Cestu do ředitelny nevnímal, byl na to až moc unavený. Nejradši by si zalezl do své postele a spal. Zpětně mu došlo, že si mohl vzít povzbuzovací lektvar. Pozdě bycha honit, teď už se pro něj vracet nechtěl. Stanul před chrličem, chránící vchod do ředitelny a bez otálení vyřkl heslo. Jen co se chrlič začal posouvat, aby odhalil posouvací schody, na nic nečekal a vyběhl po nich. Ještě než zaklepal, donutil svou tvář zbavit se všech emocí, potom teprve pomalu a rázně zaklepal. Zevnitř byly slyšet hlasy, někdo se tam s někým hádal. Mimoděk ho napadlo, jestli nemá přijít později, bohužel ředitelův hlas dokázal oba hádající se hlasy přerušit a Harryho hlasitě vyzvat ke vstupu. Harry vzal za kliku a otevřel. Pohled, který se mu hned nato nabídl, byl k nezaplacení. Jejich profesorka přeměňování stála naproti Snapeovi, který se nad ní doslova tyčil jako bůh pomsty se navzájem pohledem zabíjeli. Harry vycítil, že atmosféra v ředitelně je víc než hustá.

„Chtěl jste mě vidět, pane řediteli?" zeptal se chladně.

„Jistě, chlapče, jen pojď, jdeš právě včas, zrovinka jsme tu skončili." Ředitel vstal ze svého křesla a svižně přešel k oběma profesorům. Profesorka McGonagallová se k němu pobouřeně otočila.

„Albusi, vždyť jsme nic nevyřešili, pořád trvám na tom, aby pan Raddle byl vyloučen." Profesorka propalovala ředitele intenzivním pohledem, který říkal, že pokud bude mít ředitel jiný názor, tak ať se připraví na její spravedlivý hněv hodný lvice. Ředitel dělal, že její varování nevidí a vzal ji neohroženě okolo ramen a nenápadně se začali společně přibližovat ke dveřím ředitelny.

Harry, který stál kousek ode dveří se nestačil divit. Ten chlap byl hotový Mistr manipulace a ta - na pohled tvrdá neústupná dáma - mu přímo zobala z ruky. Tohle uvědomění v něm probudilo malé znepokojení, které okamžitě zadupal v zárodku. Přestal si všímat ředitele a jeho figurky a raději se pro rozptýlení rozhlédl po místnosti. To, že to byl špatný nápad mu došlo vzápětí. V okamžiku se střetl s temně hnědýma očima, které ho propalovaly intenzivním pohledem. Rychle uhnul pohledem jinam a v duchu se proklínal za svou blbost. Naštěstí se do toho v tu chvíli vložil ředitel, který už měl profesorku dávno vyprovozenou ze dveří a chystal se vyhodit i Snapea.

„Severusi, myslím, že tady už není co řešit, Minerva před chvíli souhlasila, že dá tvému studentovi ještě šanci, takže-"

Jestli chtěl říct něco dalšího - nedostal k tomu příležitost, protože Snape mu skočil do řeči.

„Řediteli, přestaňte hrát tohle divadýlko, oba dva víme, že Raddle překročil hranice." Severus nasadil takový postoj, že každému, kdo ho uviděl muselo dojít, že s ním nic jen tak nehne.

Brumbálovi to muselo být jasné, přesto zkusil nahrát na city. „Severusi, chlapče, vím, co ten chlapec udělal, ale zkus ho pochopit, zradil ho otec, musí to být pro něj hrozné psychické trauma. Na nás je mu pomoct a ukázat mu správnou cestu, nechceme přece, aby se rozhodl kráčet po té špatné." Brumbál musel zvolit špatná slova, jelikož Snapeův výraz teď byl tvrdší než žula.

„Vy-jeden-starej-manipulátore! Já-už- se-do-té-vaší-hry-navést-nenechám! S-Raddlem-jsem-skončil-jednou- provždy!" Snape mluvil docela v klidu, ale to, jak jednotlivá slova odsekával, svědčilo o tom, jak to v něm vře.

„Ale no tak, chlapče, zrovna v tuto dobu ten chlapec potřebuje někoho, komu by mohl důvěřovat a já tě žádám, abys mu byl po ruce, jinak nevím, co všechno se může stát." Ředitel si znovu sedl za svůj stůl a čekal, že se zaměstnanec nebude déle vzpírat jeho přáním. To se ukázalo jako mylné mínění.

„Řediteli, vy mi snad vyhrožujete vyhazovem?" Snape vypadal rozčarovaně a na chvíli snad i přišel o řeč.

Brumbál se na něj vlídně usmál, najednou působil jako vlídný hodný dědeček, který by neublížil ani mouše, to se ale změnilo v okamžiku, kdy otevřel ústa a vypustil svá krutá slova. „Nerad bych to udělal, drahý chlapče, ale pokud mi nedáš jinou možnost... Navíc mysli na svou dceru. V okamžiku, kdy ztratíš svou práci, Emily si bude žádat její matka a to bys jí přece neudělal."

