Další kapitola :) 

Velká síň byla úchvatná, a to hlavně očarovaný strop. Harry by nad tou krásou rád chvíli postál, ale nechtěl budit moc pozornosti. Z toho důvodu se vydal ke stolu, kde se to rojilo stříbrno-zelenými kravatami. Sedl si na lavici u kraje stolu blízko dveří. Bez otálení si nandal na prázdný talíř před sebou kuřecí maso a brambory. Jasně měl v plánu se co nejrychleji najíst a zmizet. Přistihnul se ale, že vůbec nevěnuje pozornost jídlu. Místo toho jeho pohled klouzal po Velké síni. Sem tam sebou dokonce cuknul nad rámusem, který se síní ozýval. Na něj toho rámusu bylo asi příliš hodně. Přišlo mu, že je jak v nějakém včelím úlu. Někteří studenti běhali od jednoho stolu ke druhému a ukazovali svým kamarádům Denní věštec. Harry se zamyšleně hrabal ve své večeři a přemýšlel, co se mohlo tak závažného stát, že Denní věštec vydal i večerní vydání. Článek, který to pozdvižení způsobil nezahlédl ať se snažil sebevíc. Už to chtěl vzdát, když zmíněné noviny přistáli kousek od něj na stole a jejich majitel - pihovatý kluk, co měl vlasy jak liška - kráčel se svými přáteli pryč z Velké síně a něčemu se naplno smáli. O noviny, které tu zapomněl ani jeden nejevil zájem. Harry počkal, až zajdou za roh a teprve pak se po nich natáhl. Ihned na titulní stránce byla velká černobílá fotka. Na ní byla osoba s kápí na hlavě, jak nese v náručí dítě zabalené v dece. Musel se nad tou fotkou ušklíbnout, opravdu dojemné. Očima sklouzl k článku.

'ÚTOK NA PŘÍČNOU ULICI'

'Dnes v odpoledních hodinách se objevili v Příčné ulici Smrtijedi. Způsobili obrovskou paniku. Lidi před nimi nestačili utíkat do bezpečí, takže se jim podařilo několik lidí usmrtit. Než došlo k masovému vraždění, tak se naštěstí objevil Fénixův řád, spolu s ministerstvem. Ale to není to nejdůležitější, dostavila se i sama Banshee. Ano, čtete dobře, Banshee. Ta, která se objevila před lety a od té doby kazí vražedné plány Pána Zla. Zajímavé na tom je, že se objevovala jen v noci. Co jí donutilo tento zvyk změnit? Více se dočtete na straně 2.'

Harry dočetl a ani se nesnažil hledat pokračování těch výmyslů. Raději noviny přeložil na půl a chtěl je položit zpět tam, kde byly. Jenže jak zvedl hlavu od novin střetl se s hnědýma očima dívky, která stála před ním. „Vrátíš mi moje noviny?"

