Doběhli znova před obraz a Emily zašeptala heslo. Sotva se obraz začal otvírat, už se škvírkou protáhla dovnitř. Harry ji bez zaváhání následoval. Ocitnul se opět v chodbičce. Tentokrát na něj Emily nečekala a rovnou šla do obývacího pokoje, kde bylo poměrně rušno. Harry z chodby viděl Snapea, jak chodí nervózně sem tam. Rychle doběhl Emily a postavil se k ní. V tu chvíli si jich všiml Snape. Chvíli na sebe zírali, než se Snape vzpamatoval a přiřítil se k nim. Harry se nestačil ani vzpamatovat a už ho hrot hůlky tlačil do krku.

„Ty spratku, co jsi udělal mé dceři?" zašeptal nebezpečně Snape a z očí mu koukala Avada. Harry nejprve nepochopil, co tím Snape myslel, než se koutkem oka podíval na Emily a všimnul si zarudlých očí a opuchlých tváří. Obrátil zrak zpět na Snapea a ironicky se ušklíbl.

„To víte, celou noc jsem ji mučil a teď jsem Vám ji přišel jen tak vrátit."

Snapeovi vzteky naskákaly červené skvrny na krku.

„Ty jeden malej švábe!" Snape zuřil a při každém jeho slově se Harrymu hůlka víc a víc tlačila na krk. Snape se už asi chystal k tomu, že ho prokleje, když si mezi ně stoupla Emily a Snapea donutila odstoupit od Harryho.

„Tati, dost!" křikla a nutila Snapea víc ustupovat.

„Harry mi nic neudělal. To ty a on!" ukázala na Raddla, který seděl v křesle u krbu a náramně se bavil. Snape zůstal zaraženě stát a díval se udiveně na svou dceru, která do něj neustále vzteky tlačila a když se nepohnul, začala do něj pěstmi bušit a v očích měla znovu slzy.

„Jak to myslíš, Emily?" zeptal se zmateně Snape a chytil obě její pěstičky do dlaní. Jeho plášť kolem něj zašustil, jak si k ní kleknul. Podíval se Emily do očí a poznal, že udělal něco, co mu jeho dcera jen tak neodpustí. Na duši ho zatížil nový kámen viny. Harry se díval na obrázek před sebou a přišlo mu to líto. Na Snapeovi bylo poznat, že vůbec netuší, která bije a Emily byla tak mimo, že nebyla schopná odpovědět. Proto se rozhodl vysvětlit to.

„Vrazil jsem včera do ní na chodbě."

V okamžiku kdy promluvil se Snape zaměřil na něj.

„Měla na sobě jen noční košili a plakala. Z toho co mi řekla, jsem pochopil, že se jí v noci zdál zlý sen a nemohla se na vás dobouchat."

„To není možné," skočil mu Snape do řeči a přitáhl si Emily k sobě a vstal, vzlykající holčičku pevně v náručí. Harry pokrčil ledabyle rameny a pokračoval. „Rozhodla se jít za Malfoyem, ten měl pro změnu na svých záclonách kouzlo soukromí. Nevím, kam šla pak, ale potkal jsem ji na konci sklepení. Chtěl jsem, aby mi řekla, kde má komnaty. Odmítla, tak jsem ji vzal do svého pokoje a tam přespala," dokončil své vyprávění Harry. Snape si ho měřil pochybovačným pohledem, nakonec se otočil na Emily.

„Je to pravda?" položil otázku jemným tónem, který by Harry nevěřil, že dokáže.

Holčička kývla.

„Klepala jsem na tebe dobu, dokonce jsem použila tajné heslo, nic nepomáhalo." Znovu se nadechovala, ale skočil jí do toho Raddle.

„Promiň, Emily, ale nemůžeš mít Severuse pořád za zadkem. Jsi na to už dost velká," řekl a vstal z křesla. Přiblížil se k Snapeovi a chtěl Emily pohladit po vlasech. Ta mu ale uhnula, tak jeho ruka skončila na Snapeově rameni a tam zůstala. Snape ho probodnul pohledem, ale ruku nesetřásl. Otočil se raději k Emily. „Odpusť, asi se někde stala chyba," omlouval se. Emily tím ale víc naštval, protože se vymámila z jeho náruče a utekla do pokoje, kde se zamkla. Snape na nic nečekal a utíkal ke dveřím. Marně na ně začal bouchat a křičet, ať otevře. Raddle k němu došel a pohladil ho po ruce.

