Pohled: Nari

Chodili jsme mezi regály narvanými plyšovými medvědy a vybírali dárky na vánoce. Potřebovala jsem pro Giho vybrat něco hrozně cute a velkého. Věc kterou hledám je černá, je to medvěd, má to dva metry a je to z plyše.

Pohled: Soo

"Mám dárky pro úplně všechny, ale pro mého Jiminnieho ne..."
Oddělila jsem se od Nari a šla do jiné části obchoďáku.
"Zajímalo by mě, kde je Lesya."
Najednou jsem se zastavila před zlatnictvím.
"Bingo!"

Pohled: Lesya

"Holky, mám. Kluci, mám. TaeHyungie? Budu mít."
Bez toho, abych holkám cokoliv řekla, jsem si zavolala limuzínu a jela do pár kilometrů vzdáleného dvora. Měla jsem tam objednaný jeden velmi důležitý dárek.

"Dobrý den." Slušně jsem pozdravila.
"Dobrý. Han Lesya?"
"Ano." Mírně jsem se uklonila.
"Pojďte za mnou."
Přikývla jsem a následovala její kroky. Vedla mě hlučnými místy, než jsme došli do trochu klidnější, teplejší a útulnější místnosti. Hned se k nám nahrnuly malinká zvířátka. Obklopili moje nohy a vydávali roztomilé zvuky.
"Vypadá to, že vás mají ráda."
"Jako všechny zvířata." Klekla jsem si doprostřed smečky a chvíli si s nimi hrála.
"Hledáte nějaké konkrétní?"
"Jistě." Instantně jsem si vzala do ruky jedno, mělo černo-bílou barvu a roztomilé zářící oči.
"Máte dobrý vkus."
"Děkuji." Řekla jsem mezi smíchem jak mi olizovalo obličej roztomilé zvířátko. "Můžeme vyplnit papíry." Dodala jsem, když jsem si dostatečně vyhrála.

Pohled: Soo

"Nevíš, kam se poděla Lesya?" Zněla první věta, když jsem se konečně setkala s Nari.
Zakývala hlavou.
"K čemu jsou nám mobily?"
Vytáhla svůj z kapsy a po chvíli přejíždění prstem po displeji si ho přiložila k uchu.

....
"To jsem já, Nari. Kde jsi?"
....
"Jak jako mimo, a co my?"
....
"Jak dlouho ti to bude trvat?"
....
"Fajn, tak doma?"
....
"Jo... Dobře."
....
"Tak ahoj!"

"Kde je?" Netrpělivě jsem poklepávala nohou.
"Pryč, ale limuzína je před obchoďákem. Máme jít domů, normálně se obléct a připravit se na večer. Sejdeme se rovnou u kluků. Telefon na HwaMina máme, tak mu máme když tak zavolat."
Pomalu jsem přikyvovala. Nari se rozhodla ujmout se vedení a šla k výhodu.

Doma jsem se umyla a udělala ze sebe člověka. Pustila jsem si rádio a na chvíli si sedla na gauč. Z repráků zněly vánoční koledy a hlasy moderátorů.
"Ah... Ještě jednou tam zazní nějaká pošahaná koleda a vyhodím to radio z okna."
Zvedla jsem se a vypnula ho. Stoupla jsem si před zrcadlo na chodbě a oblékala si bundu.

Pohled: Nari

"Vánoce!!!" Zapištěl Hobi a začal poskakovat po celém obýváku.
Kook ho s Minem pobaveně sledovali, zatímco se o něco starší Jin s NamJoonem a Sugou bavili o něčem velice důležitém.
"O čem se tu bavíte?"
"O dortu, nemáme žádný nápad." Vysvětlil Jin.
"Zkusíme to probrat s Lejsi, určitě něco vymyslí." Nechtělo se mi myslet a Suga taky nevypadal, že by ho nějaký dort zajímal.
Joon přikývl a šel se posadit do křesla, načež si na něj sedl Jin.
"Pusťte koledy!" Křikl na nás Tae.
Kookie se rozeběhl k rádiu a vsunul do něj jakési cédéčko. Jakmile zazněli první tóny, atmosféra v místnosti se stala ještě vánočnější. Stromeček, krb, svíčky, světýlka a koledy. Dokonalá atmosféra. Ještě ten dort chybí a stůl plný jídla, ale i to se chystá.

