Ahoj je tu další kapitola. 

Harry se probíral pozvolna, oční víčka měl jako z olova. Přišlo mu, že spal pouze pár minut. Byl unavený víc, než když šel spát. Otevřel oči, musel párkrát zamrkat, aby se mu zrak rozjasnil. Pozvolna pociťoval neklid, který se každou ubíhající myšlenkou zvětšoval. Nikdy se mu nestalo, že by jeho mysl jednala tak zpomaleně, celý byl tak nějak mimo. Většinou hned co ráno otevřel oči, měl mysl jasnou a teď měl pocit, jakoby si mozek vzal dovolenou na neurčito. Podíval se okolo sebe a následně se prudce vyhoupl do sedu. U Merlinových gatí, tohle není jeho pokoj, pomyslel si a chytil se za hlavu, která se mu zatočila příčinou toho rychlého pohybu. Donutil své nohy dát dolů z pohovky přitom si všimnul, že už má zase svůj školní hábit. Rukou si sáhl na hlavu a nahmatal krátké vlasy a na obličeji ho tížily brýle. Pomalu si začal vzpomínat na důvod, proč takhle skončil. Před očima měl obraz toho, jak zaútočil na Snapea. Potichounku zasténal a sednul si. Tohle bude muset ještě řediteli vysvětlit a vůbec se na to netěšil. Tak to dopadá, když jedná bezhlavě, sakra. Už si chtěl dát hlavu do dlaní, ale na poslední chvíli si všimnul hůlky, kterou málem v té tmě přehlédl. Jen díky velkému oknu, které dovnitř vpouštělo dostatek měsíčního svitu si jí všimnul. Rychle se pro ni natáhl a dal do rukávu, doufajíc, že nikdo nepřišel k úhoně. Pomalu vstal, aniž by se ohlédl a jeho kroky zamířily ke dveřím. Rozhodně tu nemínil zůstat, pokec s ředitelem může počkat na zítra. Navíc chtěl být od ředitelny co nejdál. Nekoukal ani napravo, ani nalevo, jeho cíl byl jasný. Dostat se na pokoj, padnout do postele a spát co nejdéle to půjde. Procházel chodbami, doprovod mu dělal měsíc a hořící louče na stěnách. Čím hlouběji do sklepení šel, tím víc světla ubývalo. Nebylo proto divu, že na schodech někoho málem srazil. V poslední chvíli osobu chytil za ramínka a v domění, že se jedná o skřítka se omluvil a šel dál. Tichý vzlyk ho donutil zastavit, vytáhnout hůlku a otočit se. Nasvítil světlo osobě rovnou do obličeje.

„Prcku, co tady proboha děláš?!" vydechl, hůlku trochu sklonil, ale nezhasl. Emily, jakmile promluvil, zvedla prudce hlavu a prohlédla si ho od hlavy k patě. V následný okamžik se rozeběhla a než stačil mrknout, tiskla se k němu. Harry v šoku zamrkal, na nic dalšího se nezmohl. Zatřepal hlavou ze strany na stranu, snad aby se probral. Nezabralo to. Nakonec se tedy nenápadně štípl do stehna. Bolelo to, takže o sen se nejedná. Sakra, co teď? Opatrně ji vzal za ramena a odtáhl od sebe, podíval se jí do očí, které byly plné neprolitých slz. Nestačil ani pořádně zauvažovat co dělá a už se přistihl, že si kleká, aby jí mohl vidět pořádně do obličeje.

„Co se děje? A co děláš tady?" zeptal se znovu pevně držící dívčiny ramena. Emily na jeho otázku zakroutila hlavou a začala přešlapovat. To upoutalo Harryho pozornost a podíval se dolů. Měla bosé nohy a očividně jí byla zima. Harry potichu zanadával. Vstal, aby si mohl sundat hábit, který přes ni následně přetáhl. Na první pohled se v něm ztrácela, ale to bylo jedno. Harry si ji vyzvedl do náruče dřív, než si to stačil rozmyslet.

