Pohled: SooJin

"Pššt... Neřvi tak." Napomenula mě Nari.
"Já neřvu."
"Teoreticky jo."
Asi bych vážně měla šeptat. Bylo už dávno po půlnoci a všichni krom nás dvou spali. Ano, i Lesya spala. Někdy jsme si z ní dělali prdel, protože ze spaní vydávala zajímavé zvuky. Občas si vážně myslím, že není člověk.
"Měly bychom jít spát."
"Proč? Je brzy." Zakňučela jsem.
"Je dost pozdě, neměla by jsi tak ponocovat."
Zamručela jsem a pleskla sebou na polštář.
"Tak fajn." Nakonec jsem se podvolila.
Nari si naklepala polštář a přetočila se na bok. Otráveně jsem si povzdychla a snažila se usnout.

Pohled: Lesya

Pomalu jsem otevřela oči, posadila se a protáhla si krk. Pres závěsy do pokoje prosvítalo světlo vycházejícího slunce. Hodiny ukazovaly teprv osm hodin.
"Byla bych velká svině, kdybych je vzbudila?"
Mé myšlenky mířily k dvěma spícím princeznám válící se na mé posteli. Rozhodla jsem se je radši nebudit a co nejtišeji jsem se vymotala z dek a vyšla z pokoje. Když dveře trochu zavrzaly při zavírání a cvaknutí kliky bylo trochu hlasitější, zatajila jsem dech.
"Snad jsem je neprobudila."
Ukradla jsem si něco na snídani a šla do posilovny. Obvázala jsem si u lékárničky ruku a ještě jí zpevnila stahovákem. Rána se hojila docela rychle a ani nebolela. Při rozcvičce jsem si stoupla před zrcadlo, to mě donutilo přemýšlet.
"Měla bych holkám říct, co se mi děje, nebo počkám, až budu vědět co jsem?"
Protáhla jsem si záda a sedla jsem si.
"Až budu..."
Něco, nebo někdo, mě vyrušil. Ohlédla jsem se za zvuky vycházející ode dveří.
"Zase ty Rapmone?" Otráveně jsem si lehla na záda.
Ozývali se jen tiché pravidelné kroky mířící ke mě. Dívala jsem se do zrcadla a čekala kdy přijde. Až když zvuky kroků ustaly, uvědomila jsem si, že upíry nelze vidět v zrcadle. Otočila jsem se, ale v klidu, bez náznaku strachu.
"Od kdy má NamJoon černou dlouhou kápi?" Trochu jsem zapochybovala, že je to on.
Začala jsem cítit podivný silný parfém vonící po růži, Rapmon nikdy nepoužívá tak silné květinové parfémy, nikdy. Něco mi ale říkalo, že ho znám.
Instinktivně jsem vycenila zuby a procedila mezi ně: "Kdo jsi?"
Postavila jsem se a podívala se do stinného oválu, který měl místo obličeje, vražedným pohledem.
"Nejsem tu, abych ti ublížil, jsem tu, abych ti nabídl spojenectví."
Zamračila jsem se ještě víc.
"Na to jsem se neptala."
Zvedl ruce a pomalu sejmul kapuci. Byl to starší muž vyšší postavy s šedými, krátkými, ale upravenými vlasy. Docela jsem se uklidnila. Došlo mi, před kým teď stojím.
"Jaké spojenectví?" Zeptala jsem se již příjemnějším hlasem.
"Jsi vlkodlak a..."
"Ale já NEJSEM vlkodlak." Slovo "nejsem" jsem zdůraznila.
"Ah... Jistě. Jsi polovlkodlak."
Nechápavě jsem se mu podívala do tmavých krvavých očí.
"To znamená, že se dokážeš ovládat, úplněk s tebou nic nedělá, mentálně. Tvůj vzhled se ale změnit může, jen částečně. Ty divné věci, co se ti dějí, můžeš využívat ve svůj prospěch vědomě, a já tě to naučím."
"A co za to chceš ty?"
"Četla jsi, co vlkodlaci pro upíry dělají, ne?"
Nad vzpomínkou jsem se zhnusila.
"Mám pro tebe zabíjet nevinné lidi?"
"Jsi bystrá."
Narovnala jsem se a odmítavě zakroutila hlavou.
"To se ty věci radši naučím sama."
"Mohl jsem tušit, že odmítneš. Nechtěj, abych musel použít násilí."
"Můžeš to zkusit." Vyzývavě jsem na něj mrkla, měla jsem totiž hroznou chuť si hrát.
Trochu nechápavě si mě projel pohledem.
"Jsi jen štěně, nemáš proti mně šanci, ovládám tě."
"NE! Ovládáš vlkodlaky, já nejsem vlkodlak! A hlavně nejsem štěně, ale nejsilnější vlk jakého si poznal!" Rozkřičela jsem se na něj a nasadila sebevědomý, ale vražedný pohled.
Ze sekundy na sekundu se mi změnily smysly. Slyšela jsem jeho dech, jeho bití srdce. Přivřela jsem oči a skrčila se do bojového postoje. Velký upír zakroutil očima a začal nesmysluplně máchat rukama. Čekala jsem, až to svoje "kouzlo" zkusí vyslat a pak se vyhnout. Ale jak já, tak on jsme na to byli připravení. Když jsem se přesunula z místa na místo, rychle vypálil, ale naštěstí jsem měla dost času se vyhnout. Magie se ale obrátila a mířila na mě.
"Naváděná střela..."
Stoupla jsem si zády k zrcadlu a na poslední chvíli se skrčila. Chumel magie se odrazil a vyrazil k mému protivníkovi. Ten si ale ladně vzal tmavou magii spět do ruky.
"Asi jsem v prádelně co?"
Výsměšně kývl.

