Pohled 3. Osoby

Nebylo pomalu ani sedm hodin, slunce se sotva paprsky prodralo zkrz podzimní mraky, když se v hotelu pomalu probouzel život. Lesya vstala předčasně, jelikož se chtěla projet na svém černém hřebci. Měla v hlavě ale ještě něco, stejnou otázku jako vlastník hotelu: Kdo opravdu je? Lesya se opatrně vyplížila z pokoje a zamířila si to k ohradě ještě za šera.
"Ahoj bráško." Zdravila ho už z dálky radostným tónem.
Hřebec zařehtal a jeho oči zářily radostí. Lesya si vzala z budky sedlo, uzdu, dečku s beránkem a další věci na ježdění. Osedlala Kayna a vyvedla ho z ohrady.
"Vstal si brzy." Promluvila na něj, když se vyhoupla do sedla.
Kayn zakýval hlavou a na Lejsiinu pobídku se rozešel.
"Ani nevíš, jak ráda jsem zase v sedle. Ano, ta ruka mě bolí a pořád si jí musím převazovat, ale ty dny bez ježdění mě zabíjely. A to si vem, že nemůžu pořádně ani cvičit." Povídala si s ním celou cestu na pole. "Je docela zima, tak se jdeme zahřát." Poplácala ho po šíji a rozklusali se.
Po takových deseti minutách opracovávání zahnuli do lesíka.
"Skočíme si něco?"
Kayn zastavil a nechal svou paní, aby z něj seskočila. Lesya chvíli hledala klády a místo, kde by postavila provizorní skoky. Nakonec se jí něco povedlo sestavit a vrátila se na hřbet nedočkavého Kayna.
"Hlavně v klidu, kdykoliv můžeš zakopnout o nesrovnalosti na zemi. Tohle není hala."
Cvalem se rozeběhli proti překážce a přeskočili jí. Kayn měl co dělat, aby se nepřizabil v tom hrozném terénu. Párkrát si to ještě skočili a pomalu se vraceli domů.

Bylo kolem desátý hodiny a Nari si stále hrála na spící princeznu, než do pokoje vrazila královna a nezačala s ní třást ať vstává. Všechna královská čest šla rychle stranou.
"Děláš si srandu? Myslíš si, že si sem můžeš jen tak vrazit a probudit mě? Kolik vůbec je?"
"Je deset hodin, nebudu tolerovat, že tak dlouho spíš."
"Mě je hluboko u prdele co nebudeš tolerovat, já mám spánek ráda a nebudeš mi to kazit!" Nari se k výtržníkovi obrátila zády a přikryla se peřinou.
"Do oběda stejně vstaneš. Nezapomeň, že se ve dvě de se Soo nakupovat a v půl čtvrté začíná ten film." Lesya se oddálila od postele své kamarádky.
"Ah... Počkej na mě." Odkryla si peřinu z obličeje a líně vstala.
Lesya mezi tím, co se Nari myla a oblékala, hrála hry na mobilu.
"Co budeme teda zatím dělat?"
"Já osobně si chci zacvičit."
"Vždyť vypadáš, že jsi se nedávno sprchovala."
Lejsi měla vlasy v culíku a konečky ještě vlhké.
"Byla jsem na Kaynovi, tak abych nesmrděla, ale nebudu se přetěžovat, jen takový chill."
"Tak já půjdu do knihovny něco si přečíst."
Lesya přikývla a doprovodila Nari ke knihovně, sama se pak došourala k posilovně. Zapnula si běžící pás a strávila na něm pár minut. Zbytek věnovala břichu a zádům.

Pohled: Soo

Konečně jsem se mohla pořádně vyspat, probudila jsem se hezky v půl dvanácté a bez žádného spěchu vstala z postele, oblékla se, umyla a tak dále. Seběhla jsem schody do spodního patra. Když jsem vešla do obýváku, docela mě překvapilo, že tu nikdo není.
"Suga ještě spí?" Nahlédla jsem i do kuchyně. "On vážně spí... Jak může někdo spát dýl než já? A co budu jíst?"
Když už jsem byla v kuchyni, došourala jsem se v chlupatých růžovoučkých papučích k lednici. Ať už jsem hledala, jak jsem hledala, nic v ní nebylo. Nic, z čeho bych mohla uvařit. Závidím holkám ten hotel, aspoň v tomhle.
"Něco si objednám." Usoudila jsem, a tak jsem si vyndala mobil z kapsy a vyhledala jsem nejbližší restauraci.
Zavolala jsem na jejich číslo.

