoli, kdo by se jen podíval, trklo do nosu. Jenže znala Severuse dost dlouho, aby věděla, že ten tvrdohlavý beran si to buď neuvědomuje, nebo to sveřepě popírá. Najednou se Emily otočila přímo na ni a jedním okem nenápadně mrkla. Vzkaz byl jasný, nebyla jediná, kdo si všiml Severusova pohledu. Přesto všechno nešlo Narcise do hlavy, proč zrovna ten chlapec. Bytost tak nebezpečná, že i pán Zla se otřese při zaznění jejího jména. Věděla, že Severuse přitahovalo nebezpečí, doslova tím žil, ale že byl až takový blázen... To prostě nedávalo smysl, určitě neví všechno. Zato Lucius ano. Bude se ho muset zeptat, až budou v soukromí svých pokojů, které jim laskavě přidělil ředitel. Harry Mortem se najednou zvedl z podřepu a koukl se na Draca.

„Malfoyi, kam tě to ve zmijozelu posune, až mě porazíš?" Nebylo třeba dodávat, o čem je řeč.

Draco najednou ožil. Doteď seděl zkroušeně v křesle a snažil se zůstat neviditelným. „Hodně vysoko, Morteme, dalo by se říct, že vyšoupnu Raddla z jeho pomyslného trůnu."

„Výborně, to jsem chtěl slyšet," zaradoval se Harry.

„Co máš v plánu, Harry?" Ozval se najednou Severus a podezíravě si Harryho přejel pohledem.

„Není to jasné? Chci, aby ztratil hlavní slovo ve zmijozelu. Nebude tak nabádat ostatní Zmijozely k tomu, aby se přidali na stranu otce."

V té euforii si Harry nevšiml, že si sedl na opěrku Snapeova křesla.

„Morteme, něco ti ušlo. Raddle momentálně svého otce nemá v lásce, tak proč by mu verboval nové nezkušené smrtijedy?" Draco byl na sebe pyšný, pěkně to Mortemovi natřel. Zase se mu vrátila sebejistota a stačilo pouze ujištění, že v nejbližší době si nebude schánět míry na rakev.

Harry uviděl na Malfoyových rodičích, jak jsou chováním jejich syna pobouření. Upřímně ten kluk, musel o bytosti, jako je Banshee vědět velmi málo, jinak by se nechoval vůči němu tahle drze. Harry na štěstí pro něj neměl čas, popravdě mu bylo úplně jedno, jak se Malfoy k němu chová. Co mu rozhodně není jedno, je jak se nechal ukolébat na vavřínech. Bohužel nebyl jediný. Ředitel udělal tu samou chybu. Mylně došel k závěru, že když má Banshee na své straně, má válku s Voldemortem vyhranou. Pravda byla ale úplně jiná. Harry zničí viteály, to je však vše, co může pro válku udělat. Zabít ho musí Neville Longbottom a tomu ředitel udělil prázdniny. Bodejď, ať si kluk odpočívá, vůbec není potřeba, aby cvičil na závěrečný boj s pánem Zla! Bude si s ředitelem muset o tomhle ještě promluvit.

„Malfoyi, moudrý klobouk tě zařadil do zmijozelu, že ano?"

Draco váhavě kývl na souhlas.

„Tak mi sakra řekni, proč jsi tak naivní? Raddle svého otce možná teď nemá v oblibě, ale stále se snaží na Voldemorta udělat dojem a tak přemlouvá studenty ze zmijozelu ke straně zla."

Malfoy chtěl něco namítnout, ale Harry mu nedal příležitost.

„Vždyť i ty sám se snažíš na svého otce udělat dojem a neříkej že ne! Dokud se tu tvoji rodiče neobjevili, bylo ti v celku jedno, kde si ve zmijozelu stojíš a najednou bum, rozhlašuješ všude, že mě vyzveš na oficiální souboj, o kterém víš, že tě odpíchne ze dna na nejvyšší místo ve zmijozelu." Harry nemohl říct, že si následný Malfoyův výraz neužíval.

„Jak to všechno víš?!" vydechl Malfoy tak tiše, že nebýt v místnosti ticho, nikdo by ho neslyšel.

„Dívám se, Malfoyi, a poslouchám," odpověděl Harry. Se špetkou zvědavosti se otočil na Luciuse Malfoye a nepřekvapilo ho, že sleduje Draca rodičovským pohledem, ve kterém byla lítost. Harry musel v duchu zavrtět hlavou, nikdy asi nepochopí chování rodičů ke svým dětem. V momentě, kdy se poprvé nadechnou je ochraňují, milují bezmezně, ale zároveň po nich žádají, aby byli ti nejlepší, tlačí je až na dřeň a dítě díky tomu jedná zbrkle, protože chtějí být v očích rodičů ti nejlepší. Běda, když udělají ve svém snažení chybu. To je hned oheň na střeše. Ale zase jim nemohl pouze křivdit, jednají občas špatně ve svém jednání, jenže za své dítě by ti správní rodiče i život dali, dýchali by pro ně a snaží se jim jejich budoucnost co nejvíc ulehčit. To, že občas šlápnou vedle, je snadno odpustitelné, vždyť i rodič je jen člověk. Chyba je v tom, že na to okolí i oni sami občas zapomínají.

„Kdy přesně se ten souboj mezi váma má odehrát?" zeptala se Emily Harryho a pro upoutání pozornosti ho zatahala za rukáv hábitu.

Harry stále trochu mimo se na Emily podíval, jako kdyby nechápal, na co se ho to ptá. Mozek ho však ve štychu nenechal, než se stačila Emily znovu zeptat, Harry už měl zase vše srovnané v hlavě.

„Dobrá otázka, prcku, podle mě by byla dobrá neděle-"

„Proč neděle, Morteme, to si potřebuješ zopáknout pár kouzel?" skočil mu posměšně Draco do řeči.

„Draco!"

Narcisa byla otřesená synovým chováním, kam se podělo Malfoyovská etiketa?! Dřív než stačila cokoli udělat, objevil se z druhé strany křesla Lucius. Sklonil se k Dracovu uchu a něco mu tiše pošeptal, ať to bylo co chtělo, padlo to na úrodnou půdu. Draco se uklidnil.

„Ne, Malfoyi, má paměť je v pořádku. Potřebuju pouze čas, abych udělal lektvar ke spoutání Banshee."

Tak co vy na to?  Jinak všem děkuju za podporu jste boží :)