Další část :) omlouvám se že až dnes. 

„Pane Morteme!" vyjel hned z ostra profesor Black, jen co k němu Harry došel. „Vím, že jste se doposud v žádné internátní škole neučil, to vám ale nedává právo celou hodinu proflákat." Harry se zamračil, nechápal, o čem to profesor mluví, jak proflákat? Black si jeho chování vynaložil po svém. „Nehrajte si na neviňátko, moc dobře jsem viděl, že jste stál celou dobu u zdi a čučel někam do blba a hůlku ani nevytáhl!" Při posledním slově kolem sebe rozhodil rukama.

„Ale, pane, já-" snažil se Harry dostat ke slovu, ale bezúspěšně.

„Žádné ale, Morteme! Jestli si myslíte, že když jste příbuzný pana ředitele, tak Vám všechno projde, tak to jste na omylu. Já osobně vás vycepuju, to mi věřte!" Harry se několikrát pokoušel ještě něco říct. Nedostal se však ani k první slabice. „Jako trest mi do zítřka donesete deseti palcový svitek o tom, jak se chovat při hodině a k tomu přihodíte stejně dlouhý svitek o všem, co víte o kouzlu Expecto patronum, to vás odnaučí flákat se v mé hodině. Teď jděte." Harry netušil, co toho chlapa žere, ale hádat se s ním nehodlá, zatím ne. „Nashledanou, pane," rozloučil se slušně Harry, i když to uvnitř něj kypělo. Přešel k otevřeným dveřím a z venku je za sebou potichu zavřel. Jak kráčel chodbou k další hodině, jeho levá ruka se vymrštila vzteky do vzduchu a praštila do zdi vedle. Co si to ten rádoby profesor o sobě myslí? Sprdne ho jak malého fakana a ještě k tomu mu dá směšný trest! Harry ve svém vzteku vůbec nedával pozor na cestu. Probral ho až studený průvan, který se mu opřel o tvář. Zmateně se podíval okolo sebe, tohle asi nebude chodba vedoucí k učebně přeměňování. Sakra, kam to zase vlezl?! Už chtěl otevřít brašnu a vyndat z ní mapu, když zaslechl hlasy a pláč. Nechal mapu mapou a vydal se za hlukem. Čím blíž byl, tím byly hlasy i pláč zřetelnější. Harry po špičkách vyběhl chody nahoru k věži, kde se to vše odehrálo. Neslyšně vytáhl hůlku a chystal se otevřít dveře. V duchu se modlil, aby nevrzaly. Naštěstí stál Merlin při něm a dveře se bez rámusu otevřely jen co do nich lehce drcl nohou. Pohled, který se mu naskytl si bude pamatovat ještě hodně dlouho. Dívenka visící z okna ven. Jediné, co jí dělí od toho, aby nespadla do propasti je provaz ovázaný kolem jejího trupu a jeden konec provazu zavěšený na vyčarované tyči. Problémem bylo, že tam nebyl uvázaný, jen přehozený. Harry popošel trochu bokem ode dveří a viděl, kdo ten konec provazu drží. Byl to zrzek a náramně se u toho bavil. Jakmile provaz lehce povolil, dívenka se rozplakala ještě víc. Dalo se ale lehce poznat, že byl jediný, komu to přišlo legrační. Další dva chlapci stáli kousek od něj za jeho zády a měli podobný výraz jako děvčátko. Harrymu se z té podívané zvedal žaludek a byl nejvyšší čas to ukončit. Neslyšně znehybnil oba chlapce. Pak se připlížil za záda tomu zrzkovi. „Myslím, že to by stačilo," zašeptal Harry k zrzkovi a přiložil mu hůlku na krk tak, aby jí dobře cítil. „Vytáhni jí!" přikázal chladně a přitlačil hrot hůlky na krční tepnu. Zrzek začal okamžitě tahat provaz směrem k sobě.