"Dobrý den, co si budete přát?"
"Prosila bych zeleninovou směs s lososem, nějaké to sushi a pizzu."

Vybírala jsem s jídelního menu.

"Bude to všechno?"
"Ano."
"Vaše adresa prosím?"

Nadiktovala jsem jí adresu a poděkovala. Vzala jsem si jogurt co zbyl ze včera, jelikož jsem ho nesnědla, abych nevyhladověla a šla se koukat na televizi. Zanedlouho zazvonil zvonek.
"Dobrý den, zde je vaše jídlo" Za dveřmi stál usměvavý človíček, tak nějak mé velikosti, hurá! A měl krabici v ruce.
"Kolik to bude?" Hrábla jsem pro peníze.
"Bude to 16 542 wonů." Zaplatila jsem a převzala krabici.
"Na shledanou."
"Nashle!" Uklonila jsem se a šla zpátky.
Pizzu jsem položila do kuchyně a moje jídlo si rozprostřela na stole v obýváku. Zrovna začali dávat nějaký seriál, který jsem před tím nikdy neviděla.
"Jakže se to jmenuje... jo, Hwarang."
Nedávali nic lepšího, tak jsem to tam nechala. Jedla jsem už druhý jídlo, jakožto sushi, když jsem se nechápavě dívala na děj v seriále.
"Em... budu znít asi divně ale... není to Tae?"
Přišel totiž na scénu týpek, byl dost podobný Vmu ze školy, dokonce i v chování.
"To nemůže být on."
Chtěla jsme nad tím mávnout rukou, ale nedalo mi to a prozkoumávala jsem toho herce z blízka. Musela jsem vypadat zajímavě, obličej přilepenej k obrazovce plazmovky a talíř sushi v ruce.
"Ségra?" Ozvalo se za mými zády.
Okamžitě jsem se odlepila od televize a pohledem, alias já nic, se podívala na Yoongiho.
"Co tu vyvádíš?"
"Zkoumám herce."
Suga se nechápavě podíval na televizi. Seriál ale zrovna skončil, takže jsem vypadala jak debil.
"Řekněme, že je to u tebe normální. Kde mám jídlo?"
Vzdychla jsem. "V kuchyni..."
Suga odkráčel ještě v pyžamu do vedlejší místnosti. Když se vrátil, už jsem jen otráveně seděla na pohovce a procházela facebook.
"Kdy jdeš s těma dvěma?"
"Mají jména a za půl hodiny mám být na autobusovém nádraží."
Suga jen spokojeně kývl.
"Proč?" Podezíravě jsem ho projela pohledem.
"Jen tak." Roztáhl se přes celou šířku gauče a zavřel oči.

Byla jsem na místě o chvíli dřív. Tak pět minut trvalo, než konečně přišla i Nari.
"Kde je Lesya?"
"Říkala, že ještě něco udělá a pak mě dožene, ale nedohnala."
Začala jsem si dělat starosti.
"Za chvíli určitě přijde." Nejistě se chytla za týl a posadila se na lavičku vedle mě.
Opravdu se tak stalo, ale jinak, než jsme očekávali. Když jsme tam seděli ještě pár minut, zastavilo u nás auto, nebo spíš limuzína. Byla nablýskaná, černá, prostě jako pro hvězdy. Jedno z oken začalo klesat.
"Tak na co čekáte, nastupujte!" Vykoukla na nás blonďatá hlava s brýlemi.
S Nari jsme se na sebe jen podívaly a pokrčily rameny. Z auta vystoupil řidič a otevřel nám dveře, malým úklonem nás přivítal a rukou naznačil, ať nastoupíme. Na nic jsme nečekali a drali jsme se do auta.
"Do Shinsegae prosím."
Řidič šlápl na plyn.
"Kde jsi tu limuzínu vzala?" Popíjela jsem víno.
"Táta je jeden z nejbohatších lidí Korei."
"Proč si nám o tom nikdy neřekla?"
"Protože jsem tu, abych začala nový život, takže jsem nechtěla vypadat jako někdo víc. Ale už jste nej kámošky, tak snad vám to nebude vadit"
"Rozhodně ne."
Lejsi se rozzářili oči.

