Další kapitola :) 

Školník se začal rozhlížet po koupelně jako šílenec a pod vousy si přitom brblal: „To jsem si mohl myslet, že ten hajzlík toho využije a uteče. Zatracení haranti, člověk má s nimi akorát starosti!" nadával čím dál víc. Najednou však celý ztuhnul a přestal ve své triádě. Harry zalitoval, že mu nevidí do obličeje, rád by viděl ten šok v jeho tváři. Prostorem se začal ozývat podivný zvuk, následně školník padl tvrdě na kolena a díval se skrz slzy na paní Norisovou, která k němu kráčela hrdě s hlavou vztyčenou. Věděl, že pláče, ale nedokázal to zastavit. V momentě, kdy mu jeho milovaná kočka vlezla do klína, plakal na plno a tiše děkoval Merlinovi za záchranu. Harry se na tu scénu díval a došlo mu, že nejenže zachránil kočku, on zřejmě zachránil i toho školníka. Na první pohled bylo vidět, jak tu kočku muž miluje a její ztrátu by nesl hodně těžce, jestli vůbec by se přes ní dostal. Opatrně se vyplížil z koupelny, nechajíc ty dva o samotě. Pomalu procházel hradem a obrazy na stěnách ho mlčky sledovaly. Harry se nebál, že by něco prozradily, byly věrní řediteli a ten jim jasně zakázal cokoli komukoli říct. Po celou dobu byl v kůži Banshee. Oba totiž pociťovali, že se něco chystá. Harry se stáhnul a nechal tělo ovládat Banshee, která mířila ven z hradu. Došla až k zavřené bráně, na chvilku se zastavila, ale potom prudce mávla hůlkou a brána se otevřela dokořán. Harry zatlačený do koutku mysli nestačil zírat. Na školních pozemcích nikdo nebyl a ani za bránou ne, takže se okamžitě přemístila. Objevila se na kopci cizí vesnice, z té bylo i na tak dlouhou vzdálenost cítit pach blížící se smrti. Banshee pod tíhou toho pocitu spadla na kolena a zakvílela tak hlasitě, jak nejvíc uměla. Vítr nesl její kvílení na míle daleko. Pro lidi ve vesnici, kteří tento zvuk zaslechli to byl jasný signál. Něco se blížilo. Zkáza, která je bude stát život. Neuběhlo ani pět minut a Banshee uviděla, jak se do vesnice přemístili muži v maskách a černých hábitech v čele s Lordem Voldemortem. Banshee se na rtech objevil potěšující úsměv. Dnes už se nebude skrývat, vystoupí na světlo a změří síly s člověkem, který se smrti tak moc bojí, že je schopný i té nejčernější magie. Znovu se přemístila, tentokrát její cíl byla přímo vesnice, kde se objevila. Stála uprostřed té hrůzy a dívala se na tu spoušť všude kolem. Lidé se snažili schovat do bezpečí, muži bránili své ženy a děti. Ti mezitím utíkali v panice co nejdál od Smrtijedů. Banshee na to nijak nereagovala, ji zajímal jen muž, který se spíše podobal hadovi. Stál pár metrů od ní a zabíjel hlouček dětí a náramně se u toho bavil. Harrymu se z toho pohledu udělalo zle. Nedokázal se držet stranou, proto vylezl ze své skulinky v mysli a společně z Banshee se spojil, jako jedna bytost. Harry se nechal ovládnout vztekem, tím nevědomky dodával Banshee sílu. Natáhla ruku a bez hůlky na Voldemorta seslala kouzlo. Paprsek bílého světla se strefil přímo do Voldemortova boku, toho, jelikož to nečekal a neměl připravený štít, to odmrštilo pár metrů dál od zbývajících živých dětí. Tento čin nemohl zůstat bez povšimnutí, všichni kolem přestali bojovat a dívali se na Voldemorta, který se těžce sbíral země, zatímco druhá osoba s dlouhými bílými vlasy se pomalu blížila k němu. Neozbrojená. Nemohl být pochyb o koho se jedná, Harry společně s Banshee