Další kapitola :) 

Skrz záclony prosvěcovalo světlo. Slunce se nemilosrdně cpalo do oken, jeho sluneční paprsky jako první zasáhly podlahu. Za chvíli osvětlily celý prostor ložnice. Místnost byla malá a v koutě u zdi se nacházela postel. Naproti bylo okno, které právě pouštělo víc a víc světla. Konečně sluneční paprsky dostaly takovou sílu, že osvětlily i postel na které ležel sotva šestnáctiletý chlapec. Zavrtěl sebou tak, aby mu slunce nesvítilo do očí, ale bylo to marné. Už byl vzhůru a zabrat se mu nedařilo, nakonec odhodil deku. Jak on nesnášel vstávání. Hodil nohy dolů z postele a sedl si. Rukou si prohrábl své černé havraní vlasy. Byly celé rozcuchané, ale to byl jejich normální stav. Mohl je česat jak chtěl, ale pořád měly svůj rozum. Tedy až do jeho čtrnácti let, to se pár věcí změnilo otázkou bylo, jestli k lepšímu, nebo k horšímu. Odmala mu přišlo divné, proč je tady zavřený v tom obřím domě, který připomíná spíš malý hrad, nežli rodinný dům. Měl pro sebe celé západní křídlo a půlku zahrady, kde si mohl dělat, co chtěl. Přesto to ale bylo málo. Jak začal růst, začínal mít otázky, na které ale sám nedokázal najít odpovědi a jeho opatrovnice Agnes mu na ně odmítala odpovědět. Právě až do jeho čtrnácti, v tu dobu nastal zlom. Začal na sobě vidět změny, vlasy mu každou chvíli bělaly a rostly nekonečně rychle. Naštěstí se to dělo jen když byl v tom svém stavu. Vždycky když bylo potom, tak se vlasy vrátily do původní podoby. Nebyly to jen vlasy, jeho zelené oči začali problikávat žlutě. Ale pouze tehdy, když byl naštvaný. Nebyla to sice tak úplně žlutá barva, spíš barva podobající se ohni. Dostal v tu dobu strach. Co když je nemocný? Není asi zrovna normální, když mu žlutě svítí oči a vlasy bělají. Bál se, co na to jeho opatrovnice. Nikdy si nebyli blízcí, poté, co byl dostatečně starý a začal pobírat rozum, mu stručně oznámila, že ho tady má jen proto, že jednomu svému známému dlužila službičku a ať od ní nic nečeká. Tenkrát proplakal asi dva dny. Po dvou dnech plných slz se rozhodl, že od nikoho nebude nikdy nic žádat. Počínaje láskou.