Auto se náhle zastavilo.
"Už jsme tady." Ohlásila Lesya a řidič nám otevřel dveře.
Vystoupili jsme a ocitli se před obrovským nákupním centrem. Čuměla jsem na to s otevřenou pusou. Slyšela jsem za mnou Lesyu jak se na něčem domlouvá s řidičem. Ucítila jsem bolest na zádech.
"Tak jdeme." Lesya sundala ruku z mým zad a šla první.
S Nari jsme jí následovali a prošli skleněnými dveřmi až do chřtánu obchoďáku.
"Máte hodinu na porozhlédnutí se tady, budu čekat na druhém patře, tam kde je kino."
S Nari jsme souhlasili a vyrazili do uliček.

Pohled: Lesya

"Snad se neztratí."
Nastoupila jsem na jezdící schody a nechala se vyvést do druhého patra. Zahnula jsem ke kinu. Na velkých televizích se ukazovali časy a filmy, vypadalo to tu podobně jako na letišti. Přešla jsem k jednomu z pultů, kde jsem pozdravila zdejší pracovnici.
"Zdravím." Mile se usmála, já jí úsměv oplatila a řekla jí o lístky na ten film, vybrala jsem i sedadla a zaplatila.
"Děkuji a šťastný den."
"Vám také!"
Když jsem odcházela od pultu, problesklo mi hlavou: "Co budu tu hodinu vlastně dělat?"
Rozhlédla jsem se po okolí, jestli mě něco nezaujme. Rozhodovala jsem se mezi kavárnou a hračkářstvím, ale nakonec jsem se rozhodla pro kavárnu. V klidu jsem se posadila a vzala do ruky menu.
"Máte vybráno?"
"Chapssalddeok a capuccino se zmrzlinou prosím."
"Hned to bude." Ohlásila po zapsání si mé objednávky a šla od mého stolu.
Při čekání jsem se dívala dolů přes zábradlí u kterého jsem seděla a pozorovala lidi. V davu jsem zahlédla známé tváře. Soo s Nari šli ke schodům do dolejšího patra, když narazili na tři členy BTS. Ze zájmem jsem je sledovala jak si povídají, když mě vyrušila servírka s mou objednávkou.
"Děkuji."
Mírně se uklonila a já mohla zase věnovat pozornost těm dole. Naschvál tam ale už nebyli. Pokrčila jsem rameny a věnovala jsem se fazolové pastě obalené v lepivé rýži. Jedla a pila jsem pomalu, měla jsem dost času. Opřela jsem se o opěradlo židle a zaposlouchala se do okolí. To jsem dělat neměla. Do hlavy mě zasáhla hrozná bolest a hluk všude kolem pořád nabíral na síle.
"Tohle už není vtipný."
Vrazila jsem si do uší sluchátka a hlasitost si snížila na minimum. Písně tlumily okolí a zároveň až tak neřvaly. Oddechla jsem si.
"Musím se to naučit ovládat." Schovala jsem sluchátka zpět do kapsy.
V tu chvíli jsem měla pocit, že ohluchnu. Zavřela jsem oči a soustředila se na sluch. V mé bezprostřední blízkosti se bavili dva manželé, tak jsem se označila za cíl. Vím, je to neslušné, ale nic jiného jsem dělat nemohla. Zaměřila jsem se jen na ně, ale chvíli mi trvalo než jsem ztlumila všechno ostatní. Poté jsem si vybrala jiný, trochu vzdálenější cíl. Tak jsem to opakovala několikrát, než jsem v tomhle byla profík. Teď to jen vypnout. Snažila jsem se dlouho, ale nic se nedělo.
"Logika mi tady nepomůže... Může to prosím už přestat?!"
Najednou se všechny zvuky vrátily do normální podoby.
"Konečně!" Oddechla jsem si.

Vracela jsem se pomalu zpátky. Zastavila jsem se u stánku s popcornem a pitím. Koupila jsem každé středně velký, mě sladký, a Nari se Soo půllitrovou Colu, sobě jsem vzala Sprite. Z dálky se už blížil zbytek posádky. Když byli dostatečně blízko, narvala jsem jim do ruky popcorn s pitím a lístky.
"Díky."
"Není zač."
Se Soo jsme si vyměnili úsměv a drali se kolem lidí do naší řady.
"Já se docela těším." Seznámila nás se svými pocity Soo a sedla si.
S Nari jsme na to nijak nereagovali a sedli si také. Pomalu se zatemňovalo a spustil se promítač. Na obrovském plátně se začali objevovat smysluplné obrázky reklam. Chvíli jsme si ještě povídali, přičemž Nari už snědla čtvrt popcornu. Zanedlouho to začalo, ztichli jsme a nasadili si 3D brýle.