Emily se na něj podívala vykuleně, ale k Harryho překvapení se nebránila. Rozešel se dál po chodbě s Emily v náručí, která se klepala zimou čím dál míň. Nebylo divu, hábit byl očarovaný oteplovacím kouzlem. Po chvíli si uvědomil, že vůbec netuší, kde má Snape komnaty. Tento detail ho donutil zastavit a kouknout se na Emily. ‎

„Kde jsou tvoje komnaty?" zeptal se pomalu usínající holčičky. Ta po této otázce otevřela zprudka oči a obtočila mu ruce okolo krku. ‎„Já tam nechci!" rozkřikla naštvaně a vystrčila na Harryho vzpurně bradu. ‎

„A můžeš mi říct proč?" nadzvedl Harry překvapeně obočí. Emily si začala žmoulat ret. Harry tušil, o čem přemýšlí. Nakonec se rozhodla a Harry ten okamžik přesně poznal. ‎

„Protože jsem měla zlý sen a táta neotvírá dveře i když jsem klepala, jak jsem chtěla, neotevřel a já se bojím. Chtěla jsem jít proto za Dracem jenže jeho závěsy na posteli nešly rozevřít." Znovu měla v očích slzy a tiskla se k Harrymu, jakoby byl poslední záchranné lano. Kdo ví, třeba byl. Harry si povzdechl, jak to tak viděl, měl pouze dvě možnosti. Buď ji vezme do Snapeova bytu hned, co z ní dostane, kde jsou, nebo si ji vezme sebou do pokoje. Ta první varianta pro něj nepřicházela v úvahu, takže zbývala jen ta druhá. ‎

„Vypadá to, že tě nepřesvědčím k tomu, abys mi řekla, kde bydlíš." Tvrdohlavý pohled plný odhodlání mu stačil na to, aby pokračoval: „Vezmu tě tedy k sobě do pokoje pod podmínkou, že je to poprvé a naposledy, jasný?" ‎ Emily se viditelně zarazila a Harry zadoufal, že si to třeba ještě rozmyslí a ukáže mu cestu ke komnatám Snapea. To zaváhání trvalo ale jen vteřinu, než rozhodně přikývla. ‎

„Beru."

‎Harry se tedy vydal do svého pokoje a v duchu mu vrtalo hlavou, kde se najednou vzala ta změna. Ještě dnes s ním jednala jako s kusem hadru a teď se k němu tiskne. Dokonce souhlasila, že přespí v jeho pokoji.

Únava byla, ale ne příliš velká na to, aby o tom nepřemýšlel. Pro zatím to nechal plavat. Ocitli se před vchodem do společenské místnosti. Harry řekl heslo, kamenná zeď se před ním rozestoupila a odkryla obyčejné dveře. Harry uložil hůlku, kterou si do teď svítil na cestu, vzal volnou rukou za kliku a tiše vešel. Došel na začátek mramorových schodů a obezřetně se rozhlédl. Vypadalo to, že ve společenské místnosti nikdo není, to ho uklidnilo natolik, že pokračoval v klidu až před dveře pokoje. Neverbálně odstranil zamykací kouzla na dveřích, nerad by na světle vytahoval svou hůlku Banshee a náhradní měl pořád ještě Filch. Poté co otevřel dveře se pochodně v pokoji rozhořely. Vešel dovnitř a podíval se na Emily, po celý zbytek cesty mlčela, takže si logicky myslel, že spí. Omyl. Byla sice potichu, ale nespala, rozhlížela se po pokoji a v očích měla jiskřičky zvědavosti. Jen co ji Harry postavil na zem, aby mohl zavřít dveře se rozeběhla se do středu pokoje.

‎„Máš to tu hezké, ale chybí ti tu okna." Bylo první, co řekla, když se dostatečně vynadívala. Harry zavřel dveře.