„Dobře, dobře, jen se uklidni, kámo, byla to jen legrace," snažil se ho zrzek uklidnit. Harryho to ale ještě víc naštvalo zavrčel jako zvíře připravené k útoku. Chlapec sebou před ním cuknul a upustil provaz. Do Harryho uší se zařízl křik dívenky, odstrčil zrzka pryč a začal se sápat po provaze, který mu unikal mezi prsty jako úhoř. Museli při něm stát všichni svatí, protože jako zázrakem se mu povedlo provaz chytit na okenní římse. Napjal veškeré své síly, aby dívku vytáhl. Po chvíli se mu to i povedlo. Opatrně jí přetáhl dovnitř a položil na zem. Rukama jí šetrně odstranil vlasy z tváře a jaký to šok pro něj byl, když poznal o koho se jedná. Malá Emily Snapeová před ním ležela, oči zavřené. Rychle pomocí Banshee zjišťoval, jak moc je zraněná. Projela jím úleva když zjistil, že pouze omdlela. Odmotal z ní provaz a hodil ho někam za sebe. Ruce měla celé modré od toho, jak v nich nepumpovala krev. Zaváhal jen na sekundu než vzal jednu z nich a začal pomalu třít a masírovat. Počkal, až bude dostatečně prokrvená, pak vzal druhou a udělal to samé. Přitom si všimnul, že má jak na rukách, tak na nohou plno oděrek. Rozhlédl se kolem sebe po hůlce. Našel jí ležet kousek od sebe, natáhl se po ní a bez prodlení jí namířil na postižená místa a pečlivě odříkával léčivá kouzla. Každá z těch oděrek a modřin postupně mizela. Harry tušil, že je má možná i pod šatičkami, ale to už bude muset vyléčit někdo jiný. Když bylo hotovo, mávnul Harry k protější zdi a vyčaroval pohovku. Potom uložil hůlku a vzal malou Emily do náruče. Na jeho poměry byla až moc lehká. Přešel k pohovce a položil své břemeno na ní. Narovnal jí ruce podél těla a jeho zrak zakotvil na jejím obličeji. Ta podoba byla úžasná, až na ty oči byla celý on v ženském podání. Harrymu se z toho až sevřelo srdce. Nemohl ten pohled dál vydržet, proto se odvrátil a co nejrychleji utíkal pryč. Znovu se nechal převálcovat emocemi. Utíkal ani nevěděl kam nebo proč. Možná sám před sebou. Zpomalil teprve tehdy když ho začalo píchat v boku a do plic se mu nedostával dostatek vzduchu. Celý zpocený se opřel o zeď a konečně začal racionálně přemýšlet. Nemůže je tam takhle nechat, ti dva jsou ztuhlí, třetí někde bůh ví kde a prcek nevnímá.

Trvalo by hodiny, než by je někdo našel, ale jak to dát vědět bez toho, aniž by na sebe upoutal přímou pozornost? Lámal si hlavu snad pět minut, už to chtěl vzdát a prostě jít za ředitelem, ale pak ho to trklo. Zakladatelé. Oni můžou ředitele varovat. V okamžiku se začal soustředit na jejich magii a prosit je o pomoc. Vyslyšeli ho téměř okamžitě a Harry jim pomocí mysli ukázal kde to je a naléhal na ně, ať si pospíší. Když pak zmizeli, Harry otevřel oči. Vůbec netušil, kdy je zavřel. Promnul si unaveně spánky, začalo toho být na něj moc a to ani neprošel tím nejhorším. Hodina lektvarů ho ještě čeká. Tím, že zmeškal hodinu přeměňování si taky moc nepomoh. No nedá se nic dělat, bude se muset strachu postavit čelem. Nadhodil si tašku na rameni a vyrazil do slepení. Došel tam až moc rychle a to šel co nejpomaleji. Stoupnul si kousek od hloučku studentů, kteří tam čekali. Harry jich napočítal jen osm, plus on. Nebylo jich nějak málo?