"To bylo boží!" Ještě dlouho po skončení filmu se Soo rozplývala.
Házením rukou připomínala spíš včelaře na kterého zaútočily včely.
"To už jsme slyšeli." Nari jí začala napomínat, ať tolik neřve a ať se uklidní.
Jen jsem to sledovala s úšklebkem na tváři a kávou v ruce.
"Kam jste se tedy rozhodli jít?" Přerušila jsem jejich hádku.
Obě se vzpamatovaly a chrlily na mě dost neznámých slov.
Když viděli můj nechápavý výraz, slova se ujala Nari. "Jen nás následuj."
Přikývla jsem.

Nari se Soo obešly hrozně moc obchodů, ale ani jednou se nezastavily v Gucci. To mě celkem štvalo.
"Hele holky, co kdybych vás nechala si pokračovat v nákupním maratonu a sama bych šla jinam?"
Vyměnili si pohledy a pak je upřely na mě.
"A kam bys chtěla jít?"
"Asi do Gucci."
Nejistě se na mě podívali.
"Tak běž."
Vrátila jsem Nari úsměv, otočila se o 180 stupňů a vykročila si to ke krámečku s Gucci. Překročila jsem práh dveří a ocitla se v ráji. Měla jsem ale dost jasno, co chci, přes tu školní uniformu se dalo nosit sako a Gucci má krásný saka. Samozřejmě neohrnu nos nad něčím, co se mi zalíbí. Doufám, že to nedopadne tak, že budu mít v každé ruce dvě tašky naplněné až po okraj. Naštěstí se nic takového nestalo a v ruce jsem měla jen jednu, možná dvě. Dobrý, utratila jsem pár wonů, ehem... a můžu jít zase pryč.

Motala jsem se nekonečným bludištěm obchodního centra a hledala zbytek mé skupiny. Nakonec jsem usoudila, že jim budu muset zavolat, jinak bych tu byla do vánoc.

"Tady Soo."
"So-So kde sakra jste?"
"Jee, ahoj Lesyo. No... my jsme..."

Chvíli bylo ticho.

"Někde ve třetím patře, jsou tady velké postavičky Kumamonu, to nepřehlédneš."
"Fajn, ale nikam nechoďte."

Zavěsila jsem a šla k jezdícím schodům.
"Co sakra dělají u postaviček s animáku?"
Radši jsem to neřešila. Dojela jsem do třetího patra, ona měla pravdu. První, co mě praštilo do očí byl obrovský název s kreslenou postavičkou jakéhosi medvěda. Svrásčila jsem čelo a trochu zahanbená jsem šla naproti nápisu.
"To je tak ponižující..."
Sledovala jsem barevný koberec, který mě postupně prováděl něčím mezi hračkářstvím, mini-kinem a hracím placem pro děti.
"Budu dělat, že jsem tu s dcerami."
Daleko od pravdy to nebylo. Soo se prohrabovala hračkami s nějakou holkou a Nari se dívala na malinkou televizku, kde právě Kumamon běžel po nějaké cestičce. Cítila jsem se ještě víc poníženě, než před tím. Dala jsem si na sebe sluneční brýle a kapuci, aby mě nikdo nepoznal a vykročila jsem směrem k nim.