„Severusi, nech toho, snaží se na sebe jen upozornit. Podle mě si to všechno vymyslela." Snape mu dal kývnutím za pravdu. V tu chvíli do Harryho vjela zlost. Rychle se rozeběhl ke své hůlce, která ležela na krbové římse a než ho kdokoli stačil zastavit, rozešel se k otevřeným dveřím ložnice a hůlkou zamířil na dveře. Stačilo použít jednoduché odhalující kouzlo a hned věděl, že na dveře bylo požito tišící kouzlo z obou stran tak, aby se dovnitř ani ven nedostal žádný zvuk. Snape k němu doběhl a chtěl ho ozbrojit, ale všimnul si dveří.

„Tady máte jasný důkaz, že si to Emily nevymyslela." Mávnul hůlkou po druhé a zamumlal tiché 'Accio hůlka' a do ruky mu přistála jak Snapeova, tak Raddleova. Obě prověřil a Raddleova se ukázala jako ta správná.

„A tady máte důkaz o tom, kdo je za všechno zodpovědný." Podá hůlky šokovanému Snapeovi a připraví se na útok. Ten přijde vzápětí. Raddle se na něj vrhl a pěstí ho chtěl srazit k zemi, nepovedlo se mu to, Harry totiž uhl. Napřáhl se k další, když ho kouzlo vyslané Snapem odmrštilo od Harryho na druhou stranu pokoje. Harry trochu v šoku z toho, že tam neleží on se opřel o stěnu s sledoval, co se bude dít. Všiml si, že není jediný, Emily musel rámus vylákat z pokoje a tak kouká škvírou ve dveřích. Snape dojde k Raddleovi, který se těžce sbírá země. Snape ho ale nohou znovu srazil k zemi, až Julian bolestně sykl.

„Nebudu se tě ptát, proč jsi to udělal, dokážu si to velice dobře domyslet." Ten chlad ve Snapeově hlase byl až hmatatelný.

Nohou si Juliana držel u země. Pak se k němu sklonil a šeptem řekl: „Jsi stejný, jako tvůj otec, myslíš, že nevím, že tě na mě nasadil?" Julian vykulil oči. Snape si toho nevšímal a dál pokračoval.

„Vím to od samého začátku a taky vím, že se ti to vymklo z ruky," zasazuje Snape nemilosrdně jednu ránu za druhou.

„Zatoužil jsi mě vlastnit a chtěl jsi, abych tě měl na prvním místě, když to tvůj otec nedokáže. Radši měl toho svého hada než tebe, proto si ho zabil.

„To není pravda!" rozkřikl se Julian vztekle, ale bota, která ho bolestně zatlačila do hrudi ho donutí zmlknout.

„Né? Tak proč jsi Temnému pánovi namluvil, že právě Nagini je zrádce a on ho potom na tvůj popud zabil? Snape nadzvedl obočí a tvrdě se díval Raddleovi do očí.

„Jak to všechno víš?" hlesl šokovaně Julian. Snape se zle ušklíbl.

„Protože já jsem byl špionem a mám své triky, jak získat informace, které chci. A teď zmiz, než tě prokleju za to, co jsi udělal." Sundal z něj nohu a hodil mu hůlku. Raddle na nic nečekal. Zvednul se a utíkal k chodbě, která vedla k obrazu. U vchodu do chodby ho Snape ještě zastavil a zasadil poslední definitivní ránu.