Jediní, kdo mu chodili do pokoje byli skřítkové. Donášeli mu jídlo, starali se o něj, ale jen to, co museli. Měli kdoví proč z něj strach. Přitom on jim nic neudělal. Chápal, že byli oddaní své paní. Proto když si všimli, že kluk nevychází už čtrnáct dní z pokoje, šli jí to oznámit. A tak se stalo, že poprvé za čtrnáct let vešla Agnes do jeho soukromých komnat. V ten okamžik se rozplakal jak malé děcko a tvrdil, že je asi nemocný, jen ať ho nevyhání. Agnes ho jen odbyla, dala mu do rukou obrovskou knihu a nařídila mu jí přečíst. Skutečně si jí přečetl. Během čtení mu všechno začalo dávat smysl nebyl nemocný. Stala se z něj Banshee. Toto zjištění v něm odjistilo menší bombu. Začali se dít divné věci. Mohl slyšet duše mrtvých, co ho prosily, ať jim pomůže na druhý břeh. Ze Začátku se jich bál avšak později, když se naučil moc Banshee ovládat zjistil, že většina z nich není zlá, jen zoufalá. Jen ho zaráželo, proč on, vždyť je kluk a kouzelník. Nemohl být vílou smrti! Na tuhle otázku mu odpověď kniha neposkytla. Zjistil ale mnoho dalších užitečných věcí, například, že až dovrší šestnácti let, přestane stárnout. Zase nevěděl, proč to tak je. Nebo že by měl mít u sebe medailon s iniciály svého jména. Jak se psalo v knize, ten medailon byl prý pro Banshee důležitý. Jenomže on nic takového u sebe neměl, věděl jen, že jeho jméno je Harry, nic víc. Nemusel se dvakrát rozmýšlet, jeho cíl byl jasný. Zajít za Agnes a trvat na odpovědích pro své otázky. Nejprve se ho snažila odbýt, ale pak povolila. Konečně dostal to, co tak dlouho chtěl odpovědi.
Banshee dívka se objeví jednou za 250 let. On byl zase ta výjimka, jak taktně naznačila. Stal se Banshee, ale né tak obyčejnou, byl tou, která dokáže vycítit smrt. V jeho moci ale též byla možnost jí zvrátit. Taková Banshee se objeví jednou za tisíc let. Je o ní proto málo napsáno. Lidé si totiž myslí, že je to jen povídačka, Banshee je přeci vílou smrti, proč by tedy lidi, co jsou na smrt nemocní uzdravovala? Nezapomněl se zeptat také na medailon, odsekla jen, že ho má u sebe, a že mu ho v žádném případě nedá. Když se zeptal proč, řekla mu, že by se jeho Banshee mohla utrhnout z řetězu. Že ten Medailon není jen tak pro parádu. Dokáže jí držet na uzdě, když je to potřeba. Nedozvěděl se tenkrát, jak to přesně myslela. Bylo to na jednu stranu úplně jedno, když ten medailon tak chce, tak ať si ho má. On se musel začít učit novým schopnostem, bohužel zcela sám. Agnes odmítla žádost mu nikterak pomoct.

***

Tak tady teď po letech seděl na posteli. Své schopnosti měl už dávno pod kontrolou. Čekal ho další den z mnoha, trochu vrtkavě vstal a rozešel se do koupelny. Jen překročil práh, na chodidlech ho zastudily studené kachličky, rychle prodloužil krok, aby se dostal na teplý koberec pod umyvadlem.

Pohled mu padl na jeho rozespalý obličej, pořád vypadal na šestnáct, sice mu ve skutečnosti bylo už kolem čtyřiceti, ale vzhled se stále neměnil a pochyboval, že to v nejbližší době bude jinak. Udělal ranní hygienu a vrátil se zpátky do ložnice, kde ze skříně vedle okna vytáhl staré, otrhané kalhoty a zelené tričko a ze šuplíku pod skříní si nezapomněl vzít spodní prádlo a ponožky. Mezitím, co to na sebe všechno oblékl se na stolku uprostřed pokoje objevila bohatá snídaně. Na nic nečekal a sedl si na jednu ze dvou volných židlí. Tohle všechno byla jeho obvyklá rutina, celá léta se nic nezměnilo. Ráno vstal, oblékl se, posnídal a šel ven na zahradu, kde se ve skleníku postaral o rostliny, které tam pěstoval. Večer potom buď dělal lektvary, nebo si četl. Jen jednou za týden šel ven mimo pozemky do města. Trávil tam celý den, nemohl si nic koupit, protože nevlastnil peníze, ale rád sledoval lidi. Nikdy se ale neodvážil ani s jedním promluvit, většinu času dělal, že je němý. Pro něj i pro ně to bylo lepší.

Celé dopoledne bylo skutečně úplně stejné, jako každé jiné. Zrovna se vracel do svého pokoje, ruce měl celé od hlíny, stejně tak i tváře, ale skleník zase zářil čistou. Rostliny, které potřebovaly přesadit si už hověly na svých prostornějších místech. Zítra přesadí mandragory a bude na nějaký čas hotovo. Ještě by musel vyběhnout jedno patro a byl by ve svém patře, kde se mohl volně pohybovat. Ale v tu chvíli se ozval zvonek, který zněl celým domem. Harry na nic nečekal a schoval se do nejbližších dveří. To bylo pravidlo, ať přišel kdokoliv, nesměl ho za žádnou cenu vidět. Zvědavost mu ale nedala a nechal pootevřené dveře na malinkou škvírečku a poslouchal. Zvonek drnčel čím dál naléhavěji. Konečně slyšel těžkopádné kroky Agnes.