Pohled: SooJin

Zatím co jsem si vybírala plyšáka a probírala to se Sungi, Nari sledovala nějaké díly mého oblíbeného seriálu. Ano je pro děti, ale co? Máme to hold v rodině.
"Tenhle vypadá rozkošně." Vytáhla jsem z krabice černého méďu jak spinká.
"Jo, to je." Sungi se začala roztékat.
Na chvíli jsem zvedla hlavu, všimla jsem si, jak se k nám blíží člověk. Měl podobnou mikinu jako Lesya, zelené zrcadlové brýle a kapuci přes kratší vlasy, barvu jsem neviděla, v ruce dost objemné tašky a boty od Gucci. Počkat... tyhle boty jsem už někde viděla. Ne že by tady bylo milion lidí s téže botami. Drcla jsme nenápadně do Nari jako varování. Ten podivín měl namířeno přímo k nám.
"Co se děje?" Zeptala se jemným hláskem modrovlasá dívka, zase vyšší jak já, sedící naproti.
"Někdo se blíží a nevypadá zrovna přátelsky."
Jako bych si ho nevšimla jsem se postavila s postavičkou v ruce a šla k pultu.
"Stůj."
Ignorovala jsem ho.
"Soo..."
Až teď jsem si uvědomila, jak známý mi ten hlas je.
"Lesyo?" Já si říkala odkud ty boty znám.
Když jsem věděla, že to něco pod kapucí je Lejsi, začala jsem se hrozně smát. Vypadala směšně, víc než to. Zkřížila si ruce na prsou a sundala si kapuci. Světlé vlasy jí spadli na rameno, až po tomhle jsem se přestala řehtat.
"Nejenom, že tvůj smích připomíná postřelenou gazelu skříženou s lachtanem, ale ještě k tomu se směješ mě." Její pokřivená pusa vypovídala svoje.
Nevině jsem se postavila a chytla se za týl.
"Promiň, ale vypadala jsi zajímavě." Trochu jsem se pousmála.
Jen vzdychla a zakroutila hlavou.
"Běž si koupit toho plyšáka a jdeme." Rozkázala.
Rychle jsem vykonala co mi nařídila a poslušně se postavila vedle ní.
"Jinak, tohle je Song Sungi, dcera naší a její učitelky na výtvarku a HHN."
"Těší mně!"
Lejsi pozvedla obočí.
"Její?"
"Chodí do stejné školy jako my, ale o stupeň pod nás."
"A pořád je vyšší jak ty." Škodolibě se usmála a prohlížela si Sungi.
"Kdy si konečně přestane dělat prdel z mé výšky?"
Uraženě jsem si dala ruce v bok a šla pryč. Nari mě následovala a pak se přidala i Lejsi povídající si se Sungi.
"Jaký je to mít za učitelku matku?" Slyšela jsem zamnou.
"Docela špatný, nenechá mě si oddychnout a vidět rodiče na každým kroku není moc příjemný, ale má to i své výhody."
Dál jsem ani moc neposlouchala, spíš jsem se věnovala Nari a rozebírali jsme Kumamon, při čemž jsem se mazlila se svým plyšákem.

"Rádi jsme tě poznali, facebook máš, tak napiš." Mávala jsem Sungi, když jsme už museli jít domů.
"Ahoooj!"
"Soo, budeš dneska spát u nás?" Namátkou se mě zeptala Nari.
"Jasně!" Vykřikla jsem přes celý obchoďák.

Už jsme bili zpátky v limuzíně a několik minut v ní jeli. Dívala jsem se z okna, náhle jsem uviděla obrovský dům připomínající zámek. Pomalu se stmívalo a hotel dostával na své strašidelnosti.
"Já ale nemám věci." Uvědomila jsem si.
Lejsi se zamyslela a vyndala mobil z kapsy.

"Ahoj, prosím tě, Soo dneska u nás spí, něco jí připrav na převlečení, dojede si pro to taková limuzína s nabušeným chlápkem."
...
"Dík a čau!"

Dala si mobil do kapsy a šla něco říct řidiči.
"Tys volala Yoongimu?" Nari se zdála trochu zaražená.
"Ano."
"Odkud máš jeho číslo?"
"Od Taeho."
Nari se už nedivila a šla ke dveřím hotelu.
"Běžte napřed." Hodila po mě klíče. "Počkejte na mě v mém pokoji, já vylonžuji Kayna a převezmu tvoje oblečení."
Přikývli jsme a šli dovnitř, každá v ruce po dvou taškách.

