Pohled: NamJoon

Jen tak jsem seděl na gauči v obýváku a popíjel víno. Sledoval jsem, jak se ostatní baví a užíval si hudbu. Eun a Kyu byli u sestry mého otce, měl jsem docela volnou ruku. Přišel ke mně Jin a sedl si vedle.
"Nejdeš tančit?"
"Ne díky."
Položil jsem skleničku na stůl a zamyšleně jsem ho projel pohledem.
"Jinnie?"
Gestem naznačil ať mluvím.
"Nechceš se na chvíli vytratit?"
Oba jsme mysleli na to samý, a tak Jin svolil.
*Chytil jsem ho za ruku a vláčel za sebou až do druhého parta k mému pokoji. Skoro jsem ty dveře rozrazil, zatáhl jsem mojí princeznu dovnitř a zamkl za námi. Otočil jsem si ho k sobě a objal kolem pasu. Dlaněmi jsem přejel níž a zmáčkl mu jeho kulaťoučký zadeček. Jinnie potichu zavzdychal a zatahal mě za vlasy na týlu hlavy. Jeho ruce totiž byly obmotané okolo mého krku. Pomalu jsem ho políbil a on mi polibek hned začal oplácet. Poličku jsem ho strategicky dostrkal až k posteli a tu ho shodil. Vypadal krásně jak ležel na MOJÍ posteli a čekal na MĚ až si ho vezmu. Rozhodně jsem ho nemohl nechat čekat. Pomalu jsem na něj nalehl a zapřel se ve dne jeho ramen rukama, abych na něm neležel až moc. Zase jsem ho políbil a následně nás přetočil tak, že Jin na mně seděl a já se opíral o čelo postele. Rozhodně lepší. Jinnie se ke mně sklonil s němou žádostí o polibek a já mu vyhověl. Dlaněmi jsem mu zajel pod tričko a začal ho pomalu vyhrnovat. Nakonec mu ho i rovnou sundal a sobě taky, ať se necítí jeho tričko na tý podlaze osamoceně. Přejel jsem rty po jeho vnadném krčku a potěšeně se usmál. Vypadá chutně. Nemůžu ho ale vypít, je to přeci moje princezna. Možná bych trochu upít přeci jen mohl. Jemně jsem kousl do Jinova krčku a slízl krev co se tam hned objevila.
"Ó můj bože! Ta-ta chuť byla nepopsatelná! Nic lepšího jsem ve svém životě neochutnal."
Prahnul jsem po větším množství téhle chutné tekutiny, ale věděl jsem, že bych se pak už neovládl, tak jsem jen sledoval jak se ranka v mžiku oka zacelila. Pokračoval jsem polibky níž po jeho tělu až kam jsem mohl. Cestou jsem mu utvořil na jeho bělostné kůži pár modřinek. Je přeci můj a chci aby to bylo vidět. Jin i párkrát zavzdychal a křečovitě zarýval prsty do mých ramen. Zase jsem nás přetočil a pokračovat v kladení polibků směrem k lemu jeho kalhot. U jeho podbřišku jsem strávil nejdelší dobu, jelikož mě bavilo poslouchat jeho toužebné vzdechy a prosby ať pokračuji dál. Nakonec jsem jeho zoufalé prosby poslechl a osvobodil jeho ztopořený úd ze zajetí úzkých džínů. Sám jsem od skinnů taky pomohl a dál pokračoval v mojí oblíbené činnosti- trápení Jina. Přesunul jsem se obličejem k jeho stehnům a vydechl na ně horký vzduch. Jin se celou dobu klepal vzrušením. Pokládal jsem polibky na Jinovu vnitřní stranu stehen a on tiše vzdychal. Hudba pro moje uši.
Párkrát jsem ho do nich lehce kousnu a Jin zalapal po dechu: ,,J-Joone!"
To bylo znamení, že bych měl přestat. Přejel jsem jazykem po rankách a nechal je zacelit. Prsty jsem zahákl za gumu jeho boxerek, stáhl je dolů a hodil ke zbytku našeho oblečení na zemi. To samé jsem udělal i s těmi mými. Dál už to bylo vše zahaleno v oparu vzrušení, vášně a naší lásky. Dovedl mě do Ráje, do kterého jsem myslel, že nikdy nevstoupím.  