„To nemůže jít někdo otevřít?!" Hudrovala. Harry uslyšel skřípění dveří, jak je Agnes otvírala do kořán.

„Bože! Co se stalo?!" Vykřikla jeho opatrovnice, Harry by dal nevím co za to, aby viděl na domovní dveře, protože Agnes zněla skutečně rozrušeně.

„Musíš mi pomoct, sestřičko." Tenhle hlas zněl jinak, byl daleko jemnější, Harry za svůj život slyšel jen pár hlasů, ale tenhle měl v sobě něco, co se mu skutečně líbilo.

„Co se mu stalo?" Agnes poodstoupila ode dveří a nechala vyděšenou ženu vstoupit. Obě zamířily do přijímacího salonu. Harry tak konečně skrz zábradlí uviděl ženu s malým dítětem v náručí.

„Pokousal ho vlkodlak." Řekla žena s pláčem na krajíčku a položila spící dítě na pohovku, která stála naproti schodišti. Harry na dítě pořádně neviděl, ale cítil sladký pach krve. Než se stačil ovládnout, nasál tu vůni plně do sebe. Každý člověk voněl jinak. Odráželo se to zejména podle toho, jak byl na tom zdravotně, nebo kolik mu zbývalo života. Harry znal hodně typů vůní smrti. Ale tahle byla grálem. Banshee se z té vůně mohla zbláznit, Harry musel vynaložit veškeré své úsilí, aby zůstal stát na místě a neběžel ke zdroji té sladké opojné vůně. Připadal si jako upír a to jimi opovrhoval. Sakra ale! Nedalo se tomu odolat, musel jí mít víc. Jeho mozek totálně vypnul, jediné co dokázal vnímat byl pach krve tepající v žilách toho dítěte. Nebylo proto divu, že přestal poslouchat okolní svět. Vyrušily ho až zvyšující se hlasy.

„Vím že u sebe něco máš Agnes! Něco, co ti zabraňuje stárnout a být pořád při síle." Ženin hlas byl plný zoufalství. Harry netušil, o co tam jde, jelikož začátek rozhovoru mu unikl. Dokázal si to ale snadno domyslet, žena zřejmě žádá o pomoc pro svého syna.

„Prosímtě Eileen, vstaň z té země a neponižuj se tolik." Agnes byla naštvaná na sebe i na svou sestru, že po ní žádá prakticky nemožné. S Banshee neměla dobré vztahy. S tím klukem odmítla mít nějaký vztah už na začátku. Byl zrůda, nic jiného, nebýt toho, že to Dariusovi dlužila, tak by ho pod svou střechu nikdy nevzala. Milovala svou sestru i synovce, ale tohle odmítala.

„Třeba se najde jiné řešení." Snažila se sestru uklidnit. „Eileen, umíš v lektvarech hotové zázraky. Můžu ti přenechat celou laboratoř se všemi přísadami a věřím, že ty ten lektvar dokážeš uvařit." Agnes mezi tím, co jednou rukou svírala svou sestru, druhou vyčarovala pohodlné křeslo, do kterého jí s námahou posadila.

„Sestřičko, tomu ani ty sama nevěříš. Nikomu se ještě nepodařilo uvařit lektvar na vyléčení lykantropie." Eileen plakala a držela nezraněnou ruku svého syna a v duchu ho prosila odpuštění za to, že vůbec dopustila, aby se z něj stala zrůda.

Harry stál po celou dobu na schodech a naslouchal utrpení té ženy. Aniž by si to uvědomil, jeho tělo se dalo do pohybu. Přešel až k zábradlí a potichu sešel schody. Čím blíž byl, tím víc vůně sílila. Zastavil se až když byl jen pár kroků od pohovky, kde ležel chlapec. Harryho vlasy už dávno nebyly černé a krátké, ale bílé a dlouhé padající mu až na zadek.