„Harry, kde jsi byl?" vyrušil ho z myšlenek dívčí hlas. Natočil hlavu a viděl Hermionu, jak k němu jde s papírem v ruce. Počkal až k němu dojde a teprve pak jí odpověděl. „Zabloudil jsem." Hermiona nevypadala, že by tu lež spolkla, ale naštěstí to nechala být. „Na, tady máš moje okopírované poznámky, je tam na konci napsaný i domácí úkol, tak ho nepřehlédni," řekla a podávala mu onen papír. Harry si ho od ní překvapeně vzal.

„Děkuju, ale proč to děláš? Nejsme ani ve stejné koleji," zeptal se ještě stále překvapeně. Hermiona sklopila hlavu tak, aby jí neviděl do obličeje a tiše řekla: „Protože jsi jeden z mála lidí, kteří se tu ke mně chovají slušně." Harry jí chtěl říct, že to je samozřejmost, ale nestačil se ani nadechnout, jelikož se prudce otevřely dveře učebny. Harry ztuhnul na místě, veškeré jeho instinkty mu velely ať utíká. Snape stál ve dveřích jako bůh pomsty, nikdo ze studentů se pod jeho pohledem ani nehnul. „Tak hnete sebou, nebo mám podat písemnou žádost?" vyštěkl, když se nikdo z nich neměl k pohybu. Jako první se pohnul Draco s Pansy a Julianem. Slušně pozdravili profesora a vešli dovnitř. Zbytek je váhavě následoval, lehce poznali, že je jejich profesor v ráži, otázka byla, kdo to dneska odnese. Harry vešel dovnitř jako poslední, zamumlal pozdrav a co nejrychleji si šel sednout do poslední lavice co nejdál od katedry. Vyndal kotlík, nože a skleněné lahvičky. Nic jiného zatím nepotřeboval. Snape mezitím zavřel dveře a rázným krokem šel rovnou ke katedře, přitom mluvil tak rychle, že studenti měli co dělat, aby ho stíhali.

„Dnes už nebudeme opakovat látku z minulého roku, troufám si říct že většina z vás látku zná a plně ovládá." Snape došel až dopředu a otočil se čelem ke třídě. „Pokud jde o ty, co se tu ocitli náhodou, měli by se nad sebou zamyslet a odejít, dokud to ještě jde." Snapeův pohled se zabodnul do Harryho a ten okamžitě ucítil lehké bodnutí v hlavě. Vší silou ho brutálně ze své mysli vystrnadil a díval se, jak sebou Snape lehce cuknul. Nikdo mu do hlavy lézt nebude! Snape se ale vzpamatoval rychle a v dalším okamžiku lehce mávnul hůlkou a na tabuli se objevil nadpis toho, co dnes budou vařit. 'LEČIVÁ MAST'. Nikdo na nic nečekal a postupně si vytahali všechny přísady, co k tomu měli. Pak zašli i do školního skladu, kde měli ty nejzákladnější přísady. Jen se tam nenašli žádné drahé, protože škola musela šetřit a tak všem studentům letos přidali na seznam i přísady které jsou finančně náročné, ale budou je potřebovat. Harry ze své brašny vytáhl umělou dózičku, ve které měl prach jednorožce a ihned na to vyndal trochu polámanou usušenou Mandragoru. To byly přísady, které vlastnil, jenže dvě mu z toho chyběly. Blána z draka a Fénixovy slzy. Tyto dvě položky byly velmi křehké a tím pádem ve společenské místnosti o ně přišel. Harry se zvednul a šel do skladu sledován pohledem profesora lektvarů. Sklad byl velký, ale ne takový, jaký si ho Harry představoval. Hodně přísad tu chybělo a kvalita ostatních nebyla příliš špičková. Harry si vzal bylinky a trochu včelího vosku ke ztuhnutí masti. Za ta léta věděl, co vše může kombinovat. Nebude to asi ta mast, kterou Snape chce, ale léčit umí taky. Ve světě existuje hodně léčivých mastí a je na každém, jakou si vybere a bude používat. Navíc na tabuli je napsáno 'léčivá mast', není tam určená jaká mast. Když měl vše co potřeboval vyšel ven a vydal se ke svému stolu. Přísady položil na desku a pod kotlíkem zapálil malý oheň. Pomocí hůlky vyčaroval do kotlíku vodu a nechal povařit. Mezi tím si nožem nakrájel bylinky a Mandragoru. Když byla voda ve správné teplotě, hodil opatrně byliny dovnitř a chvíli promíchával. Třídou se linula příjemná vůně bylinek.