Po vzbuzení jsem si protáhl ruce a otočil se na bok. Vedle mě spala má princezna. Pohled na jeho krásnou tvář byl uspokojivý. Ležel jsem tak ještě pět minut, než se Jinova očka otevřela.
"Miluji tě." Zašeptal.
"Já tebe taky." Krátce jsem ho políbil.
"Chci, aby to tak bylo napořád."
"Já taky." Usmál jsem se, ale Jinnie trochu posmutněl. "Děje se něco?"
"Jsi přece upír, já zestárnu a zemřu... Ty budeš pořád tak mladý a budeš žít."
"Je to trochu smutný, ale z toho si nic nedělej, zatím jsme mladí oba, užívej si to."
"A jak? Jak si to mám užívat, když tohle vím?" Zvedl trochu hlas.
"Jinnie..."
"Ne Joone, já to takhle nechci. Udělej ze mě upíra." Řekl pevně.
"Ty ses zbláznil." Okamžitě jsem se posadil.
"Ne."
"To nemůžu, už jen pro to, že otec nenávidí nečistokrevné upíry, mohl by ti ublížit."
"Bojíš se svého otce? NamJoone? Pro tebe to podstoupím."
"Je to nebezpečné..."
Jin se posadil také a nahodil prosebný pohled.
"Prosím."
Chvíli jsem se rozmýšlel. I přes to, že vím, jaká to má rizika jsem svolil, jeho pohledu se nedalo odolat.
"Fajn... Nedělám to rád..."
Připlížil jsem se k jeho krku a ještě jednou ho kousl, tentokrát silněji a místo sátí krve, jsem do jeho žil vpustil svou, trochu pozměněnou. Ztěžka se nadechl. Když jsem se oddálil aspoň metr, viděl jsem jeho pobledlý obličej.
"Jak se cítíš?" Byl jsem docela vystresovaný, co se bude teď dít.
"Slabě a... zvláštně."
"To pomine, "kouzlo" začne působit za chvíli, budu ti muset vysvětlit pár věcí, teď pojď, určitě jim dole chybíme."
Přikývl a pomalu se postavil na nohy. Vytáhl jsem zpod postele svoje tričko, posbíral po podlaze ten zbytek a oblékl se. Chvíli jsem počkal na Jina, než najde svoje věci. Pomohl jsem mu se obléct a mohli jsme jít. Než jsme ale došli ke dveřím, podlomily se mu nohy a Jin se zhroutil k zemi.
"Jine!"

Pohled: Nari

 Pomalu jsem se přetočila na záda, když jsem ležela v bílé místnosti smrdící po lécích. Soo se těžce zvedla z hlubokého křesla uprostřed.
"Už to nevydržím..."
"Být tebou tam nejedu." Lesya klidně zvedla oči od knihy.
"Ale..."
"Žádný ale, víš, že je to vážný."
"Už hodinu tady čekáme."
"Soo!" Zvýšila hlas.
Soo se otráveně ponořila zpátky do křesla a překřížila ruce na prsou. Po nějaké té chvíli se dveře otevřely a světlo z ještě bělejší místnosti mě praštilo do očí.
"Jak mu je?" Vyhrkla Lesya.
"Bude v pořádku, jen omdlel."
Lejsiiny starostlivé oči prohledaly místo za TaeHyungem.
"Vážně se nemáte čeho bát."
"Jo... Já vím, a... jak je na tom NamJoon?"
"Ten se naštěstí psychicky nezhroutil, ale bere to hrozně blbě, pořád mele, že je to jeho chyba."
V uvolnil místo ve dveřích a ostatní se nahrnuli k nám.
"Rapmon tam chvíli zůstane, prý si tu Jina nechají na pozorování." Oznámil J-Hope.
Všichni se o něj báli, po tom, co se ke konci párty stalo. Měla být neškodná, kdyby do obýváku nevlítl Rapmon se slzami v očích a Jinem v náručí.