Kook si hrál s plyšáky co si přitáhl z pokoje, choval se jak dítě, dneska se všichni chovali pomalu jak děti, nebo aspoň maknae line plus Hobi. Klid a spícího Giho vyrušil až příchod Soo.
"Zase koledy? Právě jsem před jedněmi utekla..." Mrskla taškou na zem a sedla si na gauč.
"Jsou vánoce..."
"To mě nezajímá." Přerušila Jina a odvrátila zrak.
Podezřele jsem se na ní podívala a šla k ní.
"Můžeš být prosím aspoň jeden den v roce nearogantní? Prosím!"
Zamračila se.
Už chtěla namítnout, kdyby jí nevyrušil Jimin. "Tenhle svátek je jeden z mích oblíbených, tak mi ho nekaž." Přisedl si k Soo a objal jí kolem ramen.
"Dobrá." Usmála se na něj.
Jen jsem nad tím zakroutila hlavou a šla uklidnit probuzeného Sugu.

Pohled: Lesya

"Jdu pozdě? Jdu pozdě?! Nejdu pozdě... Nikdy nechodím pozdě. Všichni jsou tam dřív."
Zpomalila jsem chůzi, ani Jackie mi nestačil.
"Hele zlato, budeš muset jít do té krabice. Neboj, bude to jen chvíle. Můžeš usnout, byla by to výhoda pro nás oba."
Vzala jsem cupitající kuličku do náruče a z dálky jsem už zahlédla velký dům.
"Tvůj nový domov."

Pohled: Soo

"Lesya ještě nepřišla?" Cpala jsem se cukrovinkami a dívala na nějaký ty animáky.
"Ne." Smutně odpověděl Tae.
"Přijde, nikdo neví kdy, ale přijde." Ujistila nás Nari.
Jimin si asi přetransformoval myšlení, protože si s Kookem a Hobim hráli na schovávanou. Dělala jsem, jakoby to bylo zcela normální.
"Jen doufám, že nejsou v Little Spaceu."
"Nemůžeme na Lesyu s tím dortem čekat." Joon zas vytáhl dort, což rozpoutalo konverzaci mezi ním a Gim.
"Jakým dortem?" Namátkou jsem se zeptala.
"Tím nejvíc přeplácaným z nejpřeplácanějších dortů z přeplácené historie přeplácanosti."
Hobi s Kookem vybuchli smíchy, já je jen nechápavě sledovala.
"Nejlepší věta, co jsi kdy řekl TaeHyungu."
Tae-Tae vytvořil prsty peace a zdeformoval si obličej v jeden z jeho šílených výrazů.
"Zvonek!" Křikl Jimin a Kookie běžel ke dveřím.

Pohled: Lesya

"Ahoj Kookie." Mávla jsem na chlapce přede mnou.
"Ahoj Lejsi, všichni už čekají."
Přikývla jsem a svlékla si bundu. Když JungKook odešel, otevřela jsem krabici.
"Spi Jacku." Pohladila jsem zvíře po temeni hlavy a zavřela jsem krabici.
Přišla jsem do obýváku a pozdravila.
"Dost že jdeš."
"Nikdy nechodím pozdě." Pozvedla jsem jeden koutek úst a obrátila se na Jina s Joonem.
"Nemáte balící papír?"
"Jistě." Jin se zvedla z Rapmona a šel kamsi do chodby.
"Lejsi, potřebujeme pomoct s dortem." Obrátili se na mě Soo s Nari.
"Hobi, řekni ovoce."
"Avokádo."
"Kookie ty?"
"Mandarinka."
"TaeHyungie?"
"Jahody."
"Dobrá volba. Nari?"
"Ananas."
"Soo?"
"Banán."
"Rapmone?"
"Jablko?"
"Sugo?"
"Mango."
"Jimine?"
"Ostružina."
"Jine řekni mi nějakou květinu."
"Růže. Proč?"
"Uvidíš a díky za ten papír."
Odešla jsem k mojí krabici v předsíni a vzala si mobil do ruky. Napojila ho na handsfree a začala jsem balit dárek.

"Dobrý den, měla bych objednávku."
"Jistě, mluvte."
"Bude to vánoční dort. Přísady: avokáda, jahody, mandarinky, ostružiny, jablka, manga, ananasy, banány. Jako ozdobu růže s orchidejí."
"Jistě, do sedmi hodin dnešního večera to bude. Adresa?"
Řekla jsem adresu.
"Dobrá, zatím na shledanou."
"Naschle."

Vrátila jsem se mezi ostatní.
"Vše vyřešeno, o dort se nemusíme starat."
"Proč to řešit složitě, když to de jednoduše že?"
"Přesně Rape. Můžeš vzít teda Jina a jít uvařit něco do kuchyně."
Suga na to hned zareagoval vztyčením ruky s nataženými prsty. "Ne! To dopadne blbě."
"Bude mít sebou Jina, v klidu YoonGi."
Gi se zase uvelebil v křesle, ale nevypadal moc spokojeně.
"Hele jestli chceš, klidně na ně dohlédni."
"Nehodlám se zvednou z tohohle křesla."
Vševědoucně jsem se usmála. "Přesně tohle jsem věděla, že řekneš."
Sedla jsem si ke svítícímu stromečku vedle TaeHyunga.
"Co to hrajete?"
"Hru." Odpověděl jednoduše Jimin.
"Toho jsem si všimla... Můžu se přidat?"
Kook začal horlivě přikyvovat. Usmála jsem se a dala zelenou figurku na hrací pole.

Pohled: Nari

"Ahoj!"
....
"Nic zvláštního. Sedíme tady s kluky a čekáme na Santu Harabujee. (Korejská verze Santy) Co ty?"
....
"Oh... a... nechceš slavit s námi?"
....
"Není zač. Tak kde tě vyzvednu?"
....
"Dobře, budu tam čekat. Ahoj!"
....

Soo uložila mobil zpět do pouzdra.
"Kdo to byl?" Zeptala jsem se.
"SunGi."
"Vážně? A ona s náma bude na vánoce?"
"Jo. Matka jí odjela na nějaký kurz a otce přece nemá, tak mi jí přišlo líto a pozvala jsem jí. Ale nemáme pro ní žádné dárky..."
"Tobě bylo někoho líto?" Rýpla jsem si do ní.
Dostala jsem muší silou do ramene a začala jsem se smát.
"Jo..." Na oko se urazila.
"Dárkem jí bude to, že s námi může být, nehroť to tak."
Přikývla a upřela oči na Lesyu.
"Slyšela jsem, že se k nám přidá Song SunGi."
Se Soo jsme souhlasili.
"Soo, vezmi jí limuzínou, jeď dřív a něco malého za nás tři rychle kup, aby to nevypadalo blbě. Víš z nás nejlíp, co má ráda."
"Rozkaz!" Soo zasalutovala a rozeběhla se do předsíně.

Pohled: Soo

Seděla jsem v pohupujícím se autě, vedle sebe tašku s maličkostmi z vánočního trhu.
"Tady zastav."
Řidič šlápl na brzdu. Podívala jsem se z okna na nechápající holku a musela jsem se zasmát. Stáhla jsem okýnku.
"Budeš tam dlouho mrznout, nebo nastoupíš?"
"A-Ahoj Soo, já nevěděla, že máš limuzínu."
"Není moje ale Lejsi."
SunGi zmateně otevřela dveře a pomalu si sedla naproti mě.
"Děkuji, že jste mě vzali k sobě."
"Vůbec nemáš za co a s dárky si taky nedělej starosti."
Mile se usmála. HwaMin rozjel těžké vozidlo a u nejbližšího parkoviště se otočil do správného směru.

Otevřela jsem dveře od baráku. SunGi byla čím dát tím víc překvapenější a nervóznější.
"Je to tu hezké."
"Asi jo... Tak pojď." Táhla jsem jí za ruku do obývacího pokoje. "Jsem tady! Tohle je Song SunGi a bude naším hostem."
Od všech se ozvalo poklidný ahoj, pokud se nepočítá V s Lejsi, kteří na ní doslova zařvali, a pak tu byl JungKook.
"S-SunGi?"
Všichni se na ně nechápavě dívali.
"Vy se znáte?" Promluvil Jiminnie.
"Už od mala. Jsme nejlepší přátelé."
Sun stydlivě přikývla. Zdálo se mi, že se začíná i červenat.
"Jo... Jasně. Takže co spolu máte?" Zazubila jsem se na ně.
"C-co? Nic." Rychle odpověděl Kookie.
"Ne? Jsi si tím jistý?"
Probodl mě vražedným pohledem ale neodpověděl.
"Takže jste spolu~" Usmála jsem se a gestem Sun naznačila, ať si sedne.
"Nechceš něco k pití?" Ozvalo se ze země u stromečku.
"Možná jen vodu."
Lesya přikývla, zvedla se a odešla na chvíli z místnosti.
"Jsem nedočkavá vědět pravdu."
"Bože Soo..."
"To je v pořádku Kookie." S úsměvem ho SunGi přerušila.
"Soo má pravdu."
Vytřeštila jsem oči, stejně jako Jin s Joonem.
"C-co? A kdy si se nám to chystal říct?" Nechápavě si je prohlédl Jin.
"Měl bych?"
"Říkáme si všechno." Jin trochu zvážněl.
"Promiň." Kook se omluvně uklonil, zatím co to Nari řešila se SunGi, tak jsem se k nim přidala.
"Jak si to dokázala?" Drcla jsem do ní.
"To je tak náročný?"
Nari se zasmála. "Ne, je hrozně stydlivý, pomalu se ze začátku z Lejsi mohl i... no, ty víš co." Zazubila se.
"Měla jsem asi výhodu, že se známe už od základky."
"To asi jo." Potvrdila jsem její slova.
"Jak dlouho se tu zdržíš?" Převedla řeč jinam hnědovláska vedle.
"Dlouho ne, doufám." Trochu uhnula pohledem.
"Neboj, s námi se ničeho nemusíš bát." Ujistila jsem jí.
Přitakala.
"Mám hlad! Co je to za blbý zvyk nejíst do vánoční noci?" Postěžoval si Suga sedící na křesle za námi.
"Nestěžuj si, celý den mi kručí v břiše." Přidal se Jin.
Ta tohle bude ještě na dlouho.

"Kookie a spol, běžte nahoru." Rozkázal Joon přesně v osm hodin.
Aniž by protestovali, celá meknae line a Hobi s Lesyou se rozeběhli po schodech do horního patra.
"Lesya mi řekla, že s jedním velkým balíkem máme zacházet opatrně, zajímalo by mě, co tam je."
"Hm... třeba jen něco ze skla." Jin pokrčil rameny a vzal pár balíků a nesl je přes chodbu do obýváku.
"Jděte někdo pro dort a nějaké to sladké do kuchyně."
"SonGi pojď se mnou!" Poprosila jsem a obě jsme si to s dobrou náladou namířili do místnosti naproti.
"Svíčky?" Začal kontrolovat Joon.
"Mám!" Křikl Jin.
"Dort a ostatní jídlo?"
"Máme!" Mávly jsme s Nari.
"Dárky pod stromečkem jsou... Zbytek party?" Usmál se a podíval se na Giho.
"Děti! Santa Harabujee přišel!"
Okamžitě se ozval dupot bot a Vho ječák. Pořád jsem se usmívala, snad kouzlo vánoc?

Pohled: Nari

"Zase klid děcka." Jin zakroutil nad chumlem pod stromem hlavou.
Lesya se uvelebila na TaeHyungovo stehnech a sledovala plamen jedné svíčky na vánočním dortu.
"Nejdřív dort pak dárky?"
"Neprodlužuj to~." Kookie se nedočkavě zachvěl a začal rychle pleskat rukama o sebe.
"Klid, mám hlad." Blond dívka se zazubila.
Jin to už tušil a nakrájel dort, který následně všem rozdal.
"Jdeme ochutnat tu patlaninu co vznikla." Suga se pousmál.
"Nevypadá to špatně."
"Jo, ty orchideje vypadají dobře." Přidala se zas Lesya a vložila do úst kousek dortu.
"Dobrý, dá se to jíst, není to otrávený." Ujistila nás.

"Jdeme rozbalovat dárečky?" Ozval se Hobi, když jsme si rozdali naše dárky.
Jin s Joonem přikývli, načež Kook s Minem vyskočili a dali si kámen, nůžky, papír, aby zjistili, kdo rozbaluje první.
"Vyhrál jsem!" Křikl Kook a Jimin se jen posmutněle vrátil do svojí pozice v sedě.
Kookie s nefalšovanou radostí v očích začal rozbalovat. Nad každým dárkem zatleskal jak lachtan a nezapomněl poděkovat.

Konečně jsme se dostali přes nedočkavého Kooka, Jimina a Hobiho a chyběl jen Tae, pak bude všechno v největším klidu.
"Radím ti, ten největší si nech na konec." Mrkla na něj Lesya.
V jen přikývl a začal se dobývat do prvního. Měl radost, ostatně jako všichni, ale to, co přišlo pak, nikdo krom Lejsi nečekal. Jakmile povolil stuhu a trochu potrhal obal, Lesya pískla a víko krabice se rozletělo. Na překvapeného TaeHyunga vyskočilo chlupaté zvíře plné energie.
"Jeho jméno je Jack, je to čistokrevný husky. Takové menší překvapení pro všechny z BTS."
V svíral v náručí černo-bílou kouli a neměl slov, nikdo tu neměl slov.
"Díky Lesyo, další hladový krk navíc." Promluvil ironicky Jin.
Lejsi na to zareagovala úsměvem.
"D-díky." Vyšlo ze stále nechápajícího Tae-e.
"Žrádlo a další blbosti mám v autě, nechtěla jsem je sem teď tahat."
"Chápu, zítra je sem přesuneme."
Lesya přikývla na NamJoonova slova a objala Vho kolem boku.
"Urychli to V. Nehodlám tu čekat sto let." Promluvilo za mnou.
"Soo je netrpělivá, to není dobrý." Zazubila jsem se na ní a Jimina.
Oplatila mi to vypláznutím jazyka.

Pohled: Lesya

V a ostatní měli z Jacka radost, Kook si ho okamžitě přivlastnil a hrál si sním, při čemž málem porazili stromeček. Noc jsme si všichni užili, ještě dlouho do pozdních hodin jsme strašili dole v obýváku. Pak se šlo spát. TaeHyungie mě dlouho přemlouval abych spala v jeho pokoji a ne na gauči, ale nakonec jsem souhlasila, pod jednou podmínkou, tu už si můžete domyslet sami.

Ucítila jsem jemné chvění vedle mě. Pomalu jsem otevřela oči. Rozhlédla jsem se po světlé místnosti s jedním velkým oknem. V rohu místnosti byl stůl s počítačem a hromadou papírů. O kus dál obrovská šatní skříň a nízká skříň nad kterou bylo zrcadlo. Bylo tu útulně, ale na můj pokoj doma to nemá.
"Ty už jsi vzhůru?" Zazněl tlumený, chraplavý hlas.
"Taky přeji dobré ráno brouku."
Rukama jsem si pomohla sednout si a pootočila hlavu na Vho. Byl roztomile zachumlaný do peřiny a tvář měl zarytou hluboko do polštáře. Jemně jsem ho pohladila po vlasech a s úsměvem jsem se vyhrabala z mojí poloviny přikrývky a vstala z postele. Za zády se mi ozvalo nespokojené zamručení.
"Promiň, nejsem zvyklá být v posteli dlouho."
Hodila jsem přes sebe volné šedé tričko, které mi sahalo do poloviny stehen a mé oblíbené tepláky.
"Budu dole, a vstávej už." Ještě jednou jsem se otočila na polospící stvoření a odšourala jsem se v kočičích bačkůrkách z pokoje.

Dávala jsem Jackovi nažrat, když se někdo sloními kroky šinul ze schodů.
"NamJoone, zkus jednou v životě nedupat jak stádo pakoní."
Sledovala jsem vystrašené štěně, které se schovávalo za mýma nohama.
"Promiň." Omluvně se uklonil a šel si udělat kafe.
"Můžeš mi udělat taky, díky." Oznámila jsem a šla do obýváku.

Když mi Joon nesl kafe, táhl sebou i Hobiho a Kooka se SunGi.
"Na ty čtyři se nebudu ptát, ale kde je Jin?"
"Taky ještě spí."
Nevěřícně jsem kývala hlavou. "Nechápu, jak jsi ho nemohl vzbudit, tvoje kroky by probudily i medvěda v hibernaci."
Joon na mě pohlédl pohledem alias "děláš si srandu?" a sedl si do křesla dál ode mne.

Pohled: Soo

Ze spánku mě vytrhla příšerná bolest hlavy. Když jsem si rychle sedla, ihned jsem věděla, že to nebyl dobrý nápad. Zatočila se mi hlava a setmělo před očima, bolest na chvíli zesílila.
"Soo?"
Intenzivním mrkáním jsem se snažila zahnat temnotu, bez účinku.
"J-Jimine?"
"Dobré ráno."
Najednou jsem ucítila teplé ruce kolem mého pasu. Bylo hrozně divný nevidět a v tenhle moment jsem vážně chtěla vidět. Musela jsem počkat nejmíň minutu, abych znova spatřila světlo. Namodralé stěny pokoje pokrývaly plakáty a obrazy. Menší stůl, nějaké skříně, postel, koberce... no... nic moc zařízený, ale očividně mu to stačilo.
"Měli bychom vstávat." Řekla jsem mezi zívnutím.
"Kolik je?"
Snažila jsem se nahmatat mobil, ale ruka jakoby mě neposlouchala a mobil my vypadl.
"S-Soo?"
"Promiň, mám kocovinu."
"Lesya ti říkala, že si nemáš dávat tu desátou skleničku." Přikývla jsem.
Jimin se zvedl z postele a protáhl se za doprovodu hlasitého zívnutí.
"Je deset." Oznámil a šel se převléct.
Já sem nikam nespěchala, každé ráno se vám nedostane tak krásného výhledu.

Pohled: Nari

"Probudit Giho by bylo životu nebezpečné, ale měli bychom už vstávat, Lesya má už určitě vymyšleno sto způsobů, jak nás dostat z postele."
Vstala jsem pomalu z postele, potichu se převlékla a vymotala z Giho neuvěřitelného bordelu.
"Měl by si tu někdy uklidit."
Procházela jsem chodbou ke schodům a cestou narazila na Soo a Jimina.
"Ahoj, taky jste vstali až teď?"
"Ahoj! A ano." Potvrdila mé tvrzení Soo.
"Taky máš takový hlad?" Ještě se zeptala.
Já rychle přikývla.
Sešli jsme schody a zamířili si to do obýváku. Všichni krom Giho tam už dávno byli.
"Dost že jdete." Obrátil se na nás Joon.
"Nemáme snad právo se vyspat?"
"Ne, když večer letíme do Himálají."
"A nojo! My máme vlastně prázdniny!"
Jak Soo vykřikla tuhle větu, všichni krom nás tří a Sun se plácli do čela.
"Bystrá Soo, jako vždy." Zazubila se blondýna.
"SunGi? Nechceš jet taky?" Obrátila se poté na Sun.
Ta horlivě přikyvovala.
"Super!" Vypískla Soo.

V letadle

Pohled: Lesya

"Shrňme si to: Suga... spí, NamJoon... spí, Hoseok... spí, Jin... spí, Soo s Jiminem... povídají si, Nari... spí. Už mě to nebaví... JungKook a TaeHyung... nespí, SunGi... taky ne, ani pořádně nevím, co dělá, a já... hraji Over watch. Ano, je tady Wifi."
Dohrála jsem zápas a vypnula notebook.
"TaeHyungie~" Křikla jsem na svého přítele sedícího vedle.
Přestal si povídat s Kookem a obrátil se na mě. "Hm?"
"Jak dlouho ještě poletíme?"
Na chvíli se zamyslel.
"Čtvrt hodiny, možná 20 minut."
Přikývla jsem a otočila se k oknu, propletla si s TaeHyungem prsty a jen tak sledovala mraky. Pomalu jsem upadala do spánku.

Pohled: Soo

Dívala jsem se na videa, jedno sluchátko v uchu. Druhým uchem jsem poslouchala Jimina, který mi do mé činnosti pořád kecal.
"Pojedeme do aquaparku?" Zeptal se po chvíli ticha.
"A já si myslela, že ztichl..."
"Nevím, zeptej se Joona, nebo Lejsi." Odvětila jsem otráveně.
"Joone?" Slyšela jsem jeho tlumený hlas. "Pojedeme do aquaparku?"
NamJoonovu odpověď jsem neslyšela.
"Tak co říkal?" Byla jsem zvědavá.
"Že asi jo, ale není to stoprocentní."
Přikývla jsem a dál se věnovala videím.

Letadlo zpomalilo až do zastavení. Pilot s radostí oznámil, že jsme bezpečně přistáli a že už můžeme vystupovat. První, kdo byl na nohou z naší výpravné skupiny byl Hobi. Hrnul se davem k východu letadla, nevypadal zrovna nadšeně. Rapmon zavelel a všichni jsme se začali šourat z letadla. Už na nás čekal autobus, který nás odvezl blíž ke vstupu do letiště. Vyzvedli jsme si kufry a Jimin na Lejsi požádání zavolal taxi. Rozdělili jsme se do tří vozidel a jeli do hotelu v horách.

Konečně jsme byli na místě. Poděkovali jsme a zaplatili taxikářům a pak se i se zavazadly přesunuly ke dveřím hotelu. Správce nás hotelem provedl a pak nám ukázal i naše pokoje.
"No... není tak nóbl jak u nás, ale jde to." Pousmála se Lejsi, když komentovala svůj pokoj.
Na chvíli jsme se rozdělili a dali si čas dvě hodiny na vybalení zavazadel.

BEAM! Zdravím všichni závisláci a závislačky. Vítejte u nové, asi o 100 let zpožděné, kapitoly. Ale je tady! Jéj! Jdeme slavit. No, ale k věci. Rozhodla jsem se, že přes příští týden budu psát BHS trochu inspirované realitou. Se Soo a Nari jedeme na hory a tak, pokud se stane něco zajímavé, budu psát menší kapitoly z našeho pobytu. Doufám, že se něco zajímavého stane. Zápisníček vždy u sebe! To by bylo tak nějak všechno. U další kapitoly Čuuuuuuuuuuuuuuuuus!!!