Severus se modlil ke všem čertům, aby nikoho nepotkal. Bohužel dnes to štěstí neměl.

Byl kousek od svých komnat, když se z jedné boční chodby vynořili Malfoyovi. Severus potichu zaklel a přidal do kroku v marné snaze se jim vyhnout. Nepovedlo se. První si ho všimla Narcisa a samozřejmě jí neušlo, že má ve své náruči zraněného chlapce.

„Severusi! Proboha, co se stalo?!" V jejím hlase byla slyšet starost.

Tak netypická pro někoho z Malfoyů. Svým činem upozornila i své dva společníky.

Severus dělal, že ji neslyší a dál pokračoval v rychlé chůzi. Neměl čas se s nimi zabývat. Zapomněl ale koho to drží v náruči a jak dokáže být rodina Malfoyů neodbytná. Prudce se zastavil před obrazem a vyštěkl na něj heslo.

V ten okamžik se vedle něj objevila Narcissa. Naštěstí nekladla žádné hloupé otázky, to se ale nedalo říct o jejím synovi. V momentě, kdy se otvíral obraz se Draco zastavil tak prudce, že málem uklouzl. Trochu vyvalil oči na zakrvácenou hromádku v Severusových pažích.

„T- to je Banshee!" dostal ze sebe a hlas se mu houpal někde mezi hysterií a naprostou euforií.

„Bystrá to dedukce, pane Malfoyi," schladil jeho emoce Severus a udělal dva rázné kroky dovnitř, aniž by se zajímal, jestli ho následují. Prošel malou chodbou. Zarazil se až v obývacím pokoji, ale jen na sekundu. Skoro by se to nedalo poznat, kdyby si najednou pro sebe něco nezamumlal a následně se nevydal ke své ložnici. Narcissa i Draco byli tím činem zaskočeni, to se ale nedalo říct o Luciusovi, kterému cukl pravý koutek směrem nahoru.

„Ty něco víš, Luciusi," uhodila na něj manželka hned co si všimla manželova výrazu. Lucius nestačil otevřít ani pusu, jelikož se dveře od Emilyina pokoje otevřely a vykoukla ven zmatená rozespalá Emily.

„Postarej se o ni!" přikázal manželce a následoval svého přítele do ložnice.

Tam bylo hotové dopuštění, Banshee ležela v obří posteli. Černé saténové prostěradlo budilo dojem, že je ještě bledší, než tomu bylo ve skutečnosti. Lucius se zastavil kousek od postele a tiše sledoval svého dlouholetého přítele, jak pomalu, ale s úspěchem léčí bájnou bytost. Díky tomu, že se znali tolik let, poznal v Severusových očích strach. Strach o milovanou osobu, jejíž život je v ohrožení. Najednou se kousek vedle něj objevil Severusův skřítek Anki, náruč plnou všelijakých lektvarů, některé Lucius ani neznal. Skřítek byl u Severuse ve službě skoro pět let. Severus poté, co se narodila Emily neměl na vybranou a musel si najít někoho, kdo zastane domácí práce a ženit se mu znova nechtělo, tak si našel skřítka a neudělal chybu. Lepšího skřítka než je Anki byste nenašli široko daleko. Lucius mu ho někdy ve skrytu duše záviděl. Dokonce jednou tajně zkoušel skřítka umluvit, jenže tvrdě narazil. Netušil, čím si ho Severus tak získal, ale mohl si jenom gratulovat, ten skřítek ho za žádnou cenu nikdy nezradí, na to byl Anki příliš loajální. Z myšlenek ho probralo až prudké nadechnutí, které se ozvalo z postele.

Harryho na chvíli zachvátila panika, Banshee však naproti němu, nejevila známky znepokojení a Harry o sekundu později pochopil proč. Nad ním se opatrně skláněl Snape osobně a kdyby nebyl tak slabý ze ztráty krve, asi by se okamžitě snažil vydrápat pryč z postele. Takhle mohl hlavu zabořit víc do měkkých polštářů. To stačilo, aby Snape trochu podstoupil, nezabránilo mu to však položit mu několik otázek.

„Jak se cítíš Harry?" Tázaný sebou při zaznění svého jména trhl tak prudce, až mu zaškubalo v ráně na hrudi. Automaticky chtěl zvednout ruku a sáhnout si na ono místo, překvapením pro něj bylo, jak těžká ta ruka byla. Nakonec to ale zvládl a položil dlaň na místo, kde předpokládal krvácení. Zůstal v ohromení, když na žádné nenarazil.