"Ah... Co si myslíte, že se stalo?" Přemýšlela jsem nahlas.
Soo se otočila od krbu a podívala se na mně.
"Rapmon je upír, co si myslíš..."
"Soo!!" Okřikla jí Lesya.
"Co?" Nevině se podívala po okolí.
Zbytek z BTS se na ní díval jako na zjevení. Když si to konečně uvědomila, chytla se za týl a vypila zbytek vína.
"Už to nepí." Snažila jsem to zachránit.
"Asi bys měla... plácáš blbosti." Přidala se ke mně Lesya.
"Proč zrovna upír?" Nechápavě se na nás obrátil J-Hope s Jiminem.
"Neposlouchejte jí, už má připito." Máchal rukou blondýna a vzala si další jablko.
Sledovala jsem ještě chvíli Hobiho, pochyboval a o něčem se bavil s Jiminem. Přišla jsem opatrně k nim.
"Děje se něco?"
"Víš... NamJoon je Jinův přítel, no a... když někam "zmizeli" většinou měl Jin menší ranky nebo modřiny. Nikdy jsme to neřešili, ale tohle už je moc."
"Až se vrátí, nejen, že bude Jin v pořádku, ale všechno vám to vysvětlí."
"Jsi si nějak jistá."
Znervózněla jsem. "No... skoro."
"I kdyby ne, tak to z něj dostaneme." Mrkl na mě a věnoval se Jiminovi.
"Nari? Pojď sem prosím." Zavolala Lesya a já jí vyhověla.
"Takže, když je domácnost pryč, mohli by jsme se ještě podívat po tom klíči, ale prohledala jsem snad všechno."
"A podívala ses pod ten koberec?" Promluvila Soo.
Lejsi zakroutila nevěřícně hlavou.
"Měli bychom to aspoň zkusit."
"Fajn..."
Nenápadně jsme se vytratili a šli skoro přes celý hotel k tajemným dveřím.
"Pochybuji, že tam bude..."
Lesya hlídala roh chodby, když Soo nadzvedla koberec u dveří a vytáhla z pod něj klíč.
"Cože to Lesya řekla?" Máchala vítězně klíčem nad hlavou.
Vzpomněla jsem si na jednu událost:

Před měsícem

Prohlíželi jsme s Lejsi upírskou knihu a řešili, kde najít klíč.
"Musím se nejdřív ujistit, že klíč nemá u sebe někdo z rodiny. A pokud ho bude mít Rapovo otec, které ho jsme ještě ani neviděli, tak jsme v prádelně."
"No... třeba bude pod kobercem."
"Ha...Ha. Tak jednoduchý to nebude."

Přítomnost

"Lesyo." Špitla jsem.
Lesya se k nám vrátila a když uviděla klíč, nevěřila.
"Je to tak, byl pod kobercem." Soo se jí skoro vysmála, ale udržela se.
"Tak fajn... měli jste pravdu, je to ale opravdu odtud?"
"Co to zkusit?" Nabídla jsem.
Soo se okamžitě vrhla ke dveřím a zasunula do zámku klíč. Chvíli s ním bojovala, ale nakonec nesmyslné pohyby zabraly. Soo se na nás ohlídla, jakoby potřebovala souhlas a pak vzala za kliku. Chodbou se rozlehlo uši rvoucí skřípání.
"Snad to nikdo neslyšel." Doufala jsem.
"Slyšel, ale z nějakého důvodu nezasáhl." Lesya soustředěně pozorovala temné kouty hotelu a poslouchala.
"Kdo?"
"Nikdo..."
Pozvedla jsem obočí. Lesya mě jen odignorovala a vešla do dveří.
"Jdete?"
"Počkej, my-my půjdeme do té tmy?" Soo o krok ustoupila.
"Od čeho si myslíš, že jsme hledali ten klíč?"
Přiznám se, že ani mě se tam moc nechtělo.
"Já-já teď nejsem připravená."
Lejsi vzdychla. "Tak jo, příště se ale nevymluvíš. Běž zpátky za klukama."
Soo se podívala do dlouhé chodby.
"Sama?"
"Jo?"
Zaznamenala jsem Sooino polknutí.
"Nari, pojď se mnou." Požádala mě.
"No to snad nemyslíš vážně..." Lesya si otráveně prohrábla vlasy a věnovala se temné místnosti.
"Trochu to prohledej, pak přijď."
Naznačila jsem Soo ať už jdeme, okamžitě zareagovala vykročením nohy.
"Snad se Lesye nic nestane, naposledy, když jsem jí nechala, napadl jí upír."

