Tak je tu další kapitola, omlouvám se že to tak trvalo. 

Je tu také upozornění kdo nemá rád sexuální scény (znásilnění) NEČÍST.

„Ty jsi anděl?" Ozval se dětský hlas. Harry měl co dělat, aby se nezačal smát. Díval se do dětských očí, které ho tolik uchvacovaly. Bylo v nich plno dobra a nevinnosti. Byly zkrátka dokonalé, stejně jako jejich majitel.
Oba se zdáli být fascinováni tím druhým, takže si nevšimli ženy, stojící kousek od nich. Agnes nevycházela z údivu, on to opravdu dokázal! Uzdravil ho z vlkodlačího kousnutí. Jenže to, jak se na něj díval, bylo děsivé. Agnes tenhle pohled viděla jen jednou a na ten okamžik nikdy nezapomene. Banshee si našla druha a to jejího malého synovce. Toto poznání jí projelo, jako ledový nůž a než se kdokoliv z nich stačil vzpamatovat, Agnes do Banshee prudce strčila. Když měla cestu volnou, popadla vyděšeného synovce do náruče a tasila hůlku a neváhajíc jí namířila na zvedajícího se Harryho. Kouzlem ho znovu srazila bolestně na zem. „Jak si mohl mého synovce, tak pošpinit! Ještě že jsem přišla včas!" Vykřikla Agnes vztekle a ruka s hůlkou jí jen vibrovala.
„Já mu nechtěl ublížit, paní Princeová," Harry ležící na zemi se ani nepokoušel vstát. Nechtěl Agnes provokovat. Víc ho zajímal chlapeček v její náruči, který byl očividně vyděšený.
„To ti tak budu věřit, nejsi nic jiného než zrůda," Agnes se pomalu, ale jistě přestala ovládat. Harry viděl chlapce, jak si zakrývá uši a z očí mu tečou slzy. Bolelo to, tolik to bolelo, že to snad možné nebylo. Tohle ještě nikdy necítil, emoce se mu vyhýbaly. Cítil jen občas nějakou a to velmi slabě a teď jich bylo najednou tolik, že měl pocit, že se z nich udusí. Přesto všechno ale slyšel, co mu Agnes povídá: „Zakazuji ti ho ještě někdy vidět, nebo se ho třeba i jen malíčkem dotknout!"
Do Harryho jakoby uhodilo. Cítil, že se někde uvnitř něj něco zlomilo. Nedokázal to ovládnout a z hrdla se mu vydral ohlušující vřískot typický pro Banshee.
Nemoct se k němu už nikdy přiblížit bude pro něj něco jako pomalá smrt, která bude trvat po staletí. Dokud nepovstane nová Banshee, která se mu může rovnat a on tak upadne do zatracení. S tím, že nikdy nesplynul se svým druhem. K tomu ho dnes Agnes odsoudila. Jediné co mohl udělat, bylo ochránit svého druha a jeho blízké. Klekl si na kolena a připlazil se k Agnes a než ho znovu stačila srazit k zemi, šáhl si do vlasů a vyrval si dva dlouhé bílé prameny vlasů. Které jak ztratily kontakt s pokožkou se změnily v tenké stříbrné řetízky. „Dej jim to," prosil Harry zoufale, „když to budou nosit, nebude jim moc už nikdo ublížit."
Agnes váhala, nakonec mu ale oba řetízky vyrvala z rukou a bez jediného pohledu se k němu i s chlapcem otočila zády. Maličký se v její náručí začal vzpouzet, žena mu ale něco zašeptala do ucha. Na to začal chlapec prudce kroutit hlavou. Agnes se ho rozhodla ignorovat a dál pokračovala v chůzi ke schodům. Chlapec se jí ještě chvíli snažil vzpouzet, ale pak to vzdal a místo toho upřel oddaný pohled na zlomeného anděla, ležícího na zemi ze zavřenýma očima a bolestným výrazem vepsaným ve tváři. V myšlenkách prosil Merlina o možnost se s ním zase někdy setkat. Neměl ale ani tušení, že jeho teta má už plány jiné, chtěla mu Banshee tak zhnusit, že tu bytost bude Severus z celého srdce nenávidět.

