Pohled: Lesya

Schválně jsem se vzbudila uprostřed noci kvůli holkám a tréninku. Hodila jsem přes sebe plášť a vyšla z pokoje. V tichosti jsem vzala za kliku a nahlédla do protějších dveří.
"Fajn, spí."
Soo se ale pořád vrtěla. Přišourala jsem se opatrně k ní a narovnala zkroucenou peřinu. Starostlivě jsem jí pohladila po vlasech, čímž se trochu uklidnila.
"Neboj se, jsme tu s tebou." Zašeptala jsem uklidňujícím hlasem a vrátila se na chodbu.
Zatím mě Rapmon zasvětil do mého nového já jen trochu, ale to stačilo na kontrolování mého "super sluchu", jak jsem tomu začala říkat. Tentokrát už chtěně, jsem slyšela víc, než normální lidé, třeba chrápat Kyuna, i když byl o patro nade mnou. Zvláštní bylo, že i přes jejich upírský původ spaly v noci a normálně vycházeli ven za světla, ještě jsem nezjistila proč a ptát se na to by nebyla taková zábava. Došla jsem na místo setkání, neboli do posilovny.
"Konečně, už jsem si začínal myslet, že to prospíš."
"Na mě se můžeš vždy spolehnout, jen jsem kontrolovala holky."
Krátce jsme se objali na přivítání. Mé i jeho oči svítily v úplné tmě... tedy, úplné pro ostatní, my měly noční vidění. Tuto výhodu jsem milovala, ostatně, stejně jako všechny.
"Tak co?"
"Všichni spí, slyšela jsem jen netopýry a auto venku."
"Učíš se rychle."
Přikývla jsem, když se na mě NamJoon usmál.
"Strávíme tady jen hodinu, zítra je přece jen škola." Oznámil mi a sedl si na kladku za ním.

Po té jedné hodině vyčerpávajícího tréninku schopností jsem se odebrala zpátky do pokoje. Hodila jsem plášť někam ke stolu...
"Doufám, že jsem nezasáhla notebook..."
...a pleskla sebou na postel. Takřka hned jsem usnula. Nevěděla jsem, že používání schopností je tak náročné... Neříkala bych tomu úplně magie, jelikož mi nešlehají z ruky barevné plamínky, jiskřičky, blesky, nebo co to vlastně je. Ovládám nenápadně jen mé smysly a proto je to výhodnější, sice to není vražedné, ale nikdo vás při tom nemůže nachytat.

Pohled 3. Os.

"Nari, vstávej!!" Zakřičela Soo přes celý hotel a cloumala s kamarádkou.
"Hm... co-co se děje? Hoří?"
"Jo... škola."
"Hurá!"
Soo probodla Nari pohledem. "Dneska je škola, ne že hoří..."
Nari byla na oko zklamaná.
"Tak jdeme..." Zvedla se z postele a šla do koupelny.
"Dneska se mi zdálo, že ty a Lejsi jste vlkodlaci."
"No jo no, sny. Muselo to být zajímavé." Nari mumlala s plnou pusou pasty.
"To bylo." Potvrdila Soo.
Nari se konečně umyla a oblékla a mohli se jít najíst.
"Tak jak se dnes cítíš Soo?" Starostlivě se sehnula k hnědovlasé Lejsi.
"Zatím dobře."
"Výborně tak vám můžu něco oznámit."
Po Lejsiině boku se objevil Rapmon.
"Omg, ona nám konečně prozradí co má s tím klukem." Natěšeně si je prohlížela Soo.
"Jsem poloviční vlkodlak."
Hned Nari se Soo spadla čelist.
"Co-cože si?" Vykoktala Nari.
"Díky tomu "škrábanci" se z Lejsi stal polovlkodlak. Ale nebojte, budu jejím trenérem a nikdy neztratí svojí osobnost jako ostatní vlkodlaci."
"On a její trenér? To se mi nelíbí..." Probodávala Soo Rapmona.
Ten její myšlenku zachytil.
"Nemusíš se bát, Soo, nic se jí nestane."
Soo byla trochu dezorientovaná.
"Nelez mi do hlavy..."
NamJoon dal ruce do obranné opozice.
"Promiň."
Lejsi se zasmála.
"Pojďme už jíst." Nabídla Lesya a všichni se vrhli ke stolu.