Harry na ní poznal, že se snaží, aby na ní nebyla vidět nejistota a strach. Musel přiznat, že se to snažila skrýt dobře, ale prozradila se už na začátku tím, jak se nejprve snažila, aby otázka zněla tvrdě a příkazově, ale nakonec stejně sklouzla do věty oznamovací. Harry jí nechtěl trápit, podle jejího unaveného vzhledu to tu neměla lehké. „Ty jsou tvoje?" Zeptal se pro jistotu a počkal, až dívka s jistou přikývne. Už jí je chtěl podat, když je vyrušil právě přicházející Malfoy. „Nedávej jí je! Když nemá na své noviny, nebude škemrat u jiných, obzvlášť ne u Zmijozelů." Došel až k nim a dívce přímo do obličeje plivl. „Zmiz ty mudlovská šmejdko!" Harry měl co dělat, aby nezalapal po dechu nad tou sprostou nadávkou. Dívka naopak nevypadala překvapeně, stála tam naprosto klidně a oplácela Malfoyovy jeho nenávistný pohled. „Neodejdu, dokud nedostanu zpět své noviny," prohlásila bez špetky strachu. Harry se nestačil divit. Kde se to v ní najednou tak vzalo? Rozhodně tuhle směšnou roztržku bude muset co nejrychleji ukončit, nerad by byl svědkem úrazu. „Malfoyi!" křiknul po něm. Malfoy se k němu překvapeně otočil, zřejmě nebyl zvyklý na takové chování vůči němu samotnému a ještě u jeho vrstevníka. „Ty noviny jsou opravdu její," řekl s takovou jistotou, že se i sám sobě divil. Upřímně netušil, jestli jsou její. Hodil je sem zrzavý kluk. To je ale jen detail, který si může nechat pro sebe. Navíc naštvaný výraz Malfoye za to opravdu stál. Vzal noviny ze stolu a podal je dívce. Ta tiše poděkovala a naposledy obdařila Malfoye zlým pohledem než se otočila a odešla z Velké síně pryč. Harry se otočil ke své - nyní studené - večeři. Vzal si vidličku do ruky s úmyslem napíchnout si kousek masa, když si všimnul, jak se na něj Malfoy zhnuseně šklebí. „Co je?!" vyjel na něj zostra. Malfoyovi sice škleb trochu ztuhnul, ale přesto si nemohl nechat svůj komentář pro sebe. „Jak tu šlichtu můžeš jíst?" Alá zhnusený škleb byl zpět v plné síle. Harry nechápal, o co Malfoyovi jde, podle něj to bylo dobré. Draco asi pochopil, že bude muset říct víc. „Tento stůl je rozdělen do tří skupin, stejně tak jako celý Zmijozel. První je Elita, ti, co do ní patří o všem ve Zmijozelu rozhodují a u stolu sedí vždy uprostřed, kde se podává to nejlepší. Druzí jsou otroci. Snaží do Elity dostat, proto lidem z Elity lezou do zadku a posluhují jim. Třetí jsou Luzři, ti se do Elity nikdy nedostanou i kdyby se na hlavu stavěli. Důvodem je jejich neznámý původ a nebo to, že napadnou jednoho z Elitních a jen tak dodatkem - sedí vždy u kraje stolu a jedí to, co se skřítkům zrovna moc nepovedlo." Poslední slova zněla od Malfoye dost škodolibě.

