Krvavá lázeň smrtijedů

Dnes v noci byla prolita krev smrtijedů. Těla se našla v různých uličkách po celé kouzelnické Británii. Vyšetřovací tým bystrozorů pátrá po pachateli. Šéf vedoucího oddělení, Kingsley Pastorek, se nám k tomu odmítl vyjádřit. My jsme se nevzdávali a ze spolehlivého zdroje jsme zjistili, že by zatím mohla stát Banshee. Určitě jste šokováni stejně jako my. Co mohlo dohnat tak obávaného tvora k tomu, aby zabil dvacet lidí?

Je to hrdina, nebo postrach ulic?

Rita Holoubková

Tento krátký novinový článek četla většina lidí ve Velké síni. V každém z nich zanechal různé pocity. Strach, vztek, radost. Dojmů bylo hodně, nebylo proto divu, že ve Velké síni se probíral právě onen krátký článek. Harry seděl u stolu a poslouchal každou spekulaci, kterou přes ten hluk dokázal slyšet a nestačil se divit, co ti lidé nevymyslí. Nejlepší spekulace byla, že Banshee si staví armádu nemrtvých, aby mohla čelit Voldemortovi. Když to zaslechl poprvé, měl co dělat, aby nevyplivl toust se šunkou, který právě žvýkal. Po celou dobu snídaně se ani jednou nepodíval k učitelskému stolu. Rozhodl se rodině Snapeů vyhýbat co nejdéle to bude možné. Nechtěl je vidět zejména proto, že byl sám na sebe naštvaný. Prozradil se tak brzy, neměl to vůbec v plánu. Celý život nedělal chyby a jen co nastoupil do Bradavic, seká jednu za druhou. Proto se dnes odpoledne rozhodl, že půjde hledat viteál. Byl pátek, tak nechá učení učením a konečně se pustí do toho, kvůli čemu zde je.

***

Vyučování proběhlo jako každý den - mizerně. Na hodině obrany proti černé magii se už většina dokázala soustředit na šťastnou myšlenku a díky tomu dokázali vyčarovat bílou mlhu. Jenom Harry byl pořád na začátku a začalo to budit nechtěnou pozornost. Profesor Lupin si ho po hodině zavolal k sobě a jednoduše mu oznámil, že za ním bude chodit každou sobotu na doučování. Harry se snažil vymluvit, ale neměl na výběr. Další vyučovací hodiny proplouval bez komplikací. V půl druhé odpoledne se konečně dostal do svého pokoje. Unaveně se svalil na postel, tašku s učením hodil vedle sebe na zem pro dnešek ji nechtěl vidět. Kdo by to byl řekl, že být student je tak namáhavé? Byl na pokraji vyčerpání. Do Bradavic se vrátil až nad ránem celý od krve, takže první, co musel udělat, bylo jít se vykoupat. Poté, co vyšel ze sprchy a podíval se na hodiny zjistil, že je půl páté. Nemělo cenu lézt do postele, raději si sednul za stůl a prošel si učení, kterému nerozuměl. Teď konečně ležel v posteli, všechny nutné povinnosti za sebou. Oči se mu samovolně začaly zavírat, už si chtěl sundat boty a zachumlat se do postele a spát, když se ozvalo zaťukání na dveře. Nejdřív to chtěl ignorovat, ale pak si to rozmyslel a vstal. Tašku, kterou hodil na zem sebral a jak procházel okolo židle u stolu, pověsil ji na opěradlo. S povzdechem se rozešel ke dveřím. Klepání se ozvalo znovu, tak Harry vzal za kliku a prudce otevřel.

„Ahoj," pozdravila Emily nejistě v okamžiku, kdy se dveře otevřely.

„Můžu dovnitř?" zeptala se, ale do očí se Harrymu nepodívala, raději si hrála s uchem svého malířského kufříku a tvářila se u toho jako hromádka neštěstí.

Harry neměl to srdce jí vyhodit, proto mávnul rukou směrem dovnitř. Emily se celá rozzářila a doslova vhopkala dovnitř.

„Děkuju, děkuju! Slibuju, že tě nebudu otravovat," slibovala vesele a položila si kufřík na stolek a sedla si na pohovku. Harry zavřel dveře a podíval se na holčičku. Zrovna otvírala kufřík a vytáhla z něj velkou sadu pastelek a štos papírů.