Snapeovi zmizela i ta trocha barvy z tváře v obličeji měl vepsané něco mezi Avadou a uškrcením Brumbála vlastníma rukama. Celé tělo mu doslova křičelo zuřivostí nad situací. Harrymu přišel jako velká černá kočkovitá šelma, připravená zardousit ředitele na místě. To vše trvalo sotva dvě sekundy, než se Snape stáhl do sebe a v očích se mu objevila rezignace. „Jak si přejete, Brumbále, udě-"

„Pardon, mohu do toho vstoupit?" Harryho hlavě se v momentě, kdy Snape chtěl kývnout na Brumbálovo vydírání ozvaly hlasy zakladatelů. Křičely jeden přes druhého, že se Harrymu hlava málem rozskočila. V tu chvíli děkoval Merlinovi za své sebeovládání nedat na sobě nic znát. Stát se tohle normálnímu šestnáctiletému studentovi Bradavic, nedopadlo by to příliš dobře. Pravděpodobně by z toho na místě omdlel a jeho magie by zničila vše kolem a to z důvodu sebeobrany. Samotná magie zakladatelů je velmi siná, skoro až ničivá a málokdo ji dokáže ustát.

Harry byl jeden z mála, co jí dokázal zvládnout s minimálním poškozením. Jediný důkaz toho, že takový brutální útok na svou mysl nečekal, bylo cuknutí levou rukou. Harryho mysl se nedokázala na slova zakladatelů soustředit, ten hluk v hlavě byl nesnesitelný, najednou Harryho hlavou projela ostrá bolest. Salazar Zmijozel donutil ostatní zmlknout jedním ostrým zařváním, které je donutilo sice umlčet, ale Harrymu způsobil pískání v uších a pořádný náběh na migrénu. Přesto se ale donutil na slova zakladatelů soustředit. Dozvěděl se něco, co ho nemálo překvapilo a právě proto, skočil do následné debaty. Brumbál se tvářil překvapeně, ale rukou mu pokynul ať mluví, to však netušil, že toho bude v následné době litovat.

„Víte, nerad se pletu, ale jestli to chápu dobře, vy tady panu profesorovi, vyhrožujete vyhazovem?" Oba se na něj podívali, jako kdyby zapomněli, že v době jejich debaty byl plně přítomen. Brumbál chtěl něco říct, ale Harry prudce mávl rukou. „Ne, počkejte! Já vím, že se nepletu, Brumbále! Na to jsem na světě dost dlouho, abych poznal, že vy tady Snapea prachsprostě vydíráte vyhazovem, pokud nebude se svým studentem udržovat milostný vztah." Harry začal pochodovat po ředitelně sem a tam. Všiml si, jak se Brumbál opět nadechoval, aby mohl spustit své lži a intriky. Harry proto raději konečně vyslovil to, co měl na srdci.

„Brumbále, nerad vám tu vaši hru kazím, jenže vy nemůžete zaměstnance Bradavic jen tak vyhodit," naschvál se Harry odmlčel a čekal, jestli se Brumbál chytí. A taky že jo!

„Harry, jsi ve škole jen krátce a k tomu student, těmhle věcem nerozumíš."

Přesně na tohle čekal.

„Ale v tom se mýlíte, drahý Brumbále," Usmál se na něj žraločím úsměvem. „Podle starého zákona sepsaného samotnými zakladateli ředitel nemá žádné právo zaměstnance vyhodit, pokud k tomu nemá pádný důvod, který musí posoudit samotná magie hradu." Harry se pro efekt rozhlédl kolem sebe. „A pokud nejsem slepý, tak tu nevidím, ani necítím, žádnou rozbouřenou magii, která je v souladu s vaším rozhodnutím."

Brumbál vstal z křesla, tak rychle až se zakymácelo. „Ty drzý spratku! Nemáš vůbec žádné právo se plést do mých plánů!" Vytáhl hůlku a zamířil ji na Harryho. Ten si mezitím vychutnával šok, který se odrážel ve všech obrazech a v duchu si gratuloval, povedlo se mu odkrýt Brumbálovu pravou tvář a nebylo to těžké.