Takhle to pokračovalo neustále, začínala jsem být dost vyčerpaná. Při snad stým vyhnutí, se mi podlomily nohy a já skončila na zemi.
"No a už se nezvednu."
Podepřela jsem se rukama, ale byla jsem moc vysílená a nedokázala se zvednout.
"Můžu to skončit?"
Zhluboka jsem se nadechla... Hm? Co je to za vůni? Zavětřila jsem. Upír stojící nade mnou s pořádně silnou magií v ruce, se nechápavě zatvářil. No... nevím, jestli další upír je výhra. Vzhlédla jsem k nepříteli a trochu se pousmála.
"Co máš v plánu?"
"Já nic... Hlídej si záda."
Rychle se otočil a já z posledních sil vykopla nohu. Zásah přímo do břicha! Magie zmizela z jeho ruky a objevil se o dva metry dál ode mne.
"Jsi bojovnější než jsem si myslel." Zakašlal.
"Lesyo, sakra zvedni se." Pobízela jsem sama sebe.
Zatím co se vzpamatovával, stačila jsem se zvednout aspoň do dřepu. Bez váhání do mě vrazil proud tmavé energie. Sice to bylo jen do ramene ale... AU! Hrozně to štípalo a bolest mi prolezla snad všemi svaly na ruce. Svalila jsem se k zemi a jen namátkou zařvala bolestí.
"Vzdej se, nemá to smysl."
Opřela jsem se o pravou ruku a ve spolupráci s nohama jsem se odpinkla od země.
"Nikd..."
Další mě trefila do hrudníku.

Pohled 3. os.