Někdo zaklepal, po tak dvaceti minutách na dveře. Do pokoje se hrnula Lesya.
"Neříkala jsem jen něco na převlečení? To snad vystěhoval celý tvůj šatník." Povalila dvě tašky na postel vedle mě.
"Musíš mu vždy říct přesně co, protože je hrozně línej cokoliv dělat, natož přemýšlet. Rozhodně je tam deset triček a žádný kalhoty." Zasmála jsem se.
"Když tak mám na půjčení, pochybuji, že ti Lejsiiny kalhoty budou."
Lejsi si vzala svoje dvě tašky a přešla k šatníku.
"Tohle jsi všechno koupila v Gucci?"
Přikývla.
"Ani se nebudu ptát kolik to stálo."
"Kolem tří milionů wonů."
Řekla to s takovým klidem, zatím co mi jen vytřeštili oči a neměli slov.
"Klid, jenom se to zdá drahý, dolarů je to třeba jen okolo tří tisíc."
Stále jsme zírali s otevřenou pusou. Lejsi zavřela šatník a obrátila se k nám.
"Kde budeš chtít spát?" Zkoušela převést řeč jinam.
"Můžeme všechny spát u tebe!" A soudíc podle Nari se jí to povedlo.
"Dobrý nápad." Lejsi byla spokojená.
"A proč ne u tebe?" Otočila jsem se na Nari, která si hrála s mými vlasy.
"Mám tam hrozný bordel. Není tam dost místa."
Podívala jsem se po Lejsi pokoji. Ta tady vážně nemá bordel.
"Máš ale postel jen pro dva." Zapochybovala jsem.
"Od NamJoona nám sem přinesu matraci a já klidně budu spát na ní."
"OK."
Lejsi si sedla za počítač a něco hledala. Já jsem se konečně mohla podívat kolik je.
19:56
To je teda dost. Nari zapnula televizi na náhodný kanál.
"Hele, ten seriál jsem viděla dneska ráno."
Ano, dávali ten stejný seriál, Hwarang. Za chvíli se tam objevil zase ten herec podobný Taemu. Nari si té podobnosti všimla také.
"Není to Tae?"
Lejsi okamžitě odlepila oči od počítače a přišla k nám.
"What?"
Ukázala jsem na něj. Lejsi se víc zadívala.
"To je V?!" Dost jí to překvapilo.
"Ale co by tam dělal?" Zapochybovala Nari.
"Nevím, možná jeho koníček?" Bránila ho Lejsi.
Mezi tím mi přišla zpráva.

"Holky?"
Obě se na mě zmateně podívali.
"On je to vážně Tae."
"Sis to vyhledala?" Všimla si Nari mobilu v mé ruce.
"Ne, napsal mi to Jiminnie."
"Tak to je vážně zajímavé." Podotkla Nari.
"Přísahám, že až ho potkám, seřvu ho, že mi o tom neřekl." Lejsi vypnula počítač a zase měla někam namířeno.
"Kam zase jdeš?" Zeptala jsem se.
"Říct si o tu matraci." Lejsi za sebou zavřela dveře.
"Ne že budeš chrápat." Zlostně se na mě podívala Nari.
"Já nechrápu." Bránila jsem se.
"A kopeš?"
"Občas se převalím, ale ve spánku jsem klidná."
"Jen aby." Nari mě probodávala očima.
"Hele Nari, v pondělí jdu s Jiminem cvičit tanec, nechceš taky?"
Přišlo mi blbé tam být jen já a on.
"Jo klidně a co Lesya, má tělocvik."
"Jimin taky, je to po něm."
"Takže by jsme mohli všechny a bude tam jen Jimin?"
"Vypadá to tak."
Otevřeli se dveře, nebo spíš rozrazily.
"Co mě tu pomlouváte?"
S Nari jsme se začaly smát.
"Povídáme si. Nechtěla bys v pondělí po těláku jít na trénink tance?"
"Budu nejspíš unavená, ještě uvidím. ale pokud vím, tak tréninky jsou až v úterý."
"Ano, ale Jimin mi napsal, že by jsme mohli už v pondělí, ale bez ostatních."
"Jen aby neměl jiné plány." Zapochybovala.
"Bude se mnou Nari a anděl jako on by nic neudělal."
"Máš pravdu, ale přece jenom si dej pozor, ti nejhodnější jsou vždy ti nejzákeřnější, neříkám že Jimin takový je."
Přikývla jsem, protože Lejsi měla pravdu, ostatně jako vždy. Přisedla si k nám hned po tom, co připravila matraci na spaní.
"Ne že budeme vzhůru do bůh ví jak dlouho do rána." Pohrozila nám Nari.
"Neboj." Ujistila jí Lejsi, ale neujistila jsem jí já.
Měla jsem jiné plány.

BEAM! Zdravím všichni závysláci a závyslačky, výtejte u nové kapitoly. Na začátek chci podotknout, že to video byl Soo nápad, takže všechny případné stížnosti sem:

---> @Safira_Brisingr

Jinak nemám co víc říct. Prostě další kapitola na rozehřátí, ale tu holku, Sungi, si zapamatujte. ;) Tak u další kapitoly Čuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuus!!