***
Roky plynuly a za tu dobu se toho stalo tolik... Harry se uzavřel ještě víc do sebe. Jediné co bylo dobré, že ho Agnes tehdy poslechla a dala jim oběma stříbrný řetízek. Mohl tak cítit, že je jeho druh naživu a v pořádku. Další novinka byla ta, že se objevil další černokněžník, který si říkal Lord Voldemort. Nebýt toho, že našel v způsob jak obcházet smrt. Harry by se do toho nepletl, je to věc čistokrevných kouzelníků. Jenže když začal obcházet smrt tak narušoval přírodní rovnováhu, nikdo se nemůže vyhýbat smrti věčně. A sama Smrt z toho byla hodně nakrknutá, když zjistila, co má ten ubohý lidský červ v plánu. Bohužel sama tomu nemohla zabránit a tak pověřila Banshee, která se jí mohla v moci vyrovnat - Harryho. Ten sice nebyl nadšený, ale co mohl dělat. Voldemort vraždil nevinné lidi a kouzelnická společnost žila ve strachu. Ale našlo se i pár jedinců, co se proti němu snažilo bojovat. Například Fénixův Řád, tajné společenství, kde lidé, které Voldemort pronásledoval našlo ukryt a bezpečí. Nikdo z nich, ale nedokázal vysvětlit, jak o společnosti vědí. Jediné co z nich Brumbál dokázal dostat bylo, že se u nich doma zjevil záhadný cizinec s bílými vlasy a očima jako dva smaragdy, aby je varoval a dal jim přenášedlo, které je rovnou přeneslo do Fénixova hlavního domu. Kde si je pak vzal na starost Brumbál.
Prvních pár let se ho ředitel snažil odhalit, ale proti Harrymu s mocí Banshee neměl šanci. Celá ta léta tak Harry úspěšně sabotoval Voldemortovo vraždění. Přesto všechno měl dost jedinců, kteří ho následovali. Tohle Harry upřímně nechápal, copak jsou lidi tak mimo, že následují vraha jen proto, že jim řekne, že z toho bude sláva, prachy a moc. Tak přízemní až z toho bylo šoufl.
Poslední dobou toho bylo na něj moc. Měl hodně starostí, ale nejvíc mu dělala starost matka jeho druha - Eileen Snapeová. Objevila se na prahu domu před dvěma dny a svěřila se Agnes, že umírá. Ta okamžitě zburcovala Harryho. Proto právě teď Harry kráčí k ložnici, kde leží smrtelně nemocná Eileen Snapeová, měl jí za každou cenu vyléčit. Nutno podotknout, že jak byl Harry blíž a blíž, chtělo se mu kvílet. Jeho Banshee se dostávala na povrch. Ocitl se před dveřmi ložnice. Pocítil, jak pach smrti zintenzivnil. Nechal projít tělem moc Banshee. Vlasy mu narostly do pasu a zbělaly, oči dostaly svůj pekelný lesk. Vzal za kliku a pomalu zmáčknul a otevřel dveře. Vstoupil do ložnice tiše. Na posteli ležela žena, vlasy, které dříve byly husté a krásně černé jako havraní peří teď byly řídké a šedivé, pohled na ženu byl vskutku žalostný. Harry viděl už hodně umírajících lidí a na první pohled poznal, že tahle žena už svůj boj se životem vzdala. Nejde uzdravit někoho, kdo si nepřeje žít. Z jeho myšlenek ho vyrušil pohyb na posteli. Eileen k němu otočila tvář. Na moment Harry ztuhnul, co když si ho nebude pamatovat a pohled na něj jí akorát vyděsí? Naštěstí se tak nestalo, Eileen ho poznala, okamžitě vřelý úsměv, který se jí objevil na rtech mluvil za vše. „Ráda tě vidím, Banshee. Neposadíš se tady ke mně?" řekla a poklepala na postel vedle sebe. Harry byl z její reakce zmatený, měl co dělat, aby si udržel masku lhostejnosti. Žena počkala, až se usadí a pak teprve začala mluvit poměrně naléhavě na Harryho vkus. „Vím o co tě setra požádala, nebo spíš co ti přikázala." Najednou její pohled nebyl tak jistý, začala očima bloudit všude možně po místnosti. Harry čekal, nic neříkal, jen mlčel. Netušil, co má Eileen na srdci nebude to asi nic lehkého, když se vyhýbá jeho upřenému pohledu. Nakonec se ale odhodlala a odvážně se na něj podívala. „Já si to ale nepřeji, být uzdravena." Harry tohle tak trochu čekal, jenže Eileen ještě neskončila. „Agnes