„Uzdravím ho." Prohlásil pevně. Obě ženy sebou na místě cukly, první, kdo se pohnul byla Eileen. Hystericky se vrhla k pohovce a popadla svého syna do náruče. „Neber mi ho! On nemůže umřít, jen ho kousnul, na to se přece neumírá!" Poslední slova zakvílela tak, že by sama mohla dělat Banshee.

„Eileen, uklidni se poslouchej." Agnes otočila tvář své setry k sobě. „On není typická Banshee. Pamatuješ, co nám vyprávěla babička?" Eileen na její slova nereagovala. Nadále tiskla svého malého chlapečka k sobě a v duchu prosila Merlina o pomoc. Harry viděl, že žena jménem Eileen je mimo sebe. Takhle se k dítěti nedostane. Agnes musela mít podobné myšlenky, protože sáhla do svého kapsáře pro lahvičku uklidňujícího lektvaru. Donutila Eileen otevřít ústa a nalila jí celou dávku do krku. Pak museli počkat, než lektvar začne působit. Mezitím se Agnes podívala na Banshee „Jestli mu ublížíš, zabiju tě!" Touhle větou chtěla dát jasně najevo, že se ho nebojí. Klidně ho zničí, pokud něco udělá jejímu milovanému synovci. Harry jen kývl a naznačil, ať odvede matku od dítěte. Ta byla po uklidňujícím lektvaru malátná a klidná. Agnes jí musela silně podpírat, aby vůbec dokázala vyjít schody do patra. Harry stál u pohovky a vše sledoval, párkrát se Agnes zakymácela pod tíhou své sestry, ale nakonec schody úspěšně vyšly a zamířily do prvního pokoje v patře. Harry čekal, než mu obě ženy zmizí z dohledu, než se naklonil nad pohovku a konečně tak spatřil tvář dítěte, co mu tolik nabouralo život. Byl krásný, alespoň pro Harryho, cítil, jak si ho Banshee uvnitř něj nárokuje. Můj, můj, můj. Tohle se pořád opakovalo v hlavě. Našel svého druha. Respektive Banshee si našla druha a Harrymu nedala na vybranou musel se podřídit. Snažil se jí to uvnitř sebe vymluvit. Vždyť je to ještě malý kluk. Nemůže ho mít pro sebe, to nejde. Bohužel Banshee měla jiný názor. Sednul si na pohovku k dítěti. Vzal poraněnou ruku lehce do své. Kriticky si jí prohlédl a musel uznat, že je to opravdu kousnutí od vlkodlaka. V příštích měsících by se stal noční bestií bez kousku citu. Banshee mu poslala váhavý pocit radosti. Měli by silného partnera, dítě temnot. Pro Banshee výborná partie. V tu dobu se do toho prudce vložil Harry, nechtěl, aby to dítě bylo vlkodlak. Tyto tvorové to ve společnosti neměli lehké, lidé se na ně dívali skrz prsty. Ne, to nedovolí. Věřil, že dítě dokáže velké věci, tak proč ho brzdit lykantropií? Přiložil mu dlaň na ránu a zavřel oči. Temná magie vlkodlaka nebyla moc hluboko, takže jí mohl snadno z chlapce vytáhnout a vstřebat do sebe. Ještě se rozhodl projít celý nervový systém, nerad by něco zanedbal. Jenomže to, co tam našel nečekal ani v těch nejhorších nočních můrách. To dítě je týrané, jeho špatně zahojené končetiny mluvily za vše. Musel trpět hlavně na pravou nohu. Vypadala, jako kdyby jí někdo několikrát zlomil a nechal špatně srůst. Čekal, že Banshee bude protestovat. Nerada nechala Harryho léčit lidi, pokud z toho nic neměla. Tentokrát ale velice ochotně položila ruku k dílu a společně tak dali chlapce zase plně do pořádku. Otevřel oči a musel uznat, že teď ten maličký vypadá skutečně o hodně líp. Do tváří se mu vracela barva. Odvedli dobrou práci a jako bonus z něj nebude vlkodlak.

Tak co vy na to z plnilo to očekávání.