„I já mám pár triků v rukávu, pane Morteme."

Harry na Snapea doslova zíral. Snape si jeho rozpoložení nevšímal, místo toho nadzvedl obočí v jasném náznaku, že stále čeká, až mu Harry odpoví na jeho otázku.

„Je mi fajn, jen- jak jsi to udělal?" Harry se snažil, aby nezněl tak vyjukaně.

Fakt, že se mu to nedařilo byla věc druhá.

„Jak už jsem řekl, mám pár triků v rukávu. Víc o tom vědět nepotřebuješ."

Harry měl chuť se hádat, jak Snape může vědět, co on potřebuje a nepotřebuje? Už chtěl otevřít pusu a něco mu od plic říct, jenže Snape to musel poznat a tak se rychle otočil k němu zády a posbíral všechny lahvičky okolo.

„Měl bys odpočívat, ztratil jsi hodně krve," promluvil k Harrymu nakonec.

Harry v podobě Banshee ho však už nějakou chvíli neposlouchal, jeho pozornost zaujal muž stojící na konci postele. V duchu se nakopával do patřičných míst, že si ho nevšiml dřív. Snape musí nějak víc rozptylovat Harryho mysl, jinak to není možné. Vůbec si neuvědomil, že se jeho levá ruka zeleně rozzářila. Malfoy ano a pomalu upustil svou hůl a zvedl ruce před sebe, aby na ně bylo dobře vidět.

„Uklidněte se, nikdo Vám tady nechce ublížit," snažil se na chlapce mluvit uklidňujícím hlasem, docílil pouze jen toho, že se Harry ještě víc napjal.

„Luciusi, myslím, že bys měl počkat vedle."

Severus si svého přítele doteď nevšiml a podle Harryho reakce na tom byl stejně, proto takto zareagoval, cítil se v nebezpečí. Sledoval, jak Lucius spěšně kývl a pozpátku vycouval z pokoje. Ruce stále před sebou, dokud nezmizel z dohledu. Hůl zůstala ležet osamoceně na zemi. Severus poodešel od postele a hůl ze země zvedl. Pak ji opřel o nohu postele, nechtěl, aby se Harry cítil nepohodlně, takže se rozhodl dát hůl skřítkovi a přikázal ji vrátit jejímu majiteli. V ložnici tím pádem osaměli. Severus, jindy tak sebejistý, uhýbal očima kamkoli jinam, jen ne na postel.

Harry si všiml Snapeových rozpaků a rozhodl se je raději vyřešit po svém. Prudce odkryl přikrývku s úmyslem vstát. Nestačil sundat ještě ani nohy z postele a už u něj byl Snape v plné polní.

„Co si myslíš, že děláš?! Nikam nepůjdeš, zranění bylo vážné a měl bys aspoň hodinu odpočívat!" Vytrhl tomu bláznovi přikrývku z ruky a sám ho s ní přikryl až po ramena. Neměl v plánu ho vůbec pustit z postele, zranění se muselo hojit a ten tupec by určitě příliš odpočinku nedal. Stačilo podívat na jeho pytle pod očima. Fakt, že tu byly i další důvody nehodlal přiznat ani sobě. Nakonec to mohl svést na to, že Harrymu Mortemovi alias Banshee dluží.

Harrymu po tomto Snapeově činu došel dech. V hlavě se snažil namluvit, že by měl co nejdříve zmizet, jenže problém nastal v Banshee. Ta se nehodlala hnout z místa, doslova si lebedila tam, kde se nacházela. Oči se mu pomalu začaly klížit a proti své vůli se propadal víc a víc do hlubokého spánku.

Severus pozoroval, jak Harry chvíli bojuje se svým tělem, které si toužilo odpočinout a svůj boj prohrál. Počkal, až tvrdě usne, poté urovnal přikrývky tak, aby nikde netlačily a donutil se konečně pohnout ke dveřím. Stejně si ale neodpustil poslední pohled za sebe než vyšel ze dveří. Pomalu za sebou zavíral dveře, kliku nechal nevědomky opatrně klesat směrem vzhůru tak, že nezpůsobovala hluk při zavírání. Když mu došlo, co dělá, zavrtěl nad sebou hlavou. On je přece Severus Snape, k němu nepatří slovo ohleduplnost. Na druhé straně musí Banshee ukázat, že se nemá v jeho v přítomnosti ničeho obávat a Harrymu dokázat, že je z něj úplně jiný člověk než před osmnácti lety, kdy ho potkal naposledy. Bude to dlouhá a těžká cesta, on se ale nemínil vzdát bez boje.