"V, kams mi dal mobil!" Zařvala Lesya na kluka sedící na zemi vedle Kooka.
"Proč já?"
"Kdo jinej?!"
"Jimin?"
"Ha-ha vážně vtipný."
V si sáhl do kapsy a vrátil Lejsi elektroniku.
"Btw máš hezký kryt."
Lejsi otočila mobil na bílý kryt s namalovanou liškou.
"Díky, dělala jsem si ho sama."

Aby jste pochopili, co se tu odehrálo, BTS a holky šli na trénink tance ke Kookovi a Jiminovi domů, jelikož se Soo nechtělo zpátky do té zakleté místnosti. V si cestou koupil hrozně roztomilého plyšáčka a v domě si s ním začal hrát. Přidal se Kook a pak Jimin. Lesya si ho taky všimla a probudilo se v ní štěně. Když si s ním a kluky hrála, vypadl jí mobil a V ho sebral.

"Máš ráda lišky?"
"Liška je mé duchovní zvíře, takže jo."
Lesya schovala mobil do bundy a vrátila se. Za chvíli se do místnosti připrdelili ostatní.
"Děti..." Vzdychl při pohledu na ty čtyři Suga.
"A štěně." Výsměšně ho doplnila Soo.
Lejsi zaostřila.
"Na koho jsi jako narážela? Soo?" Probodávala jí pohledem, zatím co se Soo snažila zadržet smích.
"Tak klid." Vmíchal se do toho NamJoon.
"V poho Rapmone." Máchal rukou Lesya.
"Tak jdeme už?" Pobízel nedočkavě Jin.
"Že to říkáš zrovna ty." Řekl si pro sebe Suga.
"Já tě slyšel."
Všichni se uchechtli a šli za Jiminem. Prošli dlouhou chodbou až k posledním dveřím.
"Máte hezký barák." Rozhlížela se kolem sebe Nari.
"Dík." Promluvil Kook.
"Ono to mluví?" Podivila se Lesya.
"Kookie se jen stydí, mluví normálně." Bránil ho J-Hope.
Konečně Jimin otevřel dveře a před nimi se rozlehla velká prázdná místnost s obrovským zrcadlem a zábradlím.
"Wooow!" Vyšlo z tří dívek úžasem.
"Pff až uvidíte to moje." Vychloubal se Suga.
Soo jen vytřeštila oči.
"My máme sál?!"
"Jo?"
"A tos mi to nemohl říct?"
Yoongi jen pokrčil rameny s arogantním úsměvem.

Při tréninku měli všichni hroznou srandu z Jina a Rapmona. Jo, neuměli moc tančit, i holky tančili líp.
"Lesyo? Kde si se naučila tak tančit?" Začal u Lejsi oxidovat Tae.
"Nikde, ale neřekla bych, že tak dobře tančím. Když tak vidím Jimina s Hobim a i Soo docela dobře tančí." Lejsi si touto větou jen kontrolovala ego, aby nevyrostlo ještě víš.
"Zkus tohle."
V zatančil část nějaké choreografie, ale Lejsi to přišlo dost těžké.
"Pomalu a po krocích."
"Jedna, dva, tři, čtyři..."
Lejsi to nesměle zopakovala, ale spletla se o jeden krok.
"Je to dost těžký."
"To dáš, pojď se mnou." Tae natáhl ruku a prosebně se podíval do zelených očí dívky vedle.
Ta jí přijala a nejistě se připravila do počátečního postoje.
"Můžeme?"
Přikývla. Jeden krok vpřed, jeden vzad a do strany. Při otočce se na chvíli pustili, pak opatrný předklon a zase ruku v ruce. Vypadalo to zajímavě a docela i hezky. Proto se Soo zastavila ve svém cvičení a zafixovala na ně oči.
"Pst, Nari." Drcla do vedlejší holky.