se v klidu přiblížili až k Voldemortovi. „Musím říct, že jsem čekal něco lepšího," rejpnul si do Voldemorta Harry a díval se, jak se v černokněžníkových v očích objevuje vztek. Sám Harry cítil, jak ho zaplavuje radost, jen si nebyl jistý, čí radost to je. Byl s Banshee tak úzce propojen, že to nebylo poznat. Díval se, jak se Voldemort těžce zvedá země, z pravého boku mu odkapávala krev. Oba dva muži teď proti sobě stáli a měřili se pohledy plnýma nenávisti. „Dnes nastane tvůj konec vílo!" zařval Pán Zla a vyslal po něm kletbu. Banshee ji švihem ruky, jako když odháníte protivný hmyz, odklonila. „Css, ty, že jsi pánem všeho Zla? To co tady předvádíš umějí děti v pátém ročníku." provokoval Harry a odkláněl kletbu za kletbou, aniž by se ho některá z nich jen dotkla. Po chvíli to Banshee přestalo bavit si hrát a sama začala vysílat kletby. Lidi z vesnice se dívali na tu prapodivnou bytost, která je dnes přišla zachránit, kolem ní pulzovala stříbrná aura moci. Dokonce naháněla v tu chvíli větší strach, než samotný Pán Zla. Ten pomalu, ale jistě zjišťoval, že tu Vílu smrti podcenil, nestačil se ani pořádně bránit. Kouzla lítala kolem něj a strefovala se do něj ze všech úhlů. Štít, který se snažil vykouzlit na svou obranu mu byl k ničemu. Začal ustupovat snažící se si pro sebe ušetřit čas na zbabělý útěk. Tělo ho pomalu přestávalo poslouchat a rozsypávalo se. Za žádnou cenu nemohlo vydržet takovou zátěž. Přemýšlel, jak se z tohohle dostat živý, naštěstí ho rychle napadl spasný nápad. Neverbální magií rozpálil všem smrtijedům znamení Zla s jasným příkazem - zdržet Banshee, dokud se mu nepovede utéct. Později, když byl v bezpečí mu došlo, jaké chyby se dopustil. Ale pro teď to neřešil, šlo mu o holý život a ten byl pro něj přednější.

Smrtijedi dostali jasný rozkaz, pár z nich se ihned rozeběhlo, ale hodně jich váhalo. Na jednu stranu se to dalo očekávat, kdo by se chtěl postavit bytosti spojenou se samotnou smrtí, která navíc dokázala s lehkostí nakopat jejich pánovi jeho ctihodný zadek. Jako první se Harrymu do cesty postavila žena s pološíleným výrazem ve tváři. Okamžitě na něj vyslala smrtící kletbu. Harry ji ale snadno odklonil a sám vyslal svou, žena to čekala a včas uskočila. Tím bohužel dodala odvahu ostatním, takže Harry měl kolem sebe najednou třicet smrtijedů. Sám kolem sebe vyčaroval svůj vlastní štít, ale nic nevydrží navždy. Musel jednat. Vyslal Banshee na průzkum smrtijedských duší. Potřeboval zjistit, kdo už by měl být dávno pod drnem a kdo naopak si zaslouží druhou šanci. Banshee měla svou práci hotovou rychle a Harry z toho co zjistila moc rád nebyl. Z třiceti smrtijedů jsou jen tři, kteří si zaslouží nechat žít. Co se dá dělat, bude muset jednat tak, jak mu kážou zákony. Odstranil štít. V tom okamžiku se do něj strefilo aspoň tucet kleteb. Harry bolest ozývající se v těle nevnímal, jeho priorita byla omráčit a odklidit ty tři zakuklence. Banshee mu v tom naštěstí poradila, protože sám by je nerozeznal od ostatních. Vyslal na ně omračující kouzlo a nechal je odstranit na kraj bojiště. Ten zbytek smrtijedů pozabíjel. Jednoduché to ale nebylo, obzvlášť u ženy, která se mu postavila do cesty jako první. Musel uznat, že v ochraně svého pána byla schopná čehokoli, i obětovat se. Konečně padl poslední smrtijed, Harry sklonil hůlku, kterou musel během boje vytáhnout, aby