Pohled: Lesya

"Teď si na to sama Lesyo..."  Řekla jsem si pro sebe a zavřela za sebou dveře.
Nechala jsem všechny smysly na maximum, musím být opatrná při procházení těchto tajemných končin zámku. První místnost nevypadala nijak zvláštně, jen staré harampádí. Došla jsem na její konec, kde byly další dveře. Zatáhla jsem za kliku, otevřeno.
"Lesyo, zase tě rád vidím."
Ohlédla jsem se, ale nikdo nikde nebyl.
"Co zase chceš?"
"Varovat tě."
"Ty?"
"Nevěříš? Když nebudeš opatrná, můžou tebe, i tvé kamarádky zabít zdejší nástrahy."
Akustika v místnosti nebyla nic moc.
"Proč mi to říkáš?"
"Chci, aby jste to tajemství viděli, aby sis konečně uvědomila, že není můj syn takový, jaký se zdá a pochopila, že spojenectví se mnou ti dá jisté výhody."
"Snaž se jak chceš, ale já se k tobě nepřidám."
"Změníš názor." Po těchto slovech jsem už nic neslyšela, zase zmizel.
"Zdá se, že je pravda temnější, než jsem si myslela."
Chvíli jsem se rozhodovala, jestli pokračovat či ne, ale nakonec jsem se rozhodla počkat na holky. Vyšla jsem ze dveří a pro jistotu je zamkla, klíč si schovala do kapsy a rozeběhla jsem se do obýváku.

 Většina hostů seděla, hovořila a kradla chlebíčky z táců na stole. Nenápadně jsem se vkradla za Nari.
"Hi!"
Lekla se a rychle otočila horní polovinu těla na stranu v předklonu.
"Si-si normální?"
"Klid. Kde je Soo?"
Nari se vrátila do původní pozice a ukázala v před. Zaostřila jsem na místo, kam ukazoval její prst. So-So se vybavovala s Jiminem u jednoho z oken a vypadala, že se baví. Porozhlédla jsem se po místnosti a zkontrolovala ostatní. J-Hope se smál Kookovo vtipům, Suga odpočíval v křesle a V se beznadějně díval na svou prázdnou sklenici od vína.
"Omluv mě." Oznámila jsem Nari a šla za ním.
Opatrně jsem si sedla vedle něj a pohlédla na něj starostlivým pohledem.
"Děje se něco?"
Smutně se mi podíval do očí.
"Nedávno mi zemřel kamarád a teď je Jin  v nemocnici... Je toho trochu moc."
Má ruka se dotkla jeho ramene, načež sebou trochu cukl a podíval se na ní.
"Je mi Leeho líto, ale Jin bude v pořádku, věř mi." Nahodila jsem uklidňující tón i úsměv.
Trochu povytáhl koutky úst a děkovně pokýval hlavou.
"Jak víš že to byl Lee?" Mírně zapochyboval.
"Četla jsem o tom článek, významný model, huh? No a... trochu jsem tipla. Bude to v pořádku."
"Ty víš jak uklidnit." Uhl pohledem. "Lejsi... Víš já..."
"Hej všichni!"
Instinktivně jsem se ohlédla za hlukem. Ve dveřích se objevil Rapmon.
"NamJoone!" Vyjel na něj J-Hope. "Co je s Jinem? Co si mu udělal?!"
"Klid Hoseoku."
"Já a být v klidu? Okamžitě to vyklop!"
"Nic mu není, udělalo se mu zle po tom co..." Ztichl.
"Po čem?" J-Hope vážně vypadal naštvaně.
"Jsem z něho udělal upíra!" Odhodlaně se narovnal.
Všechny, krom mě, Nari a Soo to zarazilo. Zaznamenala jsem, že se V zvedl z pohovky.
"Jak to myslíš?"
"Jsem upír, jediný, kdo to z vás věděl byl Jin. Na jeho přání a přes moje námitky jsem z něj udělal upíra taky a jeho tělo to vzalo blbě. Bude ale v pořádku."
"A-Ale proč?" TaeHyungovi se začal klepat hlas.
"Chtěl to tak..."
Obešla jsem Vho a zadívala se na Joona.
"Co ostatní? Co máš v plánu?" Promluvila jsem do mysli.
"To ještě nevím..." Zaznělo zpátky.
"Kdy se vrátí?" Vmíchal se Kook.
"Ráno pro něj jedu."
"Ty?" Zapochyboval Hobi.
"Ano já..."
Hoseok naposledy probodl Rapa pohledem a šel k výhodu z obýváku.
"Tak zas někdy, bylo to docela super, až na Jina..."
Všichni v místnosti mu zamávali, krom NamJoona.
"Klid Rapmone, on to pochopí." Ozval se klidný Jiminův hlas.
Joon nenápadně pokynul hlavou.
"A ty si v pořádku, Tae?" Obrátila jsem se na meruňku.
"Jo... Docela jo."
Usmála jsem se a vrátila k Nari. 