Lesya ležela na zemi svírajíc se v bolestech. I přes nefunkčnost její levé ruky a hrozné bolesti v hrudníku se pokusila zvednout. Ale upír se nedal odbít a zasáhl jí dalším proudem magie. Lejsi zakašlala a přetočila na břicho, podepřela se rukou a rozkašlala se ještě víc.
"Když mě zabiješ..." Řekla mezi kašláním. "tak z toho nic mít nebudeš."
Hlavní upír se jen škodolibě usmál.
"Jsi chytrá, ale neboj, tohle tě nezabije."
Lejsi už měla v plánu se zvednout.
"Prosím Lesyo, nezvedej se."
Lejsi se rychle ohlédla za hlasem. Za vlastníkem tohoto domu stál jeho vlastní syn. Byla to NamJoonova vůně co cítila.
"NamJoone?" Svým pohledem probodl syna a nechal magii stranou, zatím.
"Nech jí být! Tohle si nezaslouží."
"Snad jsme byli na něčem domluveni." Zlověstný hlas staršího se rozléhal místností.
"Ano... ale já to takhle nechci. Máme mnoho dalších vlkodlaků a budeme, ale donutit násilím někoho, to je proti upírské hrdosti."
Lesya se přetočila zpět a sedla si. Potichu sledovala dění před ní a nic nechápala.
"Máš s ní něco?"
"Co? Ne! Ah... Je to moje kamarádka a celé mé skupiny, nedovolím, aby jsi jí něco udělal už jen kvůli BTS!"
"Víš co vůbec říkáš? Dáváš přednost nějaké skupině lidí přede mnou a upírstvím!!"
"Ano, jsou mnohem důležitější než ty!"
Oba naráz vycenili své tesáky a Rapmonovo oči se zbarvili do zářivé žluté. NamJoon se podíval po Lejsi a změřil si přibližné rozměry místa za ní. Co měl v plánu, jeho otec ale netušil.
"Nechtěj abych to udělal."
"Klidně můžeš!"
V jejich rukou se začaly formovat chomáče magie. Temně fialová jen tak tak minula Rapmonovu hlavu, zpětným rázem byla dobře mířená rudá střela. Mladá silnější magie se zarývala hlouběji do hrudi Rapmonova otce. NamJoonovi to dralo srdce, ale chvíli to tak nechal. Přistoupil k Lejsi a pomohl jí vstát.
"Drž se mně."
Lejsi jen zhluboka dýchala. NamJoon povolil v magii a nechal otce být.
"Tohle... si odskáčeš." Řekl, když Lejsi s RapMonsterem mizeli za dveřmi.
Rapmon si uvědomoval, jak hrozný čin teď spáchal, ale něco ho vedlo k tomu, Lejsi zachránit a převzít žezlo jejího učitele.
"Proč jsi to udělal?"
Pokračovali chodbou k jejímu apartmánu.
"Jak jsem řekl, vy tři jste dobrými přáteli BTS, kdyby se vám něco stalo, kluci by to nemuseli snášet s úsměvem. Mimochodem, můj otec má v plánu zaklít Nari, ale k tomu bude potřebovat mojí sílu, abych udržel vztah mezi námi, musím to udělat. Chci jen, aby jsi na to byla připravená a popřípadě zakročila, stane se to dnes večer, ale úplněk je až za měsíc. Opatruj jí a dávejte si větší pozor. Udělá všechno aby tě dostal na svojí stranu."
"A... kam jdeme?" Unaveně se odhodlala k smysluplné větě.
"K tobě, kam jinam."
Lejsi se trochu zapřela o nohu a zatlačila svou vahou NamJoona zpátky.
"Co je?"
"Jsou tam holky."
Rapmon pochopil, že by nebylo zrovna vhodné vrazit do pokoje, kde spí dvě dívky, s jejich zraněnou kamarádkou. Změnil směr. Lejsi se líně rozhlížela a chvíli jí trvalo, než si uvědomila že jsou u schodů do druhého patra.
"Dokážeš je vyjít?"
Lejsi trochu zaváhala. "Ne..."
Rapmon kývl a vzal jí pod koleny. Lejsi zasyčela bolestí.
"Promiň."
"To nic..."
Vynesl jí nahoru v náručí, a až u dveří jí nechal se postavit na nohy.
"Tvůj pokoj?"
NamJoon kývl a otevřel dveře.