V obývacím pokoji na něj čekali Malfoyovi společně s Emily, která jakmile si ho všimla, seskočila z gauče a běžela k Severusovi. Ten se sehl a chytl holčičku do náruče.

„Bude v pořádku, řekni, že ano. Je Harry v pořádku?!" vyhrkla ze sebe Emily tak rychle, že jí skoro nebylo rozumět.

Severus se zvedl i se svou dcerou v náruči a rozešel se k oblíbenému křeslu, kde si sedl. Srovnal si holčičku v náruči, aby jí mohl vidět do obličeje.

„Jak víš o tom, že v mé ložnici právě spí Harry Mortem? A nesnaž se vymluvit, víš, jak to nesnáším! Mluv přímo a pravdu Emily!"

Emily se nadechovala k řeči, když ji otcův zvednutý prst zastavil.

„Jinak ti nedovolím, se s ním nadále přátelit!" vyhrožoval Severus. Jindy by nezašel tak daleko, sám věděl, jak je těžké si najít přátelé, pokud jste Snape. Tohle byla však situace, která nešla řešit jinak, nežli tvrdě.

Dívka zbledla, nechtěla otci říct pravdu, ale on na ní nasadil dost těžký kalibr. S Harrym se chtěla kamarádit a to moc, jenže když vyzradí Harryho celé tajemství, bude o ni vůbec ještě stát? To dilema, které řešila se muselo odrážet i ve výrazu, protože otec ji jemně, až chlácholivě, poplácal po hřbetu ruky.

„Ššš, vím, kdo to je, nemusíš se bát. Po tobě pouze chci, abys mi řekla, jak to víš ty."

Kámen, který právě spadl z dívčina srdce musel být slyšet až na severním pólu. „Dobře, tati, povím ti vše. Jsi si ale jistý, že to můžou slyšet i teta se strejdou a Dracem?" Poslední část věty zašeptala otci tiše do ucha. Na tiše šeptaný dotaz jí odpověděl úplně někdo jiný.

„Emily, není třeba šeptat," ozval se z pohovky Lucius. „S tvým otcem se známe strašně dlouho a i když je to vhledem k tomu, že jsme oba dva ze stejné koleje, tak si věříme do velmi vysoké míry." Oba muži se na sebe podívali v tichém porozumění.

Emily to stačilo k tomu, aby se konečně bez zábran dala do vyprávění.

„Poprvé jsem ho v podobě Banshee, uviděla v uličce při útoku na Příčnou ulici, kde mi zachránil život před smrtijedy, tam mě poprvé nazval prckem. Druhé setkání s Harrym Mortem si prakticky nevybavuju. Třetí setkání zas až moc živě, vůbec mu nedošlo, že mě nazýval prckem stejně lehce jako Banshee. Další setkání bylo v ředitelně a tam mi konečně zapadlo do sebe kdo je Harry Mortem a Banshee. Že jsou to stejná a tatýž osoba. Člověk, když se nad tím pořádně zamyslí, dojde mu to snadno. Harry Mortem se tu objevil za záhadných okolností, nikdo o něm nic pořádně nevěděl. Ředitel ho uznal za svého příbuzného a to všem stačilo, aby po tom nepátrali. Vždyť kdo by si dovolil nevěřit slovu ředitele, tedy až na jednu malou holku. Nikdy jsem mu nevěřila ani nos mezi očima a jeho najednou nalezený příbuzný mi vrtal v hlavě, proč se objevil až teď? Navíc to přijmení Mortem bylo zvláštní, tak jsem si pomocí Ankiho našla v knihovně, co to slovo znamená a hele, ono to slovo v překladu znamenala smrt a další malé střípky informací se stále objevovaly. Má ve svém pokoji učebnice od prvního ročníku až do sedmého. Kluk, který se podle ředitele učil doma, přeci musí ovládat látku od prvního až do šestého ročníku nebo ne?"

Všichni na Emily překvapeně třeštili oči. Jako první se ze šoku dostala Narcisa. „Severusi, máš velmi chytrou dceru, můžeš být na ní právem hrdý. Jako jediná se nenechala ředitelem oklamat."

Tak jsem zvědavá na vaše názory a doufám že jste si pod názvem kapitoly nepředstavovali bůh ví co :D 

Jinak všem moc děkuju za komentáře poctivě se na ně snažím odpovídat :) Nemůžu ale taky zapomenout poděkovat za hvězdy a čtení jste skvělý :)