‎„Díky, ale měla bys spát, takže hybaj do postele," rozkázal Harry a rozešel se k posteli, kde si vzal zpod pološtáře pyžamo a rozestlal. Emily si sundala Harryho školní hábit a dala ho na pohovku. Váhavě se rozešla k posteli. Harry zrovna nastavoval budík na sedmou hodinu.

‎„Co to je?" zeptala se a prohlížela si zvědavě tu divnou věc. Přitom vlezla do postele a po kolenou se dostala až k Harrymu, který položil tu věc na noční stolek.

‎„To je budík, prcku, používají ho mudlové k tomu, aby zavčas vstali."

Holčička nasadila pochybovačný výraz. „Tohle že je zbudí?" řekla a prstem dloubla do ciferníku.

„Věř tomu nebo ne, ale vzbudí," odpověděl Harry a vzal peřinu do ruky, počkal až si Emily lehne a přikryl ji.

„Teď spi, já se jdu rychle opláchnout a než přijdu, ať už spíš. Jasný?"

Emily přikývla a víc se do peřiny zachumlala. Harry se rozešel do koupelny, tam se rychle omyl a vyčistil si zuby. V pyžamu se vrátil, zpět oblečení položil na židli u psacího stolu. Naposledy zkontroloval Emily. Spala v klidu, tak si lehnul na pohovku sundal brýle pokládajíc je na stolek. Chvíli hledal pohodlnou polohu, nakonec skončil na boku a zavřel oči v domění, že se mu stejně nepovede usnout, ale do pěti minut nevěděl o světě.

***

Ráno se Harry vzbudil dřív, než zazvonil budík. Rychle ho zacvaknul, aby nevzbudil tu malou nezbednici, která mu obsadila postel. V klidu provedl ranní hygienu, oblékl se, ze skříně sebral náhradní hábit a nachystal věci do školy. Z komody vytáhl jedny ponožky a po zkontrolování Emily je kouzlem zmenšil. Nezapomněl je opatřit zahřívacím kouzlem a ze spodu je udělal protiskluzové. Snad to bude stačit, nehodlal riskovat její onemocnění, případné zranění z uklouznutí, protože chodí po studeném hradu jen tak. Potom nastal ten horší problém, jak toho prcka vzbudit? Přistihl se, že stojí nad postelí jako pitomec a neví si rady. Nakonec natáhl ruku a lehce zatřásl drobným ramínkem.

„Vzbuď se, je čas vstávat," promlouval Harry tiše na Emily. Ta pomalu otevřela oči, jenže pak je zase zavřela.

„Ještě chvíli, tati," zamumlala a otočila se k Harrymu zády. Ten ztuhnul, dívajíc se na spící děvčátko, jako kdyby ji viděl poprvé. Tělem mu projel pocit, který už dlouho nezažil - pobavení.

„Já mám do tvého otce trochu daleko, nemyslíš, prcku?" Při zaznění posledního slova sebou Emily prudce trhla a otevřela oči.

„Harry, vždyť je ještě noc!" zakňourala při pohledu na temný pokoj osvětlený jenom ohněm z loučí. Naštěstí se ale začala hrabat z postele.

„Není, prcku, počkej, až vyjdeš ze sklepení," vyvedl ji z omylu Harry a podával jí ponožky.

„Proč mi dáváš ponožky? Mně není zima," řekla zmateně, ale ponožky si vzala a natáhla.

‎„Teď možná ne, ale bude." Víc se k tomu Harry nehodlal vyjádřit. Došel k pohovce a sebral hábit, který tam ležel od včerejška. Neverbálně ho zmenšil, ani o tom nepřemýšlel, až zalapání po dechu ho probralo.

‎„Ty umíš kouzlit bez hůlky?!" vykřikla tak nahlas, že jí z toho přeskočil hlas. Harry zůstal zaraženě stát se zmenšeným hábitem v ruce. Pomalu se k ní otočil.