„Proč jsi vlastně tady, prcku?" Zajímalo Harryho. Upřímně si myslel, že Emily pár dnů neuvidí. Doufal, že bude svůj čas trávit se Snapem. Odpověď se nedostavila, tak se rozhodl udělat úkoly do školy. Měl sice v plánu udělat je až o víkendu, ale situace se změnila. Odlepil se od dveří a udělal dva kroky k židli. Už bral za ucho tašky, když se ozvala Emily.

„Táta musel jít řešit Raddla. Podle toho, co jsem slyšela proklel prváka z Nebelvíru. Chudák kluk skončil na ošetřovně." Emily o tom mluvila tak fádně, jako by to bylo na denním pořádku. Harry se tomu ani moc nedivil, Raddla znal málo, ale dalo se snadno poznat, jaké je ten kluk povahy.

„Jak je na tom ten napadený kluk?" zeptal se, ale v hlase mu chyběl skutečný zájem.

„Bude v pořádku, madam Pomfreyová umí zázraky." Emily vzala do ruky sadu pastelek a soustředěně vybírala barvu. „Táta vypadal naštvaně když odcházel a mám takový dojem, že tentokrát to Raddleovi neprojde tak snadno." Nakonec Emily vybrala růžovou tělovou barvu a zakřenila se na ni.

Harry si konečně sednul, tašku položil na stůl a vytáhl z ní všechny úkoly, které dostal. Pak tašku pověsil zpět na opěradlo a ze šuplíku pod psací deskou vytáhl brka s inkoustem. V místnosti nastalo ticho. Jediné, co bylo slyšet bylo škrábání brku a pastelky klouzající po papíře. Harry se snažil soustředit na úkoly, ale nedařilo se, pořád mu do mysli lezl Raddle. Nevěřil mu ani nos mezi očima a jeho instinkt našeptával, že napadený kluk je pouze začátek. Na loktu ucítil dotek. Cuknul sebou a probral se z hlubiny myšlenek. Otočil hlavu do strany a viděl Emily stát u stolu.

„Vadím ti tu, Harry?"

Tázaný pokrčil obočí, nechápal, o co Emily jde. Udělal snad něco, čím ji naznačil, že tu není vítaná? „Ne, Emily, nevadíš," odpověděl na podivnou otázku zmateně, ale dal pozor, aby zdůraznil poslední slova. „A smím se tě zeptat, jak jsi na to přišla?" Harry se rozhodl tuhle záhadu s podivným chováním holčičky rozluštit. Emily okamžitě, jak se Harry zeptal, sklopila hlavu a nehtem ryla do desky stolu. Harry v klidu čekal, nemínil na ni tlačit. Už podle Emilyna postoje poznal, že to pro ni není lehké. Čekání se nakonec ukázalo jako nejlepší nápad.

„Víš, Harry, já jsem hodně upovídaný člověk a často tím lidem lezu na nervy." Emily zvedla pohled od stolu a koukla se mu do očí. Harry už chtěl říct, že jemu na nervy neleze. Emily však měla na srdci ještě pár věcí, tak ji nechal mluvit a nevstupoval jí do toho.

„Nejvíc lezu na nervy tátovi, říkává, že jednou se mi povede mu do hlavy vymluvit díru. Pak se přede mnou schová do pracovny nebo laboratoře, kam mám zakázáno chodit, abych ho při vaření nerušila svým žvatláním. Vím, že to nemyslí zle, jenže když to slyšíš často, tak to po čase zamrzí a dnes jak táta odešel do ředitelny řešit Raddla jsem se rozhodla jít za Dracem. Ze začátku bylo všechno v pohodě, jako vždycky jsme šli do Dracova pokoje. Chtěla jsem pomoc s něčím do školky, on souhlasil.

Pak se tam objevili jeho přátelé, napadlo mě, že bych si s nimi mohla taky popovídat a práci nechat na potom. Problém nastal v okamžiku, kdy mě nechtěli pustit ke slovu, tak jsem jim párkrát zkusila skočit do řeči. Vůbec to nezabralo, ignorovali mě. Seděla jsem tam jak trpaslík v hlíně a mlčela. Pomlouvali ostatní z koleje, dokonce přišla řeč na tebe. Smáli se ti, že nedokážeš vyčarovat patrona. Draco byl plný jízlivosti, když prohlašoval, že nebudeš asi tak velký kouzelník, jak to z počátku vypadalo a má v plánu tě vyzvat na souboj a nakopat ti pozadíčko."