získal nějakou výhodu. Po zádech mu tekly čůrky potu, tenhle boj mu dal pořádně zabrat, ale za žádnou cenu by to nepřiznal. V duchu si nezapomněl zapsat poznámku, že bude muset zase někde začít pořádně trénovat. Několikrát ho zasáhli jen proto, že byl příliš pomalý. Rozhlédl se kolem a viděl obličeje plné děsu a hrůzy. V Harrym se vše sevřelo, vadilo mu, že z něj mají strach, ale zvykl si na to. Odvrátil od nich zrak a přešel ke třem omráčeným tělům. Sehnul se k nim a opatrně nadzvedl první masku, k jeho překvapení se za ní skrýval mladý Malfoy. Neváhal a nadzvedl druhou, znovu se nestačil divit, za maskou byl obličej Luciuse Malfoye. Poslední maska v něm budila trochu strach, vůbec neměl ponětí, kdo se za ní skrývá, opatrně ji odkryl a to co uviděl mu vyrazilo dech, díval se do tváře Juliana Raddla. Netušil, co s tou nesourodou trojicí má najednou dělat, pak si ale vzpomněl na Brumbála, snad bude vědět, co dělat. Všechny tři omráčené muže vzal a přemístil rovnou do ředitelny. Během přemístění se rány, které se začaly pomalu hojit, znovu otevřely. Tělem mu projela prudká bolest, naštěstí v tu chvíli už dopadl tvrdě na podlahu v ředitelně i se svým nákladem. Před očima se mu setmělo, ale párkrát prudce hodil hlavou a obraz se zase pomaličku vracel. Jeho smysly první zachytily hrozný rámus, až měl chuť si zakrýt uši. Uviděl před sebou rozmazanou šmouhu v podobě ředitele. Těžce dopadl na zem a pustil tak svůj náklad. Tím, že měl vše kolem rozmazané si v první chvíli nevšimnul, že ředitel není v ředitelně sám. Točil se s ním celý svět, zavřel proto oči, pro teď mu bylo jedno, jaké z toho budou následky, byl na to příliš vyčerpaný, aby se někam přemístil.

„Siriusi, jdi pro Poppy," přikázal ředitel jednomu z učitelů. „Ale-" snažil se něco říct učitel obrany a díval se přitom s vytřeštěnýma očima na bytost, kterou by tady v životě nečekal.

„Hned! Siriusi, na vysvětlování není čas." vytrhl ho z šoku Brumbál. Black rychle kývl a už se hnal okolo zkoprnělého mistra lektvarů. Přitom nespouštěl pohled z chlapce s bílými vlasy, který tam ležel v kaluži vlastní krve, která se zvětšovala každým okamžikem. To ho donutilo přidat do kroku a vyběhnout ze dveří. Ředitel si mezitím kleknul a vytáhl hůlku, pomocí diagnostického kouzla zjistil, že tři z nich, jsou jenom omráčení. Použil proti kouzlo a nechal je v klidu probrat. Otočil se na svého mistra lektvarů a chtěl ho požádat, aby se muže postaral, jenže jakmile se podíval Severusovi do tváře tak poznal, že je něco špatně. V obličeji byl bílý skoro až šedý, v očích něco, co nešlo jedním slovem pojmenovat. V takovém stavu mistra lektvarů ještě neviděl. Oči upíral někam vedle něho s obavou pohled následoval a uviděl, co Severuse tak rozhodilo. Chlapec v podobě Banshee. Brumbál v duchu zaúpěl, tušil, co ho v nejplašší budoucnosti čeká. Před očima se mu objevil rozzuřený Severus Snape, jak se ho snaží argumenty přesvědčit, že s touto bytostí pracovat Řád prostě nemůže. Stále měl v živé paměti, jak reagoval na Remuse Lupina, když vstoupil do Řádu. Týdny se ho snažil přesvědčit, že Lupin je hlupák, který se mění za úplňku v bestii, tím mu jasně, naznačoval že spolupráce s ním je nemožná. Brumbál ale nebyl zaslepený nenávistí, naopak v tom viděl jistou výhodu, takže Remuse Lupina přijal. Severus s ním potom nemluvil téměř dva měsíce.