Snape svého nového studenta nespustil po celou dobu z očí. Zejména potom, co ho tak bravurně vyhodil ze své mysli. Od Juliana věděl, že má jen dvě přísady, které může dnes použít. Julian mu už řekl svou upravenou verzi toho, co se to stalo a chtěl, aby Mortema potrestal. Severus měl ze začátku vztek a opravdu sliboval tomu klukovi pomstu. Pak ale přišel Draco a řekl mu celou pravdu. Dokonce mu dovolil si ten okamžik prohlédnout v jeho hlavě a sám Severus musel uznat, že Mortem měl kočičí reflexy. Ta rychlost s jakou vytáhl hůlku a mířil jí beze strachu na Raddlea i potom, co se dozvěděl kdo je byla vskutku obdivuhodná, ale hloupá. Udělal si tak zbytečné nepřátelé a to nejen ve Zmijozelu. Donutil tak Severuse jít proti němu. Pravda, nebude mu to dělat problém. Mortem byl nafoukaný a potřeboval trochu srazit hřebínek. Chtěl o klukovi základní informace, ale ředitel mlžil. To Severuse utvrzovalo v tom, že ti dva musejí mít tajemství a nebude jen tak obyčejné. Stačilo se na toho kluka podívat, jak se choval. Tak chladně a bezcitně. Na lidi kolem se díval z vrchu, jako kdy on byl něčím víc než oni. Severusovi připomínal svým chováním Pána Zla. Pokusil se to oklikou naznačit i řediteli, ten ho ale odbyl s tím, že příliš rychle soudí lidi okolo sebe. Teď se však ukáže, jaký Mortem je, pomyslel si v duchu Severus a šel k zadní lavici. Ta vůně, která se odtamtud linula byla příjemná, ale nežádoucí. Mortem měl dělat léčivou mast a ne si hrát na parfumáře. Došel neslyšně až k němu a postavil se mu za záda, chvíli zkoumal, co ten kluk provádí. Podle toho, jak ten lektvar houstnul byl v poslední fázi, jenže nevypadal tak jak měl a to hrálo v Severusův prospěch. „Pane Morteme, můžete mi vysvětlit co to tu proboha děláte?" Čekal, že se Mortem aspoň lekne, ale ten sebou ani necukl a míchal dál bez jediného zaváhání. „Léčivou mast, pane," odpověděl v klidu Harry a nenápadně se snažil nestát Snapeovi tak blízko. Že to nebylo možné se ukázalo vzápětí, protože jakmile se Harry pohnul víc k lavici, Snape ho nevědomky následoval a nakláněl se nad ním směrem ke kotlíku a nasával vůni co se z něj linula. „Tohle není léčivá mast, pane Morteme," prohlásil Snape tvrdě a už chtěl vytáhnout hůlku a rádoby mast zničit. Nečekal ovšem, že mu jeho student bude odporovat. „Pane, nechci být nezdvořilý, ale neznamená, že když to neznáte, že to neexistuje. Naopak. Ta mast se dá snadno koupit v lékárně za rozumnou cenu pro ty, co nemají peněz na zbyt." Harry se snažil být co nejvíc zdvořilý, nechtěl se zbytečně dostat do problému a bohužel mu nedošlo, že v maléru už je.

Tak co vy na to? 

Děkuju všem za hvězdičky a komentáře k minulé kapitole moc si toho vážím :)