Harry se začal nahlas smát, koutkem oka zachytil, jak Emily cukají koutky.

„Promiň, prcku, ale takový výraz pro určitou část těla jsem ještě neslyšel, vskutku originální název."

Emily pokrčila rameny, na rtech jí hrál veselý úsměv, takže bylo všechno v pořádku. „Tohle je lepší a máma nemá ráda, když to pravé slovo používám. Prý je sprosté, tak jsem vymyslela tohle," dodala mimochodem. „Draco navíc nemá proti tobě šanci, to ty spíš na kopeš pozadíčko jemu a on si to uvědomuje, to mi věř!" Emily se objevily v očích ohníčky vzteku.

Harry byl překvapen. Nikdy neviděl Emily rozzlobenou, skoro pokaždé byla v jeho přítomnosti jako sluníčko. Čím ji museli ti puberťáci naštvat, aby se tvářila jako bůh pomsty?

„Ale no tak, klid, prcku, nerozčiluj se. A jak ty vůbec víš, že by proti mně neměl šanci?" změnil Harry nenápadně téma. Emily se chytla za pusu a najednou jí zmizel tváře ten naštvaný výraz a nahradil ho úlek.

„To je přece jasný. Po tom, co jsi tu předvedl hned první den," vykroutila se Emily a opět se vrátila k rýpání nehtem do dřeva. Harry věděl, že mu neříká pravdu, nechal to ale pro dnešek být.

„Fajn, nechám toho. A teď pojď, zkusíme spolu udělat tvůj úkol do školky," řekl a vstal ze židle a s očekáváním se podíval na holčičku. Když se ani nehnula, mírně ji popohnal.

„No tak, prcku, důvěřuj mi, nejsem zas tak hloupý, abych ti neporadil s úkolem." Dívenka se konečně vzpamatovala a spolu se rozešli k pohovce.

„Harry, já tě nechci zdržovat od tvé práce, úkol do školky může se mnou udělat i táta večer až se vrátí." Emily si sedla na pohovku a i když říkala, že úkol udělá s otcem, stejně Harrymu podávala papír, na kterém byly základní geometrické tvary. Harry si přečetl návod, co s tím mají vlastně dělat a bylo to jednoduché. Podle návodu měli každý geometrický tvar vybarvit určenou barvou.

„Mě nezdržuješ, radši mi řekni, víš o co v úkolu jde?" položil před ni papír a čekal.

Emily se podrbala na tváři a koukla na papír.

„Myslím, že jo. Pár písmen umím, ale není to dost, abych dokázala skládat věty." Vypadlo z Emily nakonec.

Harry kývnul.

„Dobře, tak mi pověz jak bys postupovala."

„Vybarvila bych geometrické tvary?" Emily zněla, jako kdyby přišla o hlas a vůbec si nebyla jistá.

„To se mě ptáš, nebo mi to oznamuješ?" Harry nadzvedl obočí a koutek úst mu cuknul v pobavení. „Jinak máš v podstatě pravdu, akorát ty geometrické tvary musíme vybarvit podle návodu, co se tam píše." Jen co to Harry dořekl, Emily se usmála jako sluníčko a popadla první pastelku a čekala na pokyny.

***

Domalovali poslední žlutý čtverec. Emily se po celou dobu soustředila a pozorně poslouchala Harryho, jak má který tvar vymalovat. Harry musel uznat, že na to jak je malá, je šikovná. Naposledy zkontroloval, jestli to mají dobře. Vše sedělo, takže podal papír Emily. Už chtěl vstát, ale znemožnily mu to dvě malé paže, které se mu omotaly okolo trupu tak pevně, že měl problém se nadechnout. „Děkuju, děkuju, děkuju," šeptala mu do hábitu Emily. Celý zaražený ji poplácal po zádech. Netušil, co říct nebo dělat. Z dilematu ho naštěstí vysvobodilo zaklepání na dveře.

Vím trochu od dechovka, ale myslím si, že trochu potřebují odpočinout nemyslíte? 

Máte návrhy, kdo by mohl klepat na dveře? 

Všem moc děkuju za čtení, hvězdičky, ale především za komentáře jste boží.