Pohled: Nari

"Je jedna hodina a Lasya nikde, ani na oběd nepřišla... To je divný."
Chodila jsem ze strany na stranu se založenýma rukama. Soo mě sledovala a poklepávala nervózně nohou.
"Kde jsme nebyly?"
"V kuchyni, ale tam bude těžko."
"A co druhé patro?"
Znejistila jsem.
"Tam jsem nikdy nebyla, mají tam totiž pokoje NamJoon, NamKyu a Eun."
"Lesya tam chodí za Eun, třeba bude u ní."
"Máš pravdu, ta taky nebyla na obědě."
Vydaly jsme se tedy do druhého poschodí. Zastavily jsme se u dveří se jménem nejmladší dívky v hotelu a zaklepali jsme. Skoro hned nám drobná postavička obalená v růžovým otevřela.
"Ahoj Eun, je tady Lesya?" Vychrlila jsem na ní.
"Ne, proč?"
"Nemůžeme jí nikde najít."
Její nálada trochu klesla.
"Doufám, že jí najdete."
Přikývly jsme. Couraly jsme se po koberci veprostřed chodby zpět ke schodům, když v tom se otevřely před námi dveře a málem trefily Soo.
"Am... Ahoj holky!" Vyšourala se z nich naše ztracená Lesya a nevinně se usmívala.
"Cos tam dělala?"
Poznala jsem na ní nejistotu.
"Uklízela jsem." Řekla nakonec, ale já jí začala trochu podezřívat z něčeho jiného.

Pohled: Soo

"Hmm... Rapmon byl na obědě, tak kdy to stihli?" Vymýšlela jsem různé teorie, co tam asi dělala. "Asi tam vážně uklízela, ale prach to nebyl."
Byla dost dezorientovaná a zdálo se mi, že i vyděšená, z toho jsem také vycházela.
"Nebyl na ní moc tvrdý? Snad ne. By mě zajímalo, jestli má Rapmon nějaké úchylky."
"Lesyo?"
Klidně se na mě podívala.
"Má Rapmon nějaké úchylky?"
Lesya vytřeštila oči, ale nezačervenala se.
"A jak to mám vědět? Hele... Není to tak, jak to vypadá."
"Jo jasně..." Tak trochu jsem jí ignorovala a věnovala se svým myšlenkám.
"Pojďme radši."
"Ha! Odbočuje od tématu, to je podezřelé."

Pohled 3. os.

Zbytek dne proběhl klidně. Nic neobvyklého, krom toho, že se Lesya k NamJoonovi chovala trochu víc s respektem a byli větší kamarádi. To nutilo Soo přemýšlet, co se to mezi nimi stalo. Nari to nechávala být.

Když Soo odcházela, Lejsi se stihla projet na koni. Konečně byl čas jít spát a tak se Nari s Lejsi uchýlily do svých pokojů a usnuly. I když... Lejsi s tím měla trochu problém, dneska se Nari má něco stát a ona nesmí zakročit.

Druhý den ráno probíhal jako každý jiný, prostě rutina. Nari vypadala v pohodě, to Lejsi trochu uklidnilo. Škola byla též stejná, až na jedno.

"Nari, jsi v pořádku?"
Nari byla dost vybledlá a vypadala unaveně.
"Je mi nějak zle."
"Jak dlouho už?" Vyslýchala jí Lesya s dost viditelným strachem.
"Asi dvě hodiny, ale bude to jen nevolnost, zítra budu v pohodě."
"Vydržíš to ještě tuhle hodinu?"
Nari zakývala hlavou na souhlas, ale i tak se Lejsi neuklidnila. Měla tělocvik a nemohla Nari doprovodit domů, a Soo měla taky něco domluvené, Kyu sem nechodí a Rapmon bude též na odpoledkách.
"Zavolám pak řidiči, aby tě odvezl domů. Nebudu tam, tak si lehni a popros Kyuna, aby se o tebe postaral."
"Díky."
"Za nic."

Hodina proběhla v nepokojích, teda aspoň pro holky. Konečně mohly jít na oběd, kde jídlo Nari udělalo trochu líp. Hned po tom se pomocí Lejsiiny limuzíny dostala do hotelu a nějakým záhadným způsobem do pokoje. Kyu ještě doma nebyl, ale každou chvíli by měl.