Pohled: Soo

"Rapmon... TaeHyung... Tak kdo sakra? Už mi z toho hrabe."
Sledovala jsem Lejsi a Vho v ladných pohybech, ale netrvalo to dlouho.
"Whoooou!"
Začalo se tleskat, myslím, že Hobi i zapískal. Viděla jsem na Lejsi, že byla v rozpacích, Tae ale ne, jako by to měl v plánu.
"Co když je to milostný trojúhelník?" Zas jsem začala polemizovat.
"To bylo hustý." Krikla na ně Nari.
Oba přišli blíž k nám.
"Jste skvělý duo." Pochválil je Hobi. "Jen by nějaké kroky chtěli dopilovat, ale od toho tady jsme. Nechcete vymyslet tanec? Můžete mít duo vystoupení."
"Mluvíš o talentovkách?" Zeptala jsem se.
"Jasně, už víte v čem budete soutěžit?" Vyptával se Hobi.
"Ah... ne?"
"My jo, taneční a pěvecké vystoupení. Pak každý z nás může sólo, nebo duo."
"Já sem přemýšlel o sólo vystoupení." Přimotal se Rapmon.
"Nebyl by to špatný nápad mít duo s Lesyou, trochu tanec a zároveň zpěv." Mrkl na Lesyu Tae.
"Nevím ani jak zpíváš."
"To možná příště, ve čtvrtek si můžeme dát soutěž mezi námi, nejlepší hlas vyhrává!"
"Dobrý nápad Tae-Taei." Kookovi se rozzářily oči.
"Tak konec vážení, jde se domů!!" Ohlásil Jin.

Pohled 3. Os.

Den se pomalu blížil ke konci, ale nikdo nechtěl jít spát. Soo stále nocovala u holek, díky dnešnímu tréninku se ale trochu uklidnila. Dlouho se čekalo, než vůbec jedna z nich usne, ale nakonec se tak stalo.

Čtvrtek

"Dámy a pánové, začíná první kolo nové šou: Korea hledá talent! Mé jméno je Kim NamJoon a jsem režisérem a soutěžícím, dovolte abych vám představil soutěžící. Jung Hoseok, devatenáct let, skvělí raper a tanečník, tady je!"
Hobi vyběhl na rozlehlé pódium ve velké hale a uklonil se, poté zaběhl zase zpátky.
"Jeon JungKook, sedmnáct, nejmladší, ale zároveň golden maknae naší skupiny! Umí snad všechno."
Kook se došoural na pódium, zopakoval Hobiho pohyb a odešel.
"Kim TaeHyung! Osmnáct, musím říct, že má fakt skvělý rozsah hlasu. Seznamte se s člověkem z jiné galaxie!"
Tae přišel jako model a jako model i odešel.
"Nejstarší člen, dvacet-jedna let, a taková naše matka, Kim SeokJin!"
Rapmon podal Jinovi ruku jako princezně a vyzvedl ho na stage, ten zamával a šel zase zpátky.
"Další skvělý raper s úžasnou zásobou vzduchu, dvacet let, Min Yoongi!"
Yoongi doklusal k Rapovi a vytvořil na rukou gesto se vzpřímeným malíčkem a ukazováčkem.
"A swag." Doplnil NamJoona a vrátil se.
"A jako posledního ze skupiny kluků tu máme Park Jimina! Osmnáct, skvělý tanečník a zpěvák!"
Jimin s ladností přitančil na pódium a uklonil se.
"Můžeme začít volat holky? Co ty na to Jimine?" Předal mu mikrofon.
"Jasně!" Křikl a vrátil se.
"Tak první z dívčí skupiny. Sedmnáctiletá holka s výjmečnou schopností všechny naštvat, Gyeon Nari!"
Nari nepříjemně probodla NamJoona pohledem, ale před lidmi ho přece nebude mlátit. Uklonila se tedy a šla pryč.
"Dívka téhož věku s velmi vysokým hlasem a zajímavou představou o tom, co je normální výška, Min SooJin!"
Všechny musel NamJoon zesměšnit, to by prostě nebyl on. Již zmíněná droboučká dívka vyskočila na stage a zajímavě se uklonila, ještě jednou projela Rapmona lejzrovým pohledem a odskákala si pryč.
"A jako poslední třešničku na závěr tu máme to nejlepší, dívka jejíž hlas přesahuje veškeré meze, dívka, která všechny jistě uchvátí nejen svým vzhledem. HAN LESYA!!"
Lejsi se trochu povýšeně vyšvihla nahoru za Rapmonem a díky jejímu pevnému ale ladnému kroku nebyla daleko od modelu. Hluboce se uklonila a s úsměvem odcházela do pozadí pódia.
"Všechny soutěžící jste viděli, porotou budete ale vy, vy rozhodnete, kdo vyhraje tuto soutěž. Můžeme začít."
Světla se ztmavila a spustil se kouř. Od této chvíle byli nejbližší kamarádi nepřátelé.