Pohled: Soo

"Nečekala jsem, že se dá Hobi naštvat."
"Nestává se to moc často, spíš vůbec."
Nalila jsem si ještě jednu skleničku.
"Takže ty jsi měla pravdu, když si říkala, že je NamJoon upír."
Přikývla jsem, v puse ještě víno.
"Vy tři jste to věděli?" Položil mi další otázku růžovovlasý vedle mě.
"Jo, ale není to tak, že by nám to řekl, držel to v tajemství i před námi, ale nedokázal to udržel před Lejsi."
"Detektivka?"
"Zdá se."
Usmáli jsme se.
"Soo a už si teda v pořádku?"
"Díky vám jo. Někdy si říkám, co by se stalo, kdyby jsi nepřišel."
"To nechceš vědět. Ah... a já mám s Jae-em tréninky..."
Jimin se opřel o stěnu a překřížil si ruce na hrudi.
"Ve škole se chová jako by nic... Divím se, že ho za ten měsíc brácha nezmlátil."
"Je to zajímavé, ale přece jen ten rozdíl ve velikosti je velký a nevím, jestli by to Suga dokázal."
"Dokázal, když se naštve, dokáže hodně věcí."
"Asi máš pravdu." Usmál se a otočil se čelem k oknu.
"Dnes je krásně vidět měsíc."
"Je úplněk, měsíc je takhle vždy krásný."
"Ne tak jako ty."
"Wait, what?! To vážně řekl?"
Znejistila jsem. "J-Jak si to myslel?"
"Že si krásná?"
Nenápadně sem polkla.
"Teď se hlavně nečervenej."
"Em... Děkuji?"
"Nebuď nesmělá." Ještě víc se usmál.
"Dobře, vypadal fakt úchvatně a já... na tohle jsem dost dlouho čekala, ale... jsem připravená?"  
"Soo?" Prosebně se mi podíval do očí. "Chtěl bych ti něco říct."
"Právě jsem se roztekla."  Ve skutečnosti jsem stála jak socha.
"Nebudu to protahovat. So-So, já tě miluju."
"Já...nemám...slov."
Nepatrně jsem se usmála, ale jen dál tupě zírala.
"Je něco v nepořádku?"
"N-ne, jen... m-mě to trochu... trochu zaskočilo."
"Chápu to, pokud to necítíš stejně."
"Ne já-já to... stejně cítím..." Sklopila jsem hlavu, ale cítila jsem, jak se Jimin šťastně usmívá a taky rudou, co se tvořila na mích tvářích.
Opatrně mě chytl pod bradou a narovnal mi hlavu.
"Jsem rád, vlastně... jsem hrozně šťastný."
Zase jsem stála jak tvrdý y. Mírně se nade mne naklonil a trochu se přiblížil.
"OMFG!! Já jsem..."
"Hele vy hrdličky, neviděl někdo z vás Nari?"
Oba jsme se na vetřelce podívali. 
"To si posrala Han Lesyo..."  
"Šla ven, říkala, že se chce projít." Odpověděl Jimin.
"V-Ven?!" Zhrozila se.
"Jo?"
"Do prádelny, všichni se kryjte!" A odběhla někam pryč.
Zmateně jsme se na sebe s Jiminem podívali.
"Co jí hráblo?"
Pokrčila jsem rameny a šla po jeho boku směrem, kterým běžela.
"So-So, co se to Lesye stalo?" Chytil nás cestou Hobi.
"To by mě taky zajímalo."
Šli jsme až ke vchodu.
"Mě se do té tmy moc nechce." Mé oči prohledávaly noc.
Najednou ucítím teplo na mé ruce, cuknu, ale silná paže Jimina mě nepustí.
"Jsem tady, pořád."
Neudržela jsem úsměv.
"Ale kam šli?"
Najednou uslyším vlčí vití a řehtání koně.
"Nebudou daleko." Řekla jsem trochu s obavami.
"Pojď."
"Nikam." Slyšela jsem za námi.
"Ty vole, NamJoone..."
"Je to nebezpečné." Probodl nás pohledem.
"Je tam Lesya!" Křikla jsem. "Nedovolím, aby ještě někdo byl zraněn..." Ještě jsem dodala a to zapůsobilo.
"Teď cítíš zodpovědnost co? Nech nás jít a pomoct jí." Řekl pevně Jimin.
"Půjdu ale s vámi."
Přikývli jsme a rozeběhli se k louce za hotelem. 