„Nepletu se do vašich plánu, pouze říkám, co by měl Snape vědět." Pokrčil rameny a kmitl pohledem ke Snapeovi. Neušlo mu přitom, jak Snape napjatě sedí a konečky prstů má nenápadně zastrčené v protějším rukávu. Harry nestačil prozkoumat pocit, co se mu objevil v hrudi, jelikož na něj mířilo kouzlo neurčité barvy. Nevzrušeně chtěl kouzlo odklonit pomocí bezhůlkové magie, ale nezafungovalo to. Kouzlo ho trefilo bolestně do hrudi. Tak moc ho to vykolejilo, že pod tíhou bolesti a překvapení spadl na zem. Už dlouho ho žádný kouzelník nezranil, vždy jich muselo být maximálně dva tucty, aby ho zranili a Brumbál to zvládl sám za pár vteřin. Nepodceňuj nepřítele, proběhlo mu myslí, nebyl si ale vůbec jistý, jestli ta myšlenka byla jeho vlastní. Stále s ránou na hrudi a čerstvou teplou krví, která se vsákovala do hábitu těžkopádně vstal. Překvapen, že další kouzlo nepřišlo v momentě, kdy zvedl hlavu mu došlo proč. Brumbála plně zaměstnával Snape, který na něj sesílal kouzlo za kouzlem v naprostém amoku. Brumbál se mohl jenom bránit, na útok mu nezbýval prostor. Harry na to chvíli zíral naprosto vyveden z rovnováhy. Banshee uvnitř něj se tetelila radostí z toho, jakého mají silného druha. Harryho z omámení Snapem probrala až slabost, která se začala projevovat díky ztrátě krve. Bokem se opřel o křeslo a natáhl ruku, přitom prsty ohnul v pohybu, jako kdyby ve vzduchu něco mačkal. Nastal čas hru trochu pozměnit. Brumbál se najednou chytil za srdce a spadl na kolena. Snape v okamžiku sklopil hůlku a podíval se na Harryho, poprvé za tu dobu ani jeden neodvrátil pohled. „Co jsi mi to udělal!?" vyrušil je nakonec Brumbál, bolest vepsanou ve tváři.

Harry odtrhl pohled od Snapea a vrtkavě udělal dva kroky od křesla. „To, co jsem měl udělat už dávno, Brumbále." Harrymu se začínal s rostoucí skvrnou na hrudi rozmazávat zrak, přesto pokračoval: „Právě jsem vám názorně ukázal, jak málo stačí, aby váš život skončil, nějak jste zapomněl na to, že já nejen životy dávám, ale i beru a to kdykoli se mi zachce."

Brumbál na něj zíral s jasnou jiskrou vepsanou v očích, jeho slavné měsíčkové brýle byly mírně nakřivo. „To nemůžeš, musíš dodržovat určitý řád, koloběhu života," vydechl nakonec ztěžka Brumbál a stále se přitom držel za srdce.

„V tom se pletete, drahý Brumbále, já nemusím dodržovat prakticky nic, svou kvótu mrtvých duší si plním víc než dobře. Smrt má koho odvádět na druhý břeh, jak vy lidi to tak sentimentálně nazýváte, skoro neustále, takže mi ledasco u ní projde. A ty, Albusi Percivali Wulfricu Briane Brumbále, jsi měl být v její studené náručí už před pár dny. Jen díky mé dobré vůli už nehniješ v zemi.

To však neznamená, že nejsem schopen tuto maličkost napravit." S posledními slovy spustil ruku dolů, jako kdyby se nic nestalo a jasně viděl, jak se Brumbálův obličej zbavuje bolesti. „Ještě jednou takový podraz a stanete se jídlem pro červy já sám na to osobně dohlédnu!" Harry se prkenně otočil a vypochodoval z ředitelny. Těžce za sebou zavřel dveře, schody, které obvykle byly samozřejmostí teď měly v jeho myšlenkách název prakticky nezdolný Mount Everest. Nakonec je ale zdolal, ztráta krve však byla už víc než kritická a co bylo horší - nehojilo se to. Harryho oslabená mysl nebyla schopná přijít na to, které kouzlo Brumbál použil, že se nedokázal uzdravit. Do pokoje neměl šanci se v tomto stavu dostat, tak zalezl do nejbližšího výklenku v marné naději, že si musí třeba pouze odpočinout. Černá temnota se nad něj snesla, ale zlehka. Byl něco mezi Bezvědomím a lehkým spánkem, kde svět kolem sebe vnímal jen v povzdálí. Tím se možná dalo vysvětlit to, že se přeměnil v Banshee, aniž by si to nějak uvědomil. Tak ho našel Severus Snape, který jakmile si vyjasnil pár věcí s Brumbálem, zmizel z ředitelny jak nejrychleji to bylo možné. Poté, co se ocitl na chodbě před chrličem a rozhlédl se kolem věděl, že Harry Mortem nemůže být daleko, ne s takovou ránou na hrudi. Nemusel hledat dlouho, našel ho v jednom z výklenků poblíž ředitelny, celého od krve. V první chvíli zůstal stát jako přikovaný. Vzpomínky na něj útočily ze všech stran. Naposledy ho takhle viděl, když mu tak moc ublížil. I ten obraz před ním byl setsakramentsky podobný. Kroky někde na konci chodby ho dokázaly přinutit urychleně jednat. Opatrně vzal poraněné tělo z výklenku a svižným krokem se rozešel do svých komnat, využil přitom každé zkratky, kterou za ta léta v Bradavicích objevil.

Tak co říkáte na zlobivého Brumbála ? 

Jinak vám všem děkuju za komentáře, hvězdičky i čtení jste úžasní.