Harry v první chvíli nevěřil k čemu se schyluje. Jednal instinktivně, když vytáhl hůlku. Nemohl se Snapem bojovat. Neměl ale na vybranou, musí oběma ukázat, kdo je tu pán. Zatlačil Banshee do nejvzdálenějšího kouta svého bytí, kde ji zazdil. Nechtěl, aby to došlo tak daleko, ale ona by mu bránila Snapeovi ublížit a Harry chtěl bojovat. Jeho myšlenkové pochody přerušil až chladný hlas oné osoby, která za všechno mohla od začátku až do konce.

„Pane Morteme, snad byste se mnou nechtěl bojovat," vysmíval se mu otevřeně Snape.

„Radím Vám, Morteme, jsem jeden z nejlepších duelantů a váš profesor. Opravdu vám to za to stojí, budete vyloučen ze školy." Snape se mu to možná snažil rozmluvit, ale v očích mu byla vidět jasná a výzva a kdo by byl Harry, aby ji nepřijal?

„Pane profesore, na něco zapomínáte, to, co jste tu předvedl před chvílí, by se mohlo klidně brát jako sexualní obtěžování a já se jenom bráním, nic jiného." Při Harryho slovech Snape viditelně znejistěl.

„Komu myslíte, že budou u soudu věřit? Bývalému smrtijedovi nebo chráněnci Albuse Brumbála?" Teď byl na řadě Harry, kdo se smál druhému do obličeje. Ve skutečnosti to, co tady říkal, nebylo možné. Jakmile by napochodoval k Brumbálovi s tímto obviněním, jen by se mu vysmál. To však Snape nemohl tušit a vztek, který se mu následně objevil v očích za to rozhodně stál. Potřeboval ho vyprovokovat, jak nejvíc to bylo možné, aby pak nemohl najít ztracenou rovnováhu a vycouvat z toho. Konečně se dočká své pomsty. Nechal se jí zcela pohltit a přestal rozumně uvažovat. Přesto byl Snape tím prvním, kdo zaútočil. Harry kletbu okamžitě odklonil. Nedal však před sebe štít, jak bylo obyčejně zvykem. Tohle nebyl normální souboj, tady šlo o to, udržet si zdravý rozum. Harry nešetřil kletbami proti Snapeovi, ale ke svému vlastnímu vzteku poznal, že mu nedokáže vážně ublížit, i když tolik chtěl. Nejhorší na tom bylo, že tentokrát, nemohl svalit vinu na Banshee. Do očí mu vhrkly slzy, cítil se jako ten největší ubožák. Nehodlal se ale vzdát, dál vysílal neverbální kletby. Boj byl vyrovnaný, oba dva kolem sebe kroužili a pálili kletbu za klatbou. Harry se zrovna vyhýbal fialovému paprsku a sám vyslal vlastní. Snape proti kouzlu na poslední chvíli uskočil. Tak to trvalo několik minut, pokaždé jeden z nich buď uskočil, a nebo se přikrčil. Harry za tu dobu už pár zranění utržil, Snape na sobě neměl ani škrábanec útočil proto agresivněji. Jenže ať byl Snape dobrý jak chtěl, Harry byl Banshee a tak se nebylo čemu divit, že ho po dlouhém boji nakonec odzbrojil. Snape se nechtěl vzdát za žádnou cenu. Už vytahoval z rukávu náhradní hůlku, v očích šílenství. Harry si toho všiml a skočil po něm. Hůlku z rukávu hábitu vyrval a zahodil od nich co nejdál. Seděl na Snapeovi a díval se mu do tváře. Vůbec si neuvědomoval, že nemá brýle, musely mu sklouznout z očí během boje. Snad za to mohl vztek, společně s adrenalinem, který mu koloval v krvi, že tento detail nebral v potaz. Nahnul se nad Snapea, jakoby ho snad chtěl políbit. Ten na něj koukal vytřeštěnýma očima plnýma šoku. Tyhle oči znal. Právě ony ho denně strašily ve snech a nedaly mu vydechnout, stejně tak, jako jejich majitel. Tolik chtěl znát druhou podobu Banshee, ale vůbec by ho nenapadlo si ji spojit právě s Mortemem. Harry poznal změnu ve Snapeově chování téměř okamžitě, kdy k ní došlo a ihned vzápětí mu docvaklo, kde se stala chyba. Odskočil od Snapea, jako kdyby ho uštknul a začal hledat brýle. Našel je v koutě zdemolovaného kabinetu, bez jediného škrábnutí. Popadnul je a nasadil, bohužel zcela zbytečně. Snape už všechno věděl. Nejraději by se propadnul pod zem, toto se nemělo stát. Z obviňujících myšlenek ho vytrhl až šramot za ním. S hůlku stále v ruce se otočil. Snape vstal ze země nepouštějíce Harryho z dohledu. Dívali se na sebe několik minut. Snape byl první, kdo to napětí mezi nimi přerušil.

„Jsi to vážně ty!" hlesnul a udělal krok směrem k Harrymu.

„Stůj!" zařval Harry tak silně, že se mu do hlasu dostala i Banshee. Snape okamžitě zmrznul na místě.

„Stůj," zopakoval Harry, snad aby se ujistil, že Snape zůstane na místě.

„Neboj se mě, Banshee," snažil se pro změnu Snape komunikovat. Harry na jeho slova reagoval po svém.