Zazněla poslední, velmi povedená píseň z úst vůdce a světla v divadle se vrátili do normálu.
"Máte tolik času, kolik budete chtít, byly vám rozdány papírky, na ně napište jméno toho, kdo byl podle nejlepší a vhoďte je to této krabičky." Rapmon ukázal před sebe na objemnou krabici s otvorem.

Uběhla půl hodina a dav se ustálil, všech asi... sto lidí mělo odhlasováno a Rapmon počítal hlasy.
"Tak jo panstvo, jde se vyhlašovat."
Všichni vyběhli na pódium a postavili se do řady.
"Z počtů vašich hlasů vyplynulo, že: O polední místo se dělí YoonGi s Hoseokem, na šestém místě jsem já, NamJoon, na pátém místě jsou Jin s Nari..." Chvíli přestal. "Těsně za stupněm vítězů je JungKook a jdeme na stupně vítězů." Začínal to napínat. "Na třetím místě je..."
Lesya, V, Jimin a Soo byli dost nervní."
"SooJin!"
Začalo se tleskat. Soo si se všemi podala ruku a šla pro mikrofón.
"Děkuji, ani jsem nedoufala, že budu někde nahoře." Děkovně se uklonila.
"Na druhém místě se umístil, umístila..."
Lejsi vypadala, že jí to čekání nebaví a připravila se na to, jít k Rapmonovi, ale výsledek jí překvapil.
"Jimin!"
Jimin se nechápavě podíval na Lesyu a zamířil si to k NamJoonovi.
"Am... Děkuji, trochu mě to zarazilo, ale wow..."
Rapmon lítostivě pohladil Jimina po rameni.
"A o první místo se dělí naši dva mimozemšťani."
Lejsi a V si vyměnili uražené pohledy a instantně šli k NamJoonovi.
"Lesya a... co?"
V s Lesyou nadzvedli NamJoona na ramena a Vmu ukradl mikrofón.
"Tak aspoň na chvíli zmlknul. Děkujeme moc, já to i čekal, ale Lesya vypadala trochu překvapeně."
Vyrvala mu mikrofón z ruky a prohnula se pod tíhou upíra.
"Samozřejmě mě to překvapilo, ale můj hlas nezná meze, jak již řekl NamJoon."
"Už mě pustíte?" Křikl na ně ze shora.
Lesya kývla na Vho a společně ho postavili na zem.
"Abych to dokončila. Všichni tady jste byli úžasní, každý z nás má skvělý hlas, ale je jen jedno první místo. Byla náhoda, že jsme s TaeHyungem dostali stejně hlasů, ale vyhrát může jen ten nejlepší a proto..."
V se přiblížil k mikrofonu aby ho taky slyšeli a společně s Lesyou křikli: "Vyhráli všichni!"
Ze strany diváků se ozvalo burácející tleskání a vřískot. Všech deset vystupujících se chytlo za ruce a zhluboka se uklonili. Všichni konečně věděli, jak na tom s hlasem sou a kdo je lepší, stejně se ohledně tohohle pořád hádali. Čas vyrazit domů!