Konečně jsme měli na dosah vzorného pole černého koně ozářeného svitem měsíce.
NamJoon zapískal a zařval: "Hej štěně! Neper se s dospělými!"
Černá silueta člověka se pootočila a nevěnovala dál pozornost něčemu většímu, mnohem většímu.
"V-vlkodlak?" Jimin nevěřícně zamrkal.
"Ano..."
"Co tady dělá Soo s Jiminem?" Ozvěna se nesla lesy nedaleko nás.
"Nedalo se je odbít."
To něco monstrózní velikosti se nehnulo.
"Rapmone... Jak tu kletbu zrušit?"
"Promiň, ale to ti neřeknu, otec by mě vlastnoručně probodl."
"Co se tady děje?" Teď jsem to nechápala ani já.

Pohled: "To něco monstrózní velikosti"

Cítila jsem pach, pach kořisti, ale je tu překážka, to štěně se proti mě postavilo a je tu upír.
"Co teď?"  
"Nari! Už po několikátý ti říkám, pojď se mnou, já ti neublížím."
"Nevím kdo je Neri, ale řekněme, že mluví na mě. To zvláštní černý stvoření za tou poloviční holkou mě znervózňuje..."
"Rozumí mi vůbec?" Obrátila se na upíra.
"Měla by."
"Jasně že jo... Budu tady stát ještě dlouho?" 
"Něco jsem zaznamenala."
"Já taky."
Oba dva se na mě divně podívali.
"Dívejte se dál a bude mi jedno že je jeden z vás upír."
"Zkusím s ní promluvit jinak."
"Jako se mnou?"
Najednou se mi vymazaly všechny myšlenky na jídlo a v očích jsem měla jen toho upíra.
"Nari? Slyšíš mě?"
Nechtěně jsem kývla na souhlas. Usmál se.
"Pojď k Lejsi."
"Ke komu?"
Ukázal na to něco polovičního před tím černým tvorem.
"A jako proč?"
"Pomůže ti." 
Nějakým zvláštním způsobem jsem zdeformovala tlamu v otrávený výraz a šla k ní. Zavrčela jsem a očuchala si jí.
"No.. nevoní zrovna jako žrádlo. Cože to říkal že mi udělá?"
"Ahoj Nari, jsem Lesya, tvá kamarádka..."
"Cože si?"
"a chci tě požádat, aby jsi v klidu šla se mnou a těmito lidmi zpátky do hotelu."
"Takže za prvé, jakej hotel, za druhé jaký lidi, to žrádlo tam vedle?"
Ten něco upír se začal hrozně smát.
"NamJoone?" Divně se na něj podívala dívka přede mnou... "Dívka".
"M-měla jsi jí slyšet." Skoro spadl na zem jak se smál.
"Co jsem řekla tak hrozného?"
"To žrádlo tam vedle! Hahaha"
"Jako my?" Ozvali se ti dva ve stínech dál ode mne.
"Ne, ti za váma... To jsou všichni lidi tak nechápaví?"
Najednou jsem se začala cítit podivně, jakoby... slabě.
"Je to tím, že zapadá měsíc? Nestíhám sraz vlkodlaků!"
Zaviji, ale polovlkodlak mě vezme za tlapu a já se nemůžu hnout. Zavrčím, ale jí to neodradí, tak se chystám seknout drápy, než si všimnu vedle ní stojícího upíra co mě probodává pohledem.
"Soo, Jimine, jděte napřed!" Zvolá a najednou nic, jen černo, necítím, nevidím, neslyším...

Beam!! Zdravím všichni závisláci a závislačky! Už jsem si myslela, že ten "Nariin" pohled nedokončím, hrozně mě bavil. Snad se další kapitola líbila, je taková... no... víc akční? Ale já to říkala že to pak půjde rychle! Už ani nevím jak to pojmenovávat. BTW část označená * (Jak jinak) jsem nepsala já.
Takže případné stížnosti sem:

----> @Safira_Blisingr

Tak u další kapitoly Čuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuus!!