„Pro mě nikdy nebudeš na prvním místě. Tam vždy bude má dcera." Julian se zarazil, pak ale vystřelil do chodby a prasknutí obrazem je přesvědčilo, že je pryč. Snape se otočil k dceři a suverénně si zandal hůlku do rukávu. Emily na něj kulila oči, div jí nevypadly. „No teda, tati," hlesne a už se rozběhla ke Snapeovi. Ten si mírně dřepl a chytil ji do náruče. Harry se nenápadně začal plížit ke vchodu. Ne proto, že by se bál, ale tahle scéna, která se před ním odehrávala mu přišla příliš soukromá, raději se tu staví večer. Zřejmě to nebylo, tak nenápadné, jelikož ho zastavil sytý baryton.

„Morteme, kam ten spěch?"

Harry ztuhnul a v duchu tiše zaklel. Jakoby nic se otočil ke dvojici s ledovou maskou na tváři.

„Přišlo mi, že chcete zůstat o samotě," řekl v klidu a díval se, jak Snape pokládal Emily na zem.

„Děkuju za vaší ochotu, ale není potřebná," setřel ho Snape a rozešel se k němu. Zastavil se až moc blízko u Harryho. Ten si teprve teď uvědomil, jak moc je proti Snapeovi malý. Ta výšková převaha ho silně znervózňovala, ale snažil se to nedát na sobě znát.

„Měl bych vám poděkovat, ale neudělám to, na to u mě máte příliš poškozenou pověst. Netuším, co vás vedlo k tomu, co jste tady předvedl. Rozhodně však nečekejte, že vás budu zvát na odpolední čaj a sušenky. Myslíte, že nevím o co vám jde? Chcete se k nám vetřít tak, jako ostatní. Rozhodně se vám to nepovede," šeptal mu tak potichu do obličeje, že to Emily, která stála u krbu a objednávala si snídani nemohla zaslechnut.

Harryho tváří nepohnul ani sval, vůbec nedal na sobě znát, jaký dopad Snapeova slova měla. Domníval se, že tím Snape skončil, ale zas se jednou spletl. Snape se ho rozhodně chystal zničit, jinak by nenavrhl to, co navrhl.

„Když se Vám nelíbil trest s panem Filchem, tak Vás čekám dnes večer po večeři v kabinetě. Věřím, že přijdeme na něco, čím vás zabavíme na tolik, aby jste neodzbrojoval kouzelníky, pokud nejste v přímém ohrožení," promluvil Snape, tentokrát nahlas a konečně se od Harryho vzdálil. Harry to bral jako povolení k odchodu. Otočil se na patě a rázným krokem se vydal do chodby. Už se chystal otevřít obraz, který kryl vchod, když si všimnul Emily. Běžela k němu a těsně u něj se zastavila.

„Harry, táta není tak hrozný, jak se chová, jen pojď se mnou, přesvědčím ho, aby se k tobě choval mileji a dáš si s námi snídani, jo?" vyrazila ze sebe jedním dechem a už ho táhla směrem ven z chodby, pryč od vchodu.

„Ne, Emily, já musím na vyučování." Zastavil její konání Harry a jemně se jí vyvlíkl.

„Ale nestihneš snídani, a to je nejdůležitější jídlo dne! Budeš hladový a to kvůli nám," snažila se ho Emily přemluvit. Harry zakroutil hlavou.

„Neboj, já to přežiju, jedna vynechaná snídaně mě nezabije. Navíc už nejsem ve vývinu a nerostu, to ty bys měla víc jíst." Během své řeči, otevřel obraz a vyšel ven.

„Zatím ahoj, prcku," rozloučil se zavřel za sebou. Nečekal ani, až mu Emily odpoví, na toho příliš tlačil čas. Byl tak v půlce chodby, když zaslechnul kroky. Otočil se a Emily za ním běžela s něčím v ruce. Tentokrát to neubrzdila a narazila do Harryho. Jen tak tak to oba ustáli. Emily po chvíli našla rovnováhu a zadýchaně mu něco v ubrousku podávala.

„Tady máš snídani, protože snídaně je důležitá, říkává táta." S tím mu vrazila do ruky sendvič a běžela zpátky. Harry jenom zakroutil hlavou rozešel se na hodinu obrany, sendvič ukusoval cestou.

Děkuju za vaše komentáře k minulé kapitole, hodně mě potěšily :)  Stejně tak hvězdy.