Lesya se převlékala v šatně dost pomalu. Byla sama, jediná holka, co chodí na tělocvik. Pořád myslela na Nari, hlavně ať je v pořádku. Její myšlenky nepatřily ale jen jí, ale i Soo. Byla teď úplně sama toulajíc se po městě a čekajíc na čas, kdy bude mít svou první hodinu tance, ale jen ona a Jimin. Sice je Jimin dobrý kluk, ale Lesya mu v tomhle nemohla dostatečně věřit a po téhle dvouhodině bude taky unavená, takže nebude moct jít s ní. Konečně se oblékla a mohla vyjít na venkovní hřiště. Měla na sobě jen sportovní podprsenku a volný tříčtvrťáky v její oblíbené barvě. Bylo totiž docela horko. Všichni na ní už čekali.
"Měla bys být rychlejší."
"Ano, omlouvám se Gyosu Kim." Trochu se uklonila učiteli stojící před ní.
"Gyosu Kim, Lesya by se ucházela o místo v našem týmu." Oznámil mu Suga.
Ostatní z BTS se nechápavě po sobě podívali.
"Tak jí vyzkoušíme." Pan Kim se zatvářil trochu škodolibě. "Dáme si zápas, dám proti tobě nejsilnější hráče a uvidíme jak ti to půjde, když do toho budeme všichni dávat všechno."
Tae probodl učitele pohledem.
"To je trochu nespravedlivé."
"Nemůže jen tak někdo to místo dostat."
"V pořádku V, jsem lepší než si myslíte." Darovala Vmu sladký úsměv.
Trenér je rozdělil na skupiny a mohlo se začít. Hrálo se stejně jako při normálním zápase. Všechny fauly, pravidla atd...

"No tak Lesyo! Nemůžeš už?" Pokřikovali na ni Jae a jeho skupinka.
Jae, Kwan, DaeHo, Suga, J-Hope a Jimin byli v týmu proti ní, jako ti nejsilnější a zbytek byl s ní: Rapmon, V, Junkook a Jin. Lesya byla stále vyčerpaná ze své rány a nedělního rána, ale držela se. Už dávno byla druhá polovina a skóre bylo dvanáct k dvaceti. Lejsiin tým prohrával o osm bodů, neboli o čtyři koše.
"Neposlouchej je Lesyo, my je předeženeme!" Povzbuzoval jí Jin, který v tom týmu jinak dělal úplný nic.
"Promiň, ale musíme hrát fér." Přiběhl k ní Hobi.
"To je dobrý J-Hope, vůbec mě nešetřte."
Lejsi se s Taehyungem domluvila na taktice. Když se konečně rozehrávalo na jejich straně, V jen čekal, kdy nebudou dávat pozor a hodil míč velkým obloukem na druhou stranu, kam už běžela Lejsi. Byla rychlejší jak její obránce, a na to právě spoléhala. Když jí míč spadl do rukou, ladně dodriblovala ke koši a krásným dvoutaktem zakončila.
"Tohle nečekáte huh?"
Zápas se začal obracet a konečné skóre bylo dvacet čtyři k dvaceti dvou. Lejsiin tým a zbytek BTS z nepřátelského týmu slavil vítězství, zatím co se Jae se svými kumpány jen divili.
"Blahopřeji. Takového hráče jako ty bychom potřebovali."
"Já vám to říkala." Roztomile se uculila a podívala se na svého nového trenéra.
"Ano, a měla jsi pravdu. Termíny tréninku jsou každou středu a pátek od pěti do půl sedmé. Budu se těšit."
Lejsi se vítězně usmála a nechala se vynést na Rapmonovi a Jinovi ramena. Po skončení se rychle převlékli, chvíli si povídali, při čemž šel Jimin tam, kam měl jít, a šli domů. Rapmon cestou vysvětloval Lesye její možný původ a pomalu jí začal učit.