Harry by přísahal, že teď od něj čeká, že vylítne a poběží za Brumbálem s tím, jak ho ve Zmijozelu utiskují a dávají mu jen zbytky. Harry ale jen pokrčil rameny a k ničemu se neměl. Udělal pravý opak toho, co se od něj očekávalo. Napíchl na vidličku, jak maso, tak brambor a strčil si to do pusy. Snažil se, aby bylo vidět, jak moc mu to chutná. Draco se doslova nafoukl jako bublina a zrudnul vzteky. Na patě se otočil a odešel. Harry si to rýpnutí nemohl odpustit, proto za ním ještě křiknul: „Dobrou chuť!" Ten pohled, co mu poté Malfoy věnoval by mohl z fleku zabíjet. Když byl pak vzduch čistý, Harrymu se na rtech roztáhl upřímný veselý úsměv. Draco se ho kdo ví proč snaží vyvést zmíry, ale to se chlapečkovi nepovede. Harry je na světě dost dlouho, aby vůči těmhle dětským intrikám byl imunní. Úsměv mu ale rychle zmizel, když si všimnul, kdo právě vešel do Velké síně. Severus Snape kráčel k učitelskému stolu s dcerou po boku. Oba měli na tváři kamenný výraz. Harry sklonil hlavu co nejvíc. Sám ani nevěděl proč. Periferním viděním oba sledoval. Severus si sedl na své místo za stolem. Emily si sedla hned vedle svého otce. Oba si nabrali svou porci večeře a dělali, že nevidí zvídavé pohledy lidí okolo. Jedině, co Emily udělala bylo to, že požádala Remuse Lupina o slánku ten jí s laskavým úsměvem vyhověl. Čím dýl byl Harry ve Velké síni, tím víc se to uvnitř něj svíralo. Snažil se od Snapea odtrhnout pohled, ale nešlo to. Byl jim jako posedlý. Sám Snape musel vycítit, že ho někdo upřeně sleduje, protože se začal rozhlížet po síni. Měl ale smůlu, Harry byl ve svém pozorování velmi nenápadný. Pro jistotu ale pohled odvrátil. Chvíli se snažil ještě hrabat v jídle, ale už nepozřel ani sousto. Nakonec to vzdal a jídlo odstrčil. Trochu ztuhle vstal a odešel pryč. Srdce mu v hrudi bilo, jako kdyby chtělo vzít nohy na ramena a utéct. Nenápadně vklouzl do tmavého výklenku a opřel se zády o zeď. Nohy mu bez varování vypovídaly službu, takže své tělo nechal volně sjet po zdi na zem. Seděl tam na zemi, jak ten nevětší zoufalec. Každou buňku v těle mu ovládala panika. Marně se snažil své tělo dát opět do pohybu. Jediné, co snad mohl bylo, že si v duchu nadával do slabochů a hlupáků. Tohle všechno měl přeci za sebou, byla to pro něj dávná minulost. Musí se přestat hroutit z toho, že ho jen vidí. Proboha, vždyť je Banshee, jedna z neobávanějších bytostí na světě. Nemůže si dovolit bát se jednoho průměrného kouzelníka. To už by to tu mohl rovnou zabalit a jít se zahrabat. Pravda, kdyby neexistovala Krvavá smlouva asi by to zbaběle udělal, ale takhle neměl na vybranou. Musel se svým nočním můrám postavit čelem. S tímto rozhodnutím se vyškrábal zpět do stoje a vyšel z temného výklenku. Zamířil si to rovnou do společenské místnosti, tam se ani nezdržel. Jen proběhl kolem rovnou k pokojům. Stejně si ale stačil všimnout, že několika Zmijozelům přibyla na čele nová ozdůbka. Měli tam jasně a čitelně napsáno 'Slídil'. Vypadalo to, že kouzlo na dveřích provádí svou práci víc než znamenitě. Když konečně zapadl do svého pokoje, tak si hlasitě oddechl. První, co udělal bylo, že si sundal kravatu. Nebyl na ní vůbec zvyklý a nepříjemně ho škrtila. Hodil jí na pohovku a zamířil do koupelny, tam pustil vodu do umyvadla. Mávnul rukou a na umyvadle se objevila obyčejná sklenička. Téměř okamžitě jí naplnil studenou vodou. Na nic nečekal a začal hltavě pít. Napil se takhle ještě dvakrát, než se cítil spokojený. Na posledy dal skleničku pod kohoutek a čekal, až se naplní. Jen co byla plná, položil jí na kraj umyvadla a pak si v klidu vyčistil zuby. Po celou dobu této monotónní činnosti přemýšlel, jestli má jít rovnou spát a nebo se pokusit si něco přečíst z té bichle, co mu Malfoy dal. Rozhodl se pro druhou možnost. Vypláchl kartáček a uložil ho zpět na své místo. Pak si vzal skleničku s vodou a šel do pokoje. Položil vodu na noční stolek a zamířil rovnou ke skříni, kde si našel pyžamo a co nejrychleji se do něj převlíkl. Přeci jenom byl ve sklepních prostorách, mohl mít zahřívacích kouzel kolik chtěl, ale stejně to tu profukovalo. Uniformu pověsil na dveře skříně. Pak konečně s úlevným povzdechem zalezl do zahřáté postele. Otočil se na pravý bok, z pouzdra na ruce vytáhl hůlku a lenivě s ní mávl na petrolejovou lampu, která se ihned na to rozzářila teplým žlutým světlem. Harry spokojeně vrátil hůlku do pouzdra připevněné pevně na jeho předloktí. Trochu se nadzvedl, aby pohodlně dosáhl do knihovničky nad sebou. Vzal si od tamtuď knihu, která mohla částečně za jeho problémy ve společenské místnosti. Dějiny Bradavické školy. Musel si k tomu pohodlně sednout, protože kniha byla tlustá a v leže by se mu špatně četlo. Hned na začátku byla mapa Bradavic. Harry na nic nečekal a okopíroval si jí, aspoň nebude zítra bloudit. Okopírovanou mapu dal na noční stolek a pokračoval dál. Dočetl se o všech čtyř zakladatelích. O nich ale stejně věděl, každý a více nadanější kouzelník je musel v Bradavicích cítit. Chránili hrad a vše, co je v něm. Potom si nalistoval stránky toho, co se v Bradavicích učí a podle rozvrhu si určil, co ho tak zítra bude čekat. Praxe se nebál, horší pro něj bude teorie, jelikož byl samouk nevěděl kolikrát, jak se určité kouzlo povedlo. Jeho moc byla síla myšlenky. Tušil ale, že tohle mu profesoři jen tak nezbaští, už se viděl, jak tráví hodiny v knihovně a snaží se do sebe nacpat úplné začátky teorie. Ta představa bude určitě časem reálná, pokud chce aspoň prolézt. Nedá se nic dělat, zítra bude muset navštívit Bradavickou knihovnu. S touto myšlenkou zaklapl knihu a dal jí na místo. Odložil brýle na stolek a zhasnul lampu. Uvelebil se na polštáři a zavřel oči. Poslední mlhavá myšlenka než usnul byla ta, jak to asi zítra bude s lektvary, když má většinu přísad zničených.

Tak co vy na to?