„Já se tě nebojím, vůbec se tě nebojím, to ty by ses měl bát mě." Harry nechal do svého hlasu prosáknout všechnu tu nenávist, co k tomuhle člověku cítil.

„Dokázal bych tě bez milosti teď hned zabít, uvědomuješ si to vůbec?" položil Harry otázku.

„Vím, ale neuděláš to," odpověděl Snape přesvědčený o své pravdě a dál si měřil Harryho pohledem, ve kterém ale chyběla ta tvrdost a nenávist.

„Skutečně? Co tě vede k tomu, že to neudělám?" Harry se snažil tvářit nezlomně. Ve skutečnosti se uvnitř sebe sypal, jako domeček z karet. Snad proto udělal další blbost za ten večer. Rozešel se ke Snapeovi, který stál uprostřed té zkázy, kterou nadělali a přiložil mu hůlku přímo k srdci. „Stále jsi si tím, tak jistý?" položil další otázku. Hůlku mu přitom tlačil do prsou.

„Neuděláš to, jsem si tím naprosto jistý." Snape k němu promlouval jako k divokému zvířeti. Změnil celé své chování, byl najednou krotký jako beránek a Harry nevěděl, jestli je to dobře nebo ne.

„Pokud to ale chceš udělat, do toho, já se bránit nebudu." Na důkaz že to myslí vážně se natlačil na hrot hůlky ještě víc. Harrymu se rozbušilo srdce a na čele mu vyrašil studený lepkavý pot. Snape stál, naproti němu nehybný jako socha, v očích smíření. Harrymu se roztřásla hůlka v ruce, bojoval sám sebou jako ještě nikdy. Chuť zabít byla tak velká. Bože, konečně by se zbavil své noční můry. Plaval v čiré euforii z pocitu svobody, jenže pak si vzpomněl a euforii nahradila hrůza. Byl chycen v pasti, jako raněné zvíře a i kdyby si nohu ukousl, nedostal by se z toho, akorát by zešílel. Dotek na pažích ho donutil sebou cuknout. Snape se nad ním skláněl a čekal, snažil se ho přitom dotknout. Harry dnes už podruhé od Snapea uskočil.

„Co to děláš?!" vyjel po něm vztekle a nevědomky si třel místa, kde se ho dotkl.

„Snažím se tě k něčemu přinutit, protože to vypadá, že se k ničemu nemáš. Neříkej, mi že jsi změnil názor." Snape se začal k Harrymu opět přibližovat a Harry každým krokem od něj ustupoval. Kabinet nebyl ale nekonečný a tak se Harry za chvíli ocitl nalepený na zdi. Otvíral pusu, aby ze sebe dostal něco, čím by ho donutil zastavit. Hlas ho však vůbec neposlouchal, takže otvíral a zavíral pusu jako němá ryba a Snape byl čím dál blíž.

„Chci, abys mě zabil," promluvil Snape vztekle a stoupnul před Harryho. V očích měl emoci, kterou Harry už dobře znal. Díval se na něj stejně jako jeho matka před lety na smrtelné posteli. Oba dva byli na chlup stejní sobci. Právě to uvědomění Harryho dokázalo probrat. Vší silou do Snapea strčil.

„Jsi stejný jako ona! Vůbec nemyslíte na druhé, hlavně že vy se zbavíte svých výčitek a bolesti, o nic jiného vám ani nejde!" Harry na něj řval, div si nevyřval hlasivky. Najednou mu nevadilo, že stojí těsně u člověka, který mu způsobil tolik bolesti. Hlavní prioritou bylo ze sebe vše dostat. Už se nadechoval k další triádě, když se muž naproti němu vzpamatoval.

„Tak mi teda řekni, co mám dělat, protože já s tou vinou nedokážu žít!"

Harry zůstal zaraženě zírat, právě tehdy pochopil, že není zraněn jen on. I Snape si nese své šrámy na duši.

„S tím ti nedokážu pomoc," Šeptl nakonec a odvrátil od něj zrak. Cítil, jak z něj veškerá agresivita společně s napětím spadly. Zbyla jen strašná únava. Donutil tělo k pohybu a rozešel se k tašce, která ležela u dveří. Sehl se a zvedl ji. Nacvičeným pohybem si ji dal přes rameno, hůlku vložil zpět do pouzdra. To všechno udělá bez jediného ohlédnutí na Snapea. Věděl, že ho pozoruje, ale dnes už s ním nehodlal prohodit ani slovíčko, na to bude času dost. Nejdřív se musí srovnat s novými poznatky. Celý život žil v domněnce, že Snape svých činů nelituje, byl v tom pevně přesvěcen až do teďka. Právě proto bude nejlepší se mu na chvíli vyhýbat. S tímto rozhodnutím sáhl na kliku s úmyslem odejít. Už mačkal kliku směrem dolů, když se za ním ozvala tupá rána. Tělo se mu otočilo samo zpět do místnosti. Snape klečel na zemi, hlavu skloněnou. Působil jako zlomená panenka, se kterou si děti hrály, ale jakmile je přestala bavit, tak ji zahodily.

BUM!!! pravda je na světě :) 

Už se těším na vaše názory :)

Moc vám všem děkuju za hvězdičky i komentáře jste skvělý ani netušíte jakou radost mi tím děláte :)