Mysl: Soo

Konečně jsem se odhodlala po tom incidentu spát doma. Dost mi to tu chybělo. Necítím se zrovna v bezpečí, ale musím to překonat. Ah... jak já od teď nenávidím lidi, nevěřím jím... Holky se nepočítají a Jimin taky ne. U ostatních kluků si nejsem jistá... ale když jim věří Jimin a holky tak bych mohla i já. Ono je to ale docela obtížně když vám někdo skoro ublíží. Ah... Bude to náročný rok, škola a škola a další škola, by mě zajímalo, kdy najdeme ten klíč od těch dveří, vážně nemůže být pod tím kobercem? Ale Lesya má asi pravdu, bylo by to až moc snadný. Pořád mi vrtá hlavou to, co nám Lesya kdysi řekla. Ona je polovlkodlak, polovlkodlak... Co to znamená že je poloviční vlkodlak? Pořád je vlkodlakem a já viděla, co jí ty monstra udělali... Ona by ale udělala všechno pro to, aby nás ochránila, nedovolila by svému "vlkodlačímu" já nám ublížit. Měla bych už vážně jít spát, je pozdě a Nari by mi nadávala kdybych byla unavená...

Mysl: Lesya

Jo, někdy si říkám, že bych se měla projít při měsíci a vychutnat si jeho sílu. Pf... ani úplněk mě nedokáže porazit, tak nemám strach, že bych ztratila kontrolu nad sebe samou. jeeej! Výhoda polovlkodlaků. Měla bych vážně začít hledat ten klíč, dost mě zajímá, co má Kyův, NamJoonův a Eun otec za lubem. Holky do toho tahat nechci, je to nebezpečný a vůbec, dokázala bych to sama, ale jelikož na tom trvají, tak nemám na výběr. Ještě že už jsem dost vycvičená... dost vycvičené štěně. Ah... to slovo nemám ráda. Mimochodem, měla bych Nari už říct o tom, že je vlkodlak? Nebo až po tom, co se v něj promění? No... vzhledem k tomu, že by bylo lidštější jí to říct, aby se nedivila, že na ní vytahuji pouta, tak jí to řeknu těsně před úplňkem. Je deset hodin, asi půjdu spát, zítra je škola a trénink. Jeee!

Mysl: Nari

Lejsi občas mluví ze spaní, ne že bych poslouchala za dveřmi. Říká něco jako: "Běž ode mne." , "Neubližuj jim.", nebo "Nemáš nade mnou moc.". Nikdy jsem nepochopila, o čem mluví, ale tím čím si prošla bylo strašný. Už nám dávno řekla kdo je vlastník tohoto hotelu zač, ale pořád něco tají... Něco o mě, vidím jí to na očích, ale co? Jednou to zjistím, bude mi to muset říct, dřív nebo později, prostě bude muset. Cítím se divně každý večer, když mi do pokoje vniká světlo měsíce, chce se mi jít ven a procházet se, ale proč? Nikdy se to nedělo, možná je to z té divné atmosféry tady kolem, nebo toho dusného vzduchu. Hm... budu myslet na něco jiného, jinak neusnu. Poslední dobou dost přemýšlím o Sugovi... je to dost arogantní pitomec, jako já, ale něco v něm je. Nevím, co se to se mnou poslední dobou děje. On je... je to zajímavé mezi námi, to se musím přiznat. ach jo... jdi spát už!

Beam!
Zdravím všichni závisláci a závislačky. Tahle kapitola je kratší, než normálně, ale to nejhlavnější přijde spíš až "za měsíc". Ty poslední pohledy byli jen myšlenky a výplň prázdného místa. Od této chvíle to bude rychlejší a konec roku se přiblíží, ani nebudete vědět jak. Konečně přijde upíří éra!! Mě to bude tak bavit psát :DD

A mimochodem, hrozně děkuji za 100 čtení!!! Díííííííííííííííííííííky!!!

Tak u další kapitoly Čuuuuuuuuuuuuuuuuuus!