Pohled: Nari

"Bože, mě je tak zle! Proč sakra? Hm... večer jsem se ale taky probudila s hroznou bolestí hlavy, přešla když jsem se probudila znova. V tomhle stavu nejsem schopná usnout... Kyu mě sice nadopoval prášky, ale nic nezabírá, ani on neví, co to může být."
Rozvalovala jsem se po celé šířce mé postele a snažila se usnout.
"Budu počítat ovečky. Jedna ovečka, druhá ovečka, třetí... seru na to."
Vydala jsem ze sebe naštvaný řev a bouchla jsem do polštáře. Začala jsem přemýšlet nad věcmi, nad kterými bych normálně radši ani nepřemýšlela, než mi někdo vrazil do pokoje.
"Nari! Jsi v pořádku? Je ti líp?" Lesya přiběhla k mé loži a vypadala hrozně vystrašeně.
"Ty vole... Kolikrát mám říkat, že je to jen nevolnost, něco jsem snědla nebo tak, ani nezvracím, buď v klidu."
"Tak fajn, promiň. Jen mám starost."
Snažila jsem se o úsměv.
"Můžu být tady?"
"Jasně a vyprávěj mi, jak to bylo na tělocviku."
Lejsi se začala rozplývat, jak to bylo bezva a že jí vzali a další něco. Že by mě to uspalo? Hm... Možná bych to mohla zkusit.

"NARI!!"
Vyletěla jsem půl metru do vzduchu.
"Co.. co se děje?" Nechápavě jsme se rozhlížela kolem sebe.
"Lejsi se Soo, tě chtějí vidět."
"Se... se Soo?"
"Prostě pojď."
Najednou jsem byla jako rybička a rychle jsem vystartovala za Kyunem. Dokončili jsme průchod chodbou a zahli jsme do obýváku.
"Už je ti líp?"
"Mě někdy něco bylo?"
"Eh... Jo? Ale... Soo, nevypadáš zrovna v pořádku. A... Co tu dělá Suga a... Jimin?"
"Všechno se dozvíš, sedni si."
Poslechla jsem Lejsi, která držela Soo za ramena.
"Díky Kyu, můžeš jít."
Kyu odešel, nikdo jiný už tady nebyl.
"Soo má jistý příběh." Začal Jimin.
Soo se zhluboka nadechla. "Chci vám to říct ještě dneska."
Pohodlně jsem se usadila a napnula uši.

Zpátky v čase

*Zašla jsem si do jedné prázdné učebny a zapla si písničku, na kterou jsem chtěla tancovat. Měla jsem na sobě jen sportovní podprsenku a legíny, protože vím, že mi bude horko. Začala jsem tančit danou choreografii a jako vždy se sekla u jednoho pohybu.
,,Sakra už. Však nejsem tak neschopná. I Jin tohle dává."
Ještě párkrát jsem si to zopakovala a zaznamenala jsem zlepšení.
,,Až to budu tančit s Jiminem, tak mě určitě pochválí!"
Chtěla jsem si dojít na hajzl, když mě někdo objal kolem pasu.
,,Hmm, vypadáš krásně. Máš fakt pěknou prdel." zamumlal někdo za mnou a já poznala Jae-e.
,,Co chceš?" zavrčela jsem na něj a vyškubla se z jeho objetí.
Nemá na mě co hrabat, nejsem jeho majetek.
,,Koukat na tvojí pěknou prdel." ušklíbnul se a začal se ke mně přibližovat.
,,Co to hovado sakra dělá?!"
Couvala jsem tak dlouho dokud jsem nenarazila na zeď.
,,Fuck. Co teď, protože já mu fakt nezdrhnu."
Opřel se rukama o stěnu za mnou a začal mi dávat polibky na tvář a krk.
,,Nech mě!" vyjekla jsem a snažila se od něj dostat.
Jen nesouhlasně zavrtěl hlavou a přišpendlil mi ruce nad hlavu. Začala jsem sebou škubat. Vyhrkly mi slzy, věděla jsem k čemu se schyluje.
,,Já nechci sakra, zachraňte mě někdo!"
Svlíkl mi kalhoty i se spodním prádlem a i sobě. Skrz slzy jsem se podívala na jeho dýlku a zděšeně vykulila oči.
,,T-tohle ne, já nechci."
Moje vzlyky zesílily na intenzitě. Přes slzy jsem už neviděla, takže jsem ani neviděla kam mě vede. Za chvíli jsem pod zadkem cítila plochou dřevěnou plochu. Vysadil mě na tu jedinou lavici co tu byla. On to fakt chce udělat. Odtáhl mi nohy od sebe a vtěsnal se mezi ně. Ještě mi sundal podprsenku a namířil svůj úd přesně tam kam nechci. Už jsem se nebránila, věděla jsem, že to nemá cenu. Když najednou se prudce otevřely dveře a slyšela něčí rychlý krok směřující k nám.
,,Zachránce? Počkat, Jimin mě tu měl vlastě učit."
,,J-Jimine..." vzlykla jsem.
,,Jsem tady."
Po chvilce jsem už necítila Jaeovi ruce na mých ramenou a uslyšela jsem ránu jako, když někdo spadne na zem. Schoulila jsem na lavici do klubíčka a potichu vzlykala. Slyšela jsem zvuky kroků a roztřásla se ještě víc.
,,Soo, neklepej se, nic ti neudělám. Jenom tě oblíknu, dobře?" mluvil na mě Jimin uklidňujícím tónem.
Jemně jsem přikývla a pomalu přestávala vzlykat. Oblíkl mi moje kalhotky a začal si sundavat triko.
,,C-co chceš udělat?" zakoktala jsem.
Jimin přeci není takový.
,,Jen ti ho oblíknu." zamumlal a vážně mi ho navlíkl.
Bylo mi aspoň po kolena. Vzal všechny moje věci a dal si je do batohu. Vzal mě do náručí jako princeznu a rozešel se se mnou ze školy. Naštěstí mě na sobě ještě mikinu, protože bych jinak asi umřela. Ještě jsem se trochu klepala.
,,Kam mě neseš?" zamumlala jsem unaveně.
Moc emočního napětí na jeden den.
,,K vám domů." Usmál se na mě a dál šel k mé vile.
,,Ne." Špitla jsem.
Nechápavě se na mě podíval.
,,Holky... Musí to vědět."
,,Nezvládneš to."
,,Zvládnu..."