Věděl, že až řekne členům řádu, že s Banshee teď úzce spolupracuje, situace se vyhrotí na ostří nože a bude na něm, jak z toho vykličkuje. Z myšlenek ho probral až pohyb na zemi. Draco Malfoy se probíral a tak se Brumbál přesunul k Banshee, trochu se zlobil, že se přemístila přímo do hradu a ne na školní pozemky. Opatrně chlapce vzal do náruče a donesl na pohovku, která stála před jeho obsáhlou knihovnou. Koutkem oka si všimnul, že má chlapec na sobě nespočet různých zranění, co se snad ani neléčila, mírně ho toto zjištění znepokojilo. Položil ho na pohovku, snažil se přitom nezavadit o žádné viditelné zranění. Nepovedlo se, nedopatřením zavadil o zřejmě zlomenou ruku a chlapec zasténal bolestí, ale neprobral se. Ředitel za sebou uslyšel pohyb, rychle zvedl hlavu, aby uviděl, jak Severus Snape prchá z ředitelny. Dnes už po druhé obecenstvo zůstalo bez dechu zírat, nikdo z nich si nedokázal vysvětlit jednání jejich kolegy. Snad jedině Albus Brumbál se za svým zaměstnancem díval zamyšleně, v hlavě mu běhala jedna šílená teorie za druhou. Do dveří se jako uragán přihnal Sirius s Poppy v patách. Ta velice rychle zhodnotila situaci, jedním pohledem přejela trojici mužů, ale ani se u nich nezastavila a rovnou si to zamířila k pohovce. Ostatní čekali, že bude stejně překvapená, jako byli oni když Banshee zahlédli, ale madam Pomfreyová je překvapila, bez jediného slova si vyměnila s ředitelem místo a položila na zem svůj lékařský cestovní kufřík, ten následně otevřela a vytáhla z něj hned několik lahviček. Ředitel se zaraženě na starou ošetřovatelku díval, pak nad tím mávnul v duchu rukou a nechal Poppy dělat svou práci, však on si s ní promluví později. Posadil se na svou ředitelskou židli a chtěl vysvětlit svým kolegům, o co se jedná a vyslechnout své hosty. Ale byl přerušen, ve dveřích se znovu někdo objevil, byl to mistr lektvarů s mladou paní Potterovou. Ta se tu od Nového roku zaučuje jako nová ošetřovatelka, aby příští rok mohla nastoupit a převzít část Poppyniny práce. Všichni se dívali, jak mistr lektvarů přešel místnost a stoupnul si rovnou vedle Poppy a něco si začali šeptat tak potichu, že je nešlo slyšet. Viděli jen, jak Snape poté vyndává několik lahviček ze svého pláště. Poppy se mezitím otočila na Lily. „Pojď nám pomoc, děvče, a nestůj tam tak!" křikla na ní. Lily se ale ani nepohnula a dál se dívala na chlapce, který se pomalu dával pod jejich rukama dohromady. K šoku všech se Lily Potterová zachovala opravdu ohavně. „To po mně nemůžete chtít, já nikdy nepomůžu nikomu jako je on!" vykřikla vzteky a celá ošklivě zrudla, její oči se vzápětí zaměřili na ředitele. „Vyhoďte ho, on tu nemá co dělat, akorát nám všem přinese smrt." Následně jako smyslu zbavená se rozeběhla k pohovce.

Tak jsem celá napnutá na vaše názory a dojmy :)