‎„Jo, ale jen trochu. Nic na tom není." Snažil se mluvit, jakoby o nic nešlo, dokonce mávnul bezstarostně rukou. O to víc ho znervóznilo, když se na Emilyině tváři objevil podivný výraz, který nedokázal rozluštit. Bez varování se k němu rozešla. Harry nevědomky začal couvat dál. Daleko se však nedostal, udělal sotva dva kroky a narazil lýtky na pohovku. Svalil se na ni a Emily se přibližovala pořád blíž. Začala se ho zmocňovat panika, těkal pohledem všude možně, v krku měl sucho a rychleji dýchal. Emily přišla až těsně k němu. „Neboj, Harry, nikomu neřeknu, že dokážeš čarovat i bez hůlky," promluvila konejšivě a vzala si od něj zmenšený hábit, přetáhla si ho přes hlavu. Harry se mezitím snažil dostat pod kontrolu. V duchu nad sebou kroutil hlavou, nechápal proč ho to tak vyvedlo z míry. Možná, že mu to vše už leze na mozek a vše to utajení, dvojí identita. Člověk se v tom pak začíná ztrácet. Lehký dotek na rameni ho donutil zase plně vnímat. Cuknul sebou, aby odehnal nechtěný pocit tepla a vstal.

‎„Půjdeme, ať tě otec nehledá," řekl obcházejíc pohovku nevnímajíc pohled Emily. Dal si tašku přes rameno a otevřel dveře. Teprve potom se odvážil podívat. Stála pořád na stejném místě, v očích slzy. Harry odvrátil zrak. Rukou jí naznačil, ať si pohne. Oba vyšli na chodbu, Harry za nimi zavíral a pořád cítil teplo z doteku na ramení. Měl chuť na sebe použít čistící kouzlo. Nemyslel to zle, jen měl problém s dotyky. Chystali se rozejít chodbou, když je zastavil Malfoy, který vycházel z pokoje naproti. Výraz, který se mu objevil v obličeji byl vskutku, nezapomenutelný.

‎„Emily, co tady děláš a takhle oblečená? Vypadáš jak strašák." Přešel až k nim, stále si holčičku měřil pohledem. Emily si založila ruce na hrudi a spustila.

‎„Za prvé, nejsem strašák, za druhé tobě může být jedno, co tu dělám. Za třetí se s tebou nebavím." S tím nadzvedla bradu a bez ohlédnutí odešla. Harry stál po celou dobu rozhovoru na chodbě, čekajíc, jak se to vyvine. Nestačil zírat. Ten malej prcek měl ale vyřídilku. Podíval se na Malfoye, ten kulil oči do místa, kde ještě před chvílí stála Emily. Harry by si ten obrázek šokovaného Malfoye užíval i déle, ale Emily už mizela za rohem. Rozeběhl se proto za ní. Naštěstí byla pár kroků za zatáčkou. V jednom měl Malfoy pravdu, v tom hábitu, i když byl menší, vypadala jako strašák. Procházeli společenskou místností, bok po boku a ti, které míjeli na ně doslova zírali, jako na zvířátka v zoo. Harry si upřímně oddechl, když se ocitli na chodbě. Emily se na něj koutkem oka podívala.

‎„Nerad jsi středem pozornosti," konstatovala. Harry měl chuť protočit oči, neudělal to.

‎„Proč na nás každý tak zírá?" zeptal se radši.

‎ „Není už zvykem vidět mě s někým jiným než s Dracem, nebo s otcem," odpověděla a pokrčila ledabyle rameny. Harry se raději k tomu nevyjadřoval. Spíš ho zaujala osoba, která šla chodbou naproti.

Všem děkuju za hvězdy, čtení a především za komentáře jen vám chci říct ,že příští kapitola možná nevyjde, jak jste zvyklí, korektorka jede na týden pryč a není si jistá jak to bude stíhat.