Zpátky do přítomnosti

"Tak to nějak skončilo, pak jsme byli tady." Musel to dokončit Jimin, jelikož se Soo rozbrečela.
Já vystřídala Lesyu a ujala jsem se utěšování Soo. Lejsi se radši snažila uklidnit Sugu. Být jím jsem taky nasraná.
"Mu... můžu být u vás?" Vykoktala ze sebe.
"To je samozřejmý." Tišila jsem jí úsměvem.
"Soo, budeš ale u Nari, chci vás mít v jedné místnosti." Otočila se na nás s vážným pohledem.
Neměla jsem sílu něco namítnout a ani jsem nechtěla.
"Děkuji Jimine, doprovoď Giho prosím."
Lejsi se naposledy podívala na nasranýho YoonGiho a šla k nám.
"Pojď, u nás jsi v bezpečí."
"To ani ne..." Zašeptala jsem Lejsi.
"Už ano." Řekla nahlas a připravila se k odchodu.
"Už ano? Má to co dočinění s tou nedělí?"
Vzala jsem Soo a šli jsme za Lejsi.
"Dobrou noc, vyspěte se, obě. Soo, zítra bude líp, klidně nepůjdeme do školy."
Soo zakroutila hlavou.
"Ne... Nechci meškat. A Jimin by si dělal starosti."
Lejsi nejistě přikývla a šla do svého pokoje.
"Dokážeš usnout?"
"Nevím..."
"Aspoň se pokus, jsem u tebe."
Až někdy teď jsem si všimla, že je jí to triko trochu velký.
"Její věci vlastně měl Jimin v batohu." Koukla jsme se na ruku. "Vždyť já je mám v tašce..."
Bylo to na nás všechny dneska holt moc. Půjčila jsem Soo košili a uložila jí do postele. Sama jsem se pak převlékla a šla spát také.

BEAM!! Zdravím všichni závisláci a závislačky, vítejte u nové kapitoly. Dnes to bylo velice napínavé, totálně se změnili pohledy na věci a hlavně city a vztahy mezi postavami. Osudová kapitola xD Mimochodem ta část označená hvězdičkou, tu psala Soo. Případné stížnosti sem:

---> @Safira_Brisingr

To se mi začíná líbit :D No... co víc říct u další kapitoly Čuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuus!!