to vidí jednoduše, ale já ne, svůj život jsem prožila a nechci si ho prodlužovat." Oči se jí zalily slzami. „Můj muž je mrtvý, chci ho v klidu následovat..." „A co váš syn," Promluvil poprvé Harry. Na Eileeně tváři se objevil nefalšovaný smutek. „Ten je zcela v moci Agnes a Temného pána. Víš přeci, že mu je teprve šestnáct a už má znamení." Harryho tahle informace znepokojila. Ne, opravdu neměl ani tušení, že jeho druh má znamení Zla a je ve službách toho netvora. Zabíjí a následuje šílence jako ovce na porážku. Toto uvědomění bylo zdrcující. Z Harryho nepříjemných myšlenek, probral až dotek na ruce. Cuknul sebou, jelikož nebyl na dotek zvyklý. Dotek ale nad jeho reakcí nezmizel, naopak se zpevnil. Harry sklonil hlavu a podíval se na ten prapodivný obrázek. Ještě ho nikdy nikdo nedržel za ruku. Bylo to jiné, ale né špatné naopak, to hřejivé teplo bylo příjemné. Harry zvedl hlavu a podíval se na ženu, která se ho neštítila dotknout a byla první kdo to kdy udělal. Eileen nevěnovala jeho pocitům žádnou pozornost, dívala se na něj uplakanýma očima ve kterých byla vina. „Vím, že jsem hodně sobecká a že žádám po tobě hodně, ale jen tě prosím - vyslechni mě." Harry se díval do očí ženy prosící o poslední přání zemřít důstojně. Kdo je on, aby jí tuhle žádost upřel. Až později si přál, aby jí nikdy nevyslyšel. „Poslouchám," řekl hlasem zbaveným emocí. Eileen si oddychla a pustila jeho ruku. Harrymu ten dotyk na jednou začal chybět. Než se to, ale projevilo jako nežádoucí pocit, zadupal to co nejvíc do sebe a dál to neřešil. Snažil se plnou pozornost věnovat Eileen. „Tuším, že to pro tebe bude těžké, ale chci, abys mi pomohl odejít bezbolestně!"

„Takže jestli to dobře chápu madam, mám vám vzít i ten zbytek života, co vám zbývá?" Eileen jen tiše unaveně kývla. „Chci, aby to proběhlo rychle a vím, že Agnes by mi nedovolila odejít, pokud by nepohasla poslední naděje a v tu dobu už by byla, jen troska dělající si pod sebe, takto já skončit nechci. Tak jediné o co tě žádám je zemřít se ctí. A né jako slítající panák, co je na obtíž." Harry jí skutečně chápal, jediné, co nechápal bylo, proč nechce uzdravit. Určitě ví, že by to dokázal. Musela na něm poznat, na co myslí, protože mu věnovala další unavený úsměv. „A taky bych už chtěla za svým Tobym, chci ho znova obejmout ať už je kdekoli. Vidět znovu jeho úsměv bez alkoholu." Harry poznal, že Eileen je už dávno rozhodnutá, jít za svým manželem. On byl tím posledním, kdo by jí to mohl vyčítat. Na to až moc dobře chápal, jak dokáže být láska spalující i když po tomhle ho bude jeho druh nenávidět. Néli víc než on sám. „Dobře, udělám to," Harryho hlas byl chladný, ale pevný. Přestože věděl, že si podepisuje rozsudek smrti. Ta neskutečná úleva ve tváři Eileen za to riziko stála. Už se jí chystal vzít za ruku, když promluvila: „ Počkej, tohle dej Agnes a Severusovi." Podala mu dva dopisy. „Je tam pro ně vysvětlení, proč jsem to udělala." Harry si je beze slova strčil do kapsy a čekal, jestli je to vše. Bylo. Eileen zavřela oči a podala mu pravou ruku. Jemně jí chytil a také zavřel oči, snažící se stále tvářit chladně a nezúčastněně. Ale uvnitř ho to trhalo na kusy. Právě zabíjí matku svého druha a jen proto, že si myslí, že je to správné. Chvíli trvalo než se napojil na její nervový systém. Nemoc byla všude, dá se říct že jí požírala zevnitř zaživa. Banshee se uvnitř něj spírala, ale nakrmit se něčí smrtí bylo zkrátka silnější. Takže brzy vyhrál a společně vysávali z ženy život, dokud v ní nebyla ani kapka. Jako robot pustil její chladnou dlaň a srovnal pokroucenou přikrývku. Než se zvednul, zkontroloval jestli má stále dopisy v kapse. Naposledy se podíval na ženu, kterou měl svým způsobem rád. Ležela v posteli, ruce podél těla a úsměv na rtech budil dojem, jakoby spala. Harry ucítil na tváři něco teplého stékat. Slza, tu jedinou si dovolil spustit ven, víc ne. Otočil se razantně ke dveřím a najednou se zarazil, má je skutečně otevřít? Nakonec je otevřel, co jiného mu také zbývalo zločin už byl spáchán, teď čeká trest. První, čeho si Harry všimnul byla Agnes, stála tam jako královna a probodávala ho jízlivým pohledem. „No to je dost, už jsem si myslela že tu vystojím důlek," To bylo jediné co řekla než vešla do pokoje, Harry slyšel jak vesele mluvila na svou sestru. Než nastalo ohlušující ticho. Harry nestačil napočítat ani do pěti když se z pokoje ozval výkřik plný žalu a bolesti. Obrnil se proti tomu a místo toho si přivolal skřítka a předal mu dopis s tím, že to je pro Agnes od její sestry. Skřítek si ho vzal a zmizel. Raději volil tuhle cestu než aby Agnes dráždil tím, že jí bude předávat dopis osobně. Lépe to příjme od skřítka, než od někoho, kdo podle ní zabil její sestru. Pro jistotu zkontroloval, jestli má ten pro Severuse. Měl. Tím pádem na nic nečekal, neprodleně se vydal do svého křídla domu. Nechajíc zlomené vzlyky za sebou. V pokoji se natáhl na postel a zavřel oči a čekal. Sám věděl, že se trestu nevyhne, a že to bude jeho hranice, kam se dnes dostane co se bolesti týče, počítal s tím, jednoduše svůj trest příjme. Čekal hodiny, ale nikdo nepřicházel, jeho podoba Banshee byla stále na svém místě. Musel usnout protože ho probrala až hlasitá rána. To jak dveře prudce práskly do zdi. Rychle se podíval tím směrem, kde čekal Agnes. Ale nebyla to ta, kterou očekával, ale člověk u kterého nevěřil, že ještě někdy uvidí. Byl to Severus, jeho druh. Stál tam jako bůh pomsty a jeho výraz mluvil za vše. Harrymu bylo jasné, že už vše ví. Chtěl se zvednout do sedu a vstát, ale následně byl brutálně sražen kouzlem zpět do lehu. „Ani se nehni, ty zrůdo!" Začal nepříčetně řvát Severus, slzy mu tekly proudem po tvářích.

„Vysvětlím ti to, Severusi," Šeptl Harry krotce když konečně chytil vyražený dech. „Ty nic neříkej! Vím vše a zakazuju ti někdy vyslovit mé jméno!" Harry nic neříkal, jen na něj zíral, změnil se, vyrostl. Oči měl ale pořád stejné, jen o něco víc smutné. Pro Harryho byl ale dokonalý, stejně jako tenkrát. Tolik se ho přál dotknout, ale nesměl. O to byla touha po doteku silnější. „Prosím, vysvětlím ti to, zkus mě jen na chvíli poslouchat," prosil úpěnlivě Harry. Marně. Severus, byl vůči jeho prosbám hluchý. Harry mohl jen bezmocně sledovat, jak zavírá dveře, následný rachot v zámku byl jasným signálem, že zamknul. „Ty ani netušíš, jakou bolest teď prožívám," Mluvil Severus zle a v očích se mu odrážela čirá nenávist. Během toho, co se díval Harrymu do očí a ten svůj pohled odvracel. Se přiblížil až k posteli na kterou si kleknul a pomalu jako dravec se blížil k Harrymu. Tomu se to přestávalo líbit, pohled na Severuse mu jasně říkal, že to co se chystá nebude nic příjemného. A taky že ne. Znovu byl kouzlem přinucen k pohybu, tentokrát na břicho, ruce i nohy se bez jeho vůle roztáhly do stran. Ruce k čelu postele a nohy nepohodlně k sloupům postele dole, kde byly silným motouzovým provazem přivázaný ke každé části postele. Provaz se mu zařezával do kůže při každém sebemenším pohybu, příjemné to zrovna nebylo. „Ale copak? Bolí?" Zašeptal mu do ucha Severus výsměšně když si všimnul Harryho marného boje se z pout vysvobodit. „Věř mi, bude to bolet víc, daleko víc," Ten hlas v Harrym začal probouzet hrůzu, ještě nikdy neslyšel v hlase tolik nenávisti a touhu druhým ublížit. Nestačil ani mrknout a kouzlem z něj zmizela košile. Najednou se měl tendenci nadechnout, ale přes bouli v krku to šlo dost obtížně. Stejně tak z něj zmizely kalhoty se spodním prádlem. Dopis přitom jak kalhoty spadly na zem vedle postele zašustěl v kapse. Harrymu z toho bylo do breku, ležel tam svázaný zcela nahý bez možnosti se bránit, zkrátka bezmocný. Jeho Banshee byla krotká, věřila, že ať přijde cokoli, zaslouží si to oni oba, to že měl Harry jiný názor bylo irelevantní. Harry slyšel podezřelý zvuk. Chvíli mu trvalo než mu došlo co to je, spona od pásku! Stačil jen křečovitě zavřít oči a zatnout zuby, než přišla první rána. Nevydal ze sebe ani hlásku, na fyzickou bolest si zvyknul už dávno. Daleko víc bolelo uvědomění, že mu tu bolest způsobuje ten, kterému věřil celým svým srdcem. Fyzická bolest byla proto nic, vůči té psychické. Prosil o smilování sliboval mu vše, hlavně když přestane, ale čím víc prosil, tím byly rány prudší a Harry trpěl jako nikdy v životě. Ležel na posteli a při každé ráně sebou bolestivě trhnul, jinak nic. Při třicáté ráně to přestal počítat. Spona od pásku mu na zádech pomalu ale jistě, tvořila krvavou řeku. Proto nebylo divu, že byl pásek celý od krve a červená tekutina po každém švihnutí cákala všude kolem. Přesto všechno ani jednou Harry nezakřičel nahlas. V duchu ale křičel do ochraptění. Najednou vše ustalo, bylo slyšet jak pásek dopadl na podlahu. Harry nikdy nebyl naivní, takže ho nepřekvapil zvuk zipu na kalhotech. Zvedl těžce hlavu a pokusil se to svými slovy ještě zastavit. „Tohle nechceš udělat věř mi." ''Plesk'' Harryho tvář začala nepříjemně pálit. „Drž hubu zrůdo, nic jiného si nezasloužíš!" Severus byl doslova a do písmene nepříčetný. Nebylo proto divu, že neuvažoval nad svými činy. Harry ucítil za sebou pohyb. Těžké tělo si na něj lehlo, Jestli do teď měl problémy z dechem, tak od teď nemohl dýchat skoro vůbec. Severusovi bylo jedno, že bude od krve. Hlavně mu šlo o to té zrůdě co nejvíc ublížit. Namáčkl se na něj, pravou rukou vzal do ruky svůj úd a prostě do něj nasucho zajel. Pokojem se ozval první křik a pak další a další. Pro Severuse to bylo jako rajská hudba, tolik tu věc pod sebou nenáviděl. Připravil ho o osobu, kterou nejvíce miloval, zaslouží si to všechno! Severus musel uznat, že ty první pohyby byly i pro něj nepříjemné, postupně ale bolest zmizela. Podíval se dolů na jejich spojení a uviděl, jak jeho penis vráží dovnitř a ven celý od krve. Další krev, usmál se pro sebe jako šílenec. Kdo by to byl řekl, že ta rudá tekutina je dobrý lubrikant. Díky ní to měl Severus snazší, nebylo proto divu, že se blížil ke svému orgasmu. Nevnímající výkřiky pod ním přidal na tempu. Penis sebou začal cukat. Severus přirazil naposledy, sperma s krví se smísilo dohromady. Chvíli vydýchával silný orgasmus, než vytáhl svůj úd potřísněný krví neváhal a zhnuseně ho otřel o kousek čisté přikrývky, pak si natáhl se spokojeným výrazem kalhoty. Z postele se ozývalo tiché bolestivé sténání. Navíc Harry už neměl sílu, v krku ho bolelo od neustálého křiku a to nemluvil ani o tom zbytku. Na škvírky otevřel oči a viděl jak Severus zhnuseně bere jeho kalhoty ze země a chystá se je od hodit z cesty přitom se omylem dotkne kapsy, kde zašustí dopis určený právě jemu. Nebyl by to Zmijozel, aby do té kapsy nesáhl a dopis nevydal. Otočil ho v rukách podíval se komu patří, jaké překvapení bylo, že byl pro něj.

Harry byl pomalu mezi spánkem a zhroucením. Temnota po něm už nějakou chvíli natahovala své laskavé ruce, ale čekal, až Severus bude mít dopis pevně v rukou a on tak bude mít jistotu, že splnil poslední přání Eileen.

Poslední co slyšel jak praskla pečeť než se konečně nechal vtáhnout do náruče temnoty.

Tak co vy na to žijete? Mimochodem děkuju